Flower Kings, The - Waiting For Miracles (2019)

Waiting For Miracles.V tomto prípade sa však,napriek názvu, žiadny zázrak nekoná!The Flower Kings nahrali štandardný kvalitný album so všetkými atribútmi,na ktoré sme boli v ich tvorbe zvyknutí.Samorejme,že časy Stardust We Are,Flower Power alebo Unfold The Future sú už dávno preč a nikdy sa nevrátia,ale The Flower Kings majú fanúšikom prog-rocku stále čo ponúknuť.

Tento album by bola chyba odložiť po prvom vypočutí.Jednotlivé fragmenty,substancie,chute a detaily poslucháč objavuje postupne každým ďalším posluchom.Predtým čierno-biela obrazovka sa záhadným spôsobom vyfarbuje,farby začínajú mať jasné kontúry,jemné odtiene a prekvapivú ostrosť.Čierno-biely elektrónkový televízor Tesla Kalina sa pred vašimi očami mení na dnešný moderný LED televízor s bohatou škálou farieb.

Mám rád tento album ako celok,ale najviac u mňa boduje 10 minútovka Vertigo,sympaticky veselá odviazaná Wicked Old Symphony a trochu temná The Rebel Circus.Z každého rožku trošku.Roine Stolt aj s partiou ma týmto albumom nesklamali,naopak sa teším na ich tohtoročnú novinku.
reagovat

Je cosi shnilého ve státě dánském. Tento známý úryvek ze Shakespearova Hamleta mě napadl jako parafráze k prázdnému místu, na kterém se mohli tetelit úvahy o posledním albu The Flower Kings. Hojný recenzentský potenciál se vyskytuje u desek Adam and Eve, nebo Banks of Eden, ale tady zůstává nenaplněn a já se ptám proč? Co místním vadí, že se nikdo z nich neodvažuje o desce utrousit pár slov, které by byli pro méně zdatné pisateli alespoň částečným vodítkem k bližšímu seznámení s dílem. U TFK korespondující easyrocker,pegas,jarda p, horyna,brano zůstávají tiše mlčet jak ústa staré indiánky. Přitom desku obodovali pozitivně.

Vedoucí leader Roine Stolt už překročil šedesátku. To je věk ve kterém nemá muzikant tendence bořit hranice a klestit nové směry. To dělal ve dvaceti. A tak se lehce může zdát, že tento usedlý pán už dobrých deset let nic nového nepřináší. Začalo to přetržením linie po desce The Sum Of No Evil. Po pěti letech ticha jsme byli obdařeni mírumilovnou Banks of Eden, na které se začala vytrácet původní pospolitost. Zúžené obsazení přestali podporovat perkuse Hasse Bruniussona i Wallanderův saxofon. Deska plula v tichých vodách a arzenál TFK se postupně přebudoval. Následovník Desolation Rose potvrdil nově vybranou cestu. Jenže pak přišel další konec. Po tlumeném pádu na dno se Stoltovinou Manifesto of an Alchemist povstávají TFK znovu, tentokrát bez další opory Tomase Bodina. Jeho pozici na desce zaceluje velice schopně Zach Kamins. Rozdíl je téměř nepoznatelný, hlavně v práci s mellotronem. Kolotoč bubeníků rozšiřuje Mirko DeMaio. Ten plní dělnickou funkci a jeho přínos je pouze standardní. Uspět vedle dvojice předchůdců Jaime Salazara a Zoltana Csörsze je nemožné. Potud změny v sestavě. V oblasti hudební se žádných velkých změn nedočkáme a pokud s nimi někdo počítal, jeho úsudek musel být bláhový.

Waiting For Miracles nepřináší zhola nic, co bychom od TFK neznali. Ale to nevadí. Jde o výborný materiál trojice stárnoucích hudebníků, kteří spolu drží už dlouhé roky a jeden o druhém vědí dost na to, aby své představy dokázali náležitě zhmotnit. Pokud se vám podaří překonat vstupní trojici územně rozlehlých skladeb Black Flag, Miracles for America a Vertigo(které jsou znovu značně promyšlené a detailně zaranžované), máte z poloviny vyhráno. Nevzdávejte to. Po příchodu sugestivní pomalé The Bridge a artisticky instrumentální symfonie Ascending to the Stars(jedné z mála, ve které se dere do popředí ďábelsky vystupňované tempo a která má předpoklady stáhnout vás jako vodní vír), jste na dobré cestě. S konzumací vrcholku Wicked Old Symphony(kde je Fröberg lepší zpěvák než Stolt), můžete pít z kalichu TFK plnými doušky a zároveň se přestat bát, že vám nepříjemně zaskočí. I zbytek alba, konkrétně The Rebel Circus, Sleep With the Enemy a The Crowning of Greed působí velice konzistentně.

Druhý nosič je zaměřen podobně jako ten u Banks of Eden. Figurují v něm přístupnější, převážně hrané kusy s minimem zpěvu, ale pořád dost rozvětvenou stavbou. V tomto případě to však nejsou bonusy, ale pokračování jedničky. Pět příjemných osvěžujících věcí.

Roine Stolt je podepsán zhruba pod 80% materiálu. Druhým nejpilnějším nositelem nápadů se stal překvapivě klávesista Zach Kamins. Na nováčka dobrý. Waiting For Miracles tak patří skladatelsky a aranžérsky k nejvypiplanějším počinům od TFK. Komplexní hudební dopad však postrádá intenzitu raných děl, ze kterých sálá nadrženější a odvážnější příval energie. V těch hrála podstatný prim směska fusion a rocku. Chybějící ingredience dnešních TFK.


reagovat

Brano @ 29.04.2020 10:13:46
Ako si správne napísal,roky utekajú a človeku energie ubúda.Porovnávať Waiting for Miracles s platňami TFK,ktoré vyšli pred 20 a viac rokmi nemá zmysel.Človek sa časom vyvíja,menia sa priority,vekom dozrieva a nadobudnuté životné skúsenosti sa pretavujú do myslenia a konania.Človek,ktorý má 60 je na celkom inej mentálnej,skúsenostnej,odbornej a inej úrovni ako keď mal 30-35.Určite je pokojnejší,má väčší nadhľad nad životom,rekapituluje...v tomto kontexte hodnotím aj albumy Banks of Eden,Desolation Rose a tiež najnovšiu Waiting For Miracles.The Flower Kings existujú,hrajú(a to stále zaujímavo,držia kvalitu) a vďaka Bohu za to!

steve @ 29.04.2020 10:37:27
legolas a vlastně taky Brano se nám celkem logicky snaží vysvětlit mentální posun jedince ve vztahu k věku. Určitě máte pravdu, paradoxně by však hudba měla přinášet potěšení a jisté naplnění vlastních ambicí. Právě ty ambice, které na Desolation Rose slyším pořád dost silně, se s příchodem Manifesto Of An Alchemist úplně rozmělnili. A Roine Stoltovi se je nedaří znovu nastartovat na žádném svém novém projektu.

john l @ 29.04.2020 11:53:47
legolasi pár jmen ti ze seznamu vypadlo, třeba to moje. Pravda, zrovna moc recenzí jsem o nich nenapsal, ale to neznamená, že FK nepatří mezi ty nejoblíbenější. Že tu o jejich posledním albu nikdo nepsal ani řádek asi něco znamená. The Flower Kings už netáhnou co dřív. Na přelomu letopočtu to byla skupina, která udávala směr a s každým albem dokázala zabodovat. To už dnes moc neplatí a jak píšeš, R. Stolt se pomalu zařadil mezi dědečky v rockové lize. Schází tomu pestrost. Moc mě ty poslední desky už neberou.

EasyRocker @ 29.04.2020 13:00:07
Holt nestíháme, nejen v hudbě se to děje moc, hlava je zahlcená banalitami a na muziku se mnohým nedostává času. Jako takhle - řemeslně je to vynikající, ale zkrátka mi tam cosi chybí z toho koktejlu, který tvořila vrcholná sestava kdesi do roku 2006-7. Hravost, lehkost, unikátní kosmický zábal hlavně alb kolem milénia, ta sestava byla telepaticky sehraná a jejich rozbití se dá velmi těžko nějak obejít či nepravit. I přes invenci současné sestavy holt pro mě nemají to kouzlo vrcholné éry. Ale nemám problém napálit to někam mezi 3 a 4, spíš blíž k tomu druhému.

jiří schwarz @ 29.04.2020 21:22:09
Perkuse přestali... příště radši s tvrdym (y :-).

horyna @ 30.04.2020 11:04:44
Zdravím Legolase: kdybys tu hledal nejoddanějšího fanouše květinových králů, bude se vehementně drát do první linie :-) Jak rád říkám, oni jsou MOJE kapela.
Naprosto všechny studiové desky z let 95-13 hodnotím za pět bodů. Všechny je miluju a k poměru s množstvím muziky co je doma i vesměs často poslouchám. Znám ty desky velmi dobře a řadu z nich považuji za své top favority. Těžká 2 cd nevyjímaje. Některá z nich jsem pobral až po několika letech. Třeba Paradox Hotel klidně po třech letech testů a dobré patnáctce poslechů. Dvojalba 97,98 byla také pořádným oříškem. Vždy jsem ze všech děl cítil obrovský potenciál a proto jsem to hledání nikdy nevzdal. Poslední roky, kdy si jejich poslech fakt užívám jsem za toto velmi rád, protože mohu odložit soustředěnost potřebnou k pochopení a nasypání do lebeně, za zábavu. I obě předešlé nahrávky Banks of Eden a Desolation Rose považuji za velmi povedené a hodné obdivu. Žádný stop time v nich nevidím. Ten se udál až při Stoltově sólovce a pokračuje i na Waiting. Tu jsem už nekupoval, jelikož mne absolutně neoslovila. Dokonce to testovací zklamání je tak obrovské, že jsem nad kapelou zlomil hůl a nevěřím, že kdy přijde s něčím alespoň pro mne konkurenčně schopným. Prostě nemám zájem, Stolt mi přijde úplně vykradený a vařící z vody. Možná by soustředěný poslech, spíš poslechy-alespoň pět za sebou, překlonili misky vah, ale... Strašně mě u nich chybí Bodin a myslím, že Froberg také zpívá daleko méně než dřív. Jeho hlas mám o dost radši.

Každopádně ti za recenzi děkuji, vždy mne taková práce pobídne dát desce další šanci. Třeba už jen z úcty a lásky k nim.

Pegas @ 30.04.2020 16:15:01
horyna: Letos mají TFK vydat další desku, to je třetí krátce po sobě, to jsem zvědavý. Mně se poslední deska líbila víc než Manifesto, ale nevidím tam žádný vývoj, poslechnu si ji rád, ale nejsem z ní tak nadšený jako ze starších. Desolation Rose se mi hodně líbila a mile mě překvapila, protože jsem od toho nic nečekal. Jestli máš rád Froberka, doporučuju jeho sólovky, resp. Hasse Froberg & Musical Companion, ty jsou sice trochu rockovější, ale od progu se příliš nevzdálil a je tam plno pěkných skladeb.

horyna @ 30.04.2020 17:54:48
Petře díky za nabídku, už jsem o nich kdysi přemýšlel. Zkusím poslechnout třeba poslední desku. Stolt se zbláznil? :-) buď x let nevydá nic, nebo to hrne..., ale kdyby to aspoň stálo za to. Hodně kapel v zákazu koncertování skládá a nahrává, což není úplně k zahození.

Á propos na Satrianovičovi se sejdeme za rok, snad...

horyna @ 07.05.2020 05:19:11
Včera proběhla další nevím už kolikátá zkouška. První a malé pozitivum - vcelku se mi líbí druhý disk, tedy z těch pár slyšených fragmentů jsem měl lepší pocit, než ze základního disku. Tak zase někdy :-)