Gazpacho - Fireworker (2020)

Norští Gazpacho patří mezi ty kapely, na které je z dlouhodobého hlediska kvality hudební produkce spolehnutí. Už téměř dvě dekády nás v pravidelných intervalech zásobují svými produkty a snad krom prvních dvou, maximálně tří, ne příliš vydařených studiových pokusů, se vždy jedná o materiál nesmírně kvalitní. Raketový výkop mezi elitu emocemi podbarveného, iluzorně plynoucího (vlekoucího se) art-rocku, katapultoval kapelu nosič Night, a vysoký kredit vzápětí potvrdila nahrávka Tick Tock. Mírný, ale opravdu jen v setinách procent mírný ústup z pozic se projevil na dvojici poslechově nesmírně obtížných desek Missa Atropos a March of Ghosts. Ale i u nich, pokud se jimi posluchač zabývá zevrubně, není těžké objevit parametry odhalující zážitky nevídané a krystalicky čisté, jak čisté a krásné jsou přírodní scenérie nacházející se v zemi, ze které Gazpacho povstali. Pro mne osobně je to vůbec nejlepším, co tato kapela kdy stvořila, ukryto na jejich třech, dnes už vlastně čtyřech posledních nahrávkách. Desky Demon, Molok a Soyuz řadím do té absolutně nejvyšší, umělecky svébytné kategorie.

A přesně do té zapadá i letošní disk Fireworker. Na něm, stejně jako po celou svou hudební pouť, „malují“ tito norští poslové smutku další ze svých velkolepých hudebních pláten. Pětice žalmů v časové délce atakující hranici padesáti minut, je znovu zasazena do křehké atmosféry, v silně ambientním duchu. Kapela ze své vytyčené cesty znovu neuhnula ani o píď. Především na té emoční rovině je vše opět dotaženo k absolutní dokonalosti. Za krystalicky průzračným zvukem se skrývá krása i smutek současně. Plačtivě temné kompozice tu vystupují na povrch a znovu se noří do hlubin zapomnění, v nichž bloudí lidská mysl tak osamocena, jak jen může být.

Jednotlivé písně nedisponují klasickou stavbou, ve které se střídají sloky, refrény, přijde ke slovu sólová část a píseň v opakovaném refrénu katarzně končí. Hned první, dvacet minut dlouhý mega opus Space Cowboys, poodkryje taje hudby Gazpacho v celé své kráse i bolesti. Jednotlivé motivy na sebe vzájemně navazují avšak vždy, po nějakém časovém úseku je skladba přemostěna zcela jiným, nutno podotknout obohacujícím a velice nápaditým hudebním úsekem, zasazeným do opačné dynamiky i jinak barevné instrumentace. Ani v takto zlomových okamžicích neztrácí skladby svou přirozenost a kouzelnou přitažlivost. Melodický tok je všudypřítomný a prakticky nekonečný. Gazpacho nás v této předlouhé suitě dráždí zpěvným kostelním chorálem, zasazeným do časově naprosto jiné roviny. Výpovědní síla této skladby, stejně jako celého alba, je díky aranžérské prozřetelnosti a silně melancholickému zpěvu Jana Henrika Ohmeho ještě vřelejší a o to intenzivnější. Ten jde stále pevněji ve stopách Steva Hogartha a s dozrávajícím věkem působí o poznání osobitěji a uvolněněji.

Křehkost a podmanivé kouzlo hudby norských Gazpacho účinkuje v plné míře i na jejich, považme už jedenáctém studiovém opusu. Ten poskytuje divákovi ohromné rockové momenty, snoubící se s elegancí i silou dramatické melancholie. Cestovat ve společnosti Fireworker, je jako nahlížet skrze zamlžené zpětné zrcátko do svého vlastního nitra, do svého vlastního já. A možná nebudu ani daleko od pravdy, když si dovolím právě Fireworker pasovat na vůbec nejvyspělejší nahrávku v dějinách Gazpacho.
reagovat

muf @ 03.11.2020 14:21:47
Děkuji Horynovi za velice trefnou recenzi. Gazpacho už delší dobu patří mezi mé obrovské oblíbence a poslední rok okupují můj přehrávač asi nejčastěji. Mám velice rád jejich prvotinu a pak vše od Night. Podle nálady vybírám a vždy si to maximálně užívám. Včera jsem hltal Demon.
Novinka mě maximálně uchvátila a recenze mi doslova mluví z duše. Asi nemám, co bych dodal. Jen snad, že první skladba je jedna z nejlepších, jakou z mého subjektivního dojmu stvořili. Každým poslechem se zarývá více pod kůži. Pro mě je to žhavý adept na album roku. Tento nezaměnitelný sound Gazpacha mi maximálně vyhovuje. Jsem moc rád, že mě místní nadšenci tuto kapelu nabídli svými recenzemi.

PaloM @ 04.11.2020 06:35:50
Fireworker je jeden z mála albumov r.2020, ktorý ma baví a preto som si CD kúpil.
Marek, vďaka za recenziu. Ty si veľký nadšenec a ja by som mal niekoľko nesúhlasných poznámok ku diskografii Gazpacho, ale nie je to nutné.
Vďaka za recenziu.

steve @ 04.11.2020 11:44:09
Tvorbu gazpacho jsem objevil na popud horynových recenzí. Dodnes nechápu, jak kolem mě mohli tihle melancholičtí stavitelé procházet bez povšimnutí. Novinku jsem slyšel sice teprve jednou, ale i tak na mě udělala výborný dojem. U nich člověk potřebuje trpělivost, pozvolna je předčítat jak nějaký dlouhý román. Není to jednoduchý a někdy se to fakt táhne jako medová plástev, ale to úsilí stojí za to. Možný adept na album roku aj u mě.

Myšák @ 04.11.2020 15:24:36
Zvědavě jsem si kousek pustil. Pořádná pocitovka, možná až za hranou. Ale ty aranžmá jsou působivé.