Riverside - ID.Entity (2023)

První tři naprosto dokonalé desky mě Riverside zařadili do top kapel progrocku. Začal jsem postupně pořizovat další desky, ovšem od přesmutné Wasteland, kde zmizely famózní sóla předčasně zesnulého P. Grudzinského, je novinka jako spíše povinny průmyslový produkt-poslechnout a založit, případně vyměnit. Stalo se to druhé, ID.entity samozřejmě kvality prvních desek nikdy nedosáhne, ale mě vůbec neoslovilo; na víc, jak dvě* to nejde.
reagovat

Judith @ 15.04.2023 13:02:38
Je dobře, že tu tenhle pohled zaznívá. Na té desce JE něco divného. Je trochu moc "vymyšlená". Za mě to ustáli - pořád jsou výborní muzikanti, ale zahrávají si dost. Ne tím, že se dopustili největšího hříchu progresivní skupiny: opravdu se změnili. Ale tím, že se rozhodli pracovat se svým vlastním obrazem. Neřeší, jací jsou a co chtějí říct, ale jak to působí, jaký dojem to dělá. Obvykle přímá cesta do pekla, umělecky. Oni z toho udělali téma a bruslí statečně, ale ty uši si fakt odřeli.

Pegas @ 15.04.2023 15:07:15
Ono se tak o té desce mluví jako o mněčem jiném s velkým vlivem osmdesátek, do jisté míry je to pravda, ale odmyslete si ten zvuk synťáků v první a poslední skladbě a máte hudbu opravdu podobno starším deskám. Ale tím neříkám, že tam nemaí co dělat. Ani ta první skladba se svou přímočarostí není tak jednotvárná. Podle mě trochu problém s píš v tom, že už těch desek mají na svém kontě docela dost, tak asi tolik nepřekvapí. Není to pro mě jejich nejlepší album, ale ani nejhorší, v jejich diskografii na tohle nehraju, protože jsou všechny na vysoké úrovni.

Jaké je nové album polských Riverside? Kdybych ho měla vystihnout třemi slovy, řekla bych pestré, energické - a trochu moc upovídané. Množství použitých slov mi připomnělo citát připisovaný kterémusi klasikovi realistické prózy: "Omluvte, příteli, tak dlouhý dopis, neměl jsem čas napsat kratší." Riverside měli podle svých slov na přípravu nové desky nezvykle krátkou dobu, nějakých deset týdnů, a tak Mariusz Duda rezignoval na promýšlení symbolických scén a tvorbu poetických obrazů a vystavěl album na velmi přímočarých textech zabývajících se virtuální realitou, sociálními sítěmi a jejich dopadem na náš život.

Nutno dodat, že světlou stránkou této verbální nadprodukce je vydatně zastoupený zpěv, který si oproti předešlé poněkud pochmurné a sklíčené Wasteland výrazově nabírá z mnohem širší palety. Skupina také velmi solidně pracuje jako celek, mimořádně bohaté a pestré jsou tentokrát klávesové party (nejeden posluchač byl hlavně v první skladbě možná až zaskočený, co všechno má Michał Łapaj v arzenálu a nebojí se to použít), ale prakticky každý z nástrojů má na desce mnoho míst, kde zasvítí a dostane se do popředí.

Zajímavá místa a krásné pasáže vystihují desku lépe než nějaký jeden celkový dojem, na to je skutečně příliš mnohotvárná. Je ji ale radost poslouchat. Za zmínku určitě stojí kytara Macieje Mellera - tato deska je rocková minimálně do stejné míry, do jaké je klávesová, a je to hodně jeho zásluha. Spíš než na výrazné riffy nebo na druhé straně abstraktní náladotvorné plochy se kytarová hra zaměřuje na vrstvení různorodých textur (ve výtvarném světě by hlavní pomůckou byla spíš špachtle než štětec), což ve výsledku vytváří robustní a překvapivě sytý dojem - na to, jak je deska světlá a vzdušná.

Úvodní Friend or Foe evokuje atmosféru raných počítačových her a svým netradičním tónem připomíná, jak málo nám někdy stačí, abychom si v online světě o někom udělali úsudek. Dalším výrazným kusem je třetí Big Tech Brother, kde se Riverside nejvíc rozpomněli na svou progresivní stránku. Líbí se mi i přímočaře rocková I'm Done with You, žádnou ze skladeb ale nemám tendenci přeskakovat a žádná mi nepřipadá zbytečně dlouhá, i když se stopáž jen výjimečně dostane pod pět minut. Bonusový disk pak kromě singlových verzí nabídne dvě rozsáhlejší instrumentální skladby, které vyznívají o poznání temněji, ale jsou zároveň i jemnější, až zadumané, což je poloha, která na samotném albu prakticky chybí.

Asi nejblíž z celého dosavadního katalogu Riverside má ID.Entity k Anno Domini High Definition - obě alba jsou podobně obrácená do vnějšího světa, hustě zalidněná, živě energická, místy těkavě nervní a místy zdravě agresivní. Podobnost je ale pouze relativní. Pokud se progresivita odvozuje od schopnosti přicházet neustále s něčím novým, až nezvyklým, drží se Riverside na špici pelotonu. A jestli je měřítkem umění schopnost probouzet v posluchači dojmy a emoce, mise byla splněna. Přesto mi na desce něco nesedí, a spíš než chybí to přebývá: neskrývaný "výchovný" tón a apel na kolektivní uvědomělost, protivný hlavně v závěrečné Self-Aware. Na nejvyšší hodnocení u mě album nedosáhne.
reagovat