Def Leppard - Drastic Symphonies (2023)

Def Leppard vybrali šestnáct skladeb napříč svou historií (v některých případech kutali i dost hluboko) a upravili je pro symfonický orchestr. Pokud vás už samotná tato představa plní hrůzou či odporem, můžete 82 minut svého času strávit mnoha jinými způsoby, než je poslech Drastic Symphonies. Fakt je, že z pohledu všehomíra by patrně nenastala žádná zásadní ztráta, pokud by album nevzniklo.

Jestli jste (jako třeba já) zvědaví, dejte desce šanci - možná objevíte jiný pohled na některou ze svých oblíbených skladeb. Která to bude, to je asi dost individuální, mně se hodně líbil už první singl Animal. S druhou Hysterií jsem poněkud ochladla, ale nakonec jsem albu věnovala pár hodin a výsledky jsou docela zajímavé.

Dočetli jste až sem? Pojďme se bavit otevřeně. Klíčová otázka zní: Může rocková skupina nevydat symfonické album? Mohli Def Leppard tento projekt odmítnout? Na Drastic Symphonies se totiž dá dívat jako na "další zbytečnou desku", ale taky jako na příklad diplomacie a damage control. Hlavním diplomatem je zde Phil Collen, který je v rozhovorech skutečně velmi obratný.

Bod první: Čí to byl nápad? Kapely ne. V propagačních materiálech se důsledně hovoří o tom, že skupina "dostala nabídku" album s Královským symfonickým orchestrem natočit a byli tím "velmi poctěni". "Ani jsme nevěděli, že se to chystá," říká Phil Collen. "Přišel za mnou jeden člověk z nahrávací společnosti a říká, děláme teď takovou sérii, vezmou se klasická alba a navrch se přidá orchestr. Řekl jsem, že pokud do toho máme jít, musíme to udělat po svém. Musíme být zapojení a pracovat na tom."

Výběr skladeb? I zde dává podrobnější pohled marketingové větičce o "skrytých klenotech" trochu jiný význam. "Zjistili jsme, že když přidáte k rockové skladbě smyčce, bude to znít hloupě, až komicky," vysvětluje Phil. "Proto na albu není Photograph nebo Rock of Ages. Prostě to nefungovalo." Drtivá většina použitých skladeb jsou nakonec balady, které mají dost našlehaný korpus, aby vrstvu polevy unesl. Zvláštní případ je Pour Some Sugar on Me, kde Rick Savage navrhl vzít za základ několik let starou klavírní cover verzi Emm Gryner, která vyznění kompozice značně posouvá, a vznikl duet.

Pracovali všichni na nových verzích společně? "Nebylo toho moc potřeba," říká Phil Collen. "Zvlášť když je toho tolik, s čím se dá pracovat." Ze skladeb byly odebrány některé stopy a nástroje, co zbylo, prošlo remixem. Několik málo věcí bylo skutečně nahráno znovu, jako například vokální part Too Late For Love, protože po odebrání bicích znělo hlavně na začátku Elliotovo frázování násilně a nepřirozeně. Hluboko ve skladbě po několik vteřin tak Joe skutečně zpívá onen propagačními materiály zdůrazňovaný "duet se svým mladším já". Nová jsou i některá kytarová sóla, naopak třeba to původní v Hysterii nepřežilo. "Ta melodie je tak ikonická a smyčce ji hrají úžasně, kytara by to zničila," tvrdí Phil.

A co přímá práce s orchestrem? Skupina natočila minutový klip, kde všichni společně navštívili studia Abbey Road, když tu probíhalo nahrávání. Každý z pěti členů (Def Leppard jsou přece ta skupina, co drží pohromadě!) má krátký vstup na kameru - bubeník Rick Allen například medituje nad tím, jak "smyčce vždycky vzbudí emocionální odezvu". Velká pravda, nemyslíte? Kolik rockerů už si nad orchestrálními verzemi svým oblíbených skladeb rvalo vlasy!

Def Leppard rozhodně prokázali respekt ke své vlastní práci a cit pro hudbu - album se poslouchá příjemně a kompromisy slouží celku, není tu žádný očividný kiks. Najde se spousta hezkých momentů, ale když se nad tím zamyslím, je to většinou ve chvílích, kdy na povrch prosvítá původní kouzlo. Třeba ve zmíněné Animal je to jednoznačně pěvecký výkon Joea Elliota - údajně už tehdy kapela nakonec předělala hudbu, aby líp seděla ke zpěvu, který se tady mimořádně povedl.

Marketingové materiály nelžou, když říkají, že odstranění některých stop přispělo k tomu, aby skladby společně s přidanými nástroji mohly dýchat. Dobré umění přežije každý rozbor a dobrou písničku nezabije ani symfonický orchestr. Def Leppard našli nevšední cestu, jak neodmítnout nabídku, která se neodmítá (protože příště byste třeba už žádnou nemuseli dostat), a potěšili hlavně ty své příznivce, kteří si libují v pomalejších skladbách.
reagovat

Antony @ 22.05.2023 10:24:00
Zbytečná trendy věc. Drasticky špatná hudba, ultra mizerný zvuk (symfoňák s DR6? OMG!). Škoda času i slov.

Judith @ 22.05.2023 11:44:41
Přemýšlela jsem, proč tomu nemohli odolat nebo co je na tom nakonec těší, a asi je to pro ně fakt, že se jejich hudbou vážně zabývá někdo "seriózní", hrají ji klasické nástroje. Jako by je to nějakým způsobem zhodnocovalo.

Antony @ 22.05.2023 12:13:41
Prachy?

Judith @ 22.05.2023 13:57:25
Pro label určitě peníze, pro muzikanty to nemusí být hlavní a jediná motivace. Krom toho, co píšu a co mi v tomhle případě přišlo nejvíc pravděpodobné podle rozhovorů a videí, je to myslím obecněji vzato i obava, že se o nich nebude mluvit, že přestanou pro svět existovat, co některé vede k aktivitám, jaké by si sami nevybrali. A za sebe ani nemůžu říct, že je to úplně zbytečná deska a ztracený čas, v Animal jsem díky téhle verzi opravdu objevila něco, co jsem tam předtím neslyšela, i když to tam vlastně bylo. U Hysterie se přikláním ke komentáři, který jsem našla - jako by přes sebe hrály dvě věci a jednu chcete vypnout. Tu před zprzněním neuchránili, některé další věci jo. Možná to není tak málo. Nevím, jak to mají se smlouvami a autorskými právy, co reálně mohli a nemohli ovlivnit. Ale The Beach Boys With The Royal Philharmonic Orchestra (které Philu Collenovi ten záhadný chlápek z nahrávací společnosti pustil jako příklad, co s alby dělají) dopadli teda podstatně hůř.

Antony @ 22.05.2023 14:12:13
Posluchačské přijetí této koniny může být různé. Od veskrze vstřícných přes mírně omluvné až po útrpné. Nic to však nemění na tom, že těžko mohla být motivací vzniku čistá a nepragmatická touha tvořit.
Jak já pracuju, abych vydělal, a jako vedlejší produkt mi to přináší i nějakou radost, tak úplně stejně vnímám i tyto zavedené kapely. Je to profese, která vydělává. Umělecké ambice jsou už jen nepodstatná a leckdy i nežádoucí patina. Proto jsou pro mne jejich módní produkty pouhým rutinním řemeslem, tedy nezajímavé.
Tím nezpochybňuji, že se to někomu může líbit. Spoustě lidí se líbí i zahradní trpaslíci.