Creedence Clearwater Revival - Bayou Country (1969)
01) Born on the Bayou 5:15
02) Bootleg 3:02
03) Graveyard Train 8:36
04) Good Golly Miss Molly 2:42
05) Penthouse Pauper 3:38
06) Proud Mary 3:08
07) Keep On Chooglin 7:42
40th Anniversary edition CD bonus tracks:
08) Bootleg (Alternate Take) 5:47
09) Born on the Bayou (Live in London, 9/28/71) 4:47
10) Proud Mary (Live in Stockholm, 9/21/71) 2:50
11) Crazy Otto (Live at The Fillmore, 3/14/69) 8:48
All songs written by John Fogerty, except 4 (Blackwell/Marascalco)
Originally released February 1969, LP Fantasy 8387
Recorded:1968 at RCA Studios in Hollywood, CA
Recording engineer: Hank McGill
Produced by John Fogerty
Obsazení:
John Fogerty - lead guitar, harp, vocals
Tom Fogerty - rhythm guitar
Stu Cook - bass
Doug Clifford - drums
Když zde již mám vyznání k desce Cosmo ´s factory, zmíním se i o Bayou country. Jak Rock'n'roll, tak blues jsou mé oblíbené žánry. Proto tyto dva tituly většinou pouštím za sebou. Po těch vypalovačkách na Cosmo´s Factorz přijde ta bluesová nálada Born on The Bayou s bažinatým opatem a podobnou náladu má i Graveyard train a Keep on Chooglin. Odlehčení přinášejí krátké rock'n'rolly v podobě Good Golly Miss Mollz, Proud Mary a Penthouse Pauper.
Jakožto druhé řadové album je to pořádná bomba, kterou nepřeslechli ani Ike a Tina Turner. Fogertyho sólová kytara je pěkně žahavá, ale i stylotvorná a nabroušený zpěv tomu dává další rozměr. Produkce přeje sevřenému muzikálnímu tvaru písní. I když mají v názvu revival, je to originální projev celé kapely, který vždy chytí za srdce. No, už je poslouchám téměř padesát let a určitě nepřestanu.
reagovat
Již první album legendární americké skupiny Creedence Clearwater Revival bylo velice zdařilé, já osobně však o něco výše stavím následující Bayou Country společně s třetím Green River a ještě výše Willie and the Poor Boys a také Cosmos Factory, spolu s předposlední dlouhohrající deskou Pendulum je to však vzácně vyrovnaná šestice. Na to, že ji Creedence stihli vydat během pouhých tří let, dokonce obdivuhodně. Pravda, takříkajíc labutí píseň skupiny - album Mardi Gras - není rozloučením zrovna dvakrát důstojným, ale o tom teď řeč není.
Je o druhém řadovém albu Bayou Country, která začíná pěkně zostra - neuvěřitelně tvrdou písní Born on the Bayou. Mimo skvělé kytary nám tu hlavní postava skupiny John Fogerty v celé své kráse předvádí svůj nenapodobitelný a úžasně syrový hlas, který provází celou desku. O úvodní písni bych se nebál říct, že to je jedna z vůbec nejtvrdších rockových písní, co jsem kdy slyšel. Následující Bootleg sice zvolnil napětí, za úvodní peckou ale rozhodně nezaostává a můžeme na něm obdivovat takřka vše, co se na CCR obdivovat dá. Více než osmiminutová Graveyard Train má v sobě hodně z blues, což je pro Johna Fogertyho skvělá příležitost ukázat jak svůj hlas, tak své kytarové umění (které bychom rozhodně neměli podceňovat), taktéž na harmoniku John umí hrát hezky. Good Golly Miss Molly je tvrdý creedencovský rokenrol (nikoliv však autorský) ve středním tempu, ke kterému není moc co dodat. Následující Penthouse Paper je opět bluesovější a mimo skvělé kytary se tu o slovo hlásí i bubeník Doug Clifford, jehož hra však byla vždy spíše úsporná (což bylo v jistém smyslu ku prospěchu věci).
A je to tu. Přichází jeden z největších hitů kapely, který jí přes její krátký život zajistil nesmrtelnost. Proud Mary, naprosto jednoduchá, naprosto chytlavá a naprosto skvěle napsaná písnička jemně v country duchu, kterou si na kytaru drnkají miliony kytaristů po celém světě a kterou v soulovějším pojetí interpretovala i Tina Turner. Nemám co dodat, zkrátka Hrdá Mary se dál plaví po řece… Poslední skladbou, kterou na albu najdeme, je Keep On Chooglin‘. Stejně jako v závěrečných skladbách na jiných albech od CCR je i tady prostor pro nějakou tu improvizaci, která v menší míře nikdy nezaškodí.
Bayou Country je velmi podařenou - přestože poměrně krátkou - kolekcí skladeb, ve kterých najdete v podstatě vše, co bylo pro Creedence Clearwater Revival typické - ať už tvrdé skladby se syrovými kytarami, zpěvem i rytmikou, svéhlavé pojetí blues nebo pohodové country písničky. Další alba mám o něco radši a Bayou Country neposlouchám zas tak často, i tak je to však výborná muzika a dát jí méně než pět hvězdiček bych považoval za drobný osobní hřích.
reagovat
zdenek2512 @ 05.08.2014 15:06:57
Ahoj Michale, jak jinak než skvěle napsané. Creedence to byla ta kapela, která mě a mé vrtevníky spolu s Led Zeppelin brala na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Díky za pěknou recenzi :-)
hejkal @ 05.08.2014 16:43:48
Credence je jedna z najúprimnejších kapiel, ktoré poznám, tej hudbe verím každú notu. Dík za pripomenutie.
tykeww @ 05.08.2014 17:39:59
Zdravím Zdeňka i Hejkala, děkuji vám za reakce. Hejkal to vystihl: kouzlo Creedence pro mě spočívá v jejich upřímnosti.
- hodnoceno 3x
- hodnoceno 3x
- hodnoceno 0x