McLaughlin, John - Jimmy Herring : Live in San Francisco (2018)

V životě mě potkalo mnoho různých šťastných i nešťastných období. Za jeden z těch největších přínosů do kvality mého života pokládám ten fakt, kdy jsem se seznámil s tvorbou Johna McLaughlina. i když jsem jeho tvorbě z počátku moc nerozuměl, postupným seznamováním se, jsem téhle kávičce přišel na chuť. Avšak i v jeho tvůrčím období byly doby, kdy se mi jeho kytarový projev nijak moc nelíbíl a nelíbí. /Album, které mám tímto na mysli není zatím v portfoliu na Rockboardu, ale určitě doplním a napíšu o něm/

Zavřete oči a nechte se svou fantazií přenést tisíce kilometrů odsud až do divadla Warfield v San Fraciscsu, kde se tento legendární počin nahrával. A ke všemu v takové kvalitě, až mi z toho spadla sáňka. Bylo to právě i tohle divadlo, kde se odehrával před mnoha a mnoha lety slavný koncert tří kytaristů, Di Meola - McLaughiln - De Lucia : Friday Night in San Francisco /1980/ Ale zpět do roku TEĎ. Jestli si chcete koncert vychutnat, doporučuji použít ten nejlepší poslechový inventář, co je k dispozici.... abyste si vychutnali obsah tohoto alba, - je to celkem nezbytné. Ptáte se proč ta hysterie okolo kvality zvuku ??? Odpověď : Je to opět nezbytné !!! Představte si dvě jazzrockfussion kapely vedle sebe, hrající ty největší pecky od Mahavishnu Orchestra a následně pochopíte, jak vyjímečný je tento projekt v širším měřítku - dva bubeníci, dva klávesáci, dva basácí - jeden z nich ovládá a předvádí hru na el. housle, dva kytaristi.....předvádí nebetyčnou show, co je takovým způsobem usměrněna, že se Vám zdá, že si někteří dali na place cigáro a pauzičku, ale není to pravda. Všichni hrajou nejlépe jak umí a celé je to skvěle skonsolidované. Úžasná je ta celstvost, nikdo nikomu nepřekáží a navzájem se všichni doplňují svou hrou v jeden velký celek.

Někdy v budoucnu založím na Rockboardu vlákno Nejlepší live alba v historii lidstva a tato deska bude v první pětce. Nezvítězí, ale budeš tam ! *****z***** Víc, než pro fan club.



reagovat

Judith @ 19.03.2023 22:08:22
Jakmile vidím u tvojí recenze pět hvězdiček, mám o rozhodování míň, jestli si album pouštět. Koncert je skutečně skvěle nasnímaný, aranže velmi bohaté (poslechla jsem si potom pro představu A Lotus on Irish Streams v původní verzi a rozdíl je opravdu velký), dokonalá souhra a provedení, ale technika hry na sebe nestrhává pozornost. Pořád je to především krásná hudba, nejen propracovaná a promyšlená, ale i procítěná a povznášející. Dotýká se srdce a to v ní pluje jako karmínová medúza v zatopeném chrámu - tenhle pocit a obraz jsem měla u čarokrásné Earth Ship. Celkově mě asi nejvíc oslovil závěr alba, nebo jsem se konečně naladila na správnou vlnu. Mohu jen poděkovat za zážitek.

stargazer @ 22.03.2023 12:12:22
Judith.: Jsem moc rád, že se našel někdo, kdo tohle album vyposlechl a zaujalo tě. Moc se omlouvám za pravpisné chyby, které se v textu objevily a zůstly tam jako memento mých češtinářských neschopností, a poukazují na to, abych se v psaní českého jazyka zlepšil, ale na mojí obranu......recenzi jsem psal v časové tísní, tak jsem po sobě neuklízel.

Judith @ 22.03.2023 14:54:53
Album mě opravdu zaujalo, přišlo nějak v pravý čas :) Zajímalo by mě, jak tohle provedení vnímáš - jako někdo, kdo je s celým tím vývojem obeznámený - ve srovnání s původními verzemi skladeb. Co nám takový "nový pohled na staré pecky" říká o Mahavishnu Orchestra (zdaleka to není jenom nějaké nostalgické vzpomínání, to poznám i já) a o McLaughlinovi? Když si vybavím jeho autorská alba z dané dekády, je to úplně jiný hudební svět... ale přitom se do toho svého staršího/mladšího já dokázal dokonale vpravit (a zase zdaleka nemyslím jen to, že to všechno po tolika letech uhraje).
No a jestli můžu být super zvědavá - zajímalo by mě (tady nebo jinde) víc o tom, co pro tebe jeho tvorba znamená, co ti přináší? Procházela jsem si teď jeho alba a tvoje recenze k nim a přijde mi, že je to pro tebe docela zásadní hudebník...
Pokud jde o pravopis - osobně češtinu neřeším, jakože vůbec, vidím prostě spoustu jiných témat k hovoru, která mi přijdou důležitější (pár jsem jich výše naznačila). Ale je fakt, že recenze jsou tady napořád a je to asi trochu škoda, když nejsou po téhle stránce doladěné, to musím uznat.

stargazer @ 22.03.2023 16:10:20
Ten posun vidím ve vývoji populární hudby a hlavně v tecnologiích nabízených tou dobou a že uměli dokonale přenést své hudební vize ze sedmdesátek až do doby dnešních dnů. Jinak si johna McL. neskutečně vážím, za jeho přínos světové hudbě. Nevím o nikom .....opravdu nevím o nikom , kdo by uměl nahrát album synfony s jazzrockem /APOCALYPSE 1974/, nebo propojit etno indii se západním jazzovým kytarovým vedením melodie, opravdu nevím o někom, kdo je schopen propojit akustickou kytaru se synfonickým orchetrem o stvořt dvě, velmi zajímavá alba vážné hudby /MEDITERIAN CONCERTO, THIVES and POETS/ . Jako zásadní považuji Johnovu poslední skupinu 4th Dimension. Jak jsem už někde psal, tady se JMcL našel. Dalo by se hodit do placu přirovnání, že skupina 4thDimension jsou jakousi reinkarnací slavných Mahavishnu. Ovšem tohle neříkejte Johnovi ! McLaughlin skupinu MO v sobě navěky pohřbil a nebude se k názvu MO za svého života nikdy vracet. A to jsou jen malé výčty z Johnova hudebního života.

Judith @ 22.03.2023 20:12:39
Jeho všestrannost je opravdu mimořádná. Ze sólových alb mě nejvíc zaujalo Black Light, to je úžasné, relativně nejmíň mě oslovuje Shakti období. Celkově je mi McLaughlin tady z těch kytarových mágů (mimo rock) asi nejbližší. Přítomné album se pro mě celkem nečekaně stalo mostem k tvorbě Mahavishnu Orchestra. Ještě jednou díky za zasvěcené uvedení do tohoto hudebního světa.