Tangent - Proxy (2018)

14.12.2018 horyna | #

The Flower Kings versus The Tangent. Tyto dvě zdánlivě podobné kapely (alespoň co se stylové oblasti týká) vydaly před pár dny svá nová alba. Bohužel však nejen hudebně není u těchto souborů, respektive u party sdružené okolo Roine Stolta vše tak, jak tomu ještě bylo před několika lety zvykem. Hudebně jsou mi bližší květinoví králové a ještě než jsem si jejich novinku prohnal hlavou, laicky jsem uvažoval, že pokud si budu první recenzi vybírat mezi těmito dvěma kapelami, automaticky zvolím je. Jenže The Flower Kings dneška jsou spíš samostatným (truc) podnikem Roine Stolta (díky kterému změnili i název - vypustili "s" na konci). Thomas Bodin už není součástí jejich sestavy (zřejmě ze zdravotních důvodů), proto a z úcty k němu i ta (logická) změna názvu. Hasse Froberg je zde jen nepatrným stínem dřívějška a snad jediný Jonas Reingold dostává tolik prostoru jako v časech minulých. Noví Flower King mě částečně zklamali, nebo přesněji řečeno nepotěšili natolik, jak jsem předpokládal.

A právě proto jsem si vybral The Tangent za možné náhradníky a sázka na jejich kartu se alespoň mně bohatě vyplatila. První poslechy nenaznačují o potenciálu alba zhola nic, ale pokud dáte nahrávce skutečnou šanci a začnete se jí zaobírat podrobněji, je docela pravděpodobné, že jak příznivcům kapely, tak i posluchačům tetelícím se blahem v oblastech jazzu a fusion udělá nahrávka nebývalou radost. Takřka totožná sestava doznala od minule pouze změnu kosmetickou, tou je angažování bubeníka Stevea Robertse za stálého člena souboru. Hudebně jde o ještě pestřejší nahrávku, než jakými byla obě alba předchozí, a to díky zjevné a pro Andy Tillisona nevysychající inspiraci v oblasti jazzu.

Co se mi na nových Tangent nejvíce líbí je široká škála použitých rozličných až netradičních zvuků a ruchů, které v nahrávce účinkují. Jejich charakter a pro (mé) slechy přitažlivá barevnost a kolorit, vytváří jedinečná prostředí, ve kterých se může Tillisonův geniální duch imaginárně zhmotňovat v celé své progresivní podstatě. Je to především dvojice instrumentálních částí The Melting Andalusian Skies a Excerpt From "Excerpt From "Exo-Oceans" oplývající nebývalým bohatstvím nasbíraným v této sofistikované říši.

Ale už úvodní skladba Proxy začíná dlouhou, jazzem vonící "improvizací" a když se po sedmé minutě tato titulka nebezpečně rozjede, dostavuje se ten známý blahodárný pocit zadostiučinění. Píseň je to velmi silná, ovšem to zásadní se odehrává ve skladbách ukrytých pod číslicemi 3-5. Tady Andyho líbaly nejen můzy geniality a bezbřehé nápaditosti, ale i duch experimentu a touha po hledání nových, pro Tangent ne tak často zkoušených postupů.

Každá ze šestice skladeb nového alba Proxy Tillisonových Tangent je jedním velkým originálem. Pokud k němu budete přistupovat bez předsudků a otřepaných frází, že na desátém studiovém albu už přece kapela nemůže promlouvat natolik záživně a impozantně jako ve své počáteční fázi, odměnou vám bude moderně znějící progresivní dílo dneška, které se letošní bohaté konkurence nezalekne a v moři podobné muziky bude bojovat o příčky nejvyšší.
reagovat

bullb @ 14.12.2018 07:39:31
Kedysi, ( myslím koniec 60-tych, 70-te roky, začiatok 80-tych minulého storočia) som mal dosť dobrý prehľad v hudbe. (aspoň to, čo presiaklo cez železnú oponu a nebolo blokované krvavými hviezdami).
Že vraj samochvála smrdí, ja nič necítim ...
Teraz som „odkázaný“ na doporučenia, ktoré ma neraz dovedú do slepej uličky. Toto neplatí v prípade Tangent a ich posledných troch albumoch. Recenzent píše, že to nie je hudba na prvé počutie. Súhlasím. Z môjho počutia to nie je „čisté“ fusion, napriek tomu je to lahoda pre uši a hlavu. Mínusom môže byť dĺžka skladieb, ale to je choroba muzikantov 21. storočia. (neplatí pre všetkých). K tvorbe Tangent: mojím „the best“ je The Slow Rust Of Forgotten Machinery, ale Proxy je hneď za ním. Nenormálne dobrá hudba.
horyna: vrelá vďaka.
Ešte poznámka: Ja by som ich neporovnával s Flower Kings. Aj keď ako píšeš sú v rovnakom priečinku. Pre mňa sú „kvetinoví králi“ príliš pompézni, preto im neverím.

Mayak @ 14.12.2018 10:07:20
S recenziou v podstate celkom súhlasím, Marku.
Andy Tillison je nevšedný a veľmi pozitívny zjav v oblasti spájania progresívneho rocku a jazz rock/fusion. Robí to skvele a je stále vysoko produktívny a efektívny.
To porovnávanie TFK a Tangent je tiež celkom na mieste, Jonas Reingold je vlastne takmer stálou spojnicou medzi oboma kapelami (a to Roine tiež istú dobu pôsobil v Tangent) Navyše Reingoldova kapela Karmakanic spolu s Tangent už roky spolu koncertujú (spočiatku obe skupiny s vlastným setom, v ostatnom období so spoločným "zmiešaným" playlistom, ako TangeKanic, viď živák "Hotel Cantaffordit").
Album "Proxy" spolu s predošlým "The Slow Rust of Forgotten Machinery" patria medzi to absolútne najlepšie, čo sa v širšom aspekte sveta progresívneho rocku objavilo na nosičoch ... Tangent rulezzz

Mayak @ 14.12.2018 10:23:29
... čo sa objavilo na nosičoch za posledné dva roky, prirodzene ...

steve @ 14.12.2018 12:54:25
Nepochybně nejsilnější věc od dob alba COMM. Díky za recenzi.

john l @ 15.12.2018 18:20:29
Celkem by mě zajímalo, jak dlouho si dokáže Andy Tillison udržet tak vysokou fazónu. Poslední dvě desky jsou super, každá úplně jiná. Zatímco Machinery mi dala pořádně zabrat, novinku bere hlava o dost rychlej. A to je pořádně fusion.

Pegas @ 16.12.2018 11:53:07
Excerpt From "Exo-Oceans" bych do hodnocení moc nezahrnoval, to je jenom bonusová upoutávka na jiný Tillisonův projekt The Kalman Filter.
Jestli je to nejlepší deska The Tangent nemá cenu posuzovat, protože i ty ostatní jsou výborné. Ono to na mě působí spíš jako jejich klasická tvorba, ale co se mi hodně líbí, tak moderní přístup v posledních dvou skladbách The Adulthood Lie a Supper's Off a také to jak skvěle to tam rytmicky šlape.

steve @ 16.12.2018 13:25:04
Nepochybně, celá deska šlape výborně. Zvuk je lahodně dynamický a hlavně jsou všechny skladby hodně silné a nápadité. Dnešním moderním prog partám právě ty nápady chybí a tak to maskují brilantní instrumentací, ale ne vždy to stačí.

horyna @ 17.12.2018 07:47:18
Chlapci díky za vaše reakce, ta deska se opravdu moc moc povedla. Radost ji poslouchat.

PaloM @ 23.08.2019 16:38:51
CD mám už pár mesiacov doma, no až dnes som odbalil fóliu a strčil disk do prehrávača. A to teda čumím, je to nádherná kontinuálna jazda. Ani som nepostrehol prechody medzi skladbami. Pre mňa veľké prekvapenie, je to úplne iné ako predošlý a tiež vynikajúci album.
Čo si viac priať, je tu hojne užitý Hammond, fúzie hrané bravúrne a s ľahkosťou, basa mi pripomína Squire a Freša. Majstrovské zrelé dielo a možno najlepší album minulého roka.
Poznámka: aké je zradné dať na prvý dojem promo ukážky na youtube! Po posluchu som zavrhol myšlienku, že si toto CD kúpim :-) Našťastie sa tak nestalo, resp. stalo...