Manic Street Preachers - Resistance Is Futile (2018)

Manic Street Preachers jedna z mých srdcovek a to počínaje albem " Everything Must Go". Rozpoznatelní jsou mezi tisíci ostatních kapel na první poslech, a to především díky vokálu Jamese Deana Bradfielda, jehož zabarvení, intonace a frázování jsou jen stěží zaměnitelné. Nejnovější titul vsadil na pestřejší, ale zároveň lékárnicky přesně dávkované aranže. Téměř každá z 12 skladeb si sebou nese hitový potenciál, přesto album jako celek drží pohromadě. Každý si tedy může vybrat svého favorita sám, bez otravného přehrávaní v rádiích. Tím mým je bezpochyby skladba „Vivian“ a ačkoliv se může možná zdát, že část refrénu jste slyšeli v nejmenované skladbě na asi nejslavnějším, nejznámějším a komerčně nejúspěšnějším ( dobrá kombinace,že ?) albu „ This Is My Truth Tell Me Yours“ z roku 1998, rád tento malý prohřešek promíjím. A to proto, že se jedná o silnou a vyrovnanou kolekci, které ocení nejen zarytí fanoušci, ale i ti, co zatím zůstali pouličním kázáním dosud nepolíbeni. Škoda jen, že trumpetové sólo Seana Moorea tentokráte chybí. I tak u ně za poctivé čtyři hvězdy !
reagovat

Před nějakým časem jsem si na internetu pročítal pár dostupných recenzí na alba kapely Manic Street Preachers, abych si udělal nějaký obrázek o tom, co v současnosti tato trojice produkuje za muziku. Většina komentářů byla toho typu, že když ta která deska právě vyšla, přiložená recenze ji vychválila, ale když pak kapela vydala dalšího následovníka, stejný recenzent označil nahrávku předešlou za ne zrovna povedenou a tu novější za skutečně to pravé. Podobný vzorec se opakoval v recenzích několika alb od několika recenzentů.

Sám jsem pak náhodně otestoval spoustu nahrávek MSP, abych si udělal obrázek vlastní. Musím říct, že mě jen málokterá deska zaujala kompletně. Jejich styl není zrovna mým šálkem kávy a tak jsem ani žádný zázrak nečekal. Nejvíce mě oslovila asi poslední deska Futurology a to do doby, než jsem zjistil, že má kapela od jara venku horkou novinku. Zkusil jsem tedy i ji a světe div se, stal se zázrak. Ta deska mi okamžitě učarovala a zamotala mi palici natolik, že jsem si ji velice rychle objednal. I po několikaposlechovém vstřebávání z ní mám stále ten stejný a to výborný pocit.

V případě novinkových MSP jde o místy přímočarý, písničkový, decentně alternativní příjemný rock. Melodie jsou chytře, nevtíravě a schématicky pečlivě vybudované a deska (na rozdíl od těch předchozích) nepostrádá dostatek výrazných myšlenek, které jsou u podobných kapel tolik potřeba. A pak je tu samozřejmě pan zpěvák James Dean Bradfield, který ani po tolika letech neztratil nic ze své uhrančivosti projevu. Jistě, už to není taková síla jako na Holy Bible, kde kapela neskutečně a taky naposled zbořila hranice stylu a přišla s něčím neskonale revolučním. Novinka se však také pěkně poslouchá, což mi v tomto případě plně dostačuje.

Vyloženě slabou vatovou výplň tady nevidím a ty dobré skladby střídají položky špičkové. Počínaje zvonivou People Give in přes typicky popové ostrovní záležitosti International Blues a Distant Colours po zřejmé vrcholy desky - skladby Vivian (s ultra melodickou a nápaditou kytarou a celkovou interesantní náladou skladby) a Dylan and Caitlin (s neuvěřitelně silnou dámskou oporou ve vokálech, to je skutečná hudební lahůdka). Laťka kvality ovšem nepadá a z dalších povedených písní mám moc rád především intenzivní Sequels of Forgotten Wars, tajemnou In Eternity a závěrečnou dvojici perel A Song for the Sadness (s dojemně romantizující atmoškou) a smutkem doslova prorostlou The Left Behind.

Zvuk, obal i produkce jsou v pořádku a tak Manic Street Preachers v roce 2018 u mě bodují svou sbírkou Resistance Is Futile na celé čáře. Myslím si, že tato znovu pořádně nastartovaná kapela ještě neřekla definitivně poslední slovo a svůj kumšt znovu ovládá na výbornou. A jelikož nejen prog-rockem je progrocker živ, jsou letošní Manic Street Preachers mým soukromým tipem a tajným překvapením tohoto roku! Viva kvalitní muzice, ať je jakéhokoliv stylu!
reagovat

pinkman @ 28.11.2018 09:33:59
Horyno já se v tobě nějak nemůžu vyznat.
Tvoje recenze za poslední týden svědčí o dost velkém stylové rozpytlu, přesto mně vysvětli toto:
Samurai of Prog-zjevně tento styl je tvá parketa 4*
Voivod-vysoce technickou záležitost smeteš rázem ze stolu 3*
Manic Street Preachers-a takové popové sračce udělíš plný kotel? 5*
Já tomu nerozumím.

tykeww @ 28.11.2018 09:51:02
Ahoj Horyno, jsem rád, žes napsal svůj názor na poslední Manics a že se ti deska líbí. Mně se poslední tři alba zamlouvají celkem srovnatelně, ačkoliv soudím, že po Futurology nás už kapela může jen sotva něčím překvapit. Resistance Is Futile je příjemná směska písniček. Teď koukám, že jsem desce na monstermusic.cz nalepil 80%, takže se mi v době vydání asi hodně líbila :D

terka @ 28.11.2018 10:32:53
Takové názory můžou mít jen nafoukanci. Manic SP nejsou žádný odpad, ale prímová pop/rocková kapela.

EasyRocker @ 28.11.2018 10:40:34
Pozdní MSP hodnotit nemůžu, znám jen první tři desky, ale ta voivodovská kletba na pana horynu dopadla. Z toho se nevykroutí :-))

horyna @ 28.11.2018 14:14:11
Takže popořadě:
pinkmene nepokoušej se ve mně vyznat, sám jsem za ta léta bloudil v tolika hudebních odvětvích a z každého načerpal alespoň něco, že s tím mám dodnes problém sám :-)
Samurai... hrají neoprog a tudíž je to z velké části má parketa. Tím hlavním je klasický prog, říkejme art-rock a hard-rock. Prvořadé jsou mi bandy 70. let a jejich stěžejní díla, pro které je 5* minimálním hodnocením :-)
Voivod: k těm jsem se myslím vyjádřil už dostatečně a MSP mi na novince předvedli mému srdci velice blízký rockový model, proto jsem dal takovouto známku. Voivod můžou být techno do aleluja, ale pokud mi kapela brnkne do noty příjemnou melodií, vždy dám přednost jí, před krkolomností, kytarovou onanií, či chybějící sebereflexí.

PaloM @ 28.11.2018 17:02:31
Keď to takto horyna počuje a cíti, nemám dôvodu neveriť. Tie vymenované skupiny a k nim recenzie sa vôbec nedajú porovnávať. Počúvať široké spektrum nie je slabosťou. Práve naopak, je to prednosťou a veľkým obohatením vnemov.
Každý fanúšik má svoj filter a tak to je asi správne.
Manic Street Preachers som v 90. rokoch počúval.

EasyRocker @ 28.11.2018 17:17:53
Tak hudba MSP je nezaměnitelná, na střední mi ji dotáhly holky, tehdy patřili k povinné výbavě, ale jak říkám, znám jen první tři desky..