Love Sculpture - Blues Helping (1968)

Filozof ovšem album znát bude....
Mě se podařilo tenhle "unikát" sehnat už dřív, ale možná, že EMI ho už pustili do světa a mezi sběrateli se zase objevil.
Album je v podstatě jako prvotina podle dobových zvyků pojato jako kolekce coververzí, které jsou zahrány na velmi slušné úrovni. Přiznám se, že bych raději meditoval nad jejich druhým (a posledním albem), které přineslo právě onen Sabre Dance, ale bohužel ho nevlastním, třebaže si ho pamatuji... Ale k věci.
Projekt je bluesovou kolekcí vybraných standardů, které získaly novou tvář a je co poslouchat.

STUMBLE - Kingovu verzi natočili i Bluesbreakers. Edmunds je famózní,ale Mayallova parta podle mého názoru "dodala" lepší background a nepotlačila kapelu do pozadí, jako se tomu děje zde. To srovnání se nabízí hned v prvním plánu...

3 O´CLOCK BLUES - klasické číslo od legendárního B.B. Kinga nám představí stylotvorné pojetí, v němž Williams a Jones uvolňují prostor Edmundsovi jako zpěvákovi a výtečnému kytaristovi. Dokázal si osvojit bluesový výraz opravdu přesvědčivě a hrát elektrické blues v r. 1968 se v Británii považovalo jako známka slušného vychování...

I BELIEVE TO MY SOUL - klasické číslo Ray Charlese (zdařile interpretované i naším Michalem Prokopem blahé paměti). Tato coververze není úplně podle mého gusta. Je příliš rozředěná vokály a Jones, třebaže zpívá zaníceně, mě nepřesvědčuje, že vybral správně. Také zde chybí údernější klavírní hra. Akordy jsou příliš subtilní. Kytarové sólo to sice napravuje, ale jenom zčásti. Mám jinou představu.

SO UNKIND - přesně podle ducha legendárního Elmora Jamese šlape skladba ve středním tempu. Klavír se srovnává s kytarou a ta se Jamesovi těmi zrychlenými klouzavými tóny přibližuje na dohled.

SUMMERTIME - další klasika. Gershwinova legendární skladba vždycky lákala ke zpracování a Love Sculpture rovněž neodolali. Začátek je velmi subtilní v pěvecké výpovědi i v přitlumeném hudebním doprovodu, zpěvu se ujal opět bubeník Jones. Hezká barva hlasu, i když místy méně elastického. Edmunds zahraje výtečné sólo, překrývající celý prostor a ještě připojí v unisonu s kytarou hlasový doprovod

ON THE ROAD AGAIN - tajemné bzučení a už je zde známé téma a skladba od Canned Heat z alba Boogie With Canned Heat. Hypnotický rytmus nás zvolna přivádí do transu. Podařilo se zde udržet napětí navíc do skladby implantovat kytarové sólo, které ovšem nijak neruší celkovou koncepci, stejně jako Edmundsův vstup v závěru písně

DON´T ANSWER THE DOOR - Johnsonova skladba je výtečným rhythm and blues, ve které usedne Edmunds i za klávesy hammondek, které podkreslují jeho kytarovou hru a podmanivý hlas. POdle mého soudu jedna z nejpřesvědčivějších skladeb na albu

WANG-DANG-DOODLE - černošský basista Willie Dixon bluesrockové kapely inspiroval poměrně často a tak trio sáhlo i po této skladbě. Zazpíval si ji baskytarista Williams. Mechanicky se opakující riff udržuje ve skladbě napětí a emocionálního ducha. Edmunds sází pružné, ale úsporné tóny přímo do černého...

COME BACK BABY - Ray Charles "dodal" další skladbu. Velmi přesvědčivé blues s mistrovsky vystřiženým kytarovým sólem. Skladbě by slušela delší stopáž, aby více vynikl její výraz. Velmi dobře uchopená a zahrané téma...

SHAKE YOUR HIPS - Mooreův bluesový standard Love Sculpture pojímají v ideální shodě mezi tzv. černošským a bělošským pojetím. Edmunds do rychlého tempa sází rychlé tóny se suverénní jistotou, jak ve zrychlovaných tak úsporných pasážích

BLUES HELPING - závěrečná skladba je vlastní jedinou autorskou záležitostí tria Love Sculpture.
Výtečná tečka nakonec, jako třešinka na dortu. Edmunds přesvědčuje, že britské elektrické blues není jen Clapton, Green a Taylor..., ale i on. S erudicí sobě vlastní kytarové téma rozvíjí do prostorného obrazce a z pozadí slyšíme ponuré basové tóny a šustící činely bicích. Ryzí a velmi přesvědčivá ukázka elektrického blues par excellence!

Stylotvorné a podmanivé a milovník daného žánru nebude protestovat. Ostatně je to hudba z doby, "kdy blues bylo králem" na bristkých ostrovech. Je v ní cit, vřelost a emoce.
Dávám albu čtyři hvězdy, protože na příštím albu se kapela posunula (pokud se pamatuji z poslechu) ještě o kus dál a ten rozdíl bych rád zvýraznil.
reagovat

Filozof @ 12.05.2011 19:23:59
Filozof sem, Filozof tam...
Víš vůbec, že jsi trefil další moji srdcovou desku?? :-))
S těma dobovejma zvyklostma je to trochu ošemetné - operoval bych s nimi opatrně. Jinak druhá deska Love Sculpture je dost o něčem jiném. Blues se vytratilo... Tuhle mám 50x raději.
A jestlipak víš proč? (Nápověda - čím se ta deska liší od desítek podobných žánru a doby? :-)

Petr Gratias @ 13.05.2011 16:57:52
Zdravím Filozofe,
díky za reakci. No album Forms And Feelings si pamatuji, ale už je to velmi dávno, abych nad tím dokázal zameditovat v nějakém hlubším zamyšlení. Sabre Dance mi utkvěla jako famózní záležitost v uších, ale je mi líto, zareagovat nějak hlouběji v daném příkladu nedokážu. Bude to už asi třicet let, co jsem to slyšel u kamaráda u něho na desce doma a tehdy jsme na tom ujížděli... Je ale pravda, že abych mohl být objektivní, potřeboval bych to slyšet znovu. Tuhle možnost nemám. Takže se omlouvám, že nereaguji.
Zdravím a přeji příjemný víkend!

gunslinger @ 16.08.2011 19:28:37
drsné blues..... toto je moja krvná skupina