Cobham, Billy - Inner Conflicts (1978)

Rok 1978 je pro Billyho Cobhama hodně plodný. V tomto roce vydal dvě studio alba /Simplicity of Expression plus tohle/ a jeden fajnovej koncert Alivemutherforya. Inner Conflict je koncepčně zajímavá deska. Je složena z pěti skladeb. Jako úvodní track Cobham připravil svůj osobní medajlon. Je to vlastně desetiminutová hudební koláž zahraná na bicí a perkuse, propojená se syntezátory a syntezátorovým programingem, nejspíš technickou novinkou té doby. Osobně mě tyhle prezentace na Billyho deskách nudí. Ale po tomto stejnojmenném úvodu jako album, přichází to pravé ořechové. Deska se odsud dělí na dvě části. Ta první část /tracky 2 a 4/ je čístá fussion druhé půle sedmdesátých let, řízlá funky, latino a afrika ryrtmikou. V druhé skladbě se prezentují kytarová a klávesová sóla. Elektrické piáno mě zde vyloženě těší. Ve čtvrté skladbě je zajímavá přidaná hodnota - trombon a píšťalka. 
Druhá část /track 3 a 5/ co do obsazení muzikantů jede v úplně jiné lajně. Zapoměl jsem totiž dodat, že každá část má rozdílné muzikanty, krom Billyho, to je jasné. Song 3 /Nickles and Dimes/ je především o bohaté dechové sekci. Závěr alba /track 5/ navozuje uvolnění od napětí a výkonu předchozích písní, akusticky zahraná skladba - krom keyboard sóla od George Dukea - v ležérním, uvolněném duchu dá čas mozku na vzpamatování se z této fussion jízdy. 

Billy Cobham si na natáčení pozval ředu světových hudebních veličin. Don Grolnick, Ruth Underwoodová, Steve Khan, John Scofield, Alphonso Johnson, George Duke, bratři Breckerové a další. Ti všichni se podíleli na nahrávání skvělého alba, plného krásné fussion melodiky. ****z***** Plný počet nemohu udělit kvůli první sklabbě, která celý dojem z alba srazila o jednu ježatou.

Judith @ 20.08.2023 13:58:24
Úvodní skladba není zlá, i když bych ji tipovala spíš na Gong, někde v jejich Flying Teapot období. Album je zajímavé, když mi ale jako další začalo hrát o rok starší Magic, musím říct, že téhle podobě mám Cobhama raději - o Simplicity of Expression, Depth of Thought ani nemluvě.

stargazer @ 20.08.2023 14:34:41
Ano, musím souhlasit a kvitovat.... album Magic /1977/ a album Simplicity of Expresssion, Depth of Thought /1978/ jsou po mnoho stránkách přístupnější posluchačovu uchu, než Inner Conflict. Je to slyšet jako celek. Má to A a má to Z. V recenzi jsem to schválně nezmínil, ale mám takový dojem, že Inner C. nevznikl jako prvoplánová deska, spíš se mi zdá, že spojili na album kde co našli, možná něco nově vytvořili, třeba track 1. Ale výsledek zní docela kompaktně, i když by se mohlo zdát, že to co udělali, je vlastně šílené.