Whitesnake - Flesh & Blood (2019)

07.06.2019 horyna | #

Přestože na nové desky píši recenze velmi rád, u letošních Whitesnake jsem s podobným krokem moc nepočítal. I když přiznávám, že už v ukázkách mne nová fošna hodně překvapila, s nějakým nakročením na hudební Olymp jsem se s Coverdalovci absolutně neztotožňoval. Takže očekávání byla veskrze průměrná. Ještě před tím vším, jsem si na internetu přečetl množství recenzí pozitivně nadšených, i totálně kriticky cupujících. Ale jelikož jsem od přírody spíše pozitivista a u nové muziky většinou věřím v to lepší, tahle - >> odkaz – pěkně optimistická desítková recka mě nové Whitesnake naservírovala na zlatém podnosu. Autorovi Pepsimu jsem jeho zápal sežral i s navijákem (akceptoval i ony kritické ohlasy vespod) a jal se nové dílko bílého hada objednávat.

Po pár dnech čekání a vytouženém spuštění tlačítka play mne zklamala jen jedna jediná věc, a tou je pro dnešní dobu tolik typický pošramocený ohulený zvuk, malinko celou desku tak zbytečně devalvující. Na sluchátkách to opravdu nebyla žádná sonická slast, ale v běžném provozu-v mp3, při cestování, v autě, k práci...se tyto mantinely rázem setřeli a v uších mi znělo jen to hlavní a tím je samotná muzika.

A to tedy byla jak na první poslech, tak na dnešní zhruba sedmý nadpozemská Whitesnake-ovská mana. Nebudu zbytečně chodit okolo horké kaše a s podobným nadšením jako autor z Metal Forever napíši, že kusanec Flesh and Blood je pro mne dnes (a snad mi to ještě nějaký ten pátek vydrží :-) nejlepší/rozumněj-co se týče kvality songů nejvyrovnanější kolekcí z celé plejády hadích alb. Novinka se mi líbí o kapánek víc než předešlé Forevermore (a to mám tedy hodně rád) a zřejmě předčí i brilantní Slip of the Tongue. Při srovnání s komerční rovinou hitparádově profláknutého 1987, sic nenabízí tak ostré prvoplánové hity tipu Is This Love, ale svou celistvostí, maximální vyhranností, talentem, pílí všech zůčastněných a hlavně ohromným, až dechberoucím nasazením, strčí do kapsy i těch pár nej výtvorů z vlastního portfólia kapely.

Flesh... je do nejmenšího detailu vypiplaná kolekce třinácti písní, která po celou svou stopáž nabízí jen skutečně velmi málo hluchých míst, a to se na poměry Whitesnake stávalo v minulosti jen zřídka kdy.
Kapela má formu jako hrom a dvojice kytaristů (miláček) Reb Beach a Joel Hoekstra sází jeden hromový riff (Gonna Be Alright) vedle druhého, jedna lepší melodie střídá druhou a většina skladeb má i velmi silné refrény.

Kluci se netlčí tolik do bluesvých vod jako dřív, ale místy nechávají problesknout i stadionovou zdobnost s neuvěřitelným množstvím kytarových kudrlinek.

Osobně velmi kvituji dramaturgii nahrávky, kdy jsou energií nacuané songy (Good To See You Again, Shut Up & Kiss Me) poskládané v těsném závěsu na začátku desky, uprostřed je místo jak pro oddech ( When I Think Of You), tak pro tempově burácející písně (Trouble Is Your Middle Name, Well I Never), či epický majstrštyk Heart Of Stone-zřejmý vrchol desky. Závěr je pak velkolepý i laskavě melancholický zároveň. Na pozici jedenáct je to koncertní šlapající tutovka Get Up , za ní jemná After All a tečku tvoří monstrózní kashmirovka Sands Of Time. Fantazie.

Coverdal je zde zachycen ve (velmi) slušné pěvecké formě, kytary znějí maximálně plně a masivně a rytmika v čele s Aldridgem nemá chybu. Tempové rozvržení jednotlivých songů a hlavně brilantní kytarová aranžmá a celkvá nápaditost jednotlivých songů činí z letošní kolekce bílého hada opravdu silnou a stabilní nahrávku.


Osobně-čím jsem starší, tím více se dokáži vcítit do kompozičních choutek věkově postarších umělců, jejichž kariéra je už dávno za vlastním zenitem. Možná právě proto mě tak šmakují poslední nahrávky Deep Purple, Uriah Heep, Davida Gilmoura, Steva Hacketta, Iana Andersona, UFO, nebo právě Whitesnake. Možná jsou jejich poslední desky těmi skutečně POSLEDNÍMI a jestli je tomu tak i v případě Whitesnake, pak se s námi tato parta nemohla rozloučit vypilovanějším dílem.
Velké díky Davide.


reagovat

steve @ 07.06.2019 10:57:51
V konečném součtu to vidím na čtyři hvězdičky. Deska je to výborná, ale sráží ji ukrutně přeřvaný sound. Já to nechápu, dáte volume na 1/4 a může vám to utrhnout uši. Ty inženýři fakt nemaj rozum.

pinkman @ 07.06.2019 11:07:01
Horyno: já už automaticky předpokládám, že se novým deskám takto významných kapel pravidelně věnuješ, takže se zpožděním, ale nakonec přece. Tu Pepsiho jsem taky četl, už dřív. Chlap je z desky úplně na větvi. Na tak bezmeznou chválu bych to neviděl, ale o známkování snad nejde. Deska se myslím povedla, i když já bych dvě skladby vykrojil. Chlapy, nikdo(a že jsem těch polemik na Flesh and Blod přečetl) na žádném portálu neřešil zvuk nahrávky, jenom vy tady nad tím pořád laborujete. Proč? Z toho vyplyne poučka:progresivista=věčnej nespokojenec.

S.C.A.Lytch @ 07.06.2019 11:51:06
Skvělá deska. Zda se pro mě stane jejich nejoblíbenější se ukáže až časem, ale myslím, že má slušně našlápnuto.

steve @ 07.06.2019 12:14:21
Ani já zvukovou stránku cd většinou neřeším. Tady tě to ale praští do obličeje. A co se týče tvé poučky, posluchač progresivní hudby bývá většinou fajnšmekr a chce mít všechno tiptop. Takových je nás většina. Proto ta věčná nespokojenost.

horyna @ 07.06.2019 14:25:30
pinkman: Whitesnake tu brzo po svém startu vyfasovali hned dvě výborné recenze, takže nebyl důvod ke spěchu. Sám se mezi odborníky v oblati zvuku vůbec nepočítám, tady jsem TO sice slyšel, ale na druhou stranu není v nahrávce NAŠTĚSTÍ patrné praskání, které při zkreslení vnzniká, takže u mne žádná velká křeč.

oř @ 08.06.2019 07:17:24
Tak vida, další koho letošní Whitesnake příjemně překvapili. Známkoval jsem sice o jednu hvězdu méně než ty horyno, ale naše pocity budou asi podobné. Škoda že ses nerozepsal také o dalších skladbách. Co říkáš třeba na Hey You (You Make Me Rock), nebo na titulní věc? U mě momentálně vede Sands Of Time. Překvapením je začlenění Joela Hoekstry, jako kdyby žádný Doug Aldrich v řadách kapely neexistoval.
Dobře jsi to napsal.

horyna @ 08.06.2019 09:19:32
Zdravím oře: já těm Whitesnake úplně propadl. Poslouchal jsem je dopoledne k recenzi, odpoledne si dal další nástřel a večer znovu desku celou. Nemůžu se od ní odpreparovat:-)
Je ještě brzo na nějaké soudy o desce roku, ale nedávno tu Braňo něco nakousnul-že mu sedí jakýsi progresivní objev ze švédska, a i když mám prog přec radši než hard, letos se u mne budou Flesh and Blood určitě prát o přední příčky.
Víš já si nejvíc vážím (a užívám) toho, že se Davidovi a boys konečně!!! podařilo složit plně komplexní materiál bez vaty a výplní. Na Forevermore něco málo vatáže je, na Good... ještě víc a když jdu po přijímce nazpátek, tak Slip má dvě velmi slabé skladby, 1987 alespoň třetinu (ať si kdo chce co chce říká o hitech a velkých skladbách, pár kusů je čistá komerční hrůza:-) a bluesové desky z první půle let osmdesátých rovněž nemají vyrované setlist.
Letos jsem si vyprofiloval každou skladbu zvlášť, každá je silná sama o sobě, každá je něčím zajímavá, něčím mne osloví, něčím baví a má specifické kouzlo. - Až na jednu – a tím se dosávám k tvé otázce-pro mne je jedinou slabší (i když ne úplný odpad) titulka-prostě mne ničím výraznějším neoslovila. Naopak jmenovaná Hey You (You Make Me Rock) je pecka. Svým nasazením připomíná oblíbenou Judasovku z Painkiller- Between the Hammer & the Anvil -jen v pomalejším tempu.

Jak píši, začátek je nátlakový 1. a 3.skl tepou jako hrom. Dvojka ma parádní vyhrávky a atmošku, čtyřka viz výše, pětka je stadiónová, šestka oddechovka, 7. a 9. jadrné poctivé hard kusy a vrcholem desky a zároveň jedny z nej songů kapely jsou písně 10.-13. To jsou čistý RedBullovky:-)


Sympaťák Joel Hoekstra zapadl výrobně, je jiným typem než Doug Aldrich. Ten se tlačil víc do blues a vytvářel kapele charakterističtější sound vázaný k jejich počátkům. Joel je hračička, já ho znám z alba Somewhere in California od Night Ranger-mého jediného od nich oblíbeného. Tam spolu s Bradem Gillisem vytvořili perfektní tandem a nahráli několik pamětihodných skladeb.

Nejraději mám stejně Reba Beache-toho sleduji již od počátků Winger, kde první a ani druhá deska ještě nepřededli úplně jaho kvality. Ale Pull, IV-ka a Karma to už je top liga, jak z hlediska hudebního, tak hráčsko-kytarového. On zkrátka umí, je to talent od přírody, i proto si jej David vybral. Reb hraje naplno, je to srdcař a dokáže vymyslet zapamatovatelné vyhrávky, šlapající riffy i ďábelská sóla. Whitesnake s ním (podobně jako několik posledních nahrávek Winger) mají šťávy na rozdávání.

Tož asi tak:-)

PaloM @ 08.06.2019 18:53:31
Marku, so záujmom som si prečítal tvoju recenziu, aj diskusiu pod. Aj keď tentoraz s tebou a ďalšími nadšencami z novinky Whitesnake s kladným hodnotením nesúhladím, vždy ma poteší "sdílené" nadšenie z obľúbených umelcov. Mňa tiež prevažne bavia albumy "starých" umelcov, potešili ma Colloseum, Deep Purple, Uriah Heep, Soft Machine, Jon Anderson. A teraz som zvedavý na Bruce Springsteena.

oř @ 09.06.2019 06:56:20
Díky horyno za obsáhlou odpoveď, která by svým obsahem mohla pokrýt další recenzi)

to steve: nemám potřebu ukájet se aparaturou za stovky tisíc, stačí mi obyčejný přehrávač, takže kdyby jste tady nepsali o tom, že má nahrávka typické nemoci dnešní doby, ani bych si toho nevšimnul.
Snad podstatný je hudební obsah, ne? Pod recenzí ke které tady dal horyna odkaz, debatuje patnáctka lidí nad jejím obsahem, ale nikdo nemá potřebu se zaobírat její zvukovou stránkou. To jsou všichni teda hluší? Zdá se, že jen ti co chodí na Progboard jsou mistři světa v rozlišování kvality nahraného nosiče.

horyna @ 09.06.2019 09:16:06
Jestli do toho mohu vstoupit a odpoveďet dřív než steve. V podstatě máš pravdu. Během svých hudebních let jsem přečetl mega recenzí z časopisů i z různých hudebních portálů a prakticky nikde nikdo z přítomných debatujících neprozkoumával zvuk dnešních, nebo remasterovaných nahrávek tak, jako se to děje tady. Je to zcela zanedbatelné procento těch, kteří staví kvalitu záznamu nad celkový hudební obsah.

(Sám mám takového kamaráda, on se zajímá pouze o zvuk a muzika je pro něj spíš podružná-poslouchá skladby, ne alba, poslouchá proto, aby si zvuk užil, ne aby si vychutnal instrumentální náplň všech songů).

Já sám mám někdy u recky potřebu napsat, že to není ze zvukového hledicka žádná výhra, ale nikdy bych "schopnosti" výsledného zvuku nestavěl před hudbu samotnou, neboli - nedovolím těmto subjektům překazit mi potěšení z obsahu díla.

Na obyč aparatuře rozdíl prakticky nepoznáš, na lepší už ano, no a na té hodně hodně drahé (které mívají doma znalci jež o problémech zvuku nejčastěji hovoří) tě to bije do uší (hlavně když to okotlíš). Pro ně je to pak utrpení :-) Ale to se obyčejného smrtelníka většinou netýká :-)


malinko off topic – právě poslouchám desku Somewhere in California (taky zvuková prasárna) od Hoekstrových Night Ranger, o které jsem včera psal (hold ty asociace). Je to také dobrá kytarová jízda jako noví Whitesnake. Doporučuji, skladba č. 2 - Lay It On Me --- maximální hard-rockový odvaz vybuzený do těch nejvyšších obrátek, lahoda.

steve @ 09.06.2019 11:40:21
Horyna částečně odpověděl místo mě. Přispěvatelé od metal-forever určitě nedoslýchaví nebudou. Velké procento z nich má za svou hlavní doménu metal a tam se prznění zvuku děje v daleko větší míře. U tvrďáren a extrémního metalu je to denní chleba. Takoví lidé nejsou perfekcionisti a tyhle věci tolik, možná dokonce vůbec neřeší. Proto se tam o nich nedočteš.

merhaut @ 09.06.2019 12:46:02
Pánové, omyl. Zvuk nahrávek se hodnotil/bodoval už v dávných dobách například v magazínu Hudba & zvuk, v zahraničních magazínech pak zcela běžně.Dokonce se hodnotila odděleně nahrávka a kvalita nosiče/výlisku.

merhaut @ 09.06.2019 12:57:59
Ještě dodatek: samotná kvalita zvuku je objektivně měřitelná (zkreslení).

Estetické vnímání zvuku nelze objektivizovat, protože jde v podstatě o naše individuální pocity z hudby/zvuku. Každý jsme nastavený jinak.

Patřím mezi ty, jimž zmršený zvuk vadí, ale na druhou stranu jsem v tomto fatalista, takže když například vím, že In Rock nezkresleně nikdy neuslyším, protože neexistuje, vůbec mi to při hudebním prožitku z něj nevadí:-)

steve @ 09.06.2019 13:40:46
Známý holduje tvrdému metalu a nedávno si povzdechl nad svými oblíbenci In Flames. Jeji poslední nahrávky jsou prý absolutně bez dynamiky, ale při tom rámusu co vytváří, mu to prý zas až tak nevadí. U letošní novinky si mlaská, jaký je to rozdíl. Dynamika jak má být, aspoň tak to slyší. Při náhledu na DR, má kompletní nahrávací katalog In Flames s jedenácti studiovkami DR mezi 5-7. To znamená, že slyší vsugerované nesmysly. Dle čísel je to k pláči, ale jak pro koho. Každopádně kdyby takto měl vypadá soubor všech alb např. Deep Purple, láteřili bychom všichni.

Jarda P @ 09.06.2019 13:48:51
Právě jsem se pobavil nad rezenzí této desky na Rockovici z pera nechvalně známého Anthonyho. Já jsem s názorem někde uprostřed, pro mě kandidát na výběr na MD s polovinou dobrých skladeb. Celou desku bych poslouchat nedokázal.

PaloM @ 11.06.2019 07:54:00
Len v krátkosti k loudness war. Predstavte si, že máte radi výtvarné umenie, obrazy. Veľmi sa tešíte na výstavu obľúbeného maliara. Prídete do galérie a z diaľky vidíte pekné farby na plátne a srdce vám poskočí od radosti. Priblížite sa k obrazu a nechcete veriť tomu, čo vidia vaše oči. Obrazy sú v čerstvých rámoch z dreva stromov z tatranskej kalamity. Ešte obsušená kôra, ktorá v galérii opadáva a všade sa to hemží hmyzom, ktorý rozožiera drevo. Kôrovec alebo lykožrút. Zhnusení utekáte z galérie. Namiesto krásneho zážitku šok a sklamanie.
A to isté je zámerne pokazený mastering, zvuková guľa, jedno veľké chrčanie, ktoré trhá bubienky. Spočiatku to možno hneď necítite, príde to po 3.-4. skladbe. Na to, aby som rozoznal, že je to zle, bohato mi stačí moja 20-ročná stereo zostava za cca 1700 € na dnešnú menu. Či tomu veríte alebo nie, hodnoty DR mi to potvrdzujú. Poslesné moje sklamanie sa volá Santana - Africa Speak. Vrchol arogancie a drzosti je verzia flac HiRes 24bit/96kHz. S rovnakými DR ako CD, 3 až 5 dB

VaclavV @ 11.06.2019 14:54:55
Pokud má přebuzený zvuk nová deska, tak ok, to je blbost kapely, ale smutnější je, když borci takto zničí některě legendární desky, viz naprosto šílené Tapestry od Carole King (mluvím o vinylu). Pak se nedivím tomu, že sběratelé raději kupují původní vydání, která jsou často dražší než reedice...

VaclavV @ 11.06.2019 15:00:21
K těm In Flames... Rámus z toho dělá právě ten přebuzený zvuk. Mám rád extrémní metal, ale zvukově je to dneska bída.

18.05.2019 yngwie3 | #

Čo nového očakávať od legendy melodického hardrocku, ktorej frontmanovi ťahá na sedemdesiatku a zjavne sa nechystá vydať cestou Roberta Planta ale kráča tou svojou, pred veľa rokmi predurčenou prijatím do Deeps ?

No, ja som čakal len melodický hardrock ... a ten sa dostavil v plnej kráse ... lebo rap, techno, sladký popík alebo nebodaj RIO to nebude ...

Hlasivky nemožno vymeniť ako struny na gitare a tak je jasné, že Burn sa už nedostaví, ale tá farba a energia tam bude až po drevený futrál.
Po odchode Douga Aldricha som sa skutočne obával, či sa nájde gitarista ktorý by ho dokázal rovnocenne zastúpiť, ale moje obavy s príchodom Joela Hoekstru zmizli ako para nad hrncom ... Btw, gitary boli vždy silnou zbraňou hada farby útesov Doverských.

Skvelý opus, ktorý potešil moje hardrockové srdce ... a keby bol náhodou posledným hadím zasyčaním, tak je to derniéra s oprávnene vztýčenou hlavou za neutíchajúceho standing ovation ...
reagovat

yngwie3 @ 18.05.2019 07:36:59
Prosím o opravu ... hadi syčia, ale nesičia ... Ďaujem

Progjar @ 18.05.2019 07:55:51
Opravenô.

16.05.2019 oř | #

Některé služebně obstarožní kapely dokáží ještě občas pořádně překvapit. Na úsvitu své kariéry se něco podobného povedlo Coverdalově partě Whitesnake. Popravdě jsem podobný tah moc nečekal. Všude se pořád dokola skloňuje jak špatně je na tom David s hlasivkami, jak nedokáže utáhnout turné a že starší skladby znějí s jeho handicapem žalostně špatně.

Ale něco jiného je tour a něco jiného studiová deska. Ta se nedělá na jeden zátah a tak míst k vydýchání se a nabrání sil je spousty. Letos stejně jako na Purple album starého Coverdala od mladého nepoznáte. Se studiovými úpravami mu to jde výborně a jeho plný hlas silný jako uragán, řádí na celém lp se stejnou intenzitou.

Nový kytarista Joel Hoekstra je správným mužem na svém místě a pozici po Dougu Aldrichovi zaceli na 100%.
Hadí obálka moc nového nepřináší, což naštěstí neplatí o muzice. Když bych měl novinku srovnávat s deskami Good To Be Bad a Forevermore, protože s jinými díly Whitesnake to pro jejich komerčnější, ale také bluesovější nádech nejde, dostávám letos nejživější a nejrobustnější nahrávku za posledních patnáct let. V případě Whitesnake se snad nemá cenu bavit o zvuku, ten je znovu precizně vycizelován a přináší posluchači plno vzrušujících rockových vybrací.

V mezinárodním éteru nejčastěji duní první skladba Good To See You Again, pro svůj typicky Whitesnakovský rockový odpich. Za sebe bych mezi nejreprezentativnější vzory vybral písně: šťavnatou Shut Up & Kiss Me, dynamickou Hey You (You Make Me Rock), výbornou titulku, stadiónovou Well i Never a hymnickou Sands Of Time. Z pohodovek bílého hada pak Always & Forever a After All.

Věřím tomu, že se letošní Whitesnake zařadí spolu s Lawtonovými Lucifer´s Friend k tomu nejlepšímu hudebnímu zboží. A že naši důchodci těm mladým namistrovaným rádoby umělcům zase pořádně natrhnou ......

reagovat

pinkman @ 16.05.2019 14:09:50
Poslední dny jsem na českém internetu márně pátral po nějaké smysluplné recenzi na poslední Whitesnake. Ještě nikdo o nich nepsal, až teď Progboard. Přelouskla jsem asi pět zahraničních kritik a všechny byly překvapivě pozitivní. Rovněž tady se deska hodnotí veskrze kladně, přesto nedosáhla na maximální hodnocení. Ptám se autora proč?

oř @ 16.05.2019 14:50:33
Zdravím pinkmana. Vysvětlení je prosté. Nová kolekce není nějak přehnaně lepší než třeba Forevermore, a jesltiže ten ode mě obdržel čtyři hvězdičky, stejný počet jsem udělil také Flesh & Blood.
Slyšel jsi tu desku? Ty ji vnímáš za plnou?

Progjar @ 16.05.2019 16:59:59
A keď "dôchodcovia" pomrú, hudba teda zanikne, že!

merhaut @ 16.05.2019 21:29:28
Já jsem nové Whitesnake ve Sparku celkem zaříz. Coverdaleovi dochází dech i ve studiu, a protože nemá záložní plán jako Robert Plant, bude to podle mě už jen horší.

pinkman @ 17.05.2019 09:38:17
Dnes je všechno podle předem nastavených šablon. Ten základ vymysleli hudebníci v 60 a 70 letech. Viz. rozpuk jazzu, blues, metalu..

steve @ 17.05.2019 09:51:23
V podstatě se s tím dá souhlasit, ale i dnes běhá po světe dostatek inovativních band hodných k podrobnějšímu průzkumu.

Progjar @ 17.05.2019 10:07:20
Presne to, čo hovorí Steve som mal na mysli. Je tu stále kopec novej kvalitnej hudby a verím tomu, že aj bude. Ja to nikomu nevnucujem, lebo ma to trochu štve. Osobne sa už dosť dlho orientujem na kapely, ktoré vznikli po roku 2000 a vôbec neľutujem. Snažím sa riadiť heslom "Ži a nechaj žiť". V preklade pre nás hudobných fanatikov "Počúvaj a nechaj počúvať".

steve @ 17.05.2019 16:30:41
I přes různé kontroverzní komentáře které internetem proběhly, jsem si novinku nakonec objednal. Jestli to bude poslední Coverdalovo slovo, chci ho mít.

Balů @ 17.05.2019 22:26:47
Všechno je to o pocitech. Mě ta deska nic nového nepřinesla...

PaloM @ 19.05.2019 09:08:09
Práve to počúvam, z flac cez stereo zostavu, takže (takmer) CD kvalita. Povedal by som k tomu presne to isté ako k posledným štúdiovkám Ozzy Osbourne.
Skupina hrá skvelo, to je ale jediné veľké plus. Chýbajú mi tu kvalitné kompozičné nápady a tak sa to vezie na vlne zabehnutých postupov. No v tomto žánri asi ťažko nejako prekvapiť. Problém je spev, vytratila sa sila a typické zafarbenie. To je ale dané vekom, čo je pochopitelné, no cítiť, ako sa to zhoršuje a už veľmi ťažko to zaretušovať štúdiovými kúzlami s technikou.
Toto všetko logicky akceptujem a album nezatracujem. Pre skalných fanúšikov to svoju hodnotu má.

Pre mňa už nie, sorry David. Dave, nie si sám. Ozzy, Ian Anderson, Ian Gillan, ste na tom s hlasivkami rovnako. Vďaka Tebe a Tvojim súpútnikom za mnohé krásne chvíle.
Sorry Dave, novinku Bieleho Hada si už nekúpim.

horyna @ 20.05.2019 06:56:07
Je v tom energie, zatraceně dost nápadů, kapela šlape na 120%, jen ten David už není co býval. Bože, ale kdo to v sedmdesáti dává jako zamlada? Plant se zklidnil, Ian Andeson je intonačně mimo úplně, Gillan sotva funí....ale na studiovkách prakticky nic nepoznáte.
Whitesnake jsou kult, joo, půjdu do toho :-)