Wobbler - Dwellers of the Deep (2020)

V poslední době jsem na zahraničních portálech neustále četl zprávy o tom, že nejlepší progresivně laděnou deskou minulého roku je poslední výtvor nějakých Wobbler. Pak je celkem pochopitelné, že mě taková informace nemohla dát spát. Budil jsem se v noci jestli je to fakticky pravda a ze snu křičel jméno interpreta tak dlouho, až si tu desku nakonec taky objednal.

Dwellers Of The Deep je zvláštní deska. Zvláštně nepůvodní. Až příliš okatě kopíruje své vzory ze sedmdesátých let, především kapelu Yes. Ale je prima, že i přes zjevnou inspiraci touto partou, Vám podobný handicap nemusí vadit. Vlastně se postupně stává jistou předností Wobbler. Deska zní jako zrychlenější a nabušenější Relayer. Pro ty, co neví co Relayer je, tak jde o signifikantní desku celých Yes, celých sedmdesátých let. Pravda, Wobbler sice holdují intenzivnějšímu pojetí, ale prezentují se stejně namachrovaně(nemyslím v pejorativním duchu) a s obrovským přehledem a zkušenostmi. Po patnácti letech přichází s nahrávkou podobně ohromující, jako byl kdysi jejich ikonický debut Hinterland.
Pořád si však lámu hlavu nad tím, co skutečně vede takové hudebníky k tomu, aby tak okatě vykrádali své vzory? Až toto pochopím, rád jim udělím vyšší známku. Zatím se to ale nedaří. I tak je průzkum jejich díla plnohodnotným dobrodružstvím, které si ty čtyři zlatavé hvězdy zaslouží.

reagovat

jirka 7200 @ 23.02.2021 22:01:34
Na podobné retro spolky lze pohlédnout i z té pozitivní stránky. Třeba zrovna Wobbler byli v mnoha rockových časopisech nominování na album roku v oblasti prog rock. Mnoho o několik dekád mladších fanoušků díky jim tak mělo možnost objevit strukturu krásné muziky Yes v současném zvukovém hávu a aranžích. A to není málo.

dan @ 24.02.2021 06:55:21
Jak může být něco nej, když jde o pouhé retro? To nepochopím. Loni vyšly daleko lepší desky než tato. Netvrdím však, že jsou Wobbler úplnou ztrátou času. Jen je obtížné se na ně naladit.

Myšák @ 24.02.2021 09:02:10
Kdyby tady někdo nevěděl co je Relayer, musel by si z ostudy nechat ušít kabát. Snad není potřeba vysvětlovat starým pardálům základy rocku.

legolas @ 25.02.2021 06:35:46
Myšmane představ si, že sem přijde dvacetiletý cucák a vůbec nebude tušit, co pojem Relayer znamená. Bude ho muset googlit. Takhle to má z první hned na talíři.

Přibližně před týdnem přistála na pultech prodejen nová deska Wobbler -„Dwellers Of The Deep" jejíž název by se dal předložit jako „Obyvatelé hlubin“. Ten název je svým způsobem pro tvorbu těchto Norů signifikantní, neboť jakoby odněkud z hlubin rockového pravěku se jeho obyvatelé rozhodli přinést další poselství o tehdejších poměrech na art rockové scéně.

Graficky velmi povedený rozevírací obal přímo vybízí ke studiu. Sympatická mi je rovněž i určující stopáž alba cca 45 minut, to aby se bez problému vměstnala na plochu gramofonové desky. Na každé straně alba najdeme dvě skladby, na té první jmenovitě „By the Banks“ a „Five Rooms“.

Klip k Five Rooms:

>> odkaz

Již při prvních posleších jsem si všiml znatelného rozdílu mezi touto dvojkou songů a materiálem na předchozím CD „From Silence to Somewhere“. Je to poněkud zvláštní, protože byly obě složeny v době jeho vydání, z čehož vyplývá, že se tam svou atmosférou patrně nehodily a k finálnímu použití nadešel čas až nyní.

Úvodní „By The Banks“ napsal klávesák Lars Fredrik Frøislie, je slyšitelně dynamičtější, jeho mellotron určuje směr a kytarista Marius Halleland mu zdatně sekunduje. Sladit náročné rytmické figury bubeníka Martina Nordruma s charakteristicky znějící a vytaženou drnčící basou Rickenbacker v rukou Kristiana Karla Hultgrena je malý zázrak, neboť i basovka dokáže občas převzít hlavní melodickou linku.

V majestátním intru „Five Rooms“ jsou jasně slyšet rytmicky sešlapávané nožní pedály použitých varhan. Kapela nepodvádí, veškeré zvuky použitého mellotronu a marxofonu doluje z originálních nástrojů. Svou strukturou a dynamikou na sebe obě tyto písně navazují.

Na straně B hned v úvodu drážek najdeme akustickou, pomalou a něžnou Naiad Dreams, která je určitým zklidňujícím elementem před nejdelším opusem alba – devatenáctiminutovou Merry Macabre, ve které se střídají nervní rockové pasáže (jako od kolegů ELP) s ostrou rytmikou proloženou zklidňujícími klavírními pasážemi. Tato skladba mě však svou určitou překombinovaností a zbytečně nafouklým časem poněkud nudí, i když nepopírám, že ta dramatická závěrečná čtyřminutová část je poměrně vzrušující záležitost.

Značný „retro“ nádech jejich skladeb bude jistě opět dlouho rozebírán. Já si také nedávno připomínal ranou tvorbu Yes, což před poslechem této produkce nebyl nejlepší nápad. V hodně okamžicích mi určité pasáže připadaly dost podobné, zkombinované s některými okamžiky Gentle Giant. To tady ale asi nesděluji nic nového. Jako celku však nemohu těm třem písním upřít fakt, že mě i po mnoha posleších stále baví. Jen těžko uvěřit tomu, že dva členové Wobbler dříve působili v black metalových smečkách. :-)

Závěrem : je velmi obtížné být v kůži recenzenta a vyhodnotit všechny plusy a mínusy novinkového alba Wobbler. Zdá se, že kolem tohoto souboru byla v bublině prog rockových fans vytvořena určitá aura dokonalosti, či nedotknutelnosti. Ano (Yes), kapela nepostrádá kompoziční zručnost a um muzikantů dokáže vyvolat ducha sedmdesátkové produkce art rockových veteránů. Pokud však nahlédneme nezaujatě na celou tvorbu kapely, můžeme v této koncepci najít i zápory v podobě recyklujících se postupů, nemluvě s porovnáním s klasiky žánru. Pravdou však je, že i dobré retro v tomto stylu není jednoduchou záležitostí.

Nakonec po rozvaze dávám tři a půl hvězdy, příznivci retro zvuku, (který je mimochodem na mimořádné technické úrovni) můžou něco přihodit. A odpůrci "Obyvatel hlubin" s jejich podrobnou zprávou z minulosti mohou klidně dvě hvězdy ubrat. Vše bude relevantní.

reagovat

PaloM @ 04.11.2020 06:31:04
Jirka, nemal si to ľahké. Napísal si triezvu a poctivú recenziu. A zvolil si diplomatický jazyk. Ja by som bol tvrdší. Z dôvodu, že k Wobbler mám citový vzťah a sklamali ma. Podobne ako s Rites at dawn.
Na prvé počutie ma uchvátili bicie a basa, to je perfektné. Na youtube sú krátke videá, kde predstavili svoj vintage arzenál, s ktorými stvorili retro art rock. No, vlastne nestvorili. Rytmika a farba zvuku retro nástrojov na istý čas dokážu prekryť absenciu duše v skladbách. Veľká škoda.
Jirka, vďaka.

Mayak @ 04.11.2020 10:33:21
... Jirkovi díky za recenziu pôvodne som chcel tiež napísať na tento album, ktorý som už vopred avízoval (predovšetkým sám sebe), ako album roku 2020 ...
Musím v tejto dobe riešiť celkom iné veci, takže ku hodnoteniu sa dostanem snáď niekedy neskôr ...

jirka 7200 @ 04.11.2020 12:17:02
Miro rozumím a drž se!

jirka 7200 @ 04.11.2020 13:02:40
Palo : ano, hodnocení podobných retro kapel je pro mne vždy oříšek, protože v něm chci poukázat na všechny aspekty daného díla. Každý posluchač je hodnotí v jiném procentuálním poměru, pro někoho může být onen "známý" zvuk velkým plusem. Ale to už mlátím prázdnou slámu, u předchozích recenzí Wobbler se to již řešilo.