Black Star Riders - Heavy Fire (2017)

Vítejte v dalším pokračování volného vyprávění o americké rockové kapele Black Star Riders. Hudebníci po vydání The Killer Instinct nelenili a během mnoha povedených koncertů, kde v setlistech neustále ubývalo procento zastoupeních songů Thin Lizzy, psali postupně nový materiál na třetí desku. Ta vyšla v roce 2017, stejně jako předešlé kotoučky u Nuclear Blast pod názvem Heavy Fire. Rovněž v sestavě ani na producentské stolici nedošlo k žádným změnám, proto jsem nemusel přemýšlet o vnějších vlivech a po hlavě se vrhl do kotle s muzikou.

S úvodní Heavy Fire se kapele povedl vybrat dobrej flák, kterej mixuje jednoduchou údernost Motorhead s hrozivě drnčící basou s melodickou kostrou Thin Lizzy ozvláštněnou jižanským kořením.
When the Night Comes Down – úvodní riff v relaci AC/DC nakopl druhou skladbu, to vybudované napětí však opadlo v melodickém refrénu. Hard rockový základ skladby se zakalil melodickým punkem, podobným, jako produkovali třeba Green Day, doprovodné sbory mi silně připomněly Pink Floyd, asi moje deformace :-) Pop rockový feeling Dancing with the Wrong Girl rozvolnil atmosféru a já se při poslechu moc nebavil.

Následná Who Rides the Tiger dala upomenout na domovskou kapelu Ricka Warwicka - Almighty, ty ozvěny alternativního metalu a grunge jsou tam cítit. Z letargie mě kupodivu vytrhla povedená rocková balada Cold War Love.

Na další prosluněnou pop rockovou Testify or Say Goodbye navázal ostřejší rock v podobě Thinking About You Could Get Me Killed, kterej mě moc nezaujal. Podobně na tom byla i následné balada True Blue Kid. Pookřál jsem až u bluesem načichlé Ticket to Rise. Předposlední Letting Go Of Me opět vystavil na odiv vlivy melodickým punku a desku uzavřel ploužák Fade Away, skvělá pecka na závěr koncertního setu – přímo vidím ty mávající ruce s rozsvícenými mobily nad hlavou.

Závěrem : Black Star Riders dozráli. Zbavili se věčného stínu Thin Lizzy, které dnes lze najít v několika skladbách jen v náznacích. Skladatelské duo Warwick /Johnson se přestalo stylizovat do role nositelů tradice ostrovních hard rockových mistrů.Tím se jim uvolnily ruce a na albu tak mohli rafinovaně pomrkávat na Warwickovy druhdy alternativně metalové Almighty, použít i trochu punkového a pop rockového koření a vše zkombinovat s melodičtějšími postupy páně Johnsona. První deska Nlack Star Riders byla oslavou sedmdesátek, současná tvorba je takovou upomínkou let devadesátých.

Dramaturgicky dobře sestavené album, ovšem cílová skupina jsou pravděpodobně mladší rockeři plus mínus, kterým se dle prodejů deska líbí a neřeší takové blbosti, jako je třeba neustále nižší kvalita zvuku. Na mě menežeři nezamířili, proto mám asi logicky k tomuto albu poněkud vlažnější vztah.

Co změnili Black Star Riders na zatím posledním albu Another State of Grace prozradím až příště.

reagovat

stargazer @ 03.07.2020 17:00:26
I tohle album mám už stažené v mobilu. Vyposlechnu a napíšu reakci.
Jelikož se ve Tvých recenzích o B.S.R. zaobíráš kapelou Think Lizzy, mohl bys mi dát nějaký tip na jejich dobrou desku? Pro takové srovnání a kontinuitu mezi oběma skupinami.
Chtěl bych poprosit i další Progbord´áky o nějaké tipy na Think Lizzy. Děkuji předem. stargazer

bullb @ 03.07.2020 18:50:27
stargazer: "jednou a provždy: nehoří". Toť citát. Teraz vážne. Ide o Thin Lizzy. Odporúčam Live and Dangerous. Live. Dokonca štúdiovo upravované, čo ma prekvapilo. Idú tam ako dobre naostrené píly. Keď som potom počul štúdiové albumy, napríklad Boys ste back in town, tak to bol čajík oproti live.

stargazer @ 03.07.2020 19:41:42
bullb: Díky za tip. Určitě vyzkouším. V dnešní době je to tak snadné, dostat se k jakékoliv hudbě během okamžiku. Kdysi dávno bych kvůli tomu obíhal cd obchody a bazary. A to právě bylo to krásné.

jirka 7200 @ 03.07.2020 20:33:54
to stargazer : já nejsem zapáleným fandou Thin Lizzy, na každé desce od Jailbreak a výše si najdu nějaké písně, co mě baví, ale jsou tam i takové, co mě prudí. Lynott občas přitlačil na pilu a něco znělo na mě až moc popově. Takže pokud bych třeba v autě chtěl vozit Best off Thin Lizzy, tak bych si sestavil dvojalbum takových písní, co mě baví - spíš takový hutnější záležitosti, bez balad.... poslechni a uvidíš.

PaloM @ 03.07.2020 20:41:20
Mám podobný názor na Thin Lizzy. Ani jedna štúdiovka kompletne ma nebavila. Odporúčam tiež Live and Dangerous, lebo je to jediný album, čo som uvažoval kúpiť. A prípadne neakú výberovku hitov (na Progboarde je v ich diskografii 2CD). Teraz ich už nepočúvam z nedostatku času.

horyna @ 04.07.2020 04:17:58
Stargazer: teď jeden názor z opačné strany barikády. Jsem dlouholetých fandou této, pro mne naprosto skvělé a nepostradatelné kapely, kterou v osobním žebříčku řadím do top dvacet. Začínám libozvučným Nightlife a končím u začínajícího sešupu dolů Chinatown - to už je u mne na hraně, podobně jako obě desky poslední.

Zkrátka, šestice studiovek mezi roky 74-79, toť je ta pravá, drsným aroma Irska vonící, hudební rocková mana. Shodou náhod, jsem všechny tyto nahrávky právě postupně koštoval na dovči, a výstupní pocity byly znovu silně nadstandardní.

B. S. R. jsem v době vydání debutu pořídil rovněž, ale bylo to těžké zklamání. O každé další desce psala postupně periodika, jako o zlepšující se oproti své předchůdkyni. Žádná mě nenadchla a tak jsem zůstal věrný "originálu" :-)

jirka 7200 @ 04.07.2020 06:50:09
to horyna : jen moje malé filozofické zamyšlení k tvému komentáři. Já se necítím být na druhé straně barikády. Koukám raději, co nás spojuje a ne rozděluje. Mnoho písní od Thin Lizzy se mi líbí. Řekl bych tedy, že jsi jen větší fanda tohoto souboru, než já nebo Palo. Dnešní svět však více přeje konfrontačnímu stylu uvažování, proto to kolem nás podle toho vypadá - v politice i v mnoha dalších oblastech, některé hudební recenze nevyjímaje.

stargazer @ 04.07.2020 07:30:00
Chlapi díky moc za tipy. Odpoledne jedu na návštěvu, tam je Wi-Fi, stáhnu Ještěrčičku do mobilu a udělám si prodloužený víkend s touto skupinou.

Jarda P @ 04.07.2020 18:43:31
Nezapomeňte na skvělou Vagabonds Of The Western World ještě s Ericem Belllem. Patřím rovněž k nekritickým obdivovatelům Thil Pizzy, kromě prvních dvou desek a poslední Thunder And Lightning hodnotím všechny jejich desky mezi 4-5. Viděl jsem je živě asi před 10 lety ještě s Johnem Sykesem a bylo to famózní.

PaloM @ 04.07.2020 19:52:43
To, čo Jirka napísal 8:50 hod, plne sa stotožňujem. Málokto počúva celý život všetko, čo ho stretlo. Kedysi boli u mňa na prvom mieste klasické hard rockové skupiny a art rock. Dnes sú v popredí jazz, fúzie, neoprog a blues rock. Oproti Markovi výrazne menej času venujem posluchu. Inak sa to nedá a je to asi aj vekovým rozdielom. Som názoru, že všetko je tak ako má byť.

stargazer @ 05.07.2020 10:21:05
Mě se to líbí. Heavy Fire je albm na úrovni The Killer Instinct, takže za sebe říkám.... tři hvězdy bych desce naložil. Možná i víc.
Mimochodem Jirka 7200, kdysi jsi tu psal o kapele Tygers Of Pan Tang. V životě jsem o nich a ani jejich desky neslyšel. Díky Progboardu je to jinak. Tygři se mi taky docela líbili.

jirka 7200 @ 07.07.2020 11:21:08
to Stargazer : jsem rád, že jsem ti pomohl objevit Tygers Of Pan Tang. Ostatně Tygři mají podobný příběh jako Jezdci, jen nezměnili název. Obě kapely byly ve své době předními představiteli svého stylu. V jejím středu se nacházejí poslední mohykáni legendárních sestav - kytaristé Rob Weir u Tygrů a u Jezdců Scott Gorham. A oba soubory se snaží na starých základech vystavět současnou moderní tvrdou muziku.