Jefferson Airplane / Crown of Creation (1968)

Téměř okamžitě po vydání desky After Bathing At Baxter´s začali Jefferson Airplane pracovat na svém dalším albu. Během prvních šesti měsíců roku 1968 vyprodukovali při několika nahrávacích frekvencích dostatek materiálu, takže v srpnu toho roku mohlo k fanouškům kapely zamířit zbrusu nové LP nazvané Crown Of Creation. Název alba přímo koresponduje s obalem, jemuž vévodí úmyslně deformované skupinové foto členů kapely, zasazené do atomového hřibu z Hirošimy. Podle slov kytaristy Paula Kantnera lze i nukleární výbuch považovat za jistý druh zrození, o čemž kriticky pojednává i text titulní skladby desky.

První skladba Lather je zahalena odérem tajemného napětí, když Grace Slick vypráví příběh člověka, který chtěl zůstat navždy dítětem. Nástroje se drží dost zpátky, výrazněji se ukazují jen temné tóny akustických kytar. Sólo obstarává blízký přitel kapely Gary Blackman, přičemž jeho nástrojem se stala tzv. "nose guitar" (pro neznalé - zacpěte si jednu nosní dírku a zkuste nepodobovat kvílivý kytarový zvuk). Rozvážné akustické aranžmá zachovává i skladba In Time, napsaná tandemem Balin/Kantner. Paul Kantner zde obstarává i hlavní zpěv, Balin a Slick mu jen sekundují. Zásadnější impuls dodá až v polovině skladby Kaukonenův krátký, ale výrazný elektrický výstup. Zajímavou a pro hnutí hippies příznačnou tematiku (paralelní soužití se dvěma muži) otevírá Grace Slick ve skladbě Triad. Tu původně napsal David Crosby pro svou kapelu Byrds, po odmítnutí od ostatních členů ji ale daroval Jefferson Airplane. Jede se zde opět striktně akusticky, zvonivé kytary přitom podbarvuje majestátný Casadyho basový zvuk. Tyto tři úvodní skladby hodnotím z celé desky jako nejpovedenější.

Za mikrofon se konečně pořádně dostává také Balin, příležitost mu k tomu dává Kaukonenova píseň Star Track. Aranžmá skladby už je elektrické a ozvláštňuje jej také použité kvákadlo, ale chybí mi tu výraznější "tah na branku" - písnička od sólového kytaristy by neměla jen tak proplouvat kolem. Balinova Share a Little Joke má v sobě airplanovského odéru trošku více, dominují zde Drydenovy bicí a jedovatě kvílivá sólová kytara. Skladba Chushingura je podobnou (i když výrazně komornější) hlukovou vsuvkou jako A Small Package... z předchozí desky, nic zásadního. Výrazné akordové intro a Kaukonenovy "štěky" na kytaru uvozují skladbu If You Feel s Grace Slick za mikrofonem. Nelze si nevšimnout hypnotického Kaukonenova sóla a krásné baskytarové linky. V titulní skladbě se Casady projeví ještě výrazněji - Crown of Creation už (i díky jeho baskytaře) rachotí hodně obstojně a o to víc v ní vynikne krásná vícehlasná vsuvka. Na řadě je druhý Kaukonenův příspěvek Ice Cream Phoenix. Zvuk Kantnerovy akustické kytary se zde mísí se sólovými vyhrávkami a hlasy Balina a Slick jsou během celé skladby krásně propojené. Skladbě by ale prospělo živější pojetí, přijde mi hodně unylá. Ještěže se hned nato přihlásí výrazným projevem Grace Slick. Její rukopis a hlas zatím vždy znamenal záruku živé skladby a ani Greasy Heart není výjimkou. Na závěr pak přichází psychárna The House at Pooneil Corners. Podle slov členů kapely má jít o jakési temnější dvojče skladby The Ballad of You and Me and Pooneil z After Bathing at Baxter's. Hutné, unisono znějící tóny kytar a baskytary se derou neúprosně vpřed a nad nimi se vznáší plačtivé vokály Martyho a Grace či Kaukonenovy táhlé, houkavé melodie. Tenhle závěr desky mi naprosto vyhovuje, netřeba říkat víc.

Bonusové skladby mají v případě tohoto alba zajímavou výpovědní hodnotu - ukazují totiž, že Crown of Creation mohla znít podobně experimentálně jako její předchůdce. Ať už jde o další krátkou kakofonickou vsuvku Ribump Ba Bap Dum Dum, či ve spolupráci se samotným Frankem Zappou napsanou skladbu Would You Like a Snack? Zahrnuta je zde i singlová, agresivněji nahraná verze skladby Share a Little Joke. Samostatnou kapitolou je pak přes deset minut trvající volný sled hudebních motivů, studiových hovorů a téměř všudypřítomného chrochtání, nazvaný The Saga of Sydney Spacepig. Věřím, že nahrávání Sydneyho mohlo být pro kapelu i zábavné, ale jako řadový posluchač mám s takovými experimenty už trošku problém. Asi nejvíc se mi líbí motiv, nacházející se až téměř na konci skladby, kdy Jorma jen tak brnká na akustickou kytaru a zbytek kapely do toho občas chrochtá, občas zpívá, občas jenom kecá. Možná ale přece jenom linie, navržená na After Bathing at Baxter's, měla pokračovat i na Crown of Creation - návrat k stravitelnějším písňovým tvarům kapele dle mého příliš neprospěl.

Album Crown of Creation mělo navázat na úspěch předchozích desek kapely, v mých uších se mu to však nepodařilo. Je zde sice několik velmi dobrých skladeb (zvláště vysoko hodnotím začátek desky), ale jako celek řadím Crown of Creation k těm méně povedeným nahrávkám Jefferson Airplane. Bude to jen za tři hvězdičky, natolik mám v diskografii kapely jiné favority.

» ostatní recenze alba Jefferson Airplane - Crown of Creation
» popis a diskografie skupiny Jefferson Airplane