McLaughlin, John - Carlos Santana : Live at Montreux 2011 (2015)

Mám rád koncerty mých favoritů /jak na audio záznamu, tak i osobně/. A ještě víc mám rád, když je záznam koncertú mých favoritů bezvadně sejmutý a nahraný na médium. A úplně nejvíc mám rád, když živák mých oblíbených favoritů, přináší materiál dosud nevídaný a neslýchaný. A to je z velké části příklad tohoto 2cd.

Invilation to Illumination je kompletní záznam koncertu, od úvodního intro, až po závěr. Jako poctu festivalu v Montreux si Carlos & John ve finále pozvali na pódium pořadatele Clauda Nobse, který si v závěrečné skladbě Shake It Up And Go, zahrál na foukací harmoniku. Santana a McLaughlin své vystoupení v Montreux 2011 věnují hudebníkům, kteří je svým způsobem inspirovali, ovlivnili a nebo s nimi spolupracovali. Vzdávají tak hold interpretům jako John Lee Hooker, Miles Davis, Elvin Jones, John Coltrane, Bob Dylan, Led Zeppelin, Carla Bley, Michael Jackson.........a coververzovali jejich práce po svém.

Když se tito dva sejdou na jednom pódiu jako headlineři, je jasné, že dojde i na jejich písně ze společného alba Love Devotion & Surrendrer /1973/. Zahráli ty základní kousky - The Love Divine, A Love Supreme a Let Us Go Into The House of The Lord.
V pátém a šestém tracku na cd 1 zůstávají na prknech jen John McL., C. Blackman Santana - bicí /mimochodem Santanova manželka/, B. Rietveld - bass a D. Mathews - hammond organ. Tato čtveřice věnuje hudební vzpomínku Tonymu Williamsovi a jeho skupině Lifetime, které byl McLaughlin na konci šedesátých a začátku sedmdesátých let členem. Kvartet předvádí hudbu z tohoto období, kdy byl jazzrock ještě batole. Lifetime s účastí McLaughlina je pro mě ten pravý začátek jazzrocku. Tvrdost, syrovost, dynamika, hráčská virtuozita a pořádná porce decibelů - to byli Lifetime.
V polovině koncertu John s Carlosem odloží své elektriky do stojanů a předvedou akustický set dvou skladeb /pouze v duetu/.
Zajímavé jsou i zvukové rejstříky kytar obou protagonistů. Nelze si je splést. Santana volí čistý kytarový zvuk, kdežto McLaughlin vsadil na zkerslený, přebuzený, zahuhlaný projev. Z tohoto koncertu mám dojem, že většího hudebního prostoru se dostává spíš Johnu McLaughlinovi, ale to je jen můj osobáček.

Jsem majitelem velmi podařeného živého záznamu /cd/, je možné ho opatřit na i dvd, ale já si koncert vychutnám nejvíc naživo, nebo z cd. Přes televizi mě to jaksi nebaví. Ale najdou se i vyjímky. V hodnocení s tím nejpřísnějším a nejkritičtějším pohledem musím udělit plný počet. *****z *****. Nemá chybu. Zvuk, souhra, bohatá produkce /11 hudebníků/. ŠPIČKA.



reagovat

Judith @ 10.02.2023 02:12:56
Album má úžasnou atmosféru, ráda jsem si ho poslechla. Ke konci jsem trochu litovala, že jsem to přece jen nedala na jeden zátah, už se mi úplně nepovedlo naskočit zpátky. A zpětně musím uznat, že celé vystoupení mělo velice dobrou dynamiku právě s ohledem na to, aby se to zvládnout a naplno si užít dalo - pozorností, energií i prožitkem. Celek působí vysloveně pohodově, velmi přirozená souhra všech elementů, a přitom je to naprosto brilantní.