Vai, Steve - Inviolate (2022)

První, co mě napadne v souvislosti se jménem Steve Vai - kytarová alchymíe. A další, pořádná porce týhle alchymie se nachází na albu Inviolate. Když jsem tohle cd rozbaloval a vkládal do přehrávače, bylo to něco jako jít v cizím domě do sklepa, kde na konci chodby jsou těžké dubové dveře s nápisem S.V. - Inviolate. A byl jsem trochu nervózní, co za těmito dveřmi budou za zážitky. Tahle mírná nervozita není taková ta, třeba když jdete k zubaři - to zas bude bolest..., tahle nervozita je taková sladká, plná očekávání.

Moje očekávání se naplnila. Steve mě nezklamal. I po tak dlouhé hudební kariéře, vydává další dost dobré album. Steve na Inviolate "uvaříl" celkem devět songů, z toho dva si udělal úplně sám. Ten první ze dvou, pod názvem Teeth of Hydra otvírá album a Vai titulní track nahrál s kytarou, se kterou je vyfocen na přední straně cd. Tahle kytara byla vyrobena v Japonsku a jmenuje se právě Hydra. Nebudu se rozepisovat jednotlivě o všech devíti skladbách. Album je čistě instrumentální kytarovka, Steve si pozval na natáčení několik hostů, /většinou bývalí spoluhráči/ co dávají albu širší dimenzi. Když už si myslím, že nemůže přijít nic dalšího, Vai příjde s další "vifikundací". Kytarové běhy, samply, geniální rytmika, polyrytmy, vše poskládáno tak, aby to na posluchače fungovalo a neunavovalo. Za "dobrou" beru i čas nahrávky, 46 minut je akorát. Více by bylo méně.

Inviolate je progresivní, vášnivé, technicky propracované kytarové dílo, které hlavně ocení fan klub Steva. Mě se tento počin pod názvem Inviolate líbí, ale nemůžu dát plný počet. Album osloví jen určitý okruh posluchačů, takže dávám velmi, ale velmi silné TŘI A TŘIČTVRTĚ hvězdy, nebo slabé čtyři. U čtyřky flexou zbrousím cípky.
reagovat

Judith @ 18.10.2022 00:19:21
Album si pouštím a nevím, jestli to udělala zmínka o broušení cípků čtvrté hvězdy, ale opravdu mi evokuje obrábění kovů, které navíc pulzují vlastním podivuhodným životem jako nějaká protoplazma. Tady se pracuje přímo s energiemi a živly, nástroje jsou jenom jejich viditelnou manifestací, aby se posluchač moc nepoplašil, co to muzikantům odletuje zpod rukou za roje jisker. A Steve se tyčí nad tím, s úsměvem Mony Lisy, nedotčený a neporušený (zvláštní název alba), pán stvoření. Zajímavost: na jedné štaci mu upekli dort ve tvaru jeho tříhlavé kytary, k nerozeznání! A prý byl i chutný. >> odkaz

stargazer @ 31.01.2024 17:48:45
Naprosto kaleidoskopická, rozmanitá hudba, plná neobvyklých postupů a harmonií. Steve Vai bude vždy na špičce tohoto žánru. Jestli se s ním ještě někdy setkám, první otázka bude, jestli ještě poslouchá něco od Franka Zappy. Já totiž pořád Frankovu hudební stopu ve Vaiových deskách pořád tak-nějak slyším.

Judith @ 31.01.2024 18:08:58
Pořád u tebe za tři a tři čtvrtě hvězdy, nebo bys přidal? :-) U mě stabilně stojí Vai velmi vysoko. Tohle album bylo první a objevila jsem ho díky tvojí recenzi.

stargazer @ 31.01.2024 18:39:33
Judith : Hodnocení alba Inviolate bych ponechal. Tři a tričtvrtě je podle mě akorát. V konkurenci ostatních Vaiových desek je to podle mého úhlu pohledu spravedlivý postoj. Ale na druhou stranu, Steve Vai nevydal nikdy žádnou vyloženě slabou desku. Inviolate je pokračování Stevovy hudební mise, ale hudební revoluce typu Sex, Passion, Fire Garden se nekoná. Znalci zkratky pochopí.