Iron Maiden - The Book of Souls (2015)

05.09.2015 Rovant69 | #

IRON MAIDEN – The book of souls
„Kniha duší“, tak se jmenuje nové album Iron Maiden. Předesílám, že mé oblíbené kapely, která ale už, dle mého názoru, řádku let, žije ze své podstaty a koleje, které si sami sobě vyhloubila svým „reunionem“ s Brucem Dickinsonem v roce 2000, se mi zdají už dost hluboké, na to, aby vydali něco opravdu bombastického a zásadního. Spíše je to jen fanouškovský nesplnitelný bláhový sen, chtít něco takového po kapele, která má za sebou 40 křížků bohaté a úspěšné kariéry a k tomu už neuvěřitelných 16 alb.
IM a jejich poslední dvě alba, to je z mé strany, poměrně velké zklamání. Pár dobrých skladeb se našlo. Však tvorba typu: vybrnkávací předehra 1-3 min dlouhá, vlastní skladba, závěr skladby opět vybrnkávací outro dlouhé 1-3 min a s celkovou stopáží kolem 6-9 minut mi příliš nevoněla. Proto jsem s napětím očekával nové album.
Dostalo se ke mně na začátku prázdnin info o novém albu a rovnou ve formě dvojalba, se stopážemi skladeb nevídanými pro žánr těžkého kovu, ale spíše typickými pro progresivní kapely. Tím nechci říci, že právě od onoho roku 2000 se v muzice IM nezačaly objevovat prvky progresivního rocku. Nicméně jsem IM vždy spíše chápal, jako klasickou heavy metalovou kapelu. Přesto, nevím, třeba tušení, nebo pod dojmem skutečně vyvedeného obalu, jsem si myslel, že počin The Book of souls by mohl být tím čerstvý záchvěvem již zatuchlého záhrobního vzduchu.
První dojem? Panečku, na papíře ten čas 1:32 vypadá hrozivě. Ve skutečnosti při prvním poslechu je ta délka ještě hrozivější. Vše se mi nějak spojilo v jednolitý celek, bez výrazných melodických nápadů. Sem tam jsem zaslechl déja vu již slyšeného. No řekl jsem si, obal hold skvělou desku nedělá.
Ale i ty tužší kousky musí člověk přežvýkat a následně strávit, pustil jsem si to znovu a znovu. Dnes asi po 6 posleších mohu napsat o tomto albu toto:
If Eternity Should Fail: jestliže nás IM šokovali na svém předchozím albu podivným intrem Satellite 15, ani zde tomu není jinak. Jen kytaru vystřídaly mručící klávesové tóny s lehce „orientálním“ melodickým prvkem a samozřejmě s Bruceho zpěvem s nezbytnou ozvěnou. Po chvíli se skladba rozjede s příjemným melodickým prvkem, tak typickým pro Iron. Zvuk se od posledních alb nezměnil. Je příjemně hutný a zároveň čitelný. Zhruba po 5 minutách je zde první změna a musím podotknout, že vyjížděcí unisono rif všech nástrojů v jednu linku jsem u IM neslyšel už dlouho.Velmi překvapivé a zároveň působivé i když přechod do této mezihry připomíná skladbu Iron Maiden, ano právě ten přechod, po kterém Bruce začíná řvát „Screem for me…město si dosaď sám“ a začíná se zjevovat Eddie. Po nápadité mezihře se vracíme k refrénu, který pomalu, ale jistě připravuje živnou půdu pro Nercopolise – Žence duší (Eddieho). Příjemný závěr s recitativem a příjemné naladění na to co by mohlo následovat.
Speed of light: Klasická maidenovka a nedávno vypuštěná klipovka, asi bych jí očekával jako otvírak. Skladba má tah a asi nejvíce připomíná doby kolem roku 84-90. Bruce zpívá jak zamlada. Jen té jeho sirény je až trochu moc. Myslím ,že to bude super skladba do koncertní setu. Z mého pohledu povedená píseň.
The Great Unknown – Schéma intro, skladba, gradace, sólo, outro. Ani na tomto albu si IM neodpustili „osvedčené“ vybrnkávací intro, tentokrát podpořené klávesami. Naštěstí nemučí tak jako dříve a skladba se rozjede poměrně brzy, ale bohužel v již mnohokrát slyšeném schématu posledních dvou alb. Jak mám Bruceho rád, tak tady mi jeho zpěv ve výškách skoro irituje. Mám na mysli jakousi gradaci skladby. Jde o již zmiňovanou sirénu. Ta se mi v této fázi písně zdá lehce pod tónem. Prostě ta výška není dotažená a pokud ji v refrenu opakuje během krátkého okamžiku několikrát, mému uchu to příliš nelahodí. Skladba končí tak jak začala a kdyby na albu nebyla, asi by se nic nestalo.
The red and the black – Epická skladba, celých 13,5 min a s ní i návrat do dob Powerslave či Somewhere..,… asi nejvíce připomínající epos Alexander The Great, i když těch náznaků jiných skladeb bychom zde mohli najít více. Úvodní motiv, po basovém intru, je dusavý a heroický. V polovině skladby se stane něco, co vlastně není tak až tak typické pro IM. Zjeví se tu výrazná melodická a zpěvná linka podpořená klávesami. Přirozeně obrousí hrany tvrdě nastolenému začátku. Tato linka se pak dále jako zlatá niť prolíná celou skladbou.Myslím, že právě v této skladbě jsou cítit zmiňované progresivní prvky. Nechci předesílat, ale myslím, že tahle věc by mi více seděla jako závěrečná. Inu, kdysi to IM tak dělali, že ty dlouhé a epické dávali nakonec. Za mě výborný kus. Má nápady, byť již vám už něco připomínají. Dokážu si jí představit živě zahranou a že se stane prověřeným flákem třeba jak Rime of….či Dance of death. Jen ta otravná halekačka v písni by nemusela být. Ale ještě na ní dojde v jedné skladbě.
When the river runs deep – po Speed of light je to další příjemná odpichovka. Klasika, není co dodat. Maideni jak je známe a máme rádi.
The book of souls – titulní skladba, tak co si na nás ti lišáci vymysleli za kulišárnu. Další epos 10,5 min. Intro nám dává připomenou začátek desky, aby přešlo v monumentálně vystavěnou skladbu s nádhernou basovou vyhrávkou. O epických závěrečných skladbách byla již řeč. Ty vždy IM uměli a touto končí první polovina alba. Zde to není šlápnutí vedle. Ta věc jede a má tah. Svojí silou by převálcovala nejedno vojsko. V polovině skladby opět slyšíme nenápadné (nebo spíš nápadné) mrknutí na fanouška ve stylu Losfer words z Powerslave. Ale co na tom, ve skladbě to sedí jako příslovečný zadek na hrnci. Důstojný závěr první desky.
No a máme za sebou prvních šest věcí poměrně příjemného poslechu.
Death or glory – otvírák druhého CD - věc, na které mě toho mnoho nezaujalo, vlastně vůbec nic. Sice odsýpá ale ničím nepřekvapí ani neohromí. Snad jen tím, že je otvírákem, ale po titulce to trochu zní, jako z jiné desky…čímž pomalu naznačuji, jak se mi jeví druhý disk.
Shadows of the valley – v první chvíli jsem myslel, že se mi přehodilo CD. Skladba začíná stejně, s mírnými odchylkami jako Wasted Years. Nicméně pokračování je jiné ,ale opět máte pocit déja vu věcí nedávno slyšených, zejména ze dvou posledních alb. Refrén je pěkný a zpěvný, podporován klávesovou kulisou. Dojde však i na známou halekačku, již druhou na tomto albu. Byť je tento 8-mi minutový kousek lepší než ten předchozí, zatím se mi zdá, že druhá polovina alba dosti pokulhává za tou první.
Tears of a clown – a tady nacházím zasádní problém. Skladba by mohla být na jakémkoli sólovém albu Bruce Dickinsona. Nezní jako IM. Vlastně, aniž bych to chtěl dopředu nějak odtajňovat, závěrečné písně jsou spíše jako Bruceova solová tvorba. Takže za Bruceho OK, za IM nikoli. Tohle nejsou Maideni ani náhodou.
The man of sorrows – jak jsem naznačil, sólový Bruce jak vyšitý. Pěkný začátek, pěkný refrén, nicméně bezradná prostřední část. Teď si asi budu protiřečit, že bych chtěl něco zásadního, nového od IM, ale tohle mi moc nesedí.
A jsme na konci. 18-ti minutová kompozice Empire of the Clouds. Klavír doprovázen elektronickými smyčci. Předehra, kterou by spíše člověk čekal od Dream Theater. Téma na začátek je pěkné, něco mezi Journeymanem a Tears of dragon. Jestliže jsem o předchozí skladbě tvrdil, že to nejsou IM, tak zde to platí na 1000% První část skladby končí po 7-mi minutách. Pak nastupuje nová, překlenovací, která jako by čekala na to, než se pánům v hlavě zrodí nový nápad a dokola opakuje jeden motiv, tu mírně modifikovaný nebo transformovaný o kvartu níže či výše. A to prosím téměř 3 minuty. Až se Dave zhostí kytarového sóla. Po jehož konci hádejte co příjde? Ano ono opakování kolovrátkové vyhrávky jen s přidáním náznaku klávesových lesních rohů. To už nám do konce zbývá 5 minut. Bezradnost? Já nevím. Nastupuje nezvyklá progresivní krátká část, a střídání motivů. Dokonce zazní opět klavír s ozvěnou lesních rohů…očekával bych bombastické finále, ale finále se odehrává podle podobných not jak úvod. Pro mě je tento spíš progresivní, než metalový epos, zklamáním. Rozhodně má svá silná místa, ale 18 minut je neúměrně moc. Stačilo se prostříhat na přijatelných 8-10 minut a řádně vygradovat.
Resumé? Nevím za jakých okolností vznikalo toto album. Vím samozřejmě o Bruceho nemoci. Vím, že IM natáčeli instrumentální verzi alba z velké části bez něho, ale co nevím, jak se rozhodovali o konečné podobě alba. Z mého pohledu se mi album jeví jako nevyrovnané.
S prvního disku mám velmi dobrý pocit. Je až na výjimku velmi silný a ucelený. Po závěrečné a vygradované The book of Souls už by nesmuselo přijít vůbec nic a byl bych spokojen. Navýsost. Ale pak přijde druhá disk, který vedle toho prvního je jako chudý příbuzný. Je roztříštěný. působí spíše dojmem sólového alba Bruce D., byť na ní, paradoxně, složil jen tu závěrečnou skladbu. Koncepčně jaksi vybočuje z nastavené laťky prvním diskem. Takže proto ty smíšené pocity. Vývojově bych album řadil někam mezi Brave new world a Dance of death. Nicméně o krok zpátky se rozhodně nejedná. Jsou zde znát, jak určité závany jiným směrem, tak i to, že vymanit se z těch vyjetých kolejí je stále a stále těžší. Hodnocení, za první disk rozhodně 4 hvězdy, myslím, že ten bude hranější asi častěji za druhý disk, působící jako bonus disk, 2 hvězdy a kousek. Průměr 3. 1/2 hvězdy dávám za odvahu s novými prvky a moc pěkný obal. Kovaní fans IRONS, nechť si přičtou ještě ½ hvězdy. Já dávám 3 a1/2.

reagovat

makrelaman @ 20.09.2015 03:16:39
Celkom dobre nerozumiem tejto obsiahlej recenzii, lebo na jednej strane je očakávanie vybočiť z hlbokých kolají a vzápätí rozčarovanie z nových progresívnych postupov (piano Bruce Dickinsona atď.), ktoré pohoršujú zarytého heavymetalového fanúšika. Vážení toto je výborný album, jeden z najnajlepších od IM a záverečná krásne vystavaná skladba to je gotická katedrála. Uši buďte otvorené!

Rovant69 @ 02.10.2015 10:06:17
to Makrelaman - vůbec se nepohoršuji nad progresivními prvky. Asi jsi to špatně pochopil. Piano mi vůbec nevadí, ale vadí mi skladatelská bezradnost. Oněch 18 minut je prostě moc. Ve skladbě je cca 8 minut zpěvu a následně 3 1/2 minutová kytarová bezradnost. Místo epického konce, který by skladbě slušel, se dle mého názoru,objeví jakýsi náznak finále s návratem k úvodním tónům. Ano očekával bych od IM posun, třeba tak rozdílový jaké je mezi Piece of mind a Powerslave, či Somewhere in time, ale tady ten posun není. Zároveň nepíšu, že je album špatné, naopak, rozhodně je lepší než dvě předchozí.

05.09.2015 lifeson | #

Za mě dobrý, na to, jakou má album stopáž, se s tím kluci poprali dobře. Hned úvodní dramatická skladba je podle mého jeden z vrcholů alba, prostřední pasáž nemá chybu, kytary i basa jedou jeden motiv, super. Perfektní je i refrén. Speed Of Light je maidenovská klasika, typická povedená singlovka. The Great Unknown neurazí, ani nenadchne, pasáž ve druhé polovině písně připomíná motivy z Paschendale. Další vrchol představuje The Red And The Black, při prvním poslech jsem si říkal, že tu halekačku nemají Maideni zapotřebí, ale postupně se to usadilo a nevadí mi tolik. Jinak kytarová práce v téhle písni je skvělá, samé melodické nápady a zvraty. Opět typičtí Maideni, vůbec celých 13 minut nenudí. When the River Runs Deep jen tak prosviští kolem, maidenovský standard. Závěr prvního cd, titulní The Book Of Souls, nevím, moc mě nezaujala, připadá mi taková nevýrazná. Druhé cd začíná Death or Glory, další z maidenovských rychlovek. Druhá Shadows Of The Valley zdobí vypjatý Bruceův zpěv v refrénu, celkově lehký nadprůměr, moc mě nezaujala. No a přichází na řadu dvě dle mého povedenější skladby, atmosférické Tears of a Clown a The Man of Sorrows. Zprvu se moc nepozdávají, ale po pár posleších se hezky vyloupnou z ulity. První z nich je posmutnělá stejně jako název skladby, klaunovy slzy, ale má svoje kouzlo. Druhá z nich je smutnou náladou podobná klaunovým slzám, povedený refrén podkresluje kytarový motiv, který do skladby neskutečně pasuje a řekl bych, že ji povyšuje o něco výš. Skvělá pomalejší píseň. Poslední Empire of the Clouds, nepřipadá mi nijak zvláštní, samozřejmě až na tu stopáž, jde o nejdelší skladbu kapely. Slyšel jsem ji ale jen třikrát, třeba ještě poroste. Prozatím myslím, že by mohla být o pár minut kratší a moc se v ní neděje, oproti druhé nejdelší The Red and The Black. Celkově jsem ale spokojený, ta hodina a půl se příjemně poslouchá :-)
reagovat

Mohyla @ 19.09.2015 12:01:02
Pri albume mám podobný pocit, ako pri The Final Frontier. Chytil ma na prvý krát a postupne je stále lepší, hodnotím tiež 4*!

lifeson @ 20.09.2015 14:39:31
Musím říct, že jsem se trochu unáhlil, recenzi jsem psal moc brzo, neměl jsem Book of Souls ještě pořádně naposloucháno. Jak píše Mohyla výše, album roste a písně, které mě zpočátku moc nezaujaly, jsem si postupně také oblíbil. U poslední Empire of the Clouds se přesto neubráním pocitu, že některé pasáže mohly být zkrácené nebo trochu jinak zahrané, ale s tím už nic nenaděláme :-)
Hodnocení bych posunul o půl hvězdičky výš, kdyby to šlo :-)

02.09.2015 Mr.Black | #

Cože? Nové album Iron Maiden? Hurá! Dvojalbum? Ajajaj! Tři písně delší než deset minut ...?
Něco podobného se mi honilo hlavou, když jsem poprvé zavětřil The Book of Souls od mé srdeční kapely. Po minulém albu The Final Frontier, které jsem nikdy nebyl schopen slyšet v kuse (je strašně dlouhé a často nezáživné, dle mého názoru), jsem očekával něco podobného. Nestává se mi to často, ale tentokrát jsem vydržel celých devadesát dva minut v kuse poslouchat, aniž bych vyčerpaně odpadl. Snad jen při závěrečné skladbě Empire Of The Clouds bych rezolutně zkrátil uměle natahovanou instrumentální pasáž, ale jinak? Jsem nadšen!

Intro If Eternity Should Fail nás zavádí do džungle a my pak spolu s nesmrtelným šamanem Eddiem přemýšlíme, jestli lidstvu a civilizaci, jakou dnes známe, neodbíjí poslední hodinka... Žádná vypalovačka, ale postupně vybudovaná skladba, která má sílu přílivové vlny.

Speed of Light je starý dobrý svižný heavy metal, který neurazí, ani nepřekvapí. Následuje The Great Unknown, pomalejší, valivější a gradující věc. Velmi, velmi slušná skladba.

Po basovém intru přichází The Red and the Black, jeden z vrcholů alba, ne-li snad úplně největší "pecka". Celá skladba plyne tak dokonale přirozeně, že 13 minut (!) uteče jako voda. Výborné riffy a vyhrávky a hlavně rytmus maličko připomínají Marinera, chorusy navozují atmosféru z desky Somewhere In Time a nad tím vším ční skvělý Dickinsonův vokál. Jen mě trochu mrzí podivný přechod sólo/chorus ve finále. Ale jinak…nádhera.

A je tu vypalovačka When the River…, která sice nepředvádí nic nového, má však mohutnou sílu a energii a ideálně rozděluje 2 mamutí skladby na disku 1.

The Book of Souls nás opět vrací do dob Somewhere in Time, jmenovitě k Alexandrovi Velikému. Výborná, dlouhá epická skladba, o menší stupínek níž, než čtyřka. Pokud by takto album končilo, byl bych navýsost spokojen.

Přichází ovšem nálož v podobě druhého, a nikoliv bonusového, ale plnohodnotného disku.

Úvodní Death Or Glory je další, tentokrát velice slušná vypalovačka s nakažlivým refrénem.

Shadows of the Valley mi přijde jako něco, co už jsme slyšeli snad na Brave New World, nicméně je to hodně poslouchatelné. Podobně je na tom Tears Of a Clown – žádná vycpávka ani žádný zázrak.

The Man of Sorrows má stejný název, jako starší Dickinsonova sólovka, je to ovšem zcela jiná skladba – začíná jako balada, po dvou minutách však mění tempo a upadá do průměru. Zachrání to až příjemné a atmosférické finále.

Poslední skladba Empire of the Clouds začíná klavírem (!), na který hraje sám Dickinson. Musím říci, že během skladby mi klavírní party docela vadí… ovšem ne tak, jako donekonečna natahovaná prostřední instrumentální pasáž, která je poplatná Cimrmanově frustrační kompozici (prvek očekávání střídá prvek zklamání). Druhá polovina nabízí Dickinsonův vokál v závratných výšinách i poměrně zajímavé melodie. Historicky nejdelší kompozice skupiny (18 minut) dokazuje to, že kvantita nemusí být nutně kvalita, i když laťka je nasazená stále dost vysoko.

P.S.: Včera jsem si v autě pustil hodně nahlas The Red and the Black a musím konstatovat, že se mi ježily chloupky na krku. Což potvrzuje to, co jsem již napsal – je vynikající.

P.P.S.: Po čtvrtém poslechu se mi album stále velmi líbí, proto nekompromisních 5*.

reagovat

Propan-2-ole @ 02.09.2015 07:52:30
Jak se vám k tomu sakra povedlo dostat, když to oficiálně vyjde až 4.9.? Ono to někde uniklo ven neoficiální cestou? :D

PaloM @ 02.09.2015 08:01:22
Chápem tvoju otázku. Si veľmi mladý a tak ťa v škole neučili, čo učili nás starších.
Napr., že Sovietsky zväz je krajina, kde zajtra znamená už včera (Julius Fučík). Skrátka, na ruských hudobných fórach toto socialistické heslo platí aj dnes :-)

alienshore @ 02.09.2015 08:45:12
myslím si, že nie je hanbou udeliť Iron Maiden štyri hviezdy pokiaľ v recenzii popisujem aj priemernejšie skladby, možno by to chcelo dať tomuto dvojalbumu viac času na jeho vstrebanie ...

Propan-2-ole @ 02.09.2015 10:48:08
PaloM: Aha, tak to potom jo, v ruských hudebních fórech nejsem upřímně moc zběhlý. Ale ani se tomu nedivím, že to uniklo před vydáním. Jsem na to album upřímně dost zvědavý. Recenze defacto potvrzuje má očekávání (až na vysoké hodnocení), zejména z té 18 minutové skladby mám solidní strach co to vlastně bude...

miguel7 @ 02.09.2015 15:18:07
Po prvním poslechu zklamání. Přepálená stopáž jak u Dream Theatern, s minimem nápadů, šablonovité a již oposlouchané postupy, ucourané a i zvuk tak nějak ztratil koule. Uvidím co mi řeknou další poslechy a zda se něco změní. První dojem...nejhorší deska Mehdnů... Smutné

PS: text fecenze odpovídá 3-4 hvězdám, já bych to viděl zatím na dvě... A to je mám rád, včetně Blazeho éry

Mr.Black @ 03.09.2015 09:20:37
Chápu, asi ne každému sedne ta délka. Po 5. poslechu bych z dvojalba udělal 1CD s bonusem. Na hlavním CD by bylo toto:

1. If Eternity Should Fail
2. The Red and the Black
3. When the River Runs Deep
4. The Book of Souls
5. Death or Glory
6. Empire of the Clouds

Rozhodně si nemyslím, že je to nejhorší deska IM. Come on, give it a chance!!!

PaloM @ 03.09.2015 11:29:44
Zbytočne unáhlené odsudky. Album som počul 2x komplet z mp3 a potom som si ho objednal a zámerne to ďalej nepúšťam, aby som si hudbu užil z vlastných CD.
To čo iní nazvú bez nápadov a opakovanie, ja volám ich rukopis. Pre mňa je to pokračovanie štýlu hard rocku z Final Frontier a stále ma bavia Bruceho spev, viachlasé gitarové vyhrávky, pekné harmónie a melódie. Očakávať po 35 rokoch prevratné postupy je "pošetilost" :-)

Gattolino @ 06.09.2015 10:15:32
Maideny sice normálně neposlouchám, taky tedy skoro neznám. Ale nadšení této recenze mne přimělo k poslechu. A fakt moc pěkné, dost mne to album mile překvapilo. Díky za tip!