Mr. Big - Defying Gravity (2017)

20.09.2017 john l | #

Jeden den čtu na netu zprávu, že Mr. Big v brzku vydají novou desku a neuplynou ani dva týdny a už si cédo točím pěkně doma ve svým přehrávači. Buď je to vinou informačního šumu, nebo zprávu o vydání Defying Gravity vypouští kapela s velkým zpožděním. Tohle všechno už je teď jedno. Aspoň příznivci kapaly nemuseli čekat tři měsíce, než se vylisuje dostatečná zásoba vinylů a cd disků a dostane se na pulty prodejen.

Mám před sebou ještě dostatečně voňavou novinku PÁNŮ MUZIKANTŮ a hurá na ni. Byl jsem hodně zvědavý s čím kapela po minulé, místy utahané a baladami nacpané (tři je moc) třináctiskladbovce The Stories We Could Tell vyrukuje. Hm, hm, spokojeně si bručím pod vousem. Klukům se to letos povedlo seskládat fakticky skvěle.

Je to dynamická (otvírák Open Your Eyes), jako břitva nabroušená nahrávka (Mean to Me). Místy chutná ostře jako čili papričky (1992), z toho pohladí (Damn Im In Love Again), vzplane se do vysoka (Nothing At All), pochuduje jako armáda skřetů (Everybody Needs a Little Trouble), nebo si jen tak spokojeně výská tu svoji "velkou" melodii (Defying Gravity).

Kapela prostě šlape jako nikdy dřív. Gilbert hobluje, sóluje a riffuje jak vzteklý hafan a Sheehan si kutá to svoje hutný černý uhlí kdesi vespod a z gruntu tvrdí muziku. Pak je tu ještě velký zpěvák pana velkého, the great boy Eric Martin. Tomu s lety strávenými na scéně přibývají vrásky, zkušenosti a svůj hlas přebrušuje k větší a větší dokonalosti.

Letos už mám několik želízek v ohni a Mr. Big jsou jedním z nich. Parádní fošna. Milovníci poctivého big beatu neváhejte.
reagovat

horyna @ 21.09.2017 06:13:27
Ahoj Johne: jsem rád, že se tu ještě najde opravdový fanoušek klasického hard rocku. Já dal sic novým Big o hvězdu méně než ty, ale i tak mám z desky velkou radost. Martin pěje pěkně z gruntu a Gilbert je opět fantastický. Osobně nedám dopustit na desku What if, ale novinka je malinko rozmanitější.

john l @ 23.09.2017 06:08:16
U mě jde o nejlepší desku kapely. Takto variabilní fošnu nevydali ani v produktivním věku. Z každého poslechu mám super pocit a to je v dnešní chudé době vzácnost.

07.08.2017 horyna | #

Dobré hard rockové, či hard´n´heavy muziky, je od poloviny devadesátých let, mezi veškerou světovou hudební produkcí jako šafránu. Tento styl prorazil začátkem sedmesátých let prostřednictvím kapel jako byli Deep Purple, Led Zeppelin, či Ufo a i dnes, po více jak čtyřiceti letech, se nástupci těchto velkých ikon historie, ke svým praotcům stále navrací. Největší boom zažil ve "zlatých osmdesátých", kdy krom do kurzu se dostávajícího metalového směru, hrála hard rock naprostá většina existujících kapel, především na druhé straně naší polokoule, přesněji řečeno na jejím západním pobřeží.

Okolí Sunset Boulevardu, ležícího v západním Hollywoodu v Kalifornii, bylo mekou a rodištěm obrovského množství kapel, podobných jedna druhé, jako vejce vejci. Ale ještě než všemu tomuhle humbuku zatnul tipec na počátku devadesátých let směr grunge, povstala zde jedna významná kapela, zpočátku označovaná jako supergroup, jejíž činnost s jednou krátkodobou obměnou a vynucenou přestávkou je platná dodnes.

Jsou jimi Mr. Big, kteří od svého reunionu v roce 2009, právě v těchto dnech vydávají své třetí po-comebackové album nazvané Defying Gravity. Na tuhle kapelu bylo co se týče stran kvality vždy maximální spolehnutí. Rockový fajnšmekr, ať už se na hudebním poli pohyboval v devadesátých letech, nebo v době dnešní, nikdy na prvoplánové hitůvky nehleděl. Provařené a do nekonečna omýlané To Be With You a Stevensonovské Wild World, neprozradí o kvalitách kapely zhola nic. Ta sice právě za ně vděčí celosvětovému úspěchu, ale například v zemi vycházejícího slunce, si pověst (polo)bohů vybudovali kvalitním hráčským repertoárem, instrumentální erudicí a častou koncertní činností, podepřenou sympatickou lidskou tváří, na níž maska falše a nabubřelosti, nebyla nikdy nasazena.

Tahle kapela se vždy skládala ze čtyř velkých individualit, kterým nedělalo problém tvořit pospolu a pracovat na úkor jedince, ve prospěch celku a kapely. Především dvojice Gilbert a Sheehan, dokáže přibrzit a bezproblémů osedlat své často se plašící rychlé prsty a do svých skladeb nasázet místo miliónů not, několik opravdu kvalitních melodických vychytávek.
Mr. Big zkrátka upřednostní dobrou písničku, před neustále se měnícím kolotočem změn, zvratů a krkolomných akordů.

K producentskému pultu si pánové tentokrát pozvali svého starého známého z dob svých největších úspěchů, pana Kevina Elsona, což je třetí producentská obměna během tří alb (předešlí byli Kevin Shirley a Pat Regan). A velice smypatický je i fakt, že kapela stále udržuje blízkou spolupráci s bubeníkem a starým přítelem Patem Torpeyem, u něhož byla nedávno diagnostikována Parkinsonova nemoc. Jeho vypomáhající kolega slyší na jméno Matt Starr.

A když tedy přistoupím k albu samotnému, hned v úvodu prozradím, že jde opět o dobrou, dokonce velmi dobrou nahrávku, které ovšem k dokonalosti určitý kousek chybí. Kapela jejím prostřednictvím zní velice sebejistě a vyzrále (jak jinak), uvolněně a její hráčská ekvilibristika vystrčí růžky především prostřednictvím skladeb Mean to Me a struhující, mohutnými sbory opanované písně 1992, v jejímž případě jde zřejmě o nejkvalitnějšího adepta desky. V těchto příspěvcích ukazuje Paul Gilbert proč právě on, platí za onoho guitar hero.
První dvojice skladeb Open Your Eyes a titulka Defying Gravity (s banální melodií), nabízí zemitý, spíše průměrný hard rock. To třetí, boogiem načichlá, drsná hitovka Everybody Needs a Little Trouble (se skvělým, Sheehanovým basovým zahušťováním prostoru), už je daleko silnějším kusem. O pestrost, ale i pohodu se starají písně Damn Im In Love Again, jemnější Nothing Bad (About Feeling Good) a rozmáchlá Forever and Back. Ani konec alba nezní prvoplánovitě. Ba naopak, kapela šlape nadoraz a v písni Nothing At All k sobě montuje smyslné akustické motivy v sousedství tvrdých rockových riffů. Erick Martin podává emotivní vokální výstup a Paul Gilbert mu zdatně sekunduje.

V konečném součtu se tedy jedná opět o solidní spokojenost, která do maxima postrádá určitý díl hitovosti z Hey Man, uchu lahodnější melodie nacházející se na Get Over It a především dva kilogramy dravosti, náležící době vzniku alba What If... Proto dnes za čtyři.



PS: během psaní této recenze, jsem se díky internetu dozvěděl, že podzim bude patřit dalšímu návratu jedné z předních hard rockových kapel dneška, švédským Europe. U nich mě při vzpomínce na alba předešlá, stoupá tlak ještě strměji než v případě Mr. Big a pevně doufám, že tady se budou na nebi rozsvěcovat hvězdy všechny. Uvidíme.






reagovat

Antony @ 08.08.2017 05:13:31
Podstatným faktorem tohoto alba je zvuk. Ten je tak příšerný, že znemožňuje poslech. Zahuhlaná placka bez detailů a rozlišení, kde se všechno slévá. Garážová amatérština nejhrubšího zrna. Podraz na posluchače. Ostuda. Fuj.

oř @ 08.08.2017 07:04:02
Na nové Mr.Big se na netu vyrojila spousta recenzí docela rychle a nikdo o špatném zvuku ani nepíp. Mě se naopak velmi zamlouvá, pěkně řeže a dynamika je taky slušná. Překvapil, stejně jako celá deska. Ta se hodně povedla.

Antony @ 08.08.2017 07:10:42
Mr.Big znějí, jako kdyby se k mixu během masteringu dostali basák, kytarista a zpěvák, a každej si řekl, já jsem tady nejdůležitější, a tak svoji stopu vohulím, co to dá. Bubeníka tam nepustili. Takže všechno valí naplno ve zvukové kouli, a pod tím se ozývá nevýrazné lupání bicích...

Oř: Většina posluchačů tohle neřeší, stačí jim málo. A kvůli tomu si velká vydavatelství mohou dovolit ničit nahrávky zmršeným zvukem.

oř @ 08.08.2017 09:11:00
Mě hrají bicí krásným masivním způsobem. Nehledám zvukové mouchy, ale poslouchám muziku. A díky tomu jsem svobodnější než všichni inženýrští hnidopichové.

mildys @ 08.08.2017 10:26:55
A jak můžeš v téhle kouli rozeznat muziku?

oř @ 08.08.2017 10:55:28
Bezproblémově. Hlavně stačí obyč aparatura. Čím dražší, tím slyšíš víc chyb, víc se v tom vrtáš, víc tě to irituje a víc všechno řešíš. Stejně s tím nic nezmůžeš, tak k čemu to. Pokud mám kapelu rád a chci ju poslouchat, nebudu řešit každej prd. Jednoduše to kousnu a jsem spokojenej s tím co mám. Jsem skromný a šťastný.

mildys @ 08.08.2017 11:26:32
Tak tomu moc nerozumím.Rockovou muziku poslouchám někdy od roku 1970.Začínal jsem na tranzistorovém rádiu, až se nade mnou rodiče slitovali a koupili mi magnetofon Tesla B4.Poslouchal jsem všechno a byl jsem šťastný!Potom jsem poprvé uslyšel stereo a byl jsem "ztracený".Ušetřil jsem si na B 100.Bedny jsem si vyrobyl sám. Vrcholem bylo koupení zesilovače Transiwatt 140 ve Smečkách...Ale od té doby uplynulo více jak 40 let!Teď pořídíš jakoukoliv kvalitní aparaturu za "pár" šupů!Tak nerozumím co je to obyč aparatura...Přece, když mám kapelu rád tak si ji chci poslechnout co nejkvalitněji.Byl jsem nedávno na koncertě mých oblíbených ZZ top.Mám je fakt moc rád, ale zvuk byl tak příšerný, že jsem v půlce odešel...
Potom jsem byl na koncertě Scorpions a ačkoliv to není moje oblíbená kapela, tak zvuk byl tak dobrý, že jsem si to fakt užil!
Chci tím jenom říct, že teď už mi nezbývá tolik času, abych si ničil "zdraví" nahrávkami, kde mi po dvou skladbách začne třeštit hlava(DR 5-6).To radši méně, ale kvalitněji...
Samozřejmě ti tímto neupírám právo poslouchat cokoliv a v jakékoliv kvalitě...
Ale kvalitně nahrané hudby je tolik...

jirka 7200 @ 08.08.2017 11:39:17
Je to o prioritách většiny. Zvuk je dnes vždy na druhé koleji. Pokud by tvůrci pustili do kin film, který by digitálně kostičkoval a měl by rozmazané barvy, to by byl panečku poprask. Přitom na telefonu a na tabletu by ten film byl bez problému koukatelnej.
Dnes má doma většina lidí velké LCD televize, ale s naprosto mizernými repráčky. Tak to prostě je.

Tak je to dnes s hudbou,většina ji poslouchá jako kulisu k něčemu, jizdě na kole, četbě či řízení na levnějších aparátech, tak proč by se ve studiích snažili.

Naročnější posluchač, který si chce užít zvuku na kvalitní aparatuře, musí poslouchat akustické žánry, jazz, vážnou muziku a vybrané art, prog rockové soubory. Anebo se pídit mezi méně známými kapelami všech žánrů....

dan @ 08.08.2017 16:40:24
Utrácet za hifi desítky a desítky tisíc může jenom magor, nebo onasis co neví co s penězma. Když je jednou cédo blbě nahraný, sebelepší aparát mu stejně nepomůže, spíš naopak. A když mám dotyčnou kapelu rád, tak si ho stejnak pořídím. Zbytečná debata. Místo o muzice se tu v poslední době furt řeší zvuk.

jirka 7200 @ 08.08.2017 17:16:14
to dan : máš pravdu, jen magoři a onanisové řeší auta, stačí přece škodovka, stejně můžeš u nás jezdit jen 130 km/h. Každej druhej magor řeší telefon za desítku, přitom se dovoláš i s přístrojem za devět stovek.... takto bych mohl pokračovat do nekonečna....

dan @ 08.08.2017 17:51:24
Přesně tak, zlatá škoďárna

Brano @ 08.08.2017 19:43:09
Stará embéčka,to bolo fáro! >> odkaz Nie ako tie dnešné bavoráky a audiny to sú úplné šroty!!!

jirka 7200 @ 08.08.2017 20:10:58
embéčko tisícovku jsme měli. Dala se nastartovat klikou, ne jako dneska složitě přes kabely.... :-)

dan @ 08.08.2017 20:17:57
Toto je čtvrtá recenze na tuhle desku, kterou jsem během posledního týdne přečetl a v žádné z nich se o špatném zvuku nepíše. Zdá se mě, že jenom tady jsou nějací přehnaně hákliví jedinci.

jirka 7200 @ 08.08.2017 21:06:37
Otevři si Spark nebo Metal Hammer a podívej se, zda tam někdo píše v recenzi u desek, že má špatný zvuk. Moc toho nenajdeš a přitom většina desek je totálně zmršená. U Hardcore metalu 100%, také u Thrash, Speed a Power metalu. Jen některé hard rockové kapely netlačí tolik na pilu a nemají tolik komprimovaný zvuk.

Četl jsi někde v rozhovoru s kapelou, že by se jich redaktor ptal, proč mají tak oříznutý zvuk na desce? Já krom Metallicy to nečetl nikde. To by ten časopis rychle skončil.

dan @ 08.08.2017 21:16:45
Nepotřebuju číst profi recenze v časácích, stačí mi názor obyčejného smrtelníka-fanouška kapely. A ten je zdáse spokojený. Pro mě jsou důležitý dobrý písničky.

Michálek @ 08.08.2017 21:18:26
Haha. Pamatuju lidi, co si dělali "sbírky na furt" svých oblíbených kapel. Nejdřív koupili tapedeck za roční výplatu a začali nahrávat na kazety. Pak přišel chromdioxid a začali znova. Pak přišlo Dolby a Bias a začali znova. Pak je překvapily CDéčka. Kazety šly do popelnice a sbírka byla opět na nule. Typuju, že pokud nezemřeli, jsou někde v polovině sbírání vinylu. Já si klidně dám do přehrávače výběr v mp3 a poslouchám muziku. Když už si ji chci vychutnat a mám čas, tak z CD do kvalitních sluchátek. Někdy se to opravdu nepovede, jako třeba RUSH s Vapour, ale to je opravdu výjimka. Myslím, že žádný aparát není tak dobrý, aby nemohl být ještě lepší, tak do týhle spirály mne nikdo nedostane..:D

northman @ 09.08.2017 04:23:29
Michálek: zapadám do kategorie tebou popisovaných lidí, pouze s rozdílem, že já jsem začínal s poslechem radia, především stanic na krátkých vlnách, koupil jsem si kotoučový magnetofon a zároveň kupoval desky vycházející převážně v Supraphonu, tohle jsem dělal asi do roku 1987, pásky jsem prodal a následovalo období kazet, které jsem nahrával s Dolby C na deck Sony a celkem mi bylo jedno jaký typ kazet to byl. Kazetové období bylo nejkratší, po revoluci jsem kazety postupně rozdal a kupoval jsem si CD po deseti letech jsem si začal kupovat i nově vycházející vinyly. CD jsem už nevyhodil a mám je současně s vinyly. V současné době mám asi 2000 originál CD a 1000 vinylů, hodně titulů mám na vinylu i CD, sbírku postupně rozdávám svým dětem, nechávám si pouze tituly, které by neposlouchaly. Samozřejmě mi jde i o kvalitu poslechu, ale nemám aparaturu za statisíce, poslouchám muziku. Je kategorie lidí, kteří vlastní padesát CD a zkoumají ve studiích, jak jim jejich CD hrají na jiné aparatuře, když zjistí , že to na něčem hraje lépe mění aparaturu, tihle lidé právě pitvají zvuk nejvíce.

Jarda P @ 09.08.2017 05:18:35
Před více než 30 lety jsem si postavil bedny z laťovky z českých repráků s velkým basákem podle plánku z hi-fi klubu, později přivezl kvalitní zesilovač JVC a ekvalizér a jsem dodnes s jejich zvukem nadmíru spokojen (JVC jsem mezitím vyměnil za Technics). Do jiného pokoje, kde mám i TV, jsem před 2 lety koupil nový aparát, zesilovač Yamaha, síťový přehrávač a bedny Wharfedale. Ekvalizer jsem musel dokoupit na Bazošu, protože se už nevyrábí a bez něj si poslech nedovedu představit. Je to obyč, nebo víc než obyč, kdo to posoudí? Zvuk to má skvělý, ale stále inklinuju ke starému aparátu, protože je umístěný v akusticky vhodnějším pokoji, neruším rodinu a ona mě a mé uši jsou na něj za těch více než 30 let zvyklé. Než jsem nový aparát kupoval, byl jsem na předváděčce v jednom hi-fi studiu v Ostravě. Majitel myslel, že mě ohromí zvukem ze zesilovače na nulách a když jsem mu řekl, že tak bych to nemohl poslouchat ani na WC, díval se na mě jako na blba. Tím chci říct, že každá diskuse kolem zvuku je k ničemu, každý inklinuje k takovému, který preferuje. Někdo to má rád bez korekcí, já s ekvalizerem, který špatnou nahrávku dovede aspoň trochu spravit.

dan @ 09.08.2017 05:42:37
POSLEDNÍ DVĚ JARDOVI VĚTY BY SE MĚLI ZARÁMOVAT DO ZLATÉHO RÁMU!!!!!!!!!!! Pokud cédo hraje blbě tak si ho upravím ke svému obrazu a nebudu o tom pořád brblat. Když to dnes nemíní nahrávat jináč, tak kvůli blbým inženýrům nezanevřu na svoji milovanou kapelu.

merhaut @ 09.08.2017 06:41:48
jirka 7200 se mýlí, nečte pozorně, o zvukové nekvalitě se ve Sparku píše běžně, já osobně každou chvíli v recenzích a dokonce několikrát v samostatných článcích o audio technice. Na stejné téma jsem psal kdysi i do Rock & Popu.

northman @ 09.08.2017 07:07:57
Některé nahrávky, jako nedávno tady probíraný Aqualung CD vydané k 25. výročí nespraví ani ekvalizér.

merhaut @ 09.08.2017 07:12:04
Se zvukem je to jako s jídlem.

mildys @ 09.08.2017 09:06:02
Souhlas. Když má někdo rád knedlo-zélo-vepřo a konzumuje ho každý den, je to jeho problém. Ať se ale po čase nedíví, že má nadváhu a není mu dobře...

oř @ 09.08.2017 10:51:14
Situace není tak hrozná, jak se zdá. Pořád se najde hodně posluchačů, kteří mají rádi zlatou střední cestu, kvalitu a nemusí to být za milión. Spousty hifišů poslouchá i mp3. Copak se dá velká sbírka poslechnout jenom doma a v klidu?

Na Progboardu se to v poslední době řeší pořád, ale jsou tu čtyři, pět profíků/šťourů, kteří se předvádí s úžasnou aparatůrou a slechy jak kočkovitá šelma. Jarda to rozhráb trefně. Muzika je víc jak zvuk!

jirka 7200 @ 09.08.2017 12:00:46
to Merhaut : máš pravdu Jaromíre, ty jsi jednou z čestných vyjimek, měl jsem napsat, že se o komprimací postižených nahrávkách mluví hodně málo.

jirka 7200 @ 09.08.2017 12:20:24
to oř : jsem také zastánce zlaté střední cesty, pokud je však nahrávka zmršená, tak jí žádný ekvalizér nepomůže. Naštěstí je v muzice z čeho vybírat.

Dnes se dá poslouchat kvalitnĕ i mimo domov.

merhaut @ 09.08.2017 12:56:52
No, s tím jídlem jsem to myslel trochu jinak:-)

Michálek @ 09.08.2017 15:07:15
Pokud chcete slyšet opravdu zmršenou nahrávku, tak si poslechněte Kingdom Come PERPENTUAL. Až tak se dá klesnout u kapely, kterou jsem kdysi upřímně miloval...:D

horyna @ 09.08.2017 17:01:55
Děkuji všem přispěvatelům do zajímavé zvukové debaty:-)
Za sebe jen, že jsem nové Mr. Big slyšel opravdu hodněkrát, z beden, ze sluchátek, z mp3 na kole a dnes i v autě a ani v jednom případě jsem s nahrávkou neměl, co se týče zvuku žádný problém.

Pravdou je že se v recenzi o něm nezmiňuji, jelikož není tak dobrý, jako například u další novinky Tangent, kde jsem na něj upozornil a jehož nástrojovou farbu si dokonale vychutnávám.

Z přiložených komentářů mě nejvíce oslovili ty, od pánů Michálka, Jardy P a Oře:

Myslím, že žádný aparát není tak dobrý, aby nemohl být ještě lepší, tak do týhle spirály mne nikdo nedostane..:D

Tím chci říct, že každá diskuse kolem zvuku je k ničemu, každý inklinuje k takovému, který preferuje. Někdo to má rád bez korekcí, já s ekvalizerem, který špatnou nahrávku dovede aspoň trochu spravit.

Situace není tak hrozná, jak se zdá. Pořád se najde hodně posluchačů, kteří mají rádi zlatou střední cestu, kvalitu a nemusí to být za milión. Spousty hifišů poslouchá i mp3. Copak se dá velká sbírka poslechnout jenom doma a v klidu?


Osobně - mám sbírků stováků céd (asi jako většina z nás) a bez mp3-jky bych byl úplně ztracený a odepsaný. Přehnaně řečeno, neposlechl bych skoro nic:-)


PS: Michálku, tak vidím že i Kingdom Come je naše oblíbená parketa. Ovšem pouze staré nahrávky.

Antony @ 09.08.2017 17:05:17
Michálek:
Perpetual je zvuková zmršenina prvního řádu, o tom není pochyb.
Ale nezoufej, dle rad místních audio expertů si nahrávku pusť z co nejhorší aparatury, ideálně z mobilu, prožeň bum-cink ekvalizační křivkou, a problém bude vyřešen. Dostaví se nirvána zlaté střední cesty...
A hlavně pamatuj: " Pokud mám kapelu rád a chci ju poslouchat, nebudu řešit každej prd ".
Citlivko, důležitý jsou přece písničky. U hudby na zvuku nezáleží. U filmů na obrazu taky ne. A chuť u jídla? Ta je jen pro profesorské snoby a vejtahy. :)

Snake @ 09.08.2017 18:22:10
Celou debatu jsem si přečetl s velkým zaujetím, setkal jsem se tu s opravdu zajímavými názory.

Osobně patřím k těm, kteří jsou rádi, že se tu zvuk řeší a které "loudness war" a komprimování nahrávek na neúnosnou mez deptá a otravuje. I proto jsem prakticky přestal sledovat současnou tvorbu. Jednak je toho strašně moc a za druhé to - většinou - blbě hraje. A to opravdu nemám aparát za sto tisíc. Ne, není to důvod zanevřít na oblíbeného interpreta, ale ani za boha mě nikdo nedonutí k tomu, abych si takhle zmršená CD kupoval. A proto si vydavatelé můžou "třináctku" od Black Sabbath, nebo poslední desku Deep Purple strčit za klobouček. Na jejich poslech mi úplně postačí noťas, bluetooth reprák a nějakej stream. A jestli mě chtějí donutit k přechodu na LP, mají smůlu. CD formát mi naprosto vyhovuje.

Michálek @ 09.08.2017 19:57:24
Horyna: Jó Kingdom, ti tady ani nejsou... I po 20 letech je můžu, ale jenom jako výběr za 3-4 desek. Poslední věci jsou naprostá katastrofa.