Mötley Crüe - Shout At The Devil (1983)

Když se tahle čtveřice zmalovaných tajtrlíků se svým debutem nekompromisně procpala do mojí aktuální hudební TOP 10, netrvalo dlouho a zvědavost mě donutila poslechnout si i jejich druhé LP s názvem Shout At The Devil. Čekal jsem minimálně stejně výbušnou várku metalizujícího rock´n ´rollu jako na Too Fast For Love - a prvním poslechem jsem byl krutě zklamán. Tohle že je ta kapela, jejíž fláky mi donedávna dnem i nocí zněly v uších? Všechno o stupeň učesanější a nějak to zkrátka neodsýpá - s těmito pocity se můj první poslech stal na několik dní i posledním. Ale než se týden s týdnem sešel, dostalo album druhou šanci a kvality téhle desky se přede mnou začaly objevovat v celé své kráse.

Začátek ale stejně příliš nepochválím - titulní skladba mi prostě nesedla. Možná mi na Mötley přijde málo "cirkulárková", možná její kvality ještě časem docením. O mnoho více se mi líbí třeba pecky Bastard, Looks That Kill nebo Too Young To Fall In Love. Vybrat z materiálu na desce skladby, které by vyloženě vyčnívaly, je ale poměrně obtížné - kromě Shout At The Devil jsou všechny fláky podobně vydařené. Vybočuje možná jen křehká vsuvka God Bless The Children Of The Beast a povedený cover Helter Skelter (autory snad není nutno dodávat).

Bonusy sestávají z demoverzí (oproti verzím na původním albu poněkud nabroušenějších tvarů) Looks That Kill a Shout At The Devil, objevují se zde také nepoužité skladby Hotter Than Hell a I Will Survive. Nejedná se však o nic světoborného, to důležité již jádro desky obsahuje.

Shout At The Devil tedy sice není špatná deska, ale aby byla od Mötley Crüe moje nej, musela by překonat debut - což se jí zkrátka a dobře asi nikdy nepovede.
reagovat

Cossack @ 30.04.2011 18:53:25
Moc mě těší, že jsi dal albu tu „druhou šanci” a ještě víc to, že byla celkem úspěšná... Jestli s dalšími poslechy obliba následovníka debutu poroste, či nikoliv, není už tak důležité, podstatnější je, že si k Tvým uším našel cestu.
Díky za recenzi! ;-)

Tahle banda dosáhla celkem slušných úspěchů jak doma, v Americe, tak i ve zbytku světa... I když už jejich prvotina docela „slušně bodovala”, teprve dvojka "Shout At The Devil" byla, pro mě, tím pravým zásahem „do černého” (což je mimochodem i barva obalu původního vinylového vydání, s taky černým, ale lesklým, obráceným pentagramem, a rudě napsaným jménem skupiny a názvem desky). Oproti, o dva roky starší, "Too Fast For Love" mi „třiaosmdesátka” připadá nápaditější, vyzrálejší, přitom ale pořád ještě dostatečně syrová, divoká a neuhlazená... To se o následující "Theatre Of Pain" z roku 1985 říct nedá, ačkoliv komerční úspěch jí upřít nelze...

Na "Shout At The Devil" se kromě titulní skladby (a vlastně i úvodní, nepočítáme-li intro "In The Beginning") nachází i další „hity”, které jsou součástí koncertních play-listů, stejně jako nejrůznějších kompilací kapely, a to "Looks That Kill" („opatřená” i videoklipem) a "Too Young To Fall In Love" (taky s klipem). Ale tím výčet podařených songů nekončí, naopak by tu měly být jmenovány všechny (svižná "Bastard" či "Red Hot", valivá "Knock 'Em Dead, Kid", závěrečná "Danger" a taky ostatní), včetně baladické instrumentálky "God Bless The Children Of The Beast".

Nemůžu říct, že bych byl nějakým velkým fandou téhle smečky „průserářů” a hodně jejich póz jsem jim nikdy „nežral”, ale přesto čas od času dostanu chuť na trochu jejich chytlavého, přidrzlého rock’n’rollu, a to pak rád sáhnu po některém jejich albu a po "Shout At The Devil" nejraději...
(Pro mě nejlepší od nich, proto čtyři hvězdy.)
reagovat

vmagistr @ 24.04.2011 21:12:44
Cossack: rozhodně zajímavý názor. Mně už ale naopak syrovost a přímočarost u téhle desky v dostatečném množství chybí. Všechno zde "skřípe" (v pozitivním slova smyslu) jakoby o stupeň či dva méně než na debutu.

Cossack @ 24.04.2011 21:24:39
vmagistr: Myslím, že vím, co tím myslíš... Ta syrovost už není tolik syrová, ubylo „punkovitosti”, zato však přibylo „metalovosti”; a to mně vyhovuje kapku víc. Svou roli hraje bezpochyby i skutečnost, že právě "Shout At The Devil" jsem v třiaosmdesátém slyšel jako první věc od Mötley Crüe (nejdřív skladbu a pak i celé album). A nostalgie umí silně ovlivnit... ;-)

P.S. A taky právě v tomto období kapela vypadala nejlíp (mám na mysli jejich image).

Mohyla @ 22.07.2011 06:57:42
Cossack: K výzoru kapely, na mojom CD je iný obal
>> odkaz . S hudobným hodnotením súhlasím.

Cossack @ 24.07.2011 12:19:58
Mohylo, ten „Tvůj” obal je na většině CD verzích alba "Shout At The Devil"; ale na novějších edicích (pod značkou Mötley Records) se vrátili k původnímu pentagramu z LP. Šlo o „gatefold”, čili „rozevírací obal”, kde 4 velké barevné fotky muzikantů byly uvnitř. Texty pak byly na vnitřním obalu... Parádně udělaná deska (což bylo v té době docela časté).