McLaughlin, John - Live at The Royal Festival Hall (1990)

V době, kdy sestava skupiny Mahavishnu Orchestra z osmdesátých let zpívá svojí labutí píseň, John si usmyslel pokračovat ve spolupráci s baskytaristou MO Jonasem Hellborgem. Jako duet realizovali několik koncertů, mimochodem i na Bratislava Jazz Days 1985. Já mám záznam jejich celého vystoupení z Hamburku, a to že to je neoficiální nahrávka, je v docela dobré kvalitě. Jen pro úplnost : John hraje výhradně akusticky a Jonas drtí dvoukrkou el. basu. McLaughlin chce duo rozšířit o rytmiku a tak angažuje ke spolupráci inda Triloka Gurtu. Hellborg krátce na to odchází a je nahrazen basákem Jeffem Berlinem /spolupracoval s Billem Brufordem nebo Alanem Holdswordem/, který v sestavě zůstává po dobu 6ti měsíců. Trio hraje hlavně live, studio album se zatím neplánuje. Pak ho střídá Kai Eckhart - a hurá - máme tu sestavu pro tohle album.

Blue in Green je převzatá věc od Milese Davise a otevírá koncert. Následně John volí improvizaci na hudbu již pohřbené Mahavishnu a do své hry na akustickou kytaru promítá další zvukový prvek, Photon Midi. Produkce se tak rozrůstá o další level - syntezátor - ovládaný kytaristou. Takže sečteno, podtrženo = čistá basová linka, bohaté perkuse, vytvářející unikátní náladu alba a Johnův unifikovaný akustisko-syntezátorový projev hry, to je o tomto díle. Nesmím zapomenout tleskající obecenstvo jako další zvukový zážitek.

Jestli bych z tohoto alba něco všem doporučil, tak je to skladba Mother Tongues. Je to 18ti minutová suita, ale to co předvádí Trilok Gurtu na své perkuse po sedmé minutě, na to nemá ani Ummagumma./Myslím studio část/ Vše živě. Obdivuhodné!

Live at The Royal Festival Hall končí buesovou skladbou, věnovanou Lechu Walencovi. Netvrdím, že tohle je nějak zásadní dílo ve světě jazzové hudby, ale tvrdím, že je to sakra dobré dílo. A proto v krátkém hodnocení ***. Dobré album, zážitek... určitě ano.


reagovat

Judith @ 21.12.2022 11:24:30
Mother Tongues je parádní, díky za tip. Perkuse vynikající, ale ta basa! Celé mi to evokuje vytváření abstraktní sochy na 3D tiskárně (ne zvukem, ale prostorově pohybovým vzorcem), zatímco někdo chodí pro zdar díla kolem s vykuřovadlem. Svébytná kombinace geometrických a organických tvarů, horizontálních a vertikálních linií, moderního a tradičního.