Flower Kings, The - Islands (2020)

Po dvě dekády dokázali švédští Flower Kings vydávat umělecky vysoce ceněná a inovativní alba. Ale studnice kreativity začala postupně vysychat i Roine Stoltovi, což se projevilo jak na jeho sólovém projektu Manifesto..., který více méně byl stejně spíše deskou jeho mateřské kapely, tak i na předloňské Waiting for Miracles. Od novinky, která se jeví jako docela narychlo spíchnutá, jsem toho tedy opravdu moc nečekal, i když celá řada pozitivních reakcí z celého světa mluvila o Islands jako o návratu k tomu nejlepšímu z přelomu milénia.

Jaké jsou tedy mé, asi po jednom měsíci už vcelku pevně usazené dojmy? Ne, ani náhodou nejsem tak brutálně nadšený jako jiní přispívající a domnívám se, že dnes už loňská Islands, se s deskami z let 95-13 nemůže měřit ani omylem. Přesto je vcelku jasně rozpoznatelné, že opětovný návrat skladatelské múzy do Roineho života, přináší do tvorby "jeho" Flower Kings jen a jen pozitivní myšlenky. A to přesto, že je tahle novinka roztažena přes alba dvě. Nápady jsou tentokrát mnohem silnější a zajímavější a tak není problém s nimi utáhnout tak velkou minutáž. Ta naštěstí až tak obrovská zase není a dvě padesátiminutovky, respektive jedna čtyřicítka, je tak akorát.
Hned od prvního poslechu se mi o dost více zamlouvá disk číslo dva. Jeho náplň jeví se jako svěžejší, čerstvější, méně konvenční a tudíž více objevitelská. Spousta krátkých skladeb žije svým vlastním životem, nezávislým na předchozích příbězích a nabízí tak posluchači pestřejší orientační výčet. Hravost dvojky předčí kapku sešněrovanější a strnulejší nástup prvního disku, i když i na něm je solidní počet nadprůměrných songů.

Novinka Islands nepřináší zas tolik nového, jak jsem po přelouskání některých postřehů čekal, ani tolik nezvyklého a znovu inovativního, jak bych si u kapely dříve tak vysokého formátu přál. To však neznamená, že je tato kolekce prosta dobré a pořád solidně zajímavé muziky. Některé okamžiky a postupy už člověk slyšel dříve, tomu se u tak rozsáhlé diskografie zkrátka nelze ubránit. Řada aranží, nástrojových spojení a variačních sekvencí však působí znovu dosti svěže a neokoukaně. Právě takové části i celé skladby poponáší tento kotouč lehce nad průměrný hudební tok, který do drážek digitálních médií dnes zaznamenávají stovky jim podobných. Proto tedy spíše než pesimisticky, zakončím tuto recenzi optimisticky a poděkuji květinovým králům za jejich poctivý návrat s pozitivně laděnou muzikou, které v dnešní pokažené době není nikdy dost.
reagovat

bullb @ 12.01.2021 09:08:36
Díky a súhlasím s druhým odstavcom takmer do bodky. Neverím, že by takíto machri (F.K.) odflákli svoju robotu. Chce to čas, ktorého aj ako čerstvý dôchodca mám málo. (V práci ma stále potrebujú).

PaloM @ 12.01.2021 09:16:57
Vďaka za recenziu, prevažne sa zhodnem s tvojim názorom. Iba mi nesedí obsah textu s bodovým ohodnotením, ale nadhodnotenie je u teba bežný jav :-)
Keď je niečo "lehce nad průměrný hudební tok", tak tomu rozumiem, že sú to tri body.

steve @ 12.01.2021 09:25:56
S horynovou recenzí nemám problém. Ta Branova se mi zdá nadhodnocená, Dannyho zase podhodnocená. Jasně, TFK nejsou z těch, kteří svou práci nějak odfláknou. Ale měli i lepší časy, to bude už tím stářím.

legolas @ 12.01.2021 09:32:37
Všichni až na brana jste ve svém úsudku příliš jednotvární. Minulá deska není vůbec zlá, spíš naopak a ta poslední patří k dalším z vrcholným produktům této stáje. V zahraničí mají teda lepší čich, nebo snad uši? Kdo na Islands znovu neslyší tu nepřebernou a širokánskou nabídku jejich pocitů a nálad, měl by navštívit ušního lékaře. Pět je málo.

Pokud bych měl na úvod vyzradit podstatu mého "příběhu" Islands, pak mě napadá: kompoziční propracovanost a výstavbová důkladnost při vytváření instrumentace; zbytečná délka nahrávky; poctivost, s jakou kapela sestavila místy trochu nesourodou hudební mozaiku; taky ale určitá předvídatelnost a kvalitativní nevyváženost. Vedle nápaditých skladeb stojí rozpačité okamžiky a chvílemi bohužel i různá klišé. Pokud přehlédnu Islands jako celek a upřednostním výrazné momenty, převažují pozitiva.

The Flower Kings vsadili na formát písně a byla to dobrá volba. Současně je potřeba říci, že instrumentální složka celé nahrávky vysoko převyšuje tu vokální. Se zpěvem jakoby si chvílemi kapela nevěděla rady. Úvod alba obstarává jedna z nejlepších položek, opravdu výborný kus: Racing with Blinders On. Je to krásná věc a kdyby v tomto duchu bylo celé album, jde o nahrávku desetiletí. Není to ale tak. Už následující From the Ground představuje typicky plochá gesta, kratičkou melodii, třítónový kolovrátek, jehož úzká melodie je na hranici únosnosti. Stejný tónový postup je i v Every Breath You Take od Police. Možná náhoda...

Black Swan je zajímavá a správně vrstevnatá skladba; zpěvová linka je ale zase úzká a v těch dlouhých vokálech není moc objevná, přistihl jsem se, že se zpěv snažím nevnímat. Zajímavý kontrast přichází s Morning News, jde o skladbu jiného pojetí, působí spíš kontrastně než zajímavě, po chvíli mě nebaví. Nejsilnější kontroverzi přináší Broken. Jsou tu harmonické spoje typické pro Neala Morse (od 0:22), kdy v durovém bloku zní mollová dominanta, až sám Morse tento fígl jeho nadužíváním úplně devalvoval. Hlavní instrumentální motiv (od 2:10) je překoplý Dream Theater, rytmické i metrické řešení fráze je identické jako v Beyond This Life od Dream Theater. Kapela tady zvolila velmi neobvyklý pětidobý tečkovaný rytmus. V Broken zní obdobná figura. Zpěv melodie, která je postavena na jediném tónu se souběžnou změnou spodní harmonie, je zase typický Morse - chvílemi mám skoro pocit, že to zpívá. Nejhorší okamžiky nastanou, když zazní nasamplovaný pěvecký sbor, v Looking for Answers se tento postup pojí s banální kytarovou muzikou. Závěrečná Islands: místo velkého finále zní další mátožný kus a opět je tam nepřeslechnutelný Neal Morse, vedením táááhlýých melodií i tím sladkobolem a nasamplovaným pěveckým sborem v podkresu. Odvaha k překvapivým hudebním řešením se úplně vytratila, tohle je hra na jistotu a nuda.

Islands je (i přes všechny výhrady) zajímavá nahrávka s několika skvělými momenty. Úvod druhého CD, až po Islands, tvoří velmi silný repertoár. Kapela ukazuje, že abstraktní muzika ji sluší, stejně jako zasněné nebo divadelně významové plochy. Tady je kapela nejsilnější.

Je obtížné pro tyto kapely přicházet s novými alby. Pokud by se výrazně odklonily od zavedeného modelu, přišly by o posluchače. Zkušenost mimořádných nahrávek posledních let ukazuje, že cestou k progresi je opuštění rockového řečiště. V rámci rocku nic mimořádného už dlouhou dobu nevzniklo. A asi ani nevznikne. Proto nezbývá než neustálá recyklace toho, co fungovalo a funguje. Některé kapely se takto dostaly do slepé uličky a jejich tvorba je z hlediska úplné ztráty invence (a soudnosti) obtížně poslouchatelná. Jiné kapely dokáží v tomto prostředí přicházet s alby, která stojí za poslech a v drobných náznacích ukazují, že by bylo v jejich silách zavedené modely posunout dál. A třeba i mimo rámec rockového spektra. The Flower Kings mezi tyto kapely patří. Přesto jsou vlastně důkazem toho, že takto pojatá rocková hudba je vyčerpaná. A chceme-li hudbu odvážnější, musíme opustit svět rockových forem. Mnoho skvělých alb poslední doby je toho důkazem.
reagovat

EasyRocker @ 22.12.2020 21:28:22
No samo - tady není o co. Snad jen ten zásadní dotaz skanímu fandovi TFK - a musím říct , že v zápalu boje jsem ketošní nadílku mr. Stolta zatím neochutil! Kdyby se to tedy mělo redukovat ako doporučuju/nedo... co byste poradili? :) Dannymu díky za recku, ale kontroverznost diskuse mě spíš jen nabádá - zkus , a uvidíš:)

Danny @ 22.12.2020 21:47:40
Jsi pragmatik, takže: zkus a uvidíš.

PaloM @ 26.12.2020 21:39:56
Danny, som veľmi rád, že si tu dal recenziu na Islands. Celkové zhodnotenie si cením. Mám pocit, že album s naplno využitým časom formátu 1CD by bohato stačil. Som fanúšikom FK a tak Islands spolu s novinkou Springsteena včas pristáli pod vianočným stromčekom.
Tvoj posledný odstavec presne vystihol aj môj názor.
Posledné dve vety sú abdolútne pravdivé. Keď som prvý raz počul Hiromi (už mala niekoľko CD za sebou), hneď ma napadlo, že to je súčasná progresívna hudba, tam je niečo nové, originálne a pritom nadväzujúce na najlepšie roky prog rocku.
Odvtedy sme obaja objavili ešte zaujímavejších umelcov a rock zrovna nie je ich prioritou.

Danny @ 26.12.2020 21:57:21
Palo, je to tak, kdyby kapela "sestříhala" Islands do rozměru jednoho CD, byla by to velmi silná nahrávka. Taky mám Flower Kings rád a je moc dobře, že tu máme takové kapely.

Hiromi, na tu jsi mě upozornil ty a jsem za to moc rád. Hiromi se dnes pohybuje trochu jiným hudebním vesmírem než většina současných tvůrců. A tak se snažíme zahlédnout alespoň plášť, který za ní vlaje. A ne vždy se to daří. Je skvělá. Ale není sama, která opustila rockovou kazajku a našla nový směr. A to je na tom to krásné.

PaloM @ 26.12.2020 22:03:06
Ano, aj ja som Ti vďačný za mnoho tipov na krásnu muziku "všemožných žánrov", ktoré si mi dal. A dúfam, že ešte dáš :-)

bullb @ 12.01.2021 09:05:19
Danny: reagujem na tvoju recenziu, zdá sa mi viac analytická. Priznávam, pre moje uši jeden z tých "ťažších orieškov". Dvoj CD ma čakalo pod stromčekom. Preto nechám prvé dojmy vychladnúť a budem postupovať z zmysle tvojich analýz.
Z prvých počutí mi chýba bicie. Sú tam, ale čakal som niečo v zmysle tvorby prvých albumov. (nie som zberateľ Flower Kings - mám len Stardust We Are).
Možno sa mýlim, veď kapela nie je len o bubeníkovi.
Čas ukáže.

"Všetko,čo potrebujem je láska!" dávajú svetu najavo Kvetinoví Králi,ktorí sa s dvojalbumom Islands vyštafírovali ako do kostola na nedeľnú omšu.Pod obalom od Rogera Deana sa skrývajú dva disky s vyše 90 minútami kvalitnej muziky!Roine Stolt a jeho družina tentoraz neodviedli "len" štandardný výkon,ako na predošlom albume Waiting For Miracles,ale podarilo sa im prudko sa odraziť smerom k výšinám a skutočne zázrak dosiahnuť a nie len naň čakať.

Na to,že skupina existuje už 25 rokov,znie ich hudba až prekvapivo sviežo.Keďže covid-potvora znemožnila muzikantom koncertovať,tak iba jedenásť mesiacov po vydaní Waiting For Miracles prichádza na trh hneď dvojalbum s kvetinovým posolstvom lásky.Roine Stolt už ustúpil od dlhých epických kompozícií a dvojalbum tvoria ,s výnimkou 9- minútovky Solaris,už len kratšie skladby.Ale keď si dvojalbum vypočujete ako celok,zistíte,že všetko do seba zapadá ako dokonalá skladačka.Svojou pestrosťou a farebnosťou sa Islands približuje ku klenotom ako Stardust We Are alebo Flower Power!A to je už čo povedať!Nájdete tu jasné odkazy na klasických Yes,jazz-rockové až ľahko avantgardné šantenie Franka Zappu až skončíme niekde pri country music(najmä Morning News).Ostrovy skrývajú množstvo hudobných pokladov v podobe nežných lyrických meditácií,je tu za priehrštie scénickej hudby tak príznačnej pre TFK,ale tiež mohutné zborové vokály a patričná dávka prog-rockovej pompéznosti.Po aranžérskej stránke je dvojalbum vypiplaný do dokonalosti.Rytmika Reingold-DeMaio je tradične precízna,Stoltova gitara je snáď všade a Hasse Fröberg spieva s úžasným citom,akoby to malo byť už poslednýkrát.TFK odviedli kus poctivej práce na ktorú môžu byť právom hrdí!

Z pestrej mozaiky,ktorú tvorí 21 piesní ťažko vyberať niečo naj...ale ak môžem,tak čisto subjektívne to je najdlhšia skladba Solaris,oduševnelá All I Need Is Love a najmä Telescope vďaka Stoltovým gitarovým sólam...A vlastne,dvojalbum je tak obsahovo bohatý,že nepochybne každý si tu nájde svoj obľúbený song.
reagovat

Mayak @ 09.11.2020 17:21:53
... výborne napísané, Braňo, vo všetkom súhlas - nesmierne kvalitný (dvoj)album a je neuveriteľné, že v podstate takmer všetko na ploche od 4 do 5 minút ... kvantá čerstvých hudobných nápadov, kúzelných harmonických skladbičiek, evidentná chémia a radosť z hrania a to "zase" na ploche vyše 90 minút ... Roine patrí do rytierskeho stavu ...

horyna @ 10.11.2020 07:05:14
Braňo děkuji za nahozenou udici. Na tuto novinku jsem zaznamenal už vícero pozitivních ohlasů. Tentokrát jsem objednával "natvrdo", bez poslechů, jelikož nové TFK prostě chci a moc se na ně těším. Po tvé recce ještě o to víc:-)

PaloM @ 10.11.2020 09:38:52
Práve mi dohralo 1.CD, idem na 2. Nemám rád prívlastky, tu ma však napadá, že zložili svojho Seržanta Peppera.
Aj pre toto som nikdy nezatratil napr. Yes - 90125. Je to veľmi pekná hudba. Plná pozitívnej energie, ktorú teraz veľmi potrebujeme. Je známe, že oveľa ťažie sa skladá 3-5 minútová kvalitná pieseň ako 20-minútová plocha s opakovanými motívmi.
Hodnotiť teraz nemôžem, až po viacerých počutiach. Už ma tento rok nadchli po 1.počutí niektoré novinky a neskôr to vyprchalo. Cítim však, že Islands tak nedopadnú.
Marek: určito si s objednávkou urobil dobre. Pokiaľ môžem posúdiť na základe Tvojich posledných recenzií.
Braňo, Miro: ďakujem.

Brano @ 10.11.2020 12:04:01
Mayak,Horyna,PaloM:Ďakujem za Vaše reakcie,názory a postrehy.Vážim si to!Z dvojalbumu Islands som veľmi príjemne prekvapený a súhlasím s tým,že práve v tejto dobe potrebujeme práve takúto muziku.Roine Stolt opäť zabodoval!

Petr59 @ 10.11.2020 19:02:45
Roine Stolt: "Tématem alba je izolace - název "Islands" se tedy jevil jako nejpříhodnější titul - protože většina z toho se pohybuje kolem izolace, ztráty a strachu z odpojení. To, že jsme museli čelit této neočekávané pandemii, zanechá na každém z nás stopy po velmi dlouhou dobu a ztráta blízkých nás nutí pokračovat v boji, učit se a růst v silnější verzi sebe sama v tomto křehkém cyklu života. Hudebně bylo cílem vytvořit větší velkolepou skladbu z 21 písní - takže jsou všechny spojeny s tématy, která se prolínají a odkrývají - jako způsob, kterým byly "Sgt. Peppers" nebo "The Lamb" postaveny na kratších písních, ale přesto propojeny. Nahlížejte na album tedy jako jednu mega píseň nebo jako 21 samostatných skladeb, vše je přizpůsobené k poslechu jako jeden díl - jako filmová jízda dlouhá cca 90 minut".

"Všechny koncerty a festivaly byly zrušeny a budoucnost se ve "skutečnosti" neodvíjela tak, jak jsme doufali", vysvětluje kytarista Roine Stolt. "Sedět při pandemii bez aktivit pro nás nebylo možné! Nemůže nás zastavit zlý virus! Takže se členy žijícími v USA, Itálii, Rakousku a Švédsku, byl jediným způsobem, jak realizovat toto album, použít kouzlo "sítě", posílat soubory po celém světě a začít budovat to, co se nyní stalo svojí mamutí velikostí dvojitým albem s 21 písněmi".

A za mě dodám . . . album podobně jako Horyna objednáno "natvrdo", bez poslechů (když už je mám komplet). Ale pochopitelně jsem nevydržel a už ho dávám po třetí (Flac / HI-Res). Nádherné album, místy až famózní, nemůžu se nabažit. Asi i proto, že má skvělý zvuk (což v dnešní době není málo) !!! Pro mě adept na album roku (přiřazuji k výborným Pendragon, Wobbler, Zip Tang či Telergy . . .).

jiří schwarz @ 10.11.2020 22:13:13
Brano, jasně výborná recenze. Klobouk dolů, co tahle nenová parta vyvádí po tolika letech. Ano, má to prvky svěžesti, hravosti, a je tu melodická invence. Jen si řikám, je tohle to nové, co bych chtěl v r. 2020 slyšet? Přece jen, ty rejstříky a postupy kláves, znám je všechny z doby ještě před vznikem Flower Kings, mluvím o Yes a Genesis z kraje 70tek. Fajn, 4* za nepřeslechnutelnou hudební kvalitu. Ale je tohle to nové v rocku, co něco posouvá dál? (Ne). Nebo je rock mrtvej? (Bože, snad ne ještě docela). Možná jsem se ptal na tohle pár let (35), už když Yes vydali Going for the One… Palo M zmiňuje yesáckou 90125. To možná sedí. Ale srovnání se Sgt. Pepperem, teď po 25 letech tvorby? Nezlob se, to snad ne. (Pamatuju se, jak ses vzpouzel přirovnání se Sgt. Pepperem, když jsem psal o Zelenej pošte – ale za tím si stojím! 😊).

PaloM @ 11.11.2020 07:27:58
jiří schwarz: ad Sgt.Pepper:
ja som neprirovnal Islands k top albumu Beatles. Napísal som, že zložili svojho Seržanta Peppera. Myslel som tým pestrú zmes kvalitných krátkych skladieb, ktoré tvoria celok. Samozrejme, že kvalitou sa to nedá porovnávať s bítlsáckym Seržantom.
Napokon ten citát Stolta, ktorý tu je uvedený v reakciách, potvrdzuje, môj dojem. Ten som samozrejme pred posluchom nepoznal.

Ospravedlňujem sa, ako to vyznelo ináč ako teraz píšem.

Petr59 @ 11.11.2020 07:45:02
"jiří schwarz @ 10.11.2020 23:13:13 ->
. . . Jen si řikám, je tohle to nové, co bych chtěl v r. 2020 slyšet? Přece jen, ty rejstříky a postupy kláves, znám je všechny z doby ještě před vznikem Flower Kings, mluvím o Yes a Genesis z kraje 70tek. . . . ."

Já osobně v roce 2020 už nic moc nového nehledám, už není kde. Mě stačí, když uslyším něco jako "pokračování" toho, co mě v mládí laplo a doposud nepustilo. To bych nemohl být třeba tak nadšený z Wobbler, jejichž "vzory" jsou jasně čitelné.

jiří schwarz @ 13.11.2020 00:17:36
Palo M: Jakkoli je tohle dvojalbum skvělé, srovnání se Sgt. Pepperem nesnese z jednoho důvodu – Sgt. byl zcela inovativní, na svou dobu. Tohle dvojlalbum přece jen nemá tu pestrost (hodně dlouhé, to by asi ani nešlo, aby byla každá skladbička úplně jiná [ale jo, je příjemný ten krátký formát]), inovativnost, ačkoli před ním smekám. Označil-li jsem Zelenou poštu jako čs. Sgt. Peppera, tak pro srovnatelnost v rozmanitosti, neotřelosti (Varga byl v té době unikát), která jaksi duchovně držela pohromadě jako celek.

Petře 59: chápu Tvá stanoviska, hledání pokračovatelů toho, cos měl rád. Ale já stále věřím, že rock ještě neumřel, a přece jen, I když ne často, Tě něco, cos nově objevil, posadí na zadek. A nemusí to být nijak horší, druhořadé ve srovnání s Tvými zálibami z minulosti. A já mám tu výhodu, že toho až tak moc neznám. V těhle dnech mě dostal Horyna s odkazem na novou desku Pineapple Thief.

Jarda P @ 13.11.2020 06:19:28
Nevím, co si mám v dnešní hudbě představit pod pojmem inovativnost. Buď se mi deska líbí nebo ne, to je jednoduché. Kdybych měl dnes hledat jen něco nového, tak se uhledám. Samozřejmě je mi nejbližší hudba, která vychází ze 70. let, ale inovativnost u pokračovatelů rozhodně nehledám.