Nektar - The Other Side (2020)

Nektar na druhej strane

Nebolo pre mňa ľahké určiť album mŕtveho kultúrneho roka 2020. Samozrejme, vyšlo ich dosť. Akurát ma máloktorý zaujal, o vyvolaní emócie – hurá, to je úžasná muzika – ani nehovorím. Najbližšie k tomuto pocitu mal album The Other Side od kapely Nektar.

Nektar mám rád, počúva sa ľahko. Hudba je to chytľavá, osobne preferujem trojicu albumov, menovite A Tab In The Ocean (1972), ...Sounds Like This (1973) a Remember The Future (1973). Z klasickej zostavy sú dnes aktívne činní dvaja. Pravda, Moorea a Howdena sprevádza starý známy vizuálny mág Brockett.

Svieža úvodná skladba I’m On Fire ma okamžite zaujala. Uvádza ma do dôb, kedy sa rocková muzika nemusela za seba hanbiť. Najcennejšou devízou prezentovanej muziky je atmosféra. Celý album má typický „space“ nádych. Výhodou je množstvo silných melódií, ktoré sú nenútené a zároveň presvedčivé. Chcete dôkaz? Tu je – zadumaná pokojná skladba Skywriter. Rozvláčna kompozícia nazvaná Love Is/The Other Side má osemnásť minút a najbližšie má k tomu, čo nazývame neoprog. Nuž, album je dlhý, ale nie je to chyba. Nenudí ani na sekundu.

Dnes je v kurze návrat retro nálady 80. rokov. Filmy i seriály sa pretekajú, kto je bláznivejší a muzika chce vyhrať tiež! Však si vypočujte posledné albumy kapiel Epitaph alebo Blue Öyster Cult alebo hociktorú z neoprogových kapiel. Nektar nie je výnimkou. V temnejšej skladbe Drifting klávesy oscilujú na hrane znesiteľnosti. Našťastie je ten odor veľmi jemný. Devil’s Door má v sebe čosi z Remember The Future. Poľahky ma presviedča, že som v dobrej spoločnosti. The Light Beyond je len krátka klávesová vsuvka zakončená akýmsi psychedelickým mumlaním. Je to troška za hranou, ale neprekáža mi to. Nádherná krehká balada Look Thru Me je takmer akustická. Aj posledná skladba Y Can’t I B More Like U (2020) začína rovnako, avšak úžasne graduje.

Počúvanie The Other Side ma teší. Hudba plynie prirodzene a je plná melódií, melancholických nálad, pasujúcej temnoty. Inými slovami – je to číra nádhera. Konečne! Preto odhadzujem moje presvedčenie udeliť dielu štyri hviezdy a s čistým svedomím ich nadelím päť. Dajte mi viac podobnej muziky!
reagovat

Judith @ 17.02.2023 23:57:32
Tady je ve vzduchu hodně míčků najednou a fakt jim to ani jednou nespadne, klobouk dolů. Pestré album plné různých zákoutí a vodotrysků, drží se ale na uzdě, aby to s barvami nepřehnali. Čekala jsem, jestli dojde na mávání zapalovačem - takovou tu rozmáchle silovou procítěnost, a v závěru se cosi zablesklo, ale jen lehce. Příjemná hodina. Nejvíc se mi líbila Drifting.

hejkal @ 18.02.2023 06:50:25
Je to výborný a príjemný album. Trošku som mu prilepšil v hviezdičkách, ale výčitky nemám. Bol pre mňa príjemným prekvapením.

Jarda P @ 19.02.2023 18:34:28
Z roku 2020 mám je 6 titulů a tenhle je jeden z nich. Od prvních tónů parádní muzika, jak obsahově, tak zvukově.

hejkal @ 19.02.2023 18:37:15
Už ani neviem, koľko ich mám z toho obdobia, počúvam najmä Nektar a Wishbone Ash.

Jarda P @ 19.02.2023 18:46:54
Kromě Nektar mám ještě Deep Purple, Blue Oyster Cult, Wishbone Ash, Kansas a Satrianiho.

hejkal @ 19.02.2023 21:02:37
Ja mám asi toto: Wishbone Ash, Walter Trout, Blue Öyster Cult, Joe Bonamassa, Deep Purple, Eagles, Nektar, Radio Moscow a Savoy Brown.

Že to půjde i bez před čtyřmi roky zesnulého Roye Albrightona (zpěváka, kytaristy a zakládajícího člena), se můžeme přesvědčit prostřednictvím nové nahrávky angličanů Nektar, která se jmenuje The Other Side a na pulty prodejen se dostala na jaře letošního roku. V případě této kolekce má posluchač pocit, jako by se čas zastavil ve prospěch Nektar, jelikož většina z osmi kompozic této nahrávky se době, kdy skupina prožívala své nejslavnější období, tedy v letech sedmdesátých, přibližuje takřka na dostřel.

Lehce archaický zvuk a spousta postupů charakteristických právě pro onu epochu tu funguje tak, jak má. Však některé písně z této doby i pocházejí, ale na záznamová média byly zachyceny až teď. Úvodní Im on Fire funguje spíše jako taková rozehřívací koncertní tutovka, pevně zastřižena ostrými hard-rockovými nůžkami. Ovšem už druhá Skywriter (jedna z těch starších věcí) nás najisto vede do starého a známého světa Nektar a nakukuje skrze pootevřená dvířka s nápisem A Tab in the Ocean. Déjá vu jako hrom. Nejdelší, skoro osmnácti minutová píseň Love is/ The Other Side, poskytne spoustu jímavých, ale i zdatně progresivních pasáží. To nejlepší však přiváží dvojice na sebe navazujících songů Drifting a Devils Door, opajcnutých kouzelnou instrumentací i krásným spaceovým oparem.

Letošní novinka Nektar se může velice dobře zapsat mezi další nové desky rockových dinosaurů sedmdesátých let. Pyšní se výbornou dramaturgií, schopnými aranžmány a především nápaditou škálou v oblasti písňové tvorby. Po Wishbone Ash přišli letos také Nektar s přesvědčivou nahrávkou, která se vedle desek dříve narozených nemusí vůbec stydět.
reagovat

legolas @ 16.09.2020 05:41:44
Pustil jsem si to z netu. Celé album se příjemně poslouchá, je to hodně retro, ale ne v pravém slova smyslu. Nebýt poznámky o letošním vydání, ani bych nepostřehl, že to ze sedmdesátek nevyšlo.

Jarda P @ 16.09.2020 05:56:40
Mně se tato deska a Evolution líbí víc než Nektar ze 70. let.