Camel - Stationary Traveller (1984)

Camel, potažmo jejich (vele)dílo Stationary Traveller je důkazem toho, že mnohými i zatracovaná 80-tá léta dokázali produkovat velkou kvalitu. Nejspíš pánové šli s dobu, museli, ale nepodlehli tolik a neprodali se jako mnozí jiní a toho si osobně cením velice. Nahrávkou prostupuje zvláštní kouzlo melancholie, nástrojově rozjemnělé do určitých fragmentů, pospojované však tvoří dokonalý emotivní celek. Koncept spadající do Berlína oné doby snad ani nemohl dostat spřízněnější zvukový kabátec a Andy Latimer i zbytek ansámblu tvoří význačnou progresivní skupinu nepodobající se jiné veličině oné doby. Muzika na tomto nosiči, to je jako spící kráska probouzena k životu esencemi hudebních hodnot hluboko zakořeněných v časech minulých, které pomocí nových zvukových momentů prostupují na povrch.

Skutečný poklad alba vidím v jeho středu, v písních jako je dunící trojka Vopos, vzletná, nezkutečně dobře vyzpívaná čtyřka Cloak and Dagger Man- u té se dokonale s albem sladím a vychutnávám si i u jiných nepřijatelný popový opar. Výborná titulní instrumentálka, hned následnou píseň West Berlin- tajemnem opředený kus, v němž je místo a doba nejhmatatelnější. Top alba spatřují v sedmé Fingertips- s něžně broukající baskytarou, hladivým zvukem kláves a citlivým Latimerem za mikrofonem, oduševnělá krása přenesena z notového zápisu přímo do mého srdce. A samozřejmě After Words- dokonalý akordeon a noční klavírní melodie v uspávajícím modu.

V době, kdy leckteré desky velkých kapel, byly sotva přijatelné, se zrodil skvot, tento skvost. Výborná práce pánové!
reagovat

Jarda P @ 10.10.2016 10:51:42
Na Camel se jako na jedné z málo kapel 80. léta nepodepsala, proto by jejich kompletní diskografie měla být ve sbírce každého prog (art) rockera.

luk63 @ 10.10.2016 13:16:39
Jarda P: V mé sbírce není kompletní dílo Camel (ani mnoha dalších zde velebených kapel), takže asi jsem art rocker na prd :-(

Brano @ 10.10.2016 13:31:12
V zbierke mám prvé štyri albumy Camel,tie považujem za najlepšie.

Balů @ 10.10.2016 13:49:15
Zdravím luk63.
Sdílím tvůj názor - pocity.
Vždy jsem velmi opatrný nebo ostražitý k novějším albům mých oblíbených interpretů.
Od Camel jsem od 70tek vstřebal zatím jen Rajaz a jinak spíš sbírám odvahu zda zkusit něco dalšího.
Ale takto to mám i u jiných, např. Wishbone Ash, Spock´ s atd.
Prostě nechci být zklamán a nebo si nechci rědit silný pocit z dobrých alb.
Nevím zda tu najdu pro svůj postoj nějakou další zpřízněnou duši!

luk63 @ 10.10.2016 14:12:45
Přes to, že by mi asi úplně stačila alba Camel, Mirage a Moonmadness, tak mám i většinu dalších až do roku 1979. Není mezi nimi např. The Snow Goose, stačí lepší verze Husy na A Live Record. A takhle to mám s většinou kapel, které hudebně excelovaly v době mého mládí - tedy zajímají mne od nich nejvíc věci od 1966 do 1975, pozdější pouze sporadicky. Ale ten, kdo se dostal ke Camel (když už diskutujeme pod jejich deskou) později a slyšel jako první Stationary Traveller, to může mít obráceně nebo staví všechny alba tak nějak do jedné roviny. Já se ale nudit u hudby odmítám...

john l @ 10.10.2016 14:13:24
možná by řada z vás byla v údivu překvapená nad kvalitou některých děl, kterým jste se báli, nebo z nějakýho důvodu nechtěli dát šanci aby vás směla oslovit.
Zrovna Camel z 84tého je takovým dílem a nejen tři plně bodové recenze tento status obhájí, přikláním se na jejich stranu, desku znám dobře už léta letoucí.
U Camel zklamání neexistuje, jestli jste je poslouchali v sedmdesátkách a líbí se vám Rain Dances, nebo Breathless, klidně vyzkoušejte i novější lp. Andy vytvořil další mistrovské dílo art rocku!

luk63 @ 10.10.2016 14:21:31
Už jsem napsal pod jinou recenzí tohoto alba, že jsem ho měl na CD, a to dost dlouho na to, abych si ujasnil, jestli se mi líbí nebo je to jenom další průměrná deska o kterou prostě nestojím. Těm, kterým šmakuje to ale ze srdce přeju, jen mi nesmějí podsouvat, že tuto desku musím mít taky, že jo Jardo P.

EasyRocker @ 10.10.2016 15:46:55
Camel jsou kouzelníci. Nemám sice ST tak rád jako miláčka Nude, ale Latimerův otisk je nepostradatelný. Asi nejvíce zvukové 80tky...

Jarda P @ 10.10.2016 16:00:24
Luk63:Nemám v úmyslu nikomu nic podsouvat, myslel jsem svůj výrok jen obrazně. Pokud jsem se dotkl něčí ješitnosti, tak se omlouvám. Jsem prostě na Camel zatížený od roku 1976, kdy jsem si z burzy donesl Raindances a zklamání jsem u nich nikdy nezažil. Pokud to někdo slyší jinak, jeho věc.

luk63 @ 11.10.2016 07:30:01
Jarda P: jj, včera jsem měl divnou náladu a trochu mi tvůj výrok vadil. Sorry a doufám, že už budu v pohodě :-)

Snake @ 11.10.2016 08:34:26
Inu, melodie jsou to pěkné, zasmušilé, typický Latimer. Poslouchá se to opravdu dobře, ovšem jak jsem psal níže, první čtyři alba mám prostě raději. Pestrá a variabilní hra bubeníka Andyho Warda a ukázková spolupráce dvojice tahounů Latimer - Bardens mi nepřestane imponovat...

Album jsem ocenil na 3,5 hvězdičky a za těmi si - s ohledem na našlapanou a docela vyrovnanou dgf Camel - pořád ještě stojím.

Jarda P @ 11.10.2016 10:58:37
luk63: OK, nic se neděje. Ta podzimní šeď také na náladě nepřidá.

Camel jsou, přiznám se, moje srdeční záležitost a jako u jedné z mála progresívních kapel mě oslovila i jejich tvorba v 80. letech, protože si i přes nezbytný klávesovější zvuk podržela nápaditost, klasickou uvolněnou melancholii a unikátní atmosféru.

Pressure Points jsou typicky osmdesátkovým klávesovým úvodem podpořeným sólovým výjezdem Latimera... Refugee je klasický, přímočarý, okamžitě působící hit, poněkud může upomenout tvorbu tehdejších stylových souputníků, např. Marillion. Vopos začíná dramatickými, smutnými tóny všudypřítomných kláves a následně se z ní vyklube asi nejvíce ´80´s´ skladba na albu - jednoduché propletení klávesové a basové linie má maximální účinek. V podobném duchu pokračuje The Cloak and Dagger Man s drásavými klávesami, divokými kytarovými výjezdy a úsečnými sborovými refrény. Pak už ale následuje jeden z vrcholů alba - instrumentální titulní kus, kde osmdesátky skoro nepoznáváte, komorní souznění křehké akustické kytary a kláves... nádhera, jako bych slyšel dalšího z mých vrcholných oblíbenců Stevea Hacketta. Skutečný poklad z tvorby Camel, kde zpěv ani není zapotřebí... West Berlin se přiklání znovu více ke klávesám, které diktují tempo, Latimer ale diktuje tempo - tak, jako skoro na celém albu, nahrál zde kytary i basu a podává tu jeden z nejlepších hlasových výkonů. Klávesová sóla mají v sobě hmatatelnou melancholii a éteričnost. Pokud bych měl jmenovat svůj absolutní vrchol, byla by spolu to s titulní skladbou Fingertips, která má skutečně geniálně melancholickou, ospalou melodickou linku a naprosto famózní zpěv. Jako kdyby se Camel vydali někam mezi své klasické teritorium a tvorbu takových U2... pro mě nepopsatelná záležitost, jejíž genialita spočívá ale vlastně v jednoduchosti základního motivu... Poté následují dvě instrumentálky - Missing má živou klávesovou linku i tempo a zajímavé klávesové a pak i akustické kudrlinky. Další malebný poklad, založený na několika jednoduchých motivech a Latimerem vybroušený. After Words je subtilní klavírní, hříčka, uvolňující melancholii před závěrečným náporem energie. Zakončení Long Goodbyes je monumentální a nostalgické zároveň, plně odpovídá svému názvu. Klávesové stěny se prostřídávají s akustikami, krásně do děje vplouvá basa a pak skladba plyne jako těžký příboj až do finále s melancholickým sólem hlavního protagonisty... další vynikající album, za které by měli Latimerovi postavit pomník. První část je více přímočará a klávesová a asi bych jí na hvězdě ubral, ale hlavně druhá mě naprosto pohltila a rád zaokrouhlím hodnocení směrem vzhůru.

Camel si na rozdíl od řady kolegů ze 70. let udrželi i přes zvukové proměny uměleckou integritu a stále jejich tvorbu lze označit jako progresívní a objevnou. Jak už bylo zmíněno, v tomto případě se jedná o neveselý koncept ze života tehdejšího Berlína.

reagovat

Jarda P @ 26.08.2014 11:06:21
I pro mě jsou Camel srdeční záležitost a když se tak zamýšlím, tak jsou možná jedinou kapelou, která si v mých očích i uších udržela stejnou úroveň v průběhu všech dekád minulého století až do dneška. Latimer umí geniálně kouzlit s náladami a proto Camel řadím do mých top 5.

Snake @ 27.08.2014 19:20:42
EasyRockere, díky za pěkné čtení, desku rozebral jsi perfektně a čtivě. Využil bych příležitosti a přihodil krátké hodnocení :

Album Stationary Traveller mám ve sbírce a poslouchám ho rád, vadu na jeho kráse vidím jen v době poplatné sterilní a umělohmotné produkci. Syntíky, jednoduché bicí a v několika případech i drumulator výslednému zážitku zrovna neprospějí...

Vrcholem alba je pro mě posmutněle melodická a krásně vygradovaná instrumentálka Stationary Traveller a opravdu pěkný je i trochu pompézní závěr v podobě skladby Long Goodbyes. Zmínil bych ještě písničky West Berlin, podepřenou důrazným, strojovým rytmem přes efekt prohnaných bicích a pak také Fingertips. Moc se mi líbí krásně klouzavá Fretless Bass, zasmušilý zpěv Andyho Latimera a atmosféra zahuštěná saxofonem Mela Collinse, ale nešťastný a monotóní drumulator kazí "umělecký" dojem. Inu, psala se první polovina osmdesátých let...

Vím, že je otravné ohánět se pořád prvními čtyřmi alby, ale v mém žebříčku si stojí výš. 3,5

EasyRocker @ 28.08.2014 05:21:22
Snake: díky za reakci, na Mela Collise ve Fingertips jsem zapomněl, vnáší tam opravdu skvělou atmosféru, je to pěkně vidět i na živých nahrávkách z té doby...

Tento album hodnotím tak ako to je vidieť hlavne kvôli tomu, lebo je to proste nádherný album od začiatku až do konca. Camel je proste geniálna kapela !!!!!! Po tajomnom úvode Pressure Points nasleduje skvelá melodická Refugee.
Zo skladieb so spevom musím vyzdvihnúť West Berlin, je úžasná. Celý album je krásne melancholický, vyrovnaný a zvukovo spadá do typických 80-tých rokov. Je to koncepčné dielo, ktoré pojednáva o situácii vo vtedajšom Berline.
Titulná Stationary Traveller je opäť dôkazom Latimerovho nezvyčajného gitarového talentu. Posledná Long Goodbyes je s úchvatnou atmosférou, melódiami a geniálnym gitarovým sólom skvelým zakončením tohto krásneho albumu.
Škoda, že sa taký hudobníci ako je Andy Latimer nerodia častejšie. Stationary Traveller je dielo, ktoré svojou kvalitou má čo povedať aj dnes a tak vďaka patrí kapele Camel aj za tento klenot.



reagovat

luk63 @ 13.08.2012 10:50:13
Cédéčko jsem před pár lety měl, ale prodal jsem ho - na můj vkus moc velká porce nudy naráz (alespoň tenkrát jsem to tak vnímal).

martin69 @ 13.08.2012 10:56:26
Výborné album!!!!!

Cossack @ 13.08.2012 11:59:52
Mě CAMEL taky nechytili (a pak jsem jim už nedal šanci). Luk to vystihl i za mě – nuda…
Nevím to na 100 %, ale myslím, že to bylo právě tohle CD, které jsem zkoušel (několikrát); marně.

alienshore @ 13.08.2012 17:47:27
Je to samozrejme vec názoru komu sa čo páči a čo nie. V prípade Camel som striktne neobjektívny a som tomu aj rad. Ich hudba je viac o estetike, cítení a pocitoch ako o hráčskej technike a virtuozite, ktoré prezentovali iné kapely. Vďaka rôznorodosti je hudba užasná, preto aj Camel robili kedysi hudbu pre rovnako zmýšľajúcich hudobných fajnšmekrov.

Jarda P @ 16.08.2012 10:36:07
Pro někoho nuda, pro mě skvost. Vůbec Camel je jedna z mých nejoblíbenějších kapel a Andy Latimer vyjímečný kytarista.Snad se ještě vzpamatuje z leukémie a ještě něco stvoří.

PaloM @ 09.04.2014 08:59:41
Moc pekný album.