Harvey, PJ - I Inside The Old Year Dying (2023)

22.10.2023 Judith | #

Tvorba alternativně rockové písničkářky PJ Harvey mě dlouho míjela. Zbystřit mě přimělo, když jsem z několika různých stran slyšela chválu na její nedávné pražské vystoupení - prý šlo o krásný a klidný koncert. Jak jsem dohledala, jeho první část tvořily právě písně z novinkového alba, provedené v takřka divadelní stylizaci. Nic přeplácaného, představu o vizuální stránce (soudím dle fotografií z koncertu) a celkové náladě (dle hudby) nejlépe dává obal desky.

Ta má zachycovat jeden rok v životě dospívající dívky a její citové zrání. Rámec mu dává venkovské prostředí, evokované autentickými přírodními zvuky, pokřikováním dětí, nářečím a říkadly prolínajícími celým textem. Skrze prolamující se odlišné zvukové textury prožíváme proměny okolní krajiny, výpravy do společnosti i do nitra probouzejícího se ženství. To si hledá protějšek v postavě cizince na prahu, vojáka, Ježíše nebo Elvise - verš love me tender, love me sweet se vrací jako refrén i později, když se ke zpěvu přidá mužský hlas.

S hlasy se zde zachází spíš herecky než pěvecky a zajímavý je akustický prostor, který nahrávka modeluje - místy zní měkce a široce, jindy dutě, sevřeně, naléhavě, osudově... emocionálních odstínů bezpočet. Poetika desky je velmi specifická, snadno se může stát, že posluchač v ní spatří prostě jen dívku, která bezcílně bloudí, v prstech převaluje napůl uschlou větvičku (další jemná metafora životního cyklu) a něco si pro sebe mumlá. Hudba je to prazvláštní a potřebuje se potkat s náležitým rozpoložením. Má ale něco do sebe.

reagovat

jiří schwarz @ 23.10.2023 02:00:53
Je to přesně tak, jak psáno. Skvělé písničkářství 21. věku, inteligentní, sensitivní, muzikální, rozmanité polohy, měnlivý vokál, zvuk. Krása. 5*.

Judith @ 23.10.2023 10:08:42
Jiří, těší mě, že album zaujalo. Je skutečně velmi proměnlivé, ožívají v něm nejrůznější tvary a prolínají se světy. Prostupností hranice mezi realitou a imaginací, životem a smrtí atd. se hodí i do nastávajícího dušičkového času. Písničky, které mají rozlišitelné kontury, jen sáhnout, ale posluchač se do nich propadá... působí jako květy, které jsou ale vyražené z neznámé látky a při bližším pohledu je tvoří spleť drobných výjevů v žilkoví.

Úplně jsem ztroskotala s otázkou, kterou si obvykle při psaní kladu, abych jen netonula v poetické mlze, a sice "co je vlastně na albu slyšet" - míněno nástroje, postupy, základní hudební tvary. Jak to ta baba kurňa dělá? Nemám páru, ale deska mě baví, láká k dalšímu poslechu a trochu i děsí, jako pohyblivé stíny bez listí.

Jak jsem zjistila, PJ Harvey textově vychází ze své básnické knihy, takže některé zahraniční recenze (po nichž jsem začala pátrat až teď) předkládají hotové libreto s jmény postav. Nepovažuju za nutné je znát, posiluje to ale můj dojem, že na tomto albu se toho zkrátka děje mnohem víc, než se na první nebo desátý poslech jeví. Nemám pocit, že bych desce recenzí učinila zadost, takže děkuju za příležitost trochu svůj pohled doplnit.

zdenek2512 @ 15.11.2023 12:52:25
Judith, díky za upozornění na vydání nové desky mojí oblíbené zpěvačky . Objednal jsem si vinyl i CD a rozhodně nejsem zklamán. Vynikající deska stejně jako předchozí. Ještě jednou díky.

Judith @ 15.11.2023 13:56:47
zdenku, já zrovna rozbaluju balíček s cédéčkem! Zpěvačku jsem vůbec neznala (jen podle jména), zaujaly mě ohlasy na koncert. Co dalšího od ní máš rád?

zdenek2512 @ 15.11.2023 14:24:58
Judith, tak já mám od ní asi všechno mimo demo. Hodně se mi líbí debut Dry a To Bring You My Love, obě desky s Johnem Parrishem, Dance Hall at Louse Point a A Woman A Man Walked By, v podstatě na každém albu je něco. Byl jsem na ní ve Foru Karlín, nevím už v kterém roce asi 2016, byla tam se mnou dcera, která na ní byla taky v Praze o čtyři roky dříve. Desky Let England Shake a The Hope Six Demolition Project se mi taky hodně líbí. Je to písničkářka podobná Patti Smith, kterou mám taky rád.

zdenek2512 @ 15.11.2023 14:29:39
Judith, ještě takový bonus, nazpívala duet s Nickem Cavem na desce Murder Ballads s názvem Henry Lee. 

Judith @ 15.11.2023 15:44:41
zdenku, díky za tipy, podívám se na její hudbu blíž. Zaryla se mi pod kůži víc, než jsem myslela.

chimp.charlie @ 15.11.2023 15:57:09
Judith: Tak to jsem zvědav, co řekneš na 4-Track Demos :-)

Judith @ 15.11.2023 18:19:44
chimp. charlie: Právě poslouchám. Mám se vyjádřit diplomaticky, nebo upřímně?

chimp.charlie @ 15.11.2023 19:09:40
Judith: Upřímně, ale diplomaticky :-)

Judith @ 15.11.2023 19:27:58
chimp.charlie: Album je pro moje ucho až přespříliš expresivní, a to jak energií, tak uspořádáním. Dávám přednost zralejší a jemnější podobě PJ Harvey. Abych slyšela ženskou ječet, na to si nemusím pouštět cédéčko ;-)

chimp.charlie @ 15.11.2023 21:37:02
Judith: Vidíš, a já se dostal k PJ prostřednictvím právě téhle desky, kterou mi doporučil známý, jemuž jsem se zmínil, že mám rád zpěváky používající hlas jako nástroj.

Judith @ 15.11.2023 22:22:05
chimp.charlie: Hlas jako nástroj používá, to je hezký úhel pohledu. Osobně jsem měla co dělat, abych album doposlechla. Je fajn, že má své fanoušky!

Antony @ 16.11.2023 15:18:25
Hlas jako nástroj, nelze nevzpomenout na jméno - Diamanda Galás.

chimp.charlie @ 16.11.2023 15:59:57
Antony: No jasně!!! Když jsem dceři ukázal klip na Skótoseme, řekla, že tahle dáma by mohla zpěvem a zjevem strašit děti na táboře při bojovce :-)

zdenek2512 @ 16.11.2023 19:35:05
chimp.charlie: desky jako Sporting Life a The Singer jsou výborné, Sporting Life produkoval i tam hraje John Paul Jones. Mám rád i trilogii Saint Of The Pit, Divine Punishment a You Must Be Certain Of The Devil.

chimp.charlie @ 17.11.2023 17:18:56
Zdeňku, dík za tipy. Sporting Life, Divine Punishment a Saint Of The Pit mám. Popravdě řečeno k Diamandě mě přivedl právě John Paul Jones, když jsem mapoval cesty jednotlivých Zeppelinů poté, co kapela ukončila činnost.