Tool - Fear Inoculum (2019)

07.09.2019 kolby | #

Po nekonečne dlhých rokoch čakania nám chlapci z TOOLu naservírovali do detailov prepracovaný, inštrumentálne a zvukovo precízny zážitok, na ktorom ma najviac baví jeho rozmer času. Pri počúvaní, kde každá skladba má "kopu času" (v rádiách to hrať nebudú), každý pozorný "počúvač" na to potrebuje more času, každé vypočutie je objavom, na ktorý potrebujeme ešte viac času. Hlavným atribútom je však nadČASovosť. Dostali sme zvuk, ktorý nezostarne ani o 20 rokov. To je devíza, s ktorou sa môže v histórii muziky pochváliť len pár zoskupení v čase.
Muzikálne dokonalé, muzikantsky náročné, emóciami a energiou nabité, dokonalé.
Chcem veriť, že nám TOOL darujú ešte aspoň 1 takýto skvost
reagovat

jirka 7200 @ 08.09.2019 14:00:46
Ano, zvuk je skvělý : Joe Barresi a Bob Ludwig patří k nejužší světové špičce. Věřím, že vinyl nebo Hi-Res posune laťku ještě mnohem výše než CD.

30.08.2019 jirka 7200 | #

Psaní recenze na nové album Tool bylo celkem depresivní záležitostí, protože jsem si uvědomil, že pokud kapela dodrží podobný rozestup mezi vydáváním svých desek, tak je to vlastně poslední recenze alba Tool, kterou stihnu před svou smrtí napsat. :-)

Dost morbidních úvah. Třináct let, které uběhly od vydání předchozího alba 10 000 Days, je hodně dlouhá doba na to, abych tu plkal nesmysly. Leccos se v životě člověka za tak dlouhou dobu změní. U Tool z pohledu uměleckého pomalu nic. Krom vleklých soudních sporů, věnování se všemožným bočním projektům a koncertování ve stejné sestavě kapela čas od času avizovala určitý posun, co se týče nahrávání nové desky, nakonec z vydání vždy sešlo a až dnes - 30. srpna 2019 - zahřmělo a CD se objevilo na pultech prodejen. V našich zásilkových obchodech je zatím nabízena luxusní verze s přehrávačem a čtyřpalcovým displayem zabudovaným v obalu (nechybí ani kabílek k dobíjení!).

Zpět k nové desce: jedním z úskalí hodnocení tohoto díla je obrovská pauza, která v mnohých (i ve mně) vybuzovala vlastní představu o nadpozemsky znějícím albu, dopilovaném do nablýskaných tvarů. Po prvních pár posleších jsem byl poněkud zneklidněn: "Vždyť to jsou jen Tool, tak jak je znám." Až další a další reprízy vyplavovaly nové a nové dílky mozaiky, které do sebe začaly zapadat, tak jako projev Tool do současného hudebního rámce progresivně alternativní rockové muziky.

Nové album se oprostilo od grungeových ozvěn na Lateralus a stylové rozevlátosti 10 000 Days. Novinka je sevřenější, jakoby více artově zaměřená, v pomalejších pasážích kombinující melancholický prog rock s metalickou výbušností. Keenan používá čistý zpěv, jeho hlasivky jsou ve skvělé formě.

Všechny skladby (mimo jamu ze studia Chocolate Chip Trip) překračují délku deseti minut a mají v sobě zakódovánu určitou hypnotičnost - kromě zlehka rozvíjející se atmosféry se setkáte s okamžikem, kdy se rytmická struktura jakoby zacyklí a figura perkusí a basy (někdy doplněná jen takovým škrtáním o strunu kytaristy) deset sekund sekund, někdy minutu či dvě jen tak dokola variuje. To evokuje dojem hroucení času do černé díry (například Invincible v čase 10.00 - 10:50). Při pozorných posleších objevíte takových repetitivních pasáží na albu mnohem více.

Způsob vnímání času tato hudba jednoznačně narušuje. Ostatně toto téma je v textech často zmiňováno. Pro netrpělivé jedince a pro ty, kteří vyžadují krátké odsýpající hitovky špatná zpráva. :-)

První tři skladby jsou vystavěny obdobným způsobem - v pomaličku se v opakujících vzorcích hypnotických figur nahalované baskytary a Dannyho bicích, který kombinuje v nahrávkách akustické bubny s těmi elektronickými. Ty ve výsledku jako opravdové nástroje z oblasti etnické muziky. Kytara se tu a tam přidává, melodický zpěv či polomluvený projev rozkvétá v rozmezí několika minut, následuje sloka, která většinou končí očistnou riffovou bouří.

U čtvrté Descending napětí stoupá znatelně pomaleji, po rockové erupci a zpívaném partu vše zakryje temný plášť kláves a kytarista dlouze sóluje i za pomocí pravděpodobně nějakého bottlenecku. V songu Culling Voices mi melismatický způsob zpěvu Maynarda Keenana velmi silně připomněl velkého konkurenta Tool - Charlieho Lookera, který svým projevem i muzikou neměl k Tool nikdy daleko. Instrumentálka Chocolate Chip Trip je záznamem bubenického sóla ze studia, kterou si Danny přibarvil použitím elektronických efektů. Tato skladba sice narušuje homogenitu alba, není však vůbec špatná. Stejně by se tam další desetiminutovka nevešla. :-) Desku zakončuje song 7empest, nejdelší, bezmála šestnáctiminutová a zároveň nejhutnější skladba, kde zpěvák mezi kvílející vzteklou kytarou odsekává slabiky v drolícím se rytmu.

Závěr: Tato deska nepůsobí tak podivně šokujícím dojmem, jak tomu u mě bylo při poslechu jejich předchozích alb. Přesto mě Tool opět lapili do svých osidel. Nebáli se dlouhých skladeb, ve kterých krůček po krůčku rozprostřeli své temné obrazce. Zjednodušili aranže, odvrhli různé ambientní a industriální skladby a dopilovali detaily. Právě ty dnes v záplavě muziky odlišují kvalitní desky od těch naprosto výjimečných. Jedním z nich je i neuvěřitelně hutný a dynamický zvuk nebo mnohovrstevnaté filozofické texty, jejichž význam budou fandové rozkrývat roky, tak je se to nyní v diskuzích již týdny děje v případě názvu alba.

Přesně tak, jak to zamýšleli, bez nějakých vnějších tlaků předložili Tool muziku, tak jak je nyní baví. Sedmdesát devět minut hrací doby je celkem nálož, jsem zvědav, co na tak rozsáhlé kompozice plné repetitivních pasáží fandové řeknou. Já osobně jsem nadšen - u mě zatím deska roku.

Invincible Live: >> odkaz
reagovat

Mayak @ 30.08.2019 09:51:52
... ešte nás nie je určite tak mnoho, ktorí už máme (ako tak) napočúvaný tento album, Jirko.
V prvom rade, díky za report a v podstate s Tebou vo všetkom zásadnom súhlasím.
Je to vymakané a veľmi kvalitné, výrazne hypnotizujúce dielo. Určite jeden z najvýraznejších hudobných produktov, aké tohoto roku vyšli, resp. vyjdú.
Na rozdiel najmä v porovnaní s kultovým "Lateralus" (počul som ho iste vyše 100x, ale dodnes môžem povedať, že ho ani náhodou nepoznám dokonale) je "Fear Inoculum" prístupnejší a rýchlejšie straviteľnejší a zásadné hypnotické motívy skôr ostanú v pamäti.
Album, o ktorom sa ešte veľa, veľa popíše a určite zásadným spôsobom ovplyvní históriu sofistikovaného rocku ...

jirka 7200 @ 30.08.2019 10:31:58
to Mayak : mě osobně se bližší 10 000 Days. Lateralus jsem koupil hned v den vydání, mám tam své velmi oblíbené kousky, ale jako celek bez výhrad jsem jej zatím nepřijal.

Pokud mluvíš o Lateralus, tak jsem viděl zajímavý rozbor skladby Schizm od hudebního teoretika, muzikanta a producenta Ricka Beata. Neuvěřitelné, jak se v jedné skladbě zcela přirozeně spojí několik úrovní rytmických vzorců do funkčního celku.

>> odkaz

Petr59 @ 31.08.2019 19:00:04
Vše podstatné již v recenzi napsal Jirka, tož já jen . . . album jsem včera sjel popáté a už se těším, až v pondělí ráno odfrčí squaw do roboty a já budu moc opět přetvořit obývák na poslechovku a dám si znova soustředěný poslech. Na progarchives.com jeden z recenzentů udělil tomuto albu pouhou jednu *, že prý nic převratného či zázračného, že očekával nějaký posun atd . . . že jsou to pořád ti samí TOOL. A právě o to jde, že jsou to opět ti samí TOOL, staří známí, kteří po takové době konečně udělali svým fanouškům radost. Jak zmínil Jirka… "Vždyť to jsou Tool, tak jak je znám." Já jsem nadšen! Po letošním koncertu jsem se konečně dočkal. Marně pátrám, která další progresivní „metalově rocková“ kapela by mě v současné době takhle seděla. Nedokáži určit, které jejich album mám nejradši, je to pochopitelně podle nálady, ale pamatuji si, jak jsem 10 000 Days také sjížděl pořád dokola a nemohl se nabažit. Tenkrát to bylo z CD, teď je to prozatím FLAC…uvidím, kdy bude na prodej „jen“ CD. Tu jejich „luxusní verzi“ nepotřebuji. Měl jsem obavy, aby zvuk alba nebyl zmršený tak, jak se to podařilo při konečném masteringu alba „Eat the Elephant“, vedlejšího Maynardova projektu „ A Perfect Circle“ (téměř neposlouchatelné). Mohlo to být ještě o kousek lepší, ale jde to. První poslech alba „10 000 Days“ byl pro mě absolutní bomba. Na letošním albu bych mohl trošku postrádat gradace a přechody , jako ve skladbách „Vicarious“ či „ Rosetta Stoned“, ale nebudu postrádat nic, beru album takové, jaké je. Všema deseti. Miluji dlouhé, gradující sklady a užívám si (jak zmínil Jirka) neuvěřitelně hutný a dynamický zvuk.

hellou7 @ 31.08.2019 22:26:53
Slapem na tom albe stvrty den a nemozem povedat nic ine ako ze som nadseny, ohromeny, spokojny a vysmiaty.
Mne sa osobne album velmi paci. Az na par pokusov zahrat na nastrojoch Zoo si myslim ze ta doska je neskutocna, mozno by som povedal aj ze to najlepsie co tato parta nahrala.
Milujem dlhe a stupnujuce kompozicie. Obcas mi trochu vadi Maynardov utahany hlas ale hudobne je to podla mna velmi profesionalne, povedal by som az dokonale.
Takze dnes zacinam piaty den a zatial ma to neunavuje a stale bavi viac a viac.

Mayak @ 01.09.2019 09:20:24
... jedna z recenzií na nete ...

>> odkaz

Adam6 @ 07.09.2019 15:13:04
Nemá význam vytvárať nový účet kvôli jednej recenzii takže keď to nevadí, posielam názor môjho otca cez môj účet:


"Tool, Tool, ach Tool, ako by som to...

Počúvanie Tool mi prináša radosť, pokoj, ticho, kľud a zároveň aj mierne rozmýšľanie nad významom umenia v živote človeka. Konkrétne hudbu vždy počúvame v určitej dobe a zasadzujeme si ju do určitej doby. Kedy vznikla, aké boli vtedy trendy, hudobné nástroje schopné ju zahrať, technika, trh, možnosti šírenia (predaja) a pod. Vynechajme to všetko, zmažme čas a len počúvajme. Žiadne škatuľky, akustika, elektronika, nič, len hudba. Beethoven, Mozart, Elvis, Beatles, Led Zeppelin... a Tool. To je Tool, hudba bez času... ktorá plynie v čase !"

bullb @ 26.09.2019 12:56:46
Rozplývam sa blahom. Konkrétne teraz nad 7empest. Paráda. jirka7200, kolby: Ďakujem.

Talaniel @ 21.10.2019 10:54:23
Skvělé album. Z variant zvuku, kterého jsou Tool schopni, trefili přesně ten, který mi sedí nejvíc - pomalé a táhlé kompozice plné atmosféry. Mně teda se nejmíň líbí 7empest, nejvíc těžko říct - Invincible? Descending?

Judith @ 05.01.2023 22:17:36
Pohrávala jsem si chvíli s myšlenkou, že o tomhle albu něco napíšu, chytlo mě do drápů pořádně, ale jdu si zase tiše sednout do koutku. Přidávám se s pěti hvězdičkami a jedním smeknutím klobouku za recenzi. Díky.