Di Meola, Al - Elegant Gypsy & More Live (2018)

Tohle live album se vrací ke kytarovému zvuku ze sedmdesátých let a to je moc fajn, protože upřímně řečeno, jestli by se v dané době /2018/ opět vyskytlo něco dalšího live akustického, tak nevím.....
Po mnoha letech se Al vrací ke koncertnímu konceptu toho, co bylo jeho vrcholové dílo. Ani mě to moc neudivuje , když poslední dobou to bylo na pódiu o všemožném novátorství, a akustických kytar přehršle.... Nastal čas zrození se back-fussion a návrat zpět ke kořenům.

Koncert otvírá píseň z alba Kiss My Axe.... je to úvod jako dělaný, co všechny zve k poslechu a nenásilně naléhá - pojďte dál prosím. Okamžitě navazuje skladba, kterou Al Di musí nejspíš vroucně milovat, jelikož verzí této skladby v Alově diskografii je větší, než malé. Jedná se o skladbu Seňor Mouse a tento titul je původně z desky kapely Return to Forever - The Hymn of the Seventh Galaxy /1973/. Al Di Meola nebyl ještě tenkrát členem RtF, když tato skladba vyšla, a na kytaru jí tehdy hrál Bill Connors, avšak tento Coreův song Alovi natolik učaroval, že se stal součástí jeho dvou studiových alb - Casino /1978/ a Flesh on Flesh /2002/ a nemluvě o mnoha dalších live verzích. Na pozici sedmého tracku je Zeppelínovská intro skladba Black Dog. Je zahraná v duelu kytary Gibson a elektické violy, která mimochodem tento celý koncert ozvláštńuje. V určitých momentech zní jako sekundární kytara, jako by se zdálo, že Al má na pódiu kytarovou výpomoc.

EG&ML je z větší části jakýmsi retrospektive do sedmdesátých let, i když v menší míře zachycuje i nedávnou Di Meolovou tvorbu. Konečně je tu po dlouhé době živák s velkým Ž. Skutečná, dravá rocková fussion /bicí, perkuse, klávesy, basa, elektrické housle/ s geniálním zvukem kytary Gibson. Závěrečná Race with Devil on Spanish Highway je tentokráte nedostižná. Dávám ****1/2 z *****


reagovat

Judith @ 08.04.2023 23:34:42
Tohle album má skvělou atmosféru, působí velmi energicky, ale přesto lehce, vzdušně. Nejspíš proto si ho během těch pár dní pouštím už asi počtvrté. Souhra na pódiu je velmi přirozená a celek působí kompaktně, i když jde - jak jsem pochopila - o skladby z různých období, Asi nejvíc se mi líbí třetí v pořadí Adour. Povedený živák.

stargazer @ 09.04.2023 11:22:06
Z diskografie Alových live alb, tohle považuji za nejpovedenější. Mám rád jeho kytarový projev, ať už akustický nebo elektrický, ale všeho s mírou. Jistou dobu to dle mého názoru přeháněl s akustikama, či odkazem k Astoru Piazzolovi. Nic proti ničemu, ale začínalo se mi to trochu zajídat. Tahle deska je pro mě taková satisfakce.