Wilson, Steven - The Future Bites (2021)
1. Unself (1:05)
2. Self (2:55)
3. King Ghost (4:06)
4. 12 Things I Forgot (4:42)
5. Eminent Sleaze (3:52)
6. Personal Shopper (9:49)
7. Man of the People (4:41)
8. Follower (4:39)
9. Anyone but Me (3:53)
Total Time 39:42
Obsazení:
- Steven Wilson / vocals, guitars, keyboards
- Nick Beggs / bass, Chapman Stick
- Adam Holzman / keyboards
- Craig Blundell / drums
With:
- Ninet Tayeb / backing vocals
Když se někdo vyvíjí říkají o něm, že zraje jak dobré víno. Toto přirovnání se teď dobře hodí k posouzení aktuální tvorby Stevena Wilsona. Ta je tak neuvěřitelně svěží, bezbariérová a ničím neohraničená, že Wilsonovi staří posluchači vůbec neví, jak s ní naložit. Cítí obrovské zklamání. U některých ten pocit přerůstá až k absurdnímu hulvátství. Podobně se chovají slaboduší jedinci, kteří sami neskousnou kritiku a umělcovo bádaní berou jako vlastní křivdu. Pod slovem progres si dnes můžeme představit leccos, třeba právě nového Wilsona. Přirozený vývoj, v němž propojuje dosud nemožné, předně pak rock s tanečním soundem, je jen další z cest, po kterých se umělec svobodně vydává.
Jeho aktuální tvorba má jasný vzor. Je to David Bowie. I on se kdysi pohyboval mezi temným rockem a disko muzikou. Soudobý pop přetavil do alternativních tvarů. O něco podobného se dnes pokouší i Wilson. Jeho zrání je podobné a stejně jako u Bowieho se setkává jen s malým porozuměním. Za padesát let budou tito umělci stát vedle sebe, jako dnes stojí Bach vedle Beethovena. Až další generace ocení Wilsonův tvůrčí potenciál a odvahu. Mnozí zakuklení progeři-pózeři se holedbají svým intelektem u nahrávek jako jsou Transatlantic, nebo Dream Theater a vůbec netuší, jak daleko jim ujel ten jejich progresivní vláček. Jsem rád, že ještě existují velcí hudebníci. Na začátku devadesátých se mezi ně zařadil i John Petrucci a Daniel Gildenlöw. Podívejte se kam to dopracovali. Respektive jak předvídatelné a skladatelsky zatuchlé nahrávky teď vydávají. Tohle není žádný progres, ale pokud si někdo myslí opak, pak je konzervativní masochista. Známkou velikosti není instrumentální preciznost, ale schopnost žánrového vývoje vlastním směrem. K pochopení určitého záměru někdy stačí přestat ohrnovat nos. (nebo si zajít na ušní). Každopádně The Future Bites je bezvadná deska. Těm, co měli rádi To The Bone udělá velkou radost.
reagovat
muf @ 04.02.2021 09:27:02
Zajímavá recenze, se kterou se můžu ztotožnit. Až do věty Mnozí zakuklení progeři..... Snad i já jsem fanoušek, který má rád odklony od zažitých postupů. Např. vývoj Opeth v posledních letech se mi líbí moc a mám rád jak staré, tak nové desky. Strefovat se do fanoušků Transatlantic, Pain of salvation a DT je zbytečné. Jsem stále velkým fanouškem DT a vůbec mi nevadí, že nepředvádí, to co by asi většina od takové legendy očekávala. Vždy asi budou 3 názorové tábory: 1- hrají furt to samé, 2- to už trochu přehnali, 3- neřeším, poslouchám co se mi líbí. Mě i spoustě jiných to nedělá problém. Pomyslnou vlajku vývoje přebírají jiní.
dan @ 04.02.2021 10:38:05
Na Progarchives je první recenze na Transatlantic. Borec se z toho může totálně po.. Že by další žhavé želízko do diskuze)
Tomáš Rojt @ 04.02.2021 11:32:15
Pod recenzi Steva se bez rozmýšlení podepíšu. Přesně takto cítím Wilsona i obecně pohled na progresivní rock . Ten vývoj nebo chcete-li pokrok tam vidím i já ( přirovnání k D. Bowie jsem ostatně zmínil i v reakci na Markovu recenzi). Toto si dovolím tvrdit po několika posleších posledního titulu , ale i jako někdo, kdo zná tvorbu S. Wilsona v širším měřítku ( Porcupine Tree, Blackfield, No-Man, sólová tvorba ...).
Myšák @ 04.02.2021 12:11:42
Výborný odhad. Konečně někdo, kdo se nebojí nového Wilsona pojmenovat správným tvarem.
S.C.A.Lytch @ 04.02.2021 12:25:57
Bez rozmýšlení bych recenzi taky podepsal. Bohužel jsem se zamyslel a... Nejedná se o recenzi, ale o jakousi obhajobu Wilsona proti všem zlým, zaslepeným, závistivým, konzervativním masochistům, kteří se rekrutují, jak už to tak bývá, z fanoušků Dream Theater. Jasno kdo stojí na straně dobra a kdo zla tedy máme. Ještě by potěšilo více info o desce samotné...
steve @ 04.02.2021 12:32:45
SCA Wilson žádnou obhajobu nepotřebuje. Jeho předchází činy. Hudba je tu proto, aby se poslouchala. Následující diskuze už její stav nezvrátí. Jednou ji tak na médium někdo zanesl a tím to hasne.
PaloM @ 04.02.2021 13:27:58
S.C.A.Lytch: 😂😂😂👍👍👍
yngwie3 @ 04.02.2021 14:26:37
to steve: "Hudba je tu proto, aby se poslouchala", toliko citace ...
Mám dotaz ... Mieni tým pisateľ že Wilsonova hudba je tu preto, aby sa počúvala ? Alebo je možné do tejto kategórie zahrnúť aj inú hudbe ako Wilsonovu ?
A kam to vlastne John Petrucci a Daniel Gildenlöw dopracovali ? To ma vážne zaujíma ...
Som veľkým priaznivcom DT a Johna Petrucciho, tak mi povedz ktorý že to vlak mi ušiel ...
Ďakujem vopred ...
Yngwie
Myšák @ 05.02.2021 06:38:18
Když už jste tu nakousli nové Transatlantic. Včera jsem si prošel obě desky, nahrávka už koluje netem a jsem hrubě zklamán. Znovu typická Morseovina, navíc ani Stolt do toho moc nepřináší. Vedle posledních TFK je to mega vyčpělé a nudné. Květináři vydali znovu ohromnou desku, což o TRANS tvrdit nejde. Oni s ničím novým už zřejmě přijít nesvedou, ale aby to musela být taková slabota, pchá. Jestli se z toho v zahraničí posadili na zadek, tak Čech do kolen nepůjde. Haha. Co to trochu zachraňuje, je znovu výborné bubnování Portnoye a stylizovaná Trewavasova basa. Výsledek=žádný prog, jen převařený nuda. To stokrát radši pop ve Wilsonově podání.
PaloM @ 05.02.2021 08:18:45
Na hlúposti sa nemá reagovať, ale treba dať technickú poznámku, hlavne pre moderátorov:
to je tu nová móda, či nebodaj nové pravidlá recenzovať a reagovať pod Wilsonom na Transatlantic??
Ja viem, svet blbne z pandémie. No nemuselo by sa to premietať na solídne hudobné fórum. Trochu štábnej kultúry by nezaškodilo 🙂
pinkman @ 05.02.2021 08:30:23
Jestli není lepší než investovat do letošních Transatlantic, ty peníze rovnou vyhodit komínem:) U mě nulová odezva. Docela se divím, že jim není blbý tohle vypustit ven. Tak zkušení hudebníci. Jo, každej se nějak musí živit.
vmagistr @ 05.02.2021 08:41:57
Palo: Až se u příslušné desky Transatlantic objeví recenze, rád pod ni onu reakci přesunu. Do té doby mi to bohužel systém (který mimochodem jako bývalý moderátor dobře znáš) technicky neumožňuje. Mazat jej nebudu - radši budu mít pod deskou Stevena Wilsona diskusi o Transatlantic než hádky a osočování.
dan @ 05.02.2021 10:17:26
A vidíte, já to tomu cizinci sežral jak předhozenou návnadu. Na Youtu jsem prošel čtyři ukázky a nepobral jsem žádnou. V jedné zpíval Portnoy a celkem děs. Podobně jako Morse. Stoltovina taky nic moc, takže znovu velkohubé nic.
Myšák @ 05.02.2021 10:29:09
Pavlíku ty seš tady jenom na ostudu. Přestaň se do všech navážet a hleď si svých chlapáckých problémů. Musíš pořád rozdmýchávat konflikty? Raději mlč. Je to nedůstojné. My debatujeme pokojně.
john l @ 05.02.2021 12:43:56
Portnoy není žádný zpěvák.Vůbec se divím, že ho pouštěj k mikrofonu.Chlapi máte zase pravdu, taky jsem si to pustil a žádné překvapení se nekonalo.Hrají hůř a hůř.Byla to ztráta času
yngwie3 @ 07.02.2021 09:40:55
Moje druhé vypočutie a konštatovanie, že niet jediného dôvodu pre ďalší pokus ...
PaloM @ 07.02.2021 13:26:29
yngwie3: jasné. Mám doma Petrucciho CD Terminal Velocity (2020). Fantastický album, to je iná liga ako tento Wilsonov elektronický discopopík.
john l @ 08.02.2021 06:42:46
Jsem uchvácen směrem, jakým se Steven W ubírá. Je to zcela očekávaný krok vpřed. Velký krok, kterým riskuje mnoho. V jeho letech by se mohl spokojeně houpat na vavřínech a opájet dosaženou slávou. Ne, to on neudělá a proto si ho cením jako vizionáře. Na můj vkus obsahuje The Future Bites velmi chytlavé melodie, které se poslouchají bez větší známky námahy. Proto je to spíš pop, než prog.
Souhlasím s přirovnáním k Bowiemu. Má podobnou manýru v přeskakování mezi rozličnými hudebními disciplínami.
Pegas @ 21.02.2021 15:50:58
Vůbec bych si nebyl jistý, že novinka udělá radost fanouškům To The Bone. Ta byla přeci jen rockovější s trochou elektroniky, zatímco tady je víc elektroniky s trochou rocku. Těžko srovnávat... Ale souhlasím s tím, že je to povedená deska. Nechci však posuzovat hudební progres, v rámci Wilsona možná, jinak bych to asi nehodnotil jako nějaké novátorské dílo. Místy tym slyším atmosféru Pink Floyd, občas sólovky Petera Gabriela, samozřejmě něco Wisona/Porcupine Tree také nechybí. Už vůbec bych si netroufal hodnotit tuhle desku v rámci stylu, kterým se ubírá, v tom se neorientuju. Hlavní pro mě je, že mě to baví, klidně si to pustím hned znovu, líbí se mi i zvukově a jakou má atmosféru.
Pegas @ 21.02.2021 15:52:24
Jo a ještě jedna věc, je tady úplně blbě uvedená sestava.
Tak a je to tady. Konečně se můžou všichni zarytí odpůrci Stevena Wilsona pořádně namlsat. Ti, kdo o něm neustále jen pochybovali jej znovu odsoudí a ti, kteří na něm doslova parazitovali, ho můžou konečně pohřbít se vší pompou. Závistiví ego maniaci si tak zase mnou ruce, že to, co o něm celou dobu tvrdí, tedy všechny ty plytké řeči o mistrově ne genialitě, se dají opřít o totálně zpackaný titul. Na jeho horkou novinku teď přece nadává absolutně každý, tak hurá, přihřejeme si polívčičku taky. Ale uvidíte, ono to zas tak horké nebude ani letos. Jasně, vyrojí se víc podobných pochybovačů, stejně jako těch, kteří zpěvákův záměr nebudou chtít pochopit pouze z principu. Ale už teď se internet naplňuje hlasy, kterým se nová deska znovu líbí a kteří jsou možná až překvapivě spokojeni. Přesto, mezi progresivní populací dnes koluje fáma, že se Wilson rozhodl nadobro opustit progresivní tradici a že se touží věnovat pouze popové linii. Na podobné spekulace je dnes ještě příliš brzo, Stevenovi další záměry ukáže až čas sám.
Wilson s deskou The Future Bites obrazně řečeno překročil řeku Styx a vydal svou nejméně typickou věc. Jestli je i nejambicióznější těžko říct, ale místa, kde se rock nahrazuje popem a progresivní sound čeří elektronika, tak vnímána být může. Každopádně ta deska tady po mnoha odkladech konečně je a záleží jenom na vás, zdali a jak moc se necháte odradit prvním poslechem a bandou nepřejících škarohlídů. Právě letošní novince je potřeba dát hned několik šancí, aby vás nějakým způsobem dokázala přesvědčit. Wilson je vizionář, to víme všichni a rád dělá věci po svém. Ta cesta nemusí být každému po chuti a kdo nemá dostatek odvahy, zabalí to hned na jejím začátku. Já to neudělal a tak si dovolím tvrdit, že to sebepoznávání vnitřního Wilsona skrze tuto desku za tu námahu stálo. Je to zase něco nového a to hodně jedinců nerado slyší. Do páru by se jim hodil spíš další „havran“, o tom žádná, ale to si pak desku objednejte u někoho jiného. Wilson se opakovat nehodlá. Paleta jeho barev je letos skutečně hodně bohatá a rozmanitá. Od překrásně snivé a jímavé, veskrze transcendentální King Ghost, přes popem osmdesátých let ovlivněnou Eminent Sleaze, a veskrze pohodovou 12 Things i Forgot, až po ambientní klenot Man of the People, či čistou elektroniku – aktuální odraz dnešní společnosti, který zpěvák simuluje písní Personal Shopper. Jde o song, jež je zároveň nejodvážnějším kusem aktuální desky a který většina progového osazenstva odsoudí hned s prvními elektro/moderno tóny.
Steven Wilson je posedlý workoholik. Šílenec dokonalosti, žijící jen hudbou a pro hudbu. Několik let vytváří remixy starých, proslavených alb, které se staly darem pro fanoušky a dosáhly celosvětové reputace mezi audiofily. V přímé konfrontaci k těmto dílům teď stvořil něco zcela jiného. Muž, který narušil status progové hudby konce minulého století s přesahem do tisíciletí nového, moderní básník notových zápisů a mimořádný multiinstrumentalista, skladatel a zvukař, se nikdy nezastaví ve svém tvořivém a inovačním procesu. Je si dobře vědom, že tímto krokem ztrácí mnoho svých dřívějších příznivců, ale ten risk mu za to, jak sám říká, stojí. Touha oslovit nové posluchače je vehementně silnější.
The Future Bites nepovažuji za jeho nejlepší album, to ani náhodou, ale za mimořádně zajímavé a inovativní považováno být rozhodně může. A jestli se někdo z vás znovu ptá, proč to všechno mr. Wilson dělá, odpověď je jednoduší, než si leckdo může myslet. Nejspíš právě proto, že ho to prostě jenom baví.
reagovat
dan @ 28.01.2021 09:02:33
U takovéto titulu se ostrá polemika očekává. Kdo neměl rád Wilsona doteď, za toto ho ukřižuje. Ale dobře mu tak, zašel už moc daleko.
gandalf @ 28.01.2021 09:27:27
Každý umělec si snad může tvořit co chce. Svoboda bývá kolikrát hnacím motorem řady z nich. Nebudu přece očerňovat hudebníka jen za to, že si dovolil nahrát odvážný materiál. Proberte se.
steve @ 28.01.2021 10:33:37
Horyno to je prostě paráda. Takovou recenzi můžu. Podle tvého bodového ohodnocení je jasný, že tě nový Wilson moc nechytl. Přesto jsi jako mnozí jíní nesklouzl k jeho očerňování a přehnané degradaci. Každej se do něj teď obuje co si to dovolil nahrát. Podle mě je to jen důsledek postupného vývoje. Sám bych to oznámkoval asi za čtyři. Většina z těch skladeb se dobře poslouchá a když se k nim začneš vracet, už tě ta moderna tolik neirituje. Bravo a díky za hezkou recenzi.
Mayak @ 28.01.2021 11:58:47
... výborne, Marku, veľmi inteligentná recenzia, napísaná s nadhľadom a úctou ku celkovej tvorbe a odkazu SW pre históriu (nielen sofistikovaného) rocku (aj popu). Svoje subjektívne pocity si vyjadril v podstate iba číselným hodnotením. Vnímam veci okolo tejto výraznej osobnosti súčasnej hudby veľmi obdobne, ako Ty. Osobne tento album ani neodsudzujem a samozrejme ani neospevujem. Je to jeho vývoj a pohľad na svet hudby a prejav jeho individuálnej potreby vyvíjať sa a tvoriť. Je to len tak, ako to byť má ...
muf @ 28.01.2021 12:51:16
Stevenovy solové desky mě nikdy nezaujaly. Porcupine tree mám ale velmi rád. Moc fandím lidem, kteří na sobě pracují a vyvíjejí se i za cenu, že se to někomu nelíbí, důležité je to, jak to vnímají oni. Soudit někoho za to, co a jak stvořil nemá smysl. Mě se dílko buďto líbí nebo nelíbí. Recenze je přesně v tomto duchu. Komu se nelíbí tato deska, určitě se může poohlédnout po jiných, nebo tomu dát čas. Trochu mi to připomíná diskuzi o Queenu a jiných. Za dlouhá léta se musí každý někam posunout a logicky to musí být slyšet i v hudbě. Stereotyp a sázky na jistotu nejsou dlouhodobě udržitelné, život je a má být dynamický. Možná se stal tímto kusem žhavým tělískem v ohni na jiném ne prog orientovaném boardu.Zkusím si to poslechnout.
Snake @ 28.01.2021 15:50:46
Nevidím důvod k tomu, bejt přehnaně korektní a opatrně našlapovat kolem horké kaše. Když se mi něco nelíbí, tak nemám problém to napsat.
Album Hand. Cannot. Erase. jsem si po delším uvažování ještě koupil, ale prakticky vůbec ho neposlouchám. To The Bone už jsem vynechal a tohle dopadne stejně. Ta starší alba se mi líbí a pak jsou tu ještě PT. Stevenovu hudbu mám rád a často se k ní vracím, ale nejsem kompletista a tak ať si nahrává, co chce. Svoje kupce si to najde.
PaloM @ 28.01.2021 18:04:36
Stotožňujem sa s názorom Snake. A komentovať recenziu a reakcie pre mňa nemá zmysel.
Môj názor: Wilson sa na posledných troch štúdiovkách rozhodol úplne odkloniť od štýlu, príťažlivého pre fanúšika progresívneho rocku. Vážim si ho za minulú tvorbu a tie CD, čo mám, si cením.
Nech si kľudne vypúšťa do sveta,čo chce. Mňa toto, čo práve predvádza, nezaujíma.
Pegas @ 28.01.2021 22:18:20
PaloM: Překvapuje mě, že do toho odklonu považuješ i Hand.Cannot.Erase
PaloM @ 29.01.2021 04:46:26
To je ešte výborný album, ale mám dojem, že tam to čiastočne začalo.
dan @ 29.01.2021 06:16:31
Hand. Cannot. Erase. je úplně boží progresivní dílo. Vlastně i To The Bone je progrockový artefakt vysoké hodnoty, jen o málo modernější. Podle mě je ale ještě lepší. Novinka je bohužel už dost přes čáru. Tak drastické experimenty si mohl Wilson odpustit. I když kdo ví, třeba z toho bude za deset let stejná klasika, jako je dnes The Raven That Refused To Sing.
Tomáš Rojt @ 29.01.2021 07:46:18
Já bych se v podstatě v hodnocení ztotožnil s Markem. Co na S. Wilsonovi oceňuji, že nestojí na místě, ale zkouší , vyvíjí se , ač se někomu může zdát, že to není jeho šálek kávy. Vždyť nemusíme pro další příklady daleko. D. Bowie byl také typ umělce, co se neustále vyvíjel, zaznamenal několik rozlišných stylových období, které ne pro všechny jeho fanoušky byly akceptovatelné . Mimochodem vlastním celou diskografii D. Bowieho a dle nálady střídám téměř všechny jeho tituly - a že jich není málo :-).
U S. Wilsona bych viděl jeho první 3 tituly jako jedno umělecké období - zde je pro mne vrcholem " The Raven That refused To Sing ). Z druhého období mám nejraději " Hand. Cannot. Erase". Ale uznávám a akceptuji, že každý to má jinak.
Sečteno a podtrženo , Wilsonovo hledačství oceňuji , jako hudebníka uznávám , poslední CD mám a nechám si ho a těším se na další. A hlavně na to, kam se opět posune.
john l @ 29.01.2021 09:04:09
Tak zvláštní nahrávce se plný počet dát skutečně nehodí. To by musel desku hodnotit příznivce Depeche Mode a elektroniky. Pro většinu z nás jde o jakýsi Wilsonův úpadek, nebo možný úkrok do strany. Jenže ta jinakost se děje jen ve třech skladbách. To ostatní je normální, vývojově pokračující Wilson. Nebyl bych tak kritický, každopádně oceňuji názorový rozkol recenzenta, ve kterém i přes nepříznivé konečné hodnocení, nepoužívá výrazně hanlivější slovník.
Ryback @ 29.01.2021 09:17:39
Já nemám vůbec nic proti elektronice - poslouchám třeba i Underworld nebo Leftfield, spoustu jazzu, kde s ní operují (namátkou Australani Necks)... Ale tohle album a ten vysoko postavenej, osmdesátkově zabarvenej popovej způsob zpěvu, to já teda fakt nedávám. Ale moc rád si o tom počtu, jak to vidí jiní.
PaloM @ 29.01.2021 15:38:48
John I: ad "názorový rozkol recenzenta" je už pravidelným javom. Nechcel som to komentovať, no nahodil si tému. Nikde inde, či v SK, CZ alebo v anglicky písaných recenziách som sa nestretol s javom, že hodnotenie v texte recenzie nesedí, nekorešponduje, neodpovedá číselnému hodnoteniu.
Podľa textu horynu je to najmenej na 3 hviezdy. Inokedy je rozpor naopak. Chýba mi v tom logika. Pritom vôbec netreba haniť, či zhadzovať umelca. Proste Wilson vyrobil slabotu, čo s prog rockon nemá nič spoločné (sme predsa ešte na Progboarde), je to za dve alebo jednu hviezdu a hotovo. To nie je hanenenie alebo znižovanie autority umelca. Je to známka za jeho výkon. Ak chceme oceniť s úctou za celoživotný výkon, nemusíme sa klamať a počkajme si na príležitosť: Hall of fame, či nedajbože in memoriam 🙂
PaloM @ 29.01.2021 15:54:24
Vrelo odporúčam hejkalov článok z r.2012 "To je grc - Písať či nepísať..." na úvodnej stránke.
S.C.A.Lytch @ 29.01.2021 16:05:52
Nikdy jsem nebyl fandou Wilsonovy sólové tvorby. Vždy jsem měl při poslechu dojem, že poslouchám řemeslně skvěle odvedenou práci, která ve mně však ve výsledku nevzbuzovala nějaké emoce, které by mě nutily se k ní vracet. To se trošku zlepšilo s deskou minulou, která se stala první kterou jsem si koupil.
Novinku jsem zatím slyšel pětkrát, a to během dneška. To samo o sobě dost vypovídá. Upřímně, zatím na mě působí ze všech jeho výtvorů nejpřesvědčivěji. Wilson byl pro mě vždy spíše o aranžích než o nějakých super silných hudebních nápadech. Letos však melodie zabalil do vkusného elektronického kabátku, který skladbám velice sluší. Skalní s tím možná budou mít problém, ale mně udělal radost.
BTW, jsem sám komu „Man of the People“ evokuje „Welcome to the Machine“ od Pink Floyd?
bossprog @ 29.01.2021 16:08:45
Nějak jsem nepochopil proč se na album začalo prskat ještě před vydáním. Nezastírám, že Personal Shopper mě nezaskočil, ale pouze trochu. Wilsonovy desky jsou každá jiná a těžko je lze porovnávat, rukopis tam ale zůstává.... a novinka není výjimkou. Poslechl jsem jí na streamu hned po půlnoci a větší výhrady nemám (mohla být klidně delší). Všechny skladby jsou zajímavé, jen je tu zkrátka víc mašinek, ale pořád je to po čertech živá, i když zcela záměrně trochu odtažitá muzika... u mě bez problémů za čtyři body.
steve @ 29.01.2021 19:10:42
Je zábavné pozorovat, jak se někteří jedinci v textu odhalí sami, co? haha. Ubozí podněcovači konfliktů, v práci jednoho takového taky máme. Vyfauloval se(s) sám.
Myšák @ 30.01.2021 18:39:40
nechápu některé účastníky diskuze? Já s deskou nemám sebemenší problém. To si říkáte progresivisté? Kam se poděl váš nadhled a ochota akceptovat svobodné rozhodování umělce. Nahrávka je stejně jako recenze naprosto super, hudebně něco mezi gabrielem a depeche mode.
PaloM @ 30.01.2021 20:50:45
Myšák, ty máš úplne pomýlené pojmy. Ochota akceptovať slobodu umelca a nadhľad, to samozrejme mám. Úplne iná vec je, že nie som ochotný tešiť sa z diela, ktoré sa mi nepáči. A to je zase moja sloboda fanúšika hudby. Vôbec neznamená, že keď akceptujem slobodu umelca, že sa mi musí jeho dielo páčiť.
Váhal som, či toto napísať, no risknem to: pod recenziou na album Patti Smith, raz mi tu napísal jeden bývalý člen Progboardu v tomto zmysle: "ty by si ju chválil aj keby sa Patti vysrala do skrine". Vtedy ma to mrzelo. Teraz sa to perfektne hodí pripomenúť 🙂
Myšák @ 31.01.2021 08:56:57
Chlapče naschvál jsem si našel pár tvých komentářů a to je teda síla. Rád do každýho vrtáš co a pořád děláš problémy. Asi tě tady hodně zbožňujou. Sám seš pomýlenej, namyšlenče. Přestaň nás laskavě popichovat a hoď se do klidu.
Jarda P @ 31.01.2021 10:13:13
Mě Wilson zajímá jen jako remastrátor starých desek, jeho tvorba mi absolutně nic neříká. Proto jsem rád, že mohu jen s pobaveným úsměvem sledovat tuto debatu.
PaloM @ 31.01.2021 11:19:13
Myšák: som úplne v kľude, len ty asi nie :-)
Keď neznesieš môj pohľad na muziku, tak to nečítaj. Nikto ti nekáže, žejo :-) Mám právo vyjadriť názor.
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 2x
- hodnoceno 0x