Alphataurus - 2084: Viaggio nel Nulla (2024)

Jeden z velkých hudebních návratů poslední doby. Autorem cover artu je bubeník kapely, obraz má upomínat na eponymní debut. Z původní sestavy už ovšem na nahrávce vystupují jen kytarista a klávesák, přičemž kytarista Guido Wassermann v závěru studiového procesu zemřel. 2084: Viaggio nel Nulla (Cesta Nikam, Road to Nowhere) má být dystopický sci-fi koncept plný existenciálních a filozofických otázek. Moje italština je natolik chabá, že jsem při poslechu ušetřena myšlení a vnímám pouze hudbu.

Ta je velkoryse rozprostřená, přitom rázná a jasná, veškeré instrumentální vyhrávky (a že jich je) se realizují na ploše vymezené jim pečlivě vystavěným celkovým obrazem. Tohle je pecka vyseknutá pevnou rukou, a hlavně: album zní současně, působí a obstojí samo o sobě, i bez vědomí, že jde o legendy. Současně je znát jistá zkušenost, která se projevuje hlavně tím, co všechno muzikanti dokážou nedělat - album není přeplněné, netlačí na pilu od začátku do konce, nesnaží se v každém okamžiku naplno zaujmout, což jsou obvyklé neduhy dnešních mladých progových kapel.

Nedokážu to opsat lepším vyjádřením, než že má tato hudba duši. Zní plně a přitom lehce, je v ní útulnost známých prostor (klávesy jsou zřetelně "sedmdesátkové" a kytara se mazlí s každým tónem) i vědomí širšího obzoru. Působí živě a naléhavě, ale netlačí se do uší a nepodbízí, nechává posluchače pronikat do ní po svém. Má potenciál opakovaných návratů, kdy rozkryje pokaždé o kousek víc. Není to pro mě v tuhle chvíli ani tak zásadní citový zážitek jako spíš radost z dotýkání a z vědomí, že mnohdy ty nejsladší plody dávají staré stromy.

hejkal @ 11.05.2025 15:49:01
Debut Alphataurus mám medzi top five talianskeho rockového progresívna. Neskoršie albumy som si do zbierky nezaradil a tomuto dám isto šancu, vďaka za recku.

hejkal @ 12.05.2025 14:23:44

Tak som si ho vypočul na Spotify a vôbec nie je zlý! Miestami je dokonca skvelý (Wormhole)!

jiří schwarz @ 18.05.2025 01:04:20
Tak tohle pro mě ne. Pro mě neznámá kapela vydává 51 let od debutu (zde 7 recenzí) novinku (a taky, jak vidím, aktivně koncertuje). Ano, srdce to má, nelze upřít. Sjezdovka 6 ještě docela fajn. Červí díra, chválená Hejkalem, má pár hezkých míst, ale taky většinu těch průměrných až podprůměrných míst, jako zbytek desky. Dominantní klávesy jsou pěkné, jde-li o akustické piáno, těch míst ale není mnoho. Kytara s pěknými pár acid tóny v otvíráku, ale jinak si říkám, že by pomohlo mít lepšího (Gilmoura?) - platí i pro zbytek otvíráku. Jakmile jde o elektrické klávesy či synťáky, tak to zní jak kdyby Genesis (Rutherford) byli učedníci a moc to ještě nedávali a hlavně, neměli invenci. Shodou okolností jsem si chtěl dneska dát rané Genesis, upřednostnil jsem tenhle tip (s vizí, že si taky dám ten debut. No, dneska určitě ne). Tohle album mě nenavnadilo. Stran obalu - takové slunce namaloval kdože - Vincent? - jen chyběj havrani a žluté pole?