Gallagher, Rory - All Around Man – Live In London (2023)

31.07.2023 hejkal | #

O Rorym som toho popísal neúrekom. Každý, kto ho pozná alebo ma pozná, vie, že som jeho nadšeným obdivovateľom. Akonáhle sa na internete objavila správa, že vyjde All Around Man – Live In London, dvojalbum zachytávajúci celé vystúpenie z 28. 29. decembra 1990, bol som natešený a zvedavý.

Povedzme si pravdu, Roryho posmrtné albumy vychádzajú relatívne striedmo a vždy sú starostlivo volené. Preto ich pravidelne zaraďujem do zbierky. Navyše, celý koncert, to je slasť, keďže Rory naživo je živel, v štúdiu sa nikdy nepodarilo zachytiť energiu z pódia. V neposlednom rade, od začiatku 90. rokov až do Roryho predčasnej smrti v roku 1995 (mal 47 rokov) sa k nám, poslucháčom, ešte nedostal koncertný záznam, ktorý by reprezentatívne odzrkadľoval to najlepšie z Roryho na pódiu v danej dekáde.

Na DVD máme záznam z Montreaux (z roka 1994), z Rockpalastu z Kolína (z roka 1990) a na CD existuje príšerný bootleg z 20.12.1990 z Amsterdamu nazvaný Meeting With The G-Man. A teraz je tu konečne aktuálna novinka!

Predpokladám, že bluesrock v podaní Roryho Gallaghera poznáte, nuž si povedzme stručne. Oplatí sa to? Áno. Úžasná muzika na pomedzí blues a rocku práve znie z mojej veže. Záznam je citlivo zmixovaný (v Abbey Road) a prináša 23 skladieb, z ktorých ma mrazí. A to je v týchto úpekoch skvelý pocit.

Ak máte radi blues a chcete počuť najlepšieho gitaristu, akého v tomto žánri poznám, neváhajte!

P.S. pobavila ma nálepka na zadnej strane CD obalu, že Made in Czech Republic.

reagovat

stargazer @ 01.08.2023 15:28:40
Rory je klasa. Je dobré mít live záznamy od začátku do konce. Taky to mám radši, než sestřihy z turné, vydané na jednom cd. Zajímalo by mě, kolik tak na Gallagera chodilo lidí. Tipuji tak do pěti tisíc fandů. V Británii.
Koncert to je parádní.

hejkal @ 01.08.2023 19:18:30
Ako kedy, ako kde. Na Isle of Wight 1970 bolo viac ako pol milióna ľudí, vypredával v 70. rokoch i štadióny, tony ľudí prišli i na festivaly typu Rockpalast. Hrával i v menších halách, puboch... Skrátka bol dosť populárny až do smrti.

jiří schwarz @ 02.08.2023 22:36:25
Díky, Hejkale, za upozornění, že vyšlo tohle 2CD. Je opravdu skvělé, Rory i jeho hoši ve výtečné formě, oceňuji navíc, jak ten Roryho řičavý vokál neztratil ani špetku ze své údernosti, intonuje líp, než za mlada. Zvuk na koncertní záznam rovněž skvělý, hezké poslouchat, jak dobří jsou i doprovodní hráči (jeden jako druhý). Měl jsem trochu strach, zda vydržím tak dlouho poslouchat žánrově omezené vystoupení – jo, vydržel radostně. Nicméně vždy, když poslouchám svého oblíbeného Roryho, mi v hlavě blikne, že když jsem se s ním seznámil – to byli Taste: On the Boards – jeho příslib se mi zdál větší právě pro velkou žánrovou pestrost (tam silné názvuky jazzíku, folku, větší spektrum nálad - psal jsem do své recenze na tohle album), která se v pozdější tvorbě (zdaleka ji neznám všechnu), trochu vytratila. Pravda, nebyl tam klasický rokáč, tak jako na recenzovaném dvojalbu (několik).
A pak zákeřná poznámka: v kterém žánru je Rory nejlepší? V kategorii „Irský rock& blues”? 😊 Řekl bych, spíš Tebou nejoblíbenější. Já nemám žádná nej – kumšt není závodní dráha s měřitelnými parametry. Pro kategorii „Rock & blues” by byli na startovní čáře taky Page, Clapton, Hendrix, miluju všechny. A včera jsem poslouchal tehdy 19letého Micka Taylora (na Mayallově Blues From Laurel Canyon). Velmi nedoceněný hoch, to jeho měkké hraní (ve srovnání se jmenovanými) je pro bluesovou formu neskutečně pěkné a přínosné. Taky bych ho poslal na startovní čáru, a dále třeba Knopflera s jeho krásným legatem – no, to jsem se zakecal. Tebou recenzovanému 2CD dávám 5*, jak jinak. Skvělý koncert.

hejkal @ 03.08.2023 04:49:55
Jasné, že môj najobľúbenejší bluesrockový gitarista. A pokojne takto značím aj Alvina Lee alebo ďalších. Mne na nejakej objektívnej korektnosti a umiestneniach v skutočnosti nezáleží. To prvé neexistuje a druhé mi pomáha zdôrazniť, že niečo "žeriem". Som rád, že ťa nahrávka naplnila pozitívnymi emóciami.

Jarda P @ 03.08.2023 13:21:02
Roryho  jsem poznal prostřednictvím alba Live In Europe poté, co jsem se dověděl v Melodii, že byl tuším v roce 1971 zvolen kytaristou roku (v anketě NME nebo MM?). Od té doby jsem podlehl vášni pro jeho hudbu, kterou ještě umocnil zážitek z koncertu v Katowicích, takže je pro mě samozřejmostí vlastnit všechny jeho studiové desky.  O tomto žáváku jsem nevěděl, musím se po něm poohlédnout Roryho není nikdy dost. Minulý týden jsem navštívil v Dublinu jeho "corner", od návštěvy jeho sochy v Ballyshannon mě odradila velká vzdálenost.

hejkal @ 03.08.2023 13:22:58
Zlatá rybka, až ju chytím, má o jedno želanie postarané. Vidieť Roryho naživo. :)