Love Sculpture - Blues Helping (1968)

Dave Edmunds patril k najlepším gitaristom zo 60. rokov, čo dokázal na dvoch albumoch formácie Love Sculpture. Dnes si niečo povieme o debutovom kúsku Blues Helping z roka 1968.

Kým začnem, musím sa priznať, že som si prečítal miestny profil a pobavila ma autorova domnienka, že patrí u nás k neznámym hudobníkom. Podľa mňa ho možno mnohí nepoznali po mene, ale jeho hit I Hear You Knocking z roka 1970 pozná azda každý. Plus by som rád vedel, odkiaľ sa vzala informácia, že inšpiroval Keitha Emersona hrať klasiku, keďže The Nice ju hrali preukázateľne už v roku 1967 a 1968, pričom Edmunds svoj Šabľový tanec vydal až koncom roka 1968.

Ja som sa s jeho tvorbou zoznámil v detstve, otec mal nahrané albumy Love Sculpture. Prvé CD som si kúpil koncom 90. rokov, výberovka I Hear You Knocking sa okamžite stala jednou z najhranejších v mojom živote. Blues v krvi, pekné melódie v srdci a chytľavé pesničky v rukáve, dodnes ho milujem.

Pravdou je, že Edmunds bol výnimočný gitarista aj na dnešné pomery, hoci v 70. rokoch už sólovanie prenechával sprievodným gitaristom a on sa venoval len rytmizácii a spevu. Avšak v dobách Love Sculpture bol jednoducho skvelý. Táto kapela je jednou zo zástupu, ktorý sa v Británii sformoval v rámci bluesového boomu. Aj preto je debut v podstate kolekciou starých bluesových štandardov. Autorská skladba je tu len jedna, k tomu sa ešte dostanem. Zaujímavé je, že Edmunds v spomienkach povedal, že o blues v tej dobe nevedel nič, ale EMI chcelo bluesový album, keďže bol v kurze, a tak sa rýchlo vrhol na albumy B. B. Kinga a Bluesbreakers s Ericom Claptonom a okukal, čo sa dalo. A že mu to šlo!

Novo transformované bluesové trio John Williams (basa) – Bob Jones (bicie) – Dave Edmunds (gitara, klávesy, spev) nám tu ponúka jednu z najživších štúdiových bluesových kolekcií vôbec! Už majstrovská inštrumentálka The Stumble ma nabudí tak, že by z toho Red Bull opĺzol. Veľkou devízou je zvuk, kapela našla veľmi svojské zafarbenie, nástroje sú veľmi čisté a pritom rockovo ostré a dravé. Osobne nepoznám druhú skupinu s takto kryštálovým zvukom. Každopádne to ešte nie je všetko, vrieskal by telemarketing a výnimočne mal by pravdu. Dôjde na všetky podoby blues. Pomalé (Three O’ Clock Blues, Don’t Answer The Door, Come Back Baby), rýchle (So Unkind, Shake Your Hips), spevné (I Believe To My Soul) i zadumané (On The Road Again). Každá skladba spočíva z väčšej časti z gitarových sól, Edmunds znie pod spevom, v sprievodoch, skrátka všade. To sa mi veľmi páči, dnes už sa takto blues veľmi nehrá. Zaujímavé sú aj niektoré úpravy známych coverov. Taká Summertime je prekvapivo nežná. Väčšine verzií, čo poznám, dominuje vypätý spev a nie je to len Janis Joplin. Love Sculpture zvolili úplne pokojný hlas a skladbe to dodalo zaujímavé zafarbenie. O to väčší kontrast potom vzbudí ostré gitarové sólo. Majstrovský kúsok! A energia idúca z takej Wang Dang Doodle je neopísateľná. Predstavte si veľký tresk a vynásobte ho dvomi.

Záverečná inštrumentálka z autorskej dielne skupiny, titulná Blues Helping, je v podstate zložená z gitarového sóla. Rozmýšľam, či v tých časoch vôbec bol na svete lepší bluesový gitarista (a že ich vtedy bolo!).

Mám CD s bonusmi, najprv je tu raritný singel kapely The Human Beans – Morning Dew (Take Me For A Walk)/It’s A Wonder. Teda, šlo o skupinu The Image, v ktorej hral Edmunds, Williams a Tommy Riley (bicie). Vydavateľ jej zmenil meno, lebo nastupovala psychedélia a zdalo sa mu, že takto bude singel úspešnejší. Každopádne je to príjemná dobová psychedelická dvojka.

Nachádza sa tu aj nealbumový singel z počiatku roka 1968. River To Another Day/Brand New Woman, Love Sculpture sa na a-strane ešte držali popovej nálady, ktorá na albume nahrávanom v lete 1968 úplne vymizla. Béčko Brand New Woman už je plnokrvné odsýpajúce blues, parádna vecička!

Pokiaľ sa zaujímate o elektrifikovanú bluesovú hudbu, Blues Helping je zásadný počin, základný kameň, etalón kvality. A ešte je to aj skvelá muzika. Kapela dosiahla na prvý pokus všetko, čo sa v blues dosiahnuť dalo, nuž sa na druhom albume pustila do progresívnych vôd, ale o tom až nabudúce.

Antony @ 23.08.2025 13:36:23 | #
Mám obě alba, raději mám to druhé, je ostřejší a od blues uvolněnější.
Edmunds byl možná dobrý kytarista (nepovažuji za rozhodující), ale hlavně si uměl vybrat materiál s hitovým potenciálem a přesvědčivě jej interpretovat (to považuji za rozhodující). Prakticky všechno zde jsou převzaté skladby, takže posluchač je často mohl znát i odjinud. To platí i pro hit I Hear You Knocking, který jednak neudělal pod hlavičkou LOVE SCULPTURE, jednak autorem je Dave Bartholomew, kdy již v první interpretaci Smiley LEWISem se v roce 1955 píseň stala velkým hitem. Od té doby skladbu přepracovala spousta hudebníků, Edmunds přišel v roce 1970 prakticky k hotovému. Tím nechci nijak snižovat jeho zásluhy, jen zasazuji události do kontextu.

hejkal @ 23.08.2025 14:28:13 | #
Áno, je to tak. Druhý album mám veľmi rád, recenziu nahodím v najbližších dňoch.

zdenek2512 @ 23.08.2025 17:43:23 | #
Skupinu jsem neznal, pustil jsem na YT a koukal jsem, výborné album i skupina. Wang Dang Doodle jsem slyšel v podání Livin Blues. 

hejkal @ 23.08.2025 18:28:26 | #
Tak to som rád, že si sa nechal inšpirovať. Pravda, aj Livin' Blues túto klasiku zahrali skvelo.

jiří schwarz @ 23.08.2025 23:14:05 | #
Ahoj hekale, díky tobě za mé seznámení s další zajímavou skupinou, R&B miluju, a tak jsem dal ještě dnes na uši (ten se k šedé a deštivé Praze dnes velmi hodil). Tentokrát jsem ale nebyl úplně nadšený. 
Jistě mám rád ten styl, o tom žádná. A budu spíš psát víc o tom, co mi vadilo. Pro tebe krystalický zvuk, ale pro mě místy taky dost prázdný. Takové skoro nic s absolutní dominancí elektrické kytary. Chybí kapela, spoluhráči, skupinová hravost, radost. Basa zvukově upozaděná, ale je pravda, že také s něčím k soundu nepřispěla, negenerovala žádné napětí. Chybí jakékoliv instrumentální oživení, jen absolutní dominance té kytary (ano, výborné, ale misty s ne moc příjemným zvukem - například otvírák). Spousta kapel té doby měla dynamičtější zvuk. Třeba Steamhammer. A to nemluvím o tom, co považuji za naprostou špičku v oblasti blues, a to Jimi Hendrix Experience, kdybych se držel roku 1968. U blues mám rád jako jeden z atributů m.j. tu měkkost a ohebnost, ta se tady neprojevila nikde. Naprostá chvála pro Summertime, velmi zajímavé položeného ne do bluesové ostrosti a vypjatosti, ale spíš do psychedelična s těmi vokály. 
Na každý pád díky, jsem rád, že jsem poznal.

hejkal @ 24.08.2025 07:07:42 | #
Som rád, že si skúsil čosi (staro)nové. Zvuk je jedinečný, rozpoznateľný, beriem, že sa nemusí páčiť každému. Mňa oslovil.

Filozof ovšem album znát bude....
Mě se podařilo tenhle "unikát" sehnat už dřív, ale možná, že EMI ho už pustili do světa a mezi sběrateli se zase objevil.
Album je v podstatě jako prvotina podle dobových zvyků pojato jako kolekce coververzí, které jsou zahrány na velmi slušné úrovni. Přiznám se, že bych raději meditoval nad jejich druhým (a posledním albem), které přineslo právě onen Sabre Dance, ale bohužel ho nevlastním, třebaže si ho pamatuji... Ale k věci.
Projekt je bluesovou kolekcí vybraných standardů, které získaly novou tvář a je co poslouchat.

STUMBLE - Kingovu verzi natočili i Bluesbreakers. Edmunds je famózní,ale Mayallova parta podle mého názoru "dodala" lepší background a nepotlačila kapelu do pozadí, jako se tomu děje zde. To srovnání se nabízí hned v prvním plánu...

3 O´CLOCK BLUES - klasické číslo od legendárního B.B. Kinga nám představí stylotvorné pojetí, v němž Williams a Jones uvolňují prostor Edmundsovi jako zpěvákovi a výtečnému kytaristovi. Dokázal si osvojit bluesový výraz opravdu přesvědčivě a hrát elektrické blues v r. 1968 se v Británii považovalo jako známka slušného vychování...

I BELIEVE TO MY SOUL - klasické číslo Ray Charlese (zdařile interpretované i naším Michalem Prokopem blahé paměti). Tato coververze není úplně podle mého gusta. Je příliš rozředěná vokály a Jones, třebaže zpívá zaníceně, mě nepřesvědčuje, že vybral správně. Také zde chybí údernější klavírní hra. Akordy jsou příliš subtilní. Kytarové sólo to sice napravuje, ale jenom zčásti. Mám jinou představu.

SO UNKIND - přesně podle ducha legendárního Elmora Jamese šlape skladba ve středním tempu. Klavír se srovnává s kytarou a ta se Jamesovi těmi zrychlenými klouzavými tóny přibližuje na dohled.

SUMMERTIME - další klasika. Gershwinova legendární skladba vždycky lákala ke zpracování a Love Sculpture rovněž neodolali. Začátek je velmi subtilní v pěvecké výpovědi i v přitlumeném hudebním doprovodu, zpěvu se ujal opět bubeník Jones. Hezká barva hlasu, i když místy méně elastického. Edmunds zahraje výtečné sólo, překrývající celý prostor a ještě připojí v unisonu s kytarou hlasový doprovod

ON THE ROAD AGAIN - tajemné bzučení a už je zde známé téma a skladba od Canned Heat z alba Boogie With Canned Heat. Hypnotický rytmus nás zvolna přivádí do transu. Podařilo se zde udržet napětí navíc do skladby implantovat kytarové sólo, které ovšem nijak neruší celkovou koncepci, stejně jako Edmundsův vstup v závěru písně

DON´T ANSWER THE DOOR - Johnsonova skladba je výtečným rhythm and blues, ve které usedne Edmunds i za klávesy hammondek, které podkreslují jeho kytarovou hru a podmanivý hlas. POdle mého soudu jedna z nejpřesvědčivějších skladeb na albu

WANG-DANG-DOODLE - černošský basista Willie Dixon bluesrockové kapely inspiroval poměrně často a tak trio sáhlo i po této skladbě. Zazpíval si ji baskytarista Williams. Mechanicky se opakující riff udržuje ve skladbě napětí a emocionálního ducha. Edmunds sází pružné, ale úsporné tóny přímo do černého...

COME BACK BABY - Ray Charles "dodal" další skladbu. Velmi přesvědčivé blues s mistrovsky vystřiženým kytarovým sólem. Skladbě by slušela delší stopáž, aby více vynikl její výraz. Velmi dobře uchopená a zahrané téma...

SHAKE YOUR HIPS - Mooreův bluesový standard Love Sculpture pojímají v ideální shodě mezi tzv. černošským a bělošským pojetím. Edmunds do rychlého tempa sází rychlé tóny se suverénní jistotou, jak ve zrychlovaných tak úsporných pasážích

BLUES HELPING - závěrečná skladba je vlastní jedinou autorskou záležitostí tria Love Sculpture.
Výtečná tečka nakonec, jako třešinka na dortu. Edmunds přesvědčuje, že britské elektrické blues není jen Clapton, Green a Taylor..., ale i on. S erudicí sobě vlastní kytarové téma rozvíjí do prostorného obrazce a z pozadí slyšíme ponuré basové tóny a šustící činely bicích. Ryzí a velmi přesvědčivá ukázka elektrického blues par excellence!

Stylotvorné a podmanivé a milovník daného žánru nebude protestovat. Ostatně je to hudba z doby, "kdy blues bylo králem" na bristkých ostrovech. Je v ní cit, vřelost a emoce.
Dávám albu čtyři hvězdy, protože na příštím albu se kapela posunula (pokud se pamatuji z poslechu) ještě o kus dál a ten rozdíl bych rád zvýraznil.
reagovat

Filozof @ 12.05.2011 19:23:59 | #
Filozof sem, Filozof tam...
Víš vůbec, že jsi trefil další moji srdcovou desku?? :-))
S těma dobovejma zvyklostma je to trochu ošemetné - operoval bych s nimi opatrně. Jinak druhá deska Love Sculpture je dost o něčem jiném. Blues se vytratilo... Tuhle mám 50x raději.
A jestlipak víš proč? (Nápověda - čím se ta deska liší od desítek podobných žánru a doby? :-)

Petr Gratias @ 13.05.2011 16:57:52 | #
Zdravím Filozofe,
díky za reakci. No album Forms And Feelings si pamatuji, ale už je to velmi dávno, abych nad tím dokázal zameditovat v nějakém hlubším zamyšlení. Sabre Dance mi utkvěla jako famózní záležitost v uších, ale je mi líto, zareagovat nějak hlouběji v daném příkladu nedokážu. Bude to už asi třicet let, co jsem to slyšel u kamaráda u něho na desce doma a tehdy jsme na tom ujížděli... Je ale pravda, že abych mohl být objektivní, potřeboval bych to slyšet znovu. Tuhle možnost nemám. Takže se omlouvám, že nereaguji.
Zdravím a přeji příjemný víkend!

gunslinger @ 16.08.2011 19:28:37 | #
drsné blues..... toto je moja krvná skupina