A.C.T - Imaginary Friends (2001)

Švédská kapela A.C.T je jedním z nejnovějších přírůstků/objevů v mé sbírce. Cesta k této partě byla rychlá a doslova "haluzová". Když jsem onehdy objednával na Discogs, hledal jsem nějakého parťáka k Balance of Power, abych nemusel platit poštovné jen za jedno CD. V moři nabídek kulatých placiček měl prodávající i tento kotouč - přesněji řečeno ten jediný mě zaujal. Kapelu jsem absolutně neznal, ale právě včas si vzpomněl, že nějakou podobnou zkratku nedávno yngwie uváděl v poslechovém okénku. Desku jsem začal testovat na youtube a takřka hned mě zaujala. Pro jistotu jsem mrkl na progboard a hle, co jsem nenašel - jednu Braňovu recku. Říkám si: "Co doporučuje tento chlápek špatné být nemůže, vždyť devět z deseti jeho tipů se líbí i mně" - a tak šup s deskou do košíku. Pak už jen první pořádný poslech a bylo vymalováno. Příjemná ťafka do obličeje a hnedle sháňka po dalších titulech. Imaginary Friends byla tedy tou první a už tím je její výsadní postavení takřka zaručeno.

No a o co že těmhle klukům jde; jakou muziku vlastně hrají? Chvíli jsem pro ten jejich "cross" hledal přijatelná synonyma, ale myslím, že termín uvedený v záhlaví jejich biografie je naprosto všeříkající. Elegantně a velmi působivě namíchaný kabaretní prog-rock. Toť jasná definice jejich muziky. Vlivy Queen, Rush, Dream Theater nebo Genesis jsou pospojovány zcela volnomyšlenkářsky a s velkou dávkou nadhledu a humoru. Dle mého jdou ještě mnohem dál než kolegové Beardfish. Kapele A.C.T není cizí muzikál, kabaret, folk ani heavy metal. Naštěstí nejsou tak daleko jako Waltari a jejich hlavním hracím kluzištěm je především progresivní rock. Co je však pro jejich hudbu důležité a do uší bijící je přemíra energie, kterou v sobě kluci nakumulovali a prostřednictvím svých skladeb ji pečlivě dávkují přímo k divákovi.

Na desce se dá vystopovat nespočet pasáží, které překupují napětím, svižným tempem, euforií, bodrou náladou, optimizmem a břitkým smyslem pro humor. Vše je ladně pospojováno a zakomponováno mezi vážná témata a libozvučné instrumentální plochy. Kapela si vás po celou hrací dobu drží na krátký distanc a ze své kuchyně servíruje ochutnávky těch nejrůznějších pokrmů. Vše je krásně stravitelné a ladně klouže hrdlem. Jedinou nezodpovězenou otázkou mi zůstává, komu se barvou svého hlasu podobá zpěvák Herman Saming. Ať přemýšlím, jak přemýšlím...
reagovat

Snake @ 15.02.2019 09:32:51
A.C.T mám rád, z jejich hudby čiší radost a nadhled. Plácaj to dohromady jak pejsek s kočičkou a přitom jim to - kupodivu - funguje.
Postupem času se mi podařilo nakřečkovat celou dgf kromě poslední "Circus Pandemonium". Jednou třeba dojde aj na tu...
Díky za recku.

Brano @ 15.02.2019 09:59:53
Tiež mám rád túto skupinu práve pre tú pestrosť a nadhľad.Horyna,dík za recenziu.

john l @ 15.02.2019 12:46:27
Nový pojem na hudební mapě-podle horynova popisu by se mě to mohlo líbit. Jakou by jste začátečníkovi doporučuli desku?

yngwie3 @ 15.02.2019 13:55:28
to john l: Odporúčam všetky, pekne rad za radom ... a potom repete ...

horyna @ 15.02.2019 15:33:10
john: jelikož jsem v posledních dnech už šťastným držitelem hned prvních třech alb A.C.T z celkových pěti, doporučuji především první dvojici. Jaksi automaticky jsem čekal vývoj směrem vpřed, či nahoru (rozumněj ve skladatelské inovaci a nevšednímu zapojení rozličných témat dohromady) právě s dříve recenzovaným albem č. 3 - Last Epic. Ale dle mého tomu tak není. Jednička i dvojka jsou (daleko) odvážnější počiny se zřetelnější chutí po experimentu. I Braněm představené dílo roku 2003 je melodicky hodně vyspělé, poslechově přívětivé a na nápady záživné, ale... Už tam není ta chuť po objevování tak intenzivní. Deska jede ve své šabloně ze které vybočuje jen minimálně. Následující dvojici už neznám a momentálně ani netoužím po bližším studiu.
Takže Todays a Imaginary dej rozhodně zelenou.

john l @ 16.02.2019 16:02:24
Tahle nová kapela mně dnes dala podobnou ťafku, jako před patnácti lety Pain of Salvation. Hudebně jsou sice jinde, ale ten příval energie je taky nezastavitelnej. Je v tom kus legrace a taky velký umění všechno stmelit, aby se to nerozpadlo.
Objev o kterým jsem neměl ani páru. Díky!

Danny @ 16.02.2019 16:12:06
horyna: Naprosto souhlasím, ten původně nadějný hudební směr se postupně měnil ve směsici předvídatelných postupů. U mě to šlo bohužel ještě dál, že i toto album mi s dalšími poslechy začalo šednout. Pořád je to ale solidní hudba, u které "jen" převažuje pracovitost nad invencí.

Recenzi jsi napsal moc hezky.