Gungfly - Alone Together (2020)

Musím se přiznat, že je mi písňová tvorba Richarda Sjöbloma v posledních letech stejně, jako na jeho novém výtvoru dvorního projektu Gungfly Alone Together, nesmírně blízká. O svých skladatelských kvalitách mě jako autor klasické art-rockové písně, tento multi instrumentalista plně přesvědčil nejpozději výborným výtvorem On Her Journey to the Sun (zřejmě nejvelkolepějším projektem jeho aktuálního působiště) a plynule na něj navázal podstatně rockovějším a zemitějším albem předešlým, tedy deskou Friedship. Letošní nahrávka se nalézá někde uprostřed obou zmiňovaných protipólů. Znovu jí nechybí lehkost, hravost a vzdušnost, tedy vlastnosti tolik typické pro tvorbu Gungfly. Rovněž jakási vrozená, až obyčejně prostá genialita, která celou nahrávkou nenápadně prorůstá. Richardovi zřejmě neustále a v míře bohatě dostačující, prolétávají hlavou další a další zajímavé nápady a tak pro něj není zjevně složité, je všechny pregnantně napasovat do notových osnov. Letos divákovi předkládá další nápaditou a aranžérsky brilantně vypiplanou práci. Étericky vzdušné kytarové melodie se tu znovu snoubí se všemi těmi hammondy, melotrony a keyboardy a společně s osvědčenou rytmickou dvojicí bratrů Diamantů a pochopitelně nenapodobitelným Rikardovým zpěvem, nabízí šestero velice nápaditých a nenudících kompozic. Je radost dát si oraz, přestat spěchat, do něčeho se nutit a něco očekávat. U Gungfly stačí zmáčknout play, zavřít oči, či koukat do prostoru, nebo jen tak doma něco kutit a oni si vás ty jeho hudební imprese už najdou samy.

Gungfly ani na svém novém albu nedosahují hloubky a stylového přesahu Richardova dřívějšího působiště Beardfish. Ale to po tolika deskách a vzácně ucelené nahrávací linii posledních let snad ani nikdo nečekal. Stále však mají dost co nabídnout a jejich písňové pojetí protnuté art-rockem sedmdesátých let, progem a krapet i popem, je stále velice zábavné, nenucené a posluchačsky přívětivé. Mají svůj zvuk, styl i jistou originalitu. Poznáte je po pár minutách, což v dnešní době tisícovek na scéně působících kapel podobných jedna druhé, není zas až tak špatná známka. Gungfly jsou zkrátka hlavně o zábavě a památná věta – král (Beardfish) je mrtev, ať žije král (Gungfly), se v případě Richarda Sjöbloma dá uplatnit v míře plně dostačující.

reagovat

steve @ 04.12.2020 16:50:45
Beardfish by se měli vrátit. Ten comeback by určitě stál za víc, než jsou Gungfly.

Brano @ 04.12.2020 17:43:04
Beardfish by sa určite nemali vrátiť.Album Sleeping In Traffic:Part Two je totiž neprekonateľné!

PaloM @ 04.12.2020 18:12:03
Aká je novinka oproti predošlému Friendsip? V texte som nenašiel porovnanie. Práveže Friendship považujem za značný pokles oproti "Her Journey".
Staršie CD Gungfly mám rád, príjemná muzika. Ale stopy geniality v tom ťažko nájsť.
Na druhej strane, vzhľadom na tvoj nadšený slovník v každej recenzii, sa aj takéto slovo normálne vyskytuje. Žiaľ, relatívne častejšie, ako by bolo objektívne relevantné 🙂

Myšák @ 10.12.2020 08:51:16
V recenzi není zmínka o dvojici bonusů. Oni to vlastně ani bonusy nejsou, spíš standardní výbava klasického nosiče. Oba jsou parádní. Ještě odlehčenější než předchozí skladby a vůbec v nich nechybí zpěv. Je to hozené hodně do jazzu. Jinak deska je to brilantní, asi nejlepší do Gungfly co jsem slyšel. Jedna z těch výrazně zdařilejších letošních věcí.