Pattern - Seeking Animals - Pattern - Seeking Animals (2019)

Naprosto luxusní záležitost. Album roku a zároveň krásná ukázka toho, jak by měl dnešní progresivní rock vypadat aby nenudil. Názorná cesta z bludného kruhu pro kapely, které omílají své postupy neustále dokola, až se z nich stává karikatura sebe sama. PSA jsou invenčním souborem s vysokým skladatelským kreditem a dlouholetou hráčskou průpravou. Vzdušnost, hravost a nadhled jsou hlavními atributy jejich nahrávek. Alfou i omegou je obyčejný písňový základ, který dává takové tvorbě zelenou. Podle pravzoru The Beatles dokáže s kompozicí pracovat hodně kapel, ale každé se nepodaří dotáhnout výsledný produkt do takového konce, který by vás svou originalitou a zvláštností dokázal s potěšením přibýt na kříž. Devět extrémně silných skladeb s vrcholy v ohromně propracovaných Orphans Of The Universe a Stars Along The Way a na druhé straně s popem koketujícími Beatles skladbami No One Ever Died And Made Me King, Fall Away a These Are My Things. Právě ty tvoří osu tvorby PSA, krátké o to však výživnější bomby.
Tady se fakticky povedlo všechno. Od obalu, přes zvuk, až po fungující chemii mezi spoluhráči. Tomu taky odpovídá konečný výsledek a jedno z nejlepších alb za posledních deset let. A pak že aktuální hudba už nemá co nabídnout.
reagovat

gandalf @ 24.01.2021 12:33:40
Beatles a progrock????? To dohromady moc nejde,né? Budu si to muset pustit a začít hledat. Třeba objevím archu Noemovu)

Pegas @ 24.01.2021 13:21:47
Album roku nevím, deska je však hodně povedená. Až mě překvapilo, že se to dost líbí i lidem, kteří obvykle nejsou tolik nadšení z podobného melodického progu.Ale s tou invencí bych to tak zářivě neviděl. Což ale pro moje rovněž kladné hodnocení není úplně podstatné.

Pegas @ 24.01.2021 13:41:20
Aha, až po odeslání předchozího příspěvku jsem si všimnul, že jsme u prvního alba. To asi ještě tolik nezaujalo, ale mě se také dost líbí, je takové těžkopádnější, ale jsou tam také pěkné melodie.

steve @ 24.01.2021 16:04:09
Na světě neexistuje tolik pozitivních přívlastků, které by toto a následující dílo dokázaly v plném rozsahu ocenit. Unikátní, epochální, Dark Side Of The Moon dneška..

dan @ 24.01.2021 19:09:59
Podobné velkohubé řeči fakt zbožňuju

PaloM @ 24.01.2021 20:15:04
Tento album triezvo zhodnotil v predošlej recenzii Jirka a súhlasím s nim. Viac ako 3 body by som nedal. Nič prevratné v ňom nie je.

gandalf @ 25.01.2021 06:39:21
K tvrzení, že jsou právě tady přítomni The Beatles jsem přistupoval s výraznou skepsí. Ale nakonec musím s recenzí souhlasit, v některých nápěvech a obzvlášť v dechové sekci se vzpomínky na pozdní tvorbu těchto Liverpoolských hošků opravdu vynořují. Je zajímavé, z čeho všeho dokážou dnešní kapely čerpat inspiraci. Budu si to muset pustit znovu.

steve @ 25.01.2021 10:07:47
Poslechni si Dane třeba skladby, které legolas v recenzi jmenuje a uvidíš, že budeš čubrnět jako telemanovi vrata. Tohle je Trespass a Relayer roku 2019.

legolas @ 26.01.2021 10:48:22
Jsem fakticky rád, že právě tady se najdou špílmachři, kteří dokážou v polích hnoje rozpoznat rozkvetlou rostlinku.

muf @ 26.01.2021 11:44:55
Neodvažuji se srovnávat tuto desku s ostatními. Ale musím říct, že je velice osvěžující a baví mě od začátku až do konce. Zatím letos okupuje můj přehrávač nejčastěji, spolu s Millenium. Zvuk nadstandardní, hráčské výkony excelentní, nápaditost, jaká se neslyší často. Radost poslouchat a to je to hlavní. Nejde mi o to, kde se inspirovali nebo co mi to připomíná. Za mě 4,5*.

Kalifornskou kapelu Pattern – Seeking Animals založil producent, skladatel a muzikant John Boegehold, kterého rockové publikum zná především pro své úzké vazby s věhlasnou skupinou Spocks Beard. John nashromáždil za poslední léta v šuplíku několik nápadů, které se rozhodl zhudebnit. Nejdříve oslovil bývalého bubeníka SB, Jimmiho Keegana, později i kamaráda, zpěváka a kytaristu SB a Enchant, Teda Leonarda. V demo snímcích chyběla jen basová kytara a Ted nedovedl nikoho jiného, než kolegu z (jak jinak) SB, Daveho Merose. Sám John se ujal kláves.

Toť fakta. Než jsem se zde na Progboardu stačil zmínit o tomto debutu, tak se na pultech objevil jeho následovník s názvem Prehensile Tales. Ten mě dostal do kolen svým tahem na branku v podobě čtyř melodických hitů i dvěma náročnějšími kompozicemi. Tato recenze dostala přednost, nyní se pokorně vracím k eponymnímu albu z roku 2019.

Krátce shrnu své dojmy. Kdo velebí tvorbu Spocks Beard, tak ten rukopis Johna B. jistě rozezná. A v tom je možná malý problém, který je umocněn i identickým stylem hry muzikantů ze SB, ale i mixem a masteringem Richa Mousera, který rovněž několik desek s Fousem natočil.

Provedl jsem malý experiment. Na harddisk jsem
nahrál do jednoho adresáře písně z posledního, poněkud mainstreamově laděného a slabšího alba SB – Noise Floor a tuto devítku písní. V přehrávači jsem nastavil náhodné přehrávání a takto zjistil, že jde o hodně podobný materiál, obsahově i zvukově. :-)

Něco malinko konkrétního o obsahu. Album je ohraničeno nějlepšími (i nejdelšími) písničkami - No Burden Left To Carry a Stars Along The Way. Melodický neo prog rock s mnoha přechody – top kvalita!. Tyto skladby stíhá i pomalá Orphans Of The Universe. Přímočarý pop rockový hit s rošťáckým pohvizdováním pojmenovali tvůrci No Land's Man. Podobně laděná je i No One Ever Died And Made Me King s implementovanou parafrází na hard rockový riff.

Nyní se dostávám k songům, které mě již tak neoslovují. These Are My Things je taková houpavá záležitost, zhudebněná dechovka v rytmu um ta-ta, um ta-ta. Přímo vidím pod podiem řady fandů s rukama kolem ramen, jak se pohupují do rytmu. We Write The Ghost Stories je to samé v bledě modrém. Fall Away a The Same Mistakes Again řadím mezi děsně rozvláčné AOR cajdáky, které mě v této podobě silně uspávají.

Shrnuto : John Boegehold natočil písně určené pro SB (moje teorie) s aranžemi, které si zde vytvořil dle své chuti. Nahráli je hudebníci SB, zmixoval a mástroval zvukový mág Rich Mouser, který s SB již pár desek vytvořil (chválím naprosto skvělej zvuk!!!). Dostali jsme soubor písní podobný repertoáru SB, ovšem s několika slabšími skladbami, které by u SB neprošly. Dávám trojku, ortodoxní melodici mohou klidně jednu hvězdu přidat.
reagovat

Mayak @ 28.05.2020 16:09:18
Úplný súhlas s recenziou, Jirko. Ten experiment je milo-úsmevná záležitosť, ale hovorí niečo aj o Tvojej hravosti a bádavosti. Prvý album P-SA ma nechal ešte pomerne chladným, ten druhý počúvam oveľa radšej ...

bullb @ 28.09.2020 16:23:52
Počul som to dvakrát. To druhé s veľkým sebazaprením. U mňa to hraničí skoro s takým typom hudobnej produkcie, ktorý sa nazýva muzak.

Judith @ 06.05.2023 22:24:53
Souhlasím s hodnocením i hvězdami, jedním dechem však dodávám, že album vůbec není špatné a není to málo, co se tady nabízí. Tohle je deska pro chvíle, kdy má člověk radost ze života, rozvernou náladu s přebytky bujnosti a chce se na té vlně chvíli svézt. Pak ho album dokonale podpoří. Nesahala bych po něm, když potřebuju takovou náladu teprve navodit nebo když se chci zahloubat, pak by mi asi přišlo trochu moc přímočaré a naivní, možná i sentimentální, hlavně zpěvem. Hranice výrazových možností se tu určitě neposouvají a prog je řádně říznutý limonádou, ale taky už nejsme na Progboardu :) Potutelnou jiskru v oku PSA neztratili ani na dalších deskách, jen si trochu víc vyhráli s jejím zasazením do šperku. Obojí kvituji s povděkem.