Jefferson Airplane - Crown of Creation (1968)

Také s tvorbou této legendární formace, která v podstatě s Jimim Hendrixem, Janis Joplin, Grateful Dead, Grand Funk Railroad či Doors spoludefinovala americká rocková šedesátá léta, jsem se seznámil relativně nedávno. Recenzí jsem samozřejmě četl velká množství, ale leckdy protichůdných a možná úplně stoprocentně nevěděl, co mám vlastně očekávat. Trojice kytar a pětice vokalistů byla výzvou. Tohle album jsem měl od JA jako první a to větší bylo moje nadšení...

Do děje nás vtahuje neodolatelně až akustický úvod Lather, podmanivý hlas Grace Slick kraluje a ovládá pole od prvních okamžiků... Jen pomalu a nesměle se připojuje basa, atmosféru dolaďují zvukové efekty s výbuchy bomb apod... In Time má podobnou náladu, více se už ale prosazují vícehlasy... nepolapitelná, líná, ospalá atmosféra přelévající se mezi akustickými a klávesovými vlnami... Také Triad je klasikou se slavným textem o "švédské trojce", kterou podává Grace Slick s naprostou suverenitou a noblesou a posouvající celou skladbu do komorní polohy - spolu s Janis Joplin skutečně dvojice mimořádných ženských hlasů té doby. Star Trek je první rockovou odpichovkou, poprvé přináší výraznější energii, ale v rámci možností... náladou se přenášíme někam k soudobým Doors, blýskne se i dravější kytarové sólo. Share a Little Joke je prvním dokonalým ztělesněním pojmu psychedelie, a to jak nazvučením nástrojů a atmosférou, tak i bohatými vokálními harmoniemi, které se staly vývozním zbožím JA. Instrumentální souboje ve druhé polovině jsou neopakovatelné, stejně jako vyzpívávaný refrén. Chushingura je pak o něco více než minutovou zvukomalebnou hříčkou, tvořenou reprodukovanými zvuky nástrojů a rytmickými údery... další úlitba době. If You Feel je dokonale harmonicky vystřiženou oddechovkou, která vás musí dostat do dobré nálady, i kdybyste snad nechtěli. Parádně vedené vokály, vyvrcholené v refrénu, a psychedelické ostny kytar a kláves. Jednoduché - dokonalé! Titulní skladba je ovšem dokonalou ukázkou doby a rockové tvorby téhle epochy - vůdčí vícehlasy, znepokojující a velmi nervní a značné instrumentální napětí včetně bohaté rytmiky přinášejí určitě jeden z tvůrčích vrcholů desky. Tady není čas na odpočinek, děj vás velmi rychle pohltí a cloumá s vámi nemilosrdně až do konce tohoto dramatu... Musí přijít uklidnění - Ice Cream Phoenix je lehkým, opět skvělými vícehlasy osvěženým kusem ve stylu čtyřky Star Trek, i když s důraznějšími elektrickými kytarami. Greasy Heart je zneklidňujícím, ostrým, psychedelicky orientovaným songem, který ovládá znovu bezchybně Grace Slick.
Ještě dramatičtější a drásavější dopad má ale nejdelší The House at Pooneil Corners, nejdelší skladba, která uzavírala regulérní album. Její rozdrásaný refrén a chaotické psychedelické běsnění jsou na závěr alba erupcí - spolu s titulní skladbou či Triad jeden z vrcholů tohoto díla. Bonusové vydání pak obsahuje čtyři experimentální skladby:
Ribump Da Bap Dum Dum je rytmickou hříčkou, Would You Like a Snack? a autorským podílem Franka Zappy je rytmicky vykolejenou klavírní "etudou" s vokálními improvizacemi. Share a Little Joke v mono verzi je jen dokumentem. Saga of Sydney Spacepig je ukázkou tehdejší zvukové nevázanosti - akustický jam se samplovaným chrochtáním a vokály - pokud se v tomhle vyžíváte, je to něco jako floydovská Alanova psychedelická snídaně ;.), Přiznám se, že na tyhle experimenty musím mít náladu, ale to nemění nic na kvalitě studiového alba...

Crown of Creation pro mě představuje špičkovou úroveň melodického, psychedelického zvuku 60. let, který měl za oceánem prostě neopakovatelné kouzlo a souhlasím s řadou názorů zde (hejkal? a další), že to Evropa v té době nezopakovala. Shodou okolností jsem nedávnou dočetl Danielsovu knihu převážně o Robertu Plantovi a vlastně měl na věc stejný názor a inspiroval se vždy skoro 100%ně americkými formacemi, což bylo pro mne příjemné zjištění. Je tu spousta hudebních vlivů, které se dokonale slévají do omamných tvarů a barev. Bude-li někdo sledovat dokument o 60s a Kalifornii a bude chtít nějaký hudební podkres, mezi jinými mu určitě doporučím i tohle album - je esencí doby (včetně obalu).




reagovat

zdenek2512 @ 30.01.2015 12:12:27
Napsal jsi to naprosto dokonale, pro mě je tohle album a Surrealistic Pillow, to nejlepší co kapela nahrála. Zkus si sehnat DVD se záznamem festivalu v Monterey v roce 1967, vystoupení Jefferson Airplane, Big Brother & Holding Company, Jimi Hendrix a Who = to nejlepší v oblasti rocku co doba nabízela. Grace Slick byla v té době mladá a krásná, přesně podle slov Petra Dorůžky květ mezi květy.

Bujení psychedelických výhonků, které nastalo na albu After Bathing at Baxter's, Jefferson Airplane na dalším opusu do značné míry zamezili a vracejí se k sevřenějším písničkovým formám, jimž ale zůstává vlastní typická west-coastová rozevlátost. Na Crown of Creation najdeme vyzrálé kompozice, které ale nebaží za každou cenu po hitovosti a ani zvukové experimentování neházejí tak úplně za hlavu. Viz decentně přimíchané ruchy a hlasy do úvodní písně Lather s výrazně folkovým nápěvem Grace Slick nebo krátká zvuková koláž Chushingura uzavírající první stranu. Na ní nečekaně převažují volnější tempa a dominuje jí jediná převzatá věc, skladba Triad od Davida Crosbyho s pikantním tématem oslavy "lásky ve třech".

B-strana nabízí dynamičtější kusy, ve kterých se dere do popředí kytara Jormy Kaukonena často využívající wah wah pedál, stejnou pozornost - a to na celé ploše alba - si ale zaslouží i kreativní basové linky Jacka Casadyho. V písni If You Feel se pěvecky blýskne Marty Balin, Ice Cream Phoenix vyniká propracovanou stavbou, ale přirozeným vyvrcholením je závěrečná The House at Pooneil Corners, naléhavé protiválečné memento doprovázené hutnými zášlehy kytary a varhan. Jefferson Airplane jsou na své čtvrté desce semknutým tělesem, tvůrčím týmem, z něhož žádná z osobností příliš netrčí a všichni pracují pro celek. Crown of Creation neohromí na první poslech, ale při těch dalších má schopnost nenápadně se vetřít pod kůži.


Recenze již zveřejněna na xplaylist.cz
reagovat

Téměř okamžitě po vydání desky After Bathing At Baxter´s začali Jefferson Airplane pracovat na svém dalším albu. Během prvních šesti měsíců roku 1968 vyprodukovali při několika nahrávacích frekvencích dostatek materiálu, takže v srpnu toho roku mohlo k fanouškům kapely zamířit zbrusu nové LP nazvané Crown Of Creation. Název alba přímo koresponduje s obalem, jemuž vévodí úmyslně deformované skupinové foto členů kapely, zasazené do atomového hřibu z Hirošimy. Podle slov kytaristy Paula Kantnera lze i nukleární výbuch považovat za jistý druh zrození, o čemž kriticky pojednává i text titulní skladby desky.

První skladba Lather je zahalena odérem tajemného napětí, když Grace Slick vypráví příběh člověka, který chtěl zůstat navždy dítětem. Nástroje se drží dost zpátky, výrazněji se ukazují jen temné tóny akustických kytar. Sólo obstarává blízký přitel kapely Gary Blackman, přičemž jeho nástrojem se stala tzv. "nose guitar" (pro neznalé - zacpěte si jednu nosní dírku a zkuste nepodobovat kvílivý kytarový zvuk). Rozvážné akustické aranžmá zachovává i skladba In Time, napsaná tandemem Balin/Kantner. Paul Kantner zde obstarává i hlavní zpěv, Balin a Slick mu jen sekundují. Zásadnější impuls dodá až v polovině skladby Kaukonenův krátký, ale výrazný elektrický výstup. Zajímavou a pro hnutí hippies příznačnou tematiku (paralelní soužití se dvěma muži) otevírá Grace Slick ve skladbě Triad. Tu původně napsal David Crosby pro svou kapelu Byrds, po odmítnutí od ostatních členů ji ale daroval Jefferson Airplane. Jede se zde opět striktně akusticky, zvonivé kytary přitom podbarvuje majestátný Casadyho basový zvuk. Tyto tři úvodní skladby hodnotím z celé desky jako nejpovedenější.

Za mikrofon se konečně pořádně dostává také Balin, příležitost mu k tomu dává Kaukonenova píseň Star Track. Aranžmá skladby už je elektrické a ozvláštňuje jej také použité kvákadlo, ale chybí mi tu výraznější "tah na branku" - písnička od sólového kytaristy by neměla jen tak proplouvat kolem. Balinova Share a Little Joke má v sobě airplanovského odéru trošku více, dominují zde Drydenovy bicí a jedovatě kvílivá sólová kytara. Skladba Chushingura je podobnou (i když výrazně komornější) hlukovou vsuvkou jako A Small Package... z předchozí desky, nic zásadního. Výrazné akordové intro a Kaukonenovy "štěky" na kytaru uvozují skladbu If You Feel s Grace Slick za mikrofonem. Nelze si nevšimnout hypnotického Kaukonenova sóla a krásné baskytarové linky. V titulní skladbě se Casady projeví ještě výrazněji - Crown of Creation už (i díky jeho baskytaře) rachotí hodně obstojně a o to víc v ní vynikne krásná vícehlasná vsuvka. Na řadě je druhý Kaukonenův příspěvek Ice Cream Phoenix. Zvuk Kantnerovy akustické kytary se zde mísí se sólovými vyhrávkami a hlasy Balina a Slick jsou během celé skladby krásně propojené. Skladbě by ale prospělo živější pojetí, přijde mi hodně unylá. Ještěže se hned nato přihlásí výrazným projevem Grace Slick. Její rukopis a hlas zatím vždy znamenal záruku živé skladby a ani Greasy Heart není výjimkou. Na závěr pak přichází psychárna The House at Pooneil Corners. Podle slov členů kapely má jít o jakési temnější dvojče skladby The Ballad of You and Me and Pooneil z After Bathing at Baxter's. Hutné, unisono znějící tóny kytar a baskytary se derou neúprosně vpřed a nad nimi se vznáší plačtivé vokály Martyho a Grace či Kaukonenovy táhlé, houkavé melodie. Tenhle závěr desky mi naprosto vyhovuje, netřeba říkat víc.

Bonusové skladby mají v případě tohoto alba zajímavou výpovědní hodnotu - ukazují totiž, že Crown of Creation mohla znít podobně experimentálně jako její předchůdce. Ať už jde o další krátkou kakofonickou vsuvku Ribump Ba Bap Dum Dum, či ve spolupráci se samotným Frankem Zappou napsanou skladbu Would You Like a Snack? Zahrnuta je zde i singlová, agresivněji nahraná verze skladby Share a Little Joke. Samostatnou kapitolou je pak přes deset minut trvající volný sled hudebních motivů, studiových hovorů a téměř všudypřítomného chrochtání, nazvaný The Saga of Sydney Spacepig. Věřím, že nahrávání Sydneyho mohlo být pro kapelu i zábavné, ale jako řadový posluchač mám s takovými experimenty už trošku problém. Asi nejvíc se mi líbí motiv, nacházející se až téměř na konci skladby, kdy Jorma jen tak brnká na akustickou kytaru a zbytek kapely do toho občas chrochtá, občas zpívá, občas jenom kecá. Možná ale přece jenom linie, navržená na After Bathing at Baxter's, měla pokračovat i na Crown of Creation - návrat k stravitelnějším písňovým tvarům kapele dle mého příliš neprospěl.

Album Crown of Creation mělo navázat na úspěch předchozích desek kapely, v mých uších se mu to však nepodařilo. Je zde sice několik velmi dobrých skladeb (zvláště vysoko hodnotím začátek desky), ale jako celek řadím Crown of Creation k těm méně povedeným nahrávkám Jefferson Airplane. Bude to jen za tři hvězdičky, natolik mám v diskografii kapely jiné favority.
reagovat