Millenium - The Sin (2020)

30.11.2020 horyna | #

Tak jakpak tomu bude letos? Podaří se polskému, momentálně spolu s Riverside asi největšímu prog-rockovému ansámblu (páč trojice Collage/Satelitte/Believe - mlčí, neexistuje, nebo pauzuje), udržet nastolenou vysokou laťku kvalitní produkce z dob nedávno minulých? Jejich nahrávací katalog čítá nejednu hudební laskominu a z trojice po sobě jdoucích albových skvostů Ego, In Search of the Perfect Melody a 44 minutes, se staly v dnešní době zřejmě už legendární (alespoň v mém posuzovacím kritériu) počiny. Ač byl i loňský The Web mimořádně povedené a brilantní dílo, absence Dariusze Rybky u saxofonu a Karoliny Leszko v sekci překrásně něžného, druhého/doplňkového dámského vokálu, dávající hudbě Millenium nové rozměry a originální esprit, tu chyběla. Ani jeden z nich se do kapely žel bohu ani letos nevrátil (proč se tak nestalo, tak na podobnou otázku by znal krom leadera Ryszarda Kramarskiho odpoveď možná i kolega Miro:-). Pokud ano, budu mu za toto vysvětlení vděčný.

Millenium s letošním podzimem přicházejí tedy znovu JEN v pěti členné sestavě a UŽ pouhý rok po svém předchůdci, zmiňovanému albu The Web. S konceptem zaměřeným na sedm lidských hříchů a s albovou obálkou plnou podivně pokřivených obličejů, vyjadřujících ony společenské nešvary, stojí znovu na startovním roštu. Deska obsahuje sedm skladeb, které popisují vládní politiky, hrdé celebrity, chamtivé podvodníky, závistivé milence, líné lidi plné závislostí a nenávisti k ostatním. Musím se přiznat, že hned po prvním poslechu jsem si tuto nahrávku označil jako jednoho z horkých kandidátů na desku letošního roku. Až tak dobré mi nové Millenium po jednom přehrání přišli. Po těch dalších se ony aspekty jen a jen zvyšovaly, protože tito poláci znovu, na svém už x-tém albu dokázali, že jsou ve svém oboru jedni z nejlepších. Má vůbec cenu ve spojitosti s nimi znovu psát o výborném zvuku nového nosiče, o brilantních výkonech celého ansámblu, o neskutečně příjemném hlase Lukasze Galla a především o nevysychající skladatelské studnici Ryszarda Kramarskiho? No nemá, protože Millenium se stále někam vyvíjí, stále rostou, a stále plodí vysoce hodnotné plody. Nějaká opotřebovanost, stagnace, vysychající invenční řečiště, či snad postupné vyklízení pozic u nich prostě a jednoduše řečeno nehrozí.

Síla celé desky stojí na podprahové energii souboru vyvěrající z jednotlivých písní, spojené s uhrančivostí celého tematického konceptu. Střídmých kaskádách poutavých melodických soubojů kytary a kláves, Lukaszově čisté a nadmíru příjemné vokální artikulaci a nápadité aranžérské práci celého nástrojového parku. Millenium dobře ví jak a čím patřičně ohromit, co a kde je potřeba přidat, čím písně zkrášlit, kde ztenčit aranžmá a kdy jít do plných. Všech sedm songů stojí pevnýma nohama na zemi. Nápady a silné myšlenky přicházejí proporcionálně úhledně seřazeny a s velkou profesní jistotou. Úvodní tři songy, jmenovitě „pýcha“, „chtíč“ a „hněv“, mají vzestupnou kvalitu, přičemž už první pecka nepatři k nějakým prachobyčejným skladbám. Jistou jinakostí disponuje čtvrtá, volnější a značně originální píseň pojmenovaná „obžerství“. Netypické hudební harmonie a instrumentální bujarost, vynášejí tento song mezi trojici nejlepších. Druhým zlatým hřebem je hned píseň následující pojmenovaná „lenost“, která s pomocí lehkonohého odzbrojujícího aranžmá, rozehrává parádní atmosférické představení. Největší peckou je pak předposlední píseň „chamtivost“, která je ve své melodické nádheře takřka nepopsatelná. Nejen tady utekli noví Millenium většině konkurenčně schopným souborům z obou stran Atlantiku o pár mílových kroků napřed. Skladba se solidním hitovým nábojem, zapamatovatelným refrénem, silná jako sto metrů vysoká obrovitánská sekvoj. Posledním zástupcem je konstrukčně nejsložitější song „závist“, rozprostírající se na ploše deseti minut, jež se nese v klidnějších polohách, s řádně košatou stavbou a množstvím různorodých kompozičních meandrů.

Musím konstatovat, že letos mi ta nepřítomnost dua Rybka/Leszko vůbec nevadí. Nové skladby jsou natolik silné a svébytné, že je v pohodě „utáhne“ Plonkova kytara spolu s Kramarskiho klapkostrojem. Gall je znovu naprosto nedostižný a svým charismatem a lidskostí projevu, strčí snadno do kapsy i jinak emočně vybaveného Mariusze Dudu z Riverside. Kdepak, letošní Millenium žádný úbytek invence nezaznamenávají, právě naopak, deska The Sin se může směle zařadit mezi nejlepší, výše jmenované trio.



reagovat

Progjar @ 30.11.2020 07:13:00
Jednoznačný a absolútny súhlas. Vynikajúci album, horúci kandidát na album roka. Horyno dík.

steve @ 30.11.2020 08:22:23
44 minutes je nepřekonatelná. Novinku mám v plánu na dnešek, protože ji mám teprve od pátku doma. Moc se těším. A po tak poutavém čtení to očekávání ještě vzrostlo.

muf @ 30.11.2020 11:35:26
Není to až tak dávno, co jsi Horyno psal pěknou recenzi na album The Web. Tehdy jsem reagoval v duchu, že si kapela zatím nezískala moje srdce resp. uši. Dnes už je to trochu jinak. Přicházím jim na chuť a začínám ti dávat za pravdu. Krásná, podmanivá hudba plná různých zákoutí, které postupně vychází na světlo. Zrovna mi hrála tato novinka a musím se přiznat, že poprvé. Ale dojem, jaký mám se neobjevuje často. Super nápaditá a emotivní hudba. Naposledy takto na mě zapůsobili IQ, Galahad a nedávno mě dostali svou novinkou Gazpacho. Díky za tip.

Myšák @ 30.11.2020 12:41:15
Z čiré zvědavosti jsem si toto album našel na netu, poněvadž tolik chválení tu nebývá každý den. Zůstal jsem úplně štont. Neoprog takové kvality se neslyší každý den. Labužnická záležitost. Vcelku by mě zajímalo, jestli jsou tak dobrý i ostatní jejich desky.

Sajgon3 @ 04.12.2020 15:02:58
Ok, tak ja budem asi jediný , ktorý nebude týmto albumom veľmi nadšený - jediný jeho prínos vidím v tom, že sa tam vrátil Gall. Teraz to hodnotím v porovnaní k ostatným albumom MILLENIA. Možno to časom prehodnotím . mne proste chalani poslednou dobou zastali v akejsi množine a nechcú z nej vykuknúť. Stále som zástancom toho že ich vrcholom je album EGO - hoci z hladiska neoprogresívneho šlabikára obsahuje skladby " jednoduchšej " chápatelnosti - ale je to živé , rôznorodé , dynamické . Prišla ešte VOCANDA - LIVE IN STUDIO - to ma tiež zaujalo - ale potom zase prichádza , no nazvem to " obdobie splývania " . Ano , je to lepšie ako 44 MINUTES - okrem titulnej skladby ma tam nezaujalo nič a kúpil som si ho len preto, lebo to mal byť posledný album s Gallom... Hovorím , CD mám doma a je možné že som mu nevenoval dostatočne - dám tomu šancu a možno poopravím tvrdenie , ale k albumu roka ( podobne ako PENDRAGON ) je to na hony vzdialené - tie albumy s ktorými sa s hodnotením napr. na PA stotožním - WOBBLER a LOGOS sú diametrálne iná liga. Ale možno sa mýlim....

Brano @ 04.12.2020 15:53:01
Mne sa najviac páči album In Search Of The Perfect Melody,ten ma dostal do kolien keď som ho prvýkrát počul.A z tých starších Exist.Ale povedal by som,že vlastne všetky albumy si držia určitú kvalitu...takže je to asi individuálne čo komu viac sadne.Millenium je super kapela!

Mayak @ 04.12.2020 16:04:08
"The Sin" som počul tohto týždňa práve dnes tretí krát a žiaľ, ostal som stále bez nejakých emócií a ak už, tak len s pocitom istého sklamania, či pocitu straty nápadov a silných momentov, v porovnaní už len s minulo-ročným albumom "The Web", ku ktorému som sa vyjadroval presne pred rokom. A súhlasím s Braňom - za vrchol tvorby považujem album "In Search Of The Perfect Melody " ...

Jarda P @ 04.12.2020 16:13:21
Mně nové album splývá, nemám se na něm o co zachytit. Myslím, že si měli dát delší pauzu, přece jen invence dochází. Poslouchat to mohu, ale ne s takovým nadšením jako alba do 44 minutes. Asi skončí jen jako kulisa do auta.

steve @ 04.12.2020 16:44:56
Společně s 44 minut jejich nejlepší deska. Ten mohutnější sound jim nesmírně sluší. Ale na album roku mám jiného kandidáta.

PaloM @ 08.01.2021 12:46:14
Počul som to 3x a v porovnaní s ozaj najlepšími v diskografii, tu počuť pokles originality. Zo zotrvačnosti a podľa mena skupiny už dávno nehodnotím. Za tri body, skôr tesne pod :-)