Raccomandata Ricevuta Ritorno - Per... Un Mondo Di Cristallo (1972)

16.03.2020 Snake | #

CD btf.it ‎– VMCD117 /2006/

Představte si, že zakládáte rockovou skupinu a hledáte pro ni originální a přitom dobře zapamatovatelné jméno. Těžké, že ? Klukům z Raccomandata Ricevuta Ritorno (Doporučená zásilka s potvrzením o převzetí) se to, myslím, docela povedlo a korunu tomu nasadili grafickou podobou svého debutového alba. To vypadalo jako provázkem převázanej, útlej balíček s portréty členů kapely na poštovních známkách...

Skupina Raccomandata Ricevuta Ritorno (uvádí se též varianta Raccomandata con Ricevuta di Ritorno, nebo zkratka RRR) pochází z Říma a vznikla někdy kolem roku 1971. Tvořilo ji šest velmi mladých hudebníků s jen minimálními zkušenostmi z hudební branže, ale aj tak se jí podařilo podepsat smlouvu s labelem Fonit Cetra. Kapely se ujal producent Pino Tuccimei (spolupracoval např. s I Pooh, The Trip, nebo Osanna), kterej přišel s nápadem na postapokaliptické koncepční album. Kytarista Nanni Civitenga složil muziku, Pinova manželka Marina Comin napsala texty a šlo se na věc. Deska Per.... un mondo di cristallo se nahrávala v Turínských studiích, na osmistopej magnetofon a nezabralo to víc, jak třicet dnů. Vyšla pak na etiketě Cetra, v roce 1972 (Cetra ‎– LPX 15) a kapela ji propagovala na největších festivalech své doby, mimo jiné i na legendárním "Villa Pamphili Pop" v roce 1972.

Koncepční příběh je lamentem astronauta, kterej se vrátí z kosmíru a zjistí, že je posledním člověkem na nukleární válkou zničené Zemi. Neveselé téma se odráží i v komplikované a intenzivní, přitom všem však pořád ještě velmi melodické hudbě, kterou bych popsal jako energickej symphonic prog, s prvky folk rocku a jazzu. A musím zmínit i velmi pěknou ilustraci uvnitř rozkládacího obalu desky, kterou navrhlo studio "Up&Down".

Při celkové stopáži sedmatřicet minut je tu sedm tracků, ale ten první - Nulla - je jen minutku dlouhým, pochmurným sólem chrámových varhan. Druhou, z celkového konceptu trochu vyčnívající skladbou je čistě jazzová (a trochu bláznivá) instrumentální vsuvka Nel mio quartiere, kterou končila první strana vinylového alba. Zbytek už je prog rock té nejvyšší kvality, se spoustou nečekaných zvratů, vsuvek a změn. V těch intenzivních pasážích mi to trochu připomíná jediné album krajanů Buon Vecchio Charlie, slyším tu aj ozvěny Banco del Mutuo Soccorso a v těch akustických, folkových mezihrách první album skupiny Procession. Frontman Luciano Regoli zpívá s dramatickým patosem a jeho vyšší hlas má takovej ten operní nátisk. Řekl bych, že je poměrně originální a když už ho jednou uslyšíte, jen těžko si ho potom spletete s někým jiným.

Když odečtu oba výše uvedené tracky, zbyde mi pět skladeb. Su una rupe je ohromující svými v rychlém sledu se měnícími náladami, ve kterých se střídají pastorální pasáže a rychlé, energické laufy. V následující Il mondo cade su di me bych vypíchnul smyčce, které podtrhují dramatickou atmosféru skladby a pak dvě minuty dlouhou, instrumentální (a nekompromisní) masáž.

Zajímavá je druhou stranu původního vinylu otevírající L'ombra. Našemu astronautovi začíná z té nekonečné samoty šplouchat na maják a v touze po lidské společnosti pronásleduje vlastní stín. Tomu odpovídá i tempo skladby, které je jaksepatří splašené. Pak si však uvědomí, v jak svízelné se ocitnul situaci a předivo akustických kytar doprovází jeho šílenej smích. V závěrečné Sogni di cristallo si vrzne i smyčcovej orchestr, ale jako vrchol alba bych označil deset minut dlouhou a řádně rozkošatělou Un palco di marionette. To je jízda, jak na kolotoči.

Album je to sice pěkné, ale moc se nechytlo a už o pouhý rok později se RRR rozpadli. Údajně kvůli tlaku vydavatele, kterej trval na účasti na festivalu populární hudby v San Remu, ale pamětníci hovoří i něco o napjatých vztazích mezi věčně rozhádanými členy kapely. Na scénu se vrátila v roce 2010 albem Il pittore volante, které následovala lajfka Live in Elba (2015) a mini LP In rock (2019). Za zmínku jistě stojí i její účast na festivalu Prog Exhibition 2010, jehož záznam vyšel (ve výpravném box setu 4DVD + 7CD) o rok později.

První vydání alba Per....un mondo di cristallo se mezi sběrateli prodává za zhruba 200 Euro, ale na trhu je i dostatečnej počet jeho reedic. Rozkládací mini vinyl replika od btf.it vyšla jako součást kolekce "Remaster Series" a obsahuje osmistránkovej booklet s biografií kapely, několika ilustracemi a fotografiemi středových štítků původní LP. Zvuk je trochu archaickej, ale vzdušnej, s čitelnou lokalizací jednotlivejch nástrojů a širokým stereem.

Je to výborné album a jistě patří k tomu lepšímu, co z Itálie 72´ vzešlo. Jsem rád, že jsem ho konečně zařadil do sbírky a dávám mu čtyři stars.



reagovat

14.03.2018 Titan | #

Další mé velmi oblíbené album z italské prog rockové scény. V mnohém mi připomíná kvalitou i stylem Biglieto per inferno. Jen je o trochu jemnější. Těším se až si poslechnu jejich následovníka po dlouhé odmlce z roku 2010.

1.) Nulla - Ponurý varhanní úvod začíná gradovat do varhan výraných jakobych seděl někde v kostele.

2.) Su Una Rupe - klidný úvod s kytarou začne bláznit do rychlého přechodu. Poté nastoupí barokní klávesová pasáž s naléhavým zpěvem. Přejde to do pochodu s flétnou, bicími a elektrickou kytarou. Po dvou a půl minutách je tichá, cinkavá pasáž s jemným zpěvem. Pasáž, kdy mě absolutně mrazí po zádech. Podbarveno akustickou kytarou a flétnou. Zpěv se velmi pomalu zesiluje, stejně tak i současně přidávají na gradaci varhany.

3.) Il Mondo Cade - (Su di me) - akustické intro, kdy mi to silně připomíná od Le Orme - Uomo di Pezza. Pak se přidá flétna a bicí. Po minutě a půl začnou housle a zrychlený zpěv, kdy jsem se skoro až lekl jak to přeskočilo z ticha do tvrdší pasáže. Housle, které podbarvují pasáž dávají pocit jakoby burácel vítr. Po 3 minutách duní basa s nastupujícímu bicími, které jdou do pochodu s klavírem a zpětnými ženskými vokály. Možná je to hlas zpěváka, který musel hodně zabrat, aby to nebylo poznat. Po 5 minutách to utichne a vrací se úvodní motiv skladby.

4.) Nel Mio Quartiere - opakující se klavír s činely a trubkou dává dojem jazzové skladby. Poté se přidá i kytara. Tempo se zrychlí několikásobně, je to jakobych byl v jazzovém klubu.

5.) L'Ombra - výrazné varhany s podbarvujícím klavírem. Tempo se zrychlí, začne zpěv. Klavír s varhany se spojí do jednoho celku. Po dvou minutách se přidá flétna a z povzdálí geniálně drnká kytara. Pak to ihned přepne do pomalého pochodu, kdy tempo udává jen akustika a zpěv. Ozve se i ďábelský smích.

6.) Un Palco di Marionette - jemná flétna, klidný úvod s akustickou kytarou. Po minutě a půl začne nádherný motiv, ze kterého mrazí. Klavír se vlní v rytmu s flétnou s klidným zpěvem. Po čtyřech minutách začnou šeptat různé hlasy, až skoro děsivě. Rozjede se akustická kytara s rychlým temptem s klavírem a flétnou. Po šesti a půl minutách se mi moc líbí jak bicí a flétna se předhánějí a flétna upadá do zapomnění, utichá jako umírající květina. Před devátou minutou to sklouzne do jakého jazz rockového momentu, kdy výrazná kytara se saxofonem se spojují do jedné melodie. Závěr s klávírem zakončuje skladbu jako nějakou etapu.

7.) Sogni di Cristallo - má velmi oblíbená, začíná kytarou, flétnou, melodicky v rychlém tempu. Zpěvák naváže zpěvem a do výšek současně s hudebními nástroji natahuje i svůj hlas jako strunu. Zní to jako oslava něčeho výjimečného. Před druhou minutou to přepne do dramatických houslí. Po čtvrté minutě jakoby se zadrhla gramofonová deska. Vše utichne a nastává geniální okamžik alba. Nádherná jemná flétna s klavírem. Přidá se zpěv, který jemně podbarvuje celou atmosféru. Do toho kolem skotačí různé efekty, které mi nepřekáží. Zní to jakoby se zastavil vesmír a člověk jen žasne a poslouchá tu nádheru. V závěru zpěvák zpěv utne, jakoby se s tím nepočítalo, to je pasáž, která mě vždy trochu naštve, že je už konec.

Tímto se omlouvám Antonymu za mé nestravitelné imprese :)

reagovat

Antony @ 14.03.2018 19:39:42
Díky, že ses pustil do Italů, a omlouvám se za svoje předchozí výhrady, byly to blbé kecy...
RACCOMANDATA RICEVUTA RITORNO, když jsem je před cca 16 lety slyšel poprvé, málem jsem omdlel blahem. Dodnes tuto desku vnímám jako poklad, který je nezaplatitelný a nenahraditelný. los parádos nekonečnos..

Snake @ 15.03.2018 09:33:48
Tak k téhle kapele, potažmo k tomuto albu jsem se ještě nedohrabal. Mám jen - a zrovna poslouchám - její reunion Nuova Raccomandata con Ricevuta di Ritorno a záznam velmi pěkného vystoupení na festivalu Prog Exhibition v roce 2010. Z tohoto debutu hrají jen rozmáchlou Palco di marionette...

Dle recenze a Antonyho reakce soudím, že se s ním budu muset hodně rychle seznámit. Nejbližší objednávka z btf.it to jistí.

Dík za recku !

Snake @ 15.03.2018 11:29:03
Helemese ! Jen díky za sebou seřazeným recenzím na titulní stránce jsem si všiml velké podobnosti tohoto obalu s přebalem placky "Strictly Personal" od Captain Beefhearta. Zajímavá shoda :)

Antony @ 15.03.2018 11:54:15
Legrace je, že jak jsem tady uviděl recenzi na Beefhearta, hned jsem si na RRR vzpomněl. Podoba veliká, to každému RPI fandovi musí ťuknout.. Pic, za pár hodin byli tady. :)

Titan @ 15.03.2018 13:14:37
Antony: V pohodě, zase kritika se někdy hodí. Tak je vidět, že tě jejich kouzlo taky nakazilo.

Snake: Tak to určitě musíš napravit. Myslím, že by se ti to mohlo líbit, ale zase každý to může vnímat jinak. Tak uvidíš, teda uslyšíš :)

Ta podobnost s coverem mně taky bleskla do očí když jsem to tu vkládal, docela náhoda :)

hejkal @ 15.03.2018 13:19:31
Snake: Album Led Zeppelin - In through the out door si pamätáš, v čom bol balený? Svojho času sa hra na poštové zásielky tešila obľube. Možno si ešte na nejaké spomeniem.

Snake @ 16.03.2018 08:08:44
Nepametám, doma mám jen "čtyřku" a tak jsem si to musel najít. Ten přebal "In through the out door" už je přece jenom trochu odlišný, ale zase mi připoměl jinej - "Urgentissimo" od Banco :)