Citizen Cain - Serpents In Camouflage (1993)

Na stopu občana Kanea mne přivedli Braňo s Mayakem, ale matně si vzpomínám, že jsem některou z kreseb zdobící první alba kapely už kdysi zahlédl. Mohlo to být v době uvedení desky na trh, tedy zhruba okolo roku 1993/4. Ale pochybuji o tom, že by se kdy vyskytla v nějaké z tehdejších sítí prodejců s hudbou, je tedy možné, že se má vzpomínka váže k recenzi v nějakém z historických čísel časopisu Spark. Tehdy mi byla nejspíš úplně ukradená, jelikož jsem kopie, ba ani originály nějakých Genesis nevyhledával.

Rok se sešl s rokem, vlasy trochu prořídly a místo burácejících kovotepců mi už pěknou řádku let v souromých anketách vítězí právě sorta z okruhu Genesis, Yes, Barclay J. H. a mnoha dalších.


Chlapci vylíčili hudbu Citizen Cain v těch nejgenesisovských a nejmarillionovských barvách až jsem měl strach, jestli nepůjde o nezdravé kopírovací manévry. První poslech byl trochu zmatečný a vyzníval do ztracena, to je však u náročné muziky zcela běžné. Další ochutnávky už začínali šmakovat o poznání lahodněji. Citizen Cain mají ve své DNA naroubován bumerangovský efekt a tak když je poslechnete podruhé, potřetí, jen těžko se s nimi na delší čas loučíte, protože právě ona komplexnost vás nepřestává šimrat na zátylku. Je to podobné jako u Genesis, jenže ty se mezi kladívko, kovadlinku a třmínek přivádí jaksi automaticky. Když už je něčeho příliš, pošlete Gabrielovce podobně jako natěsno připoutanou manželku/milenku na pár dnů z domu. Vyrazíte do přírody hloubat, meditovat a čerstvý vítr do plachet vám znenadání fouknou zrovinka Citizen Cain.

Ano, lze uznat že nejde o žádné novum a je zázrakem, že v tak těžkých letech jaká byla pro progresivní rock ty devadesátá, podobná hudba vůbec vystrčila růžky. Ale strukturální složitost, nápaditost a velká melodická síla vycházející ze svých dávných vzorů progrockery nepřestane nikdy bavit poslouchat.
A o to přec jde, muzika nás má zabávať.
reagovat

Vôbec nepochybujem o tom,že keby vydali Citizen Cain tento debutový album o desať rokov skôr,určite by sa zaradili medzi také hviezdy neoprogu ako Marillion,IQ,Pendragon,Twelfth Night alebo Pallas.Jednoducho,roky deväťdesiate,najmä ich prvá polovica tomuto žánru neboli naklonené.Komerčný pop v tej dobe bol bezduchý a odpudzujúci a rockovú scénu ovládlo grunge a nirvánovská depresia v podaní Kurta Cobaina.

Citizen Cain nie je len ďaľší bohapustý klon gabrielovských Genesis.Aj keď Cyrus spieva na nerozoznanie od Gabriela,v hudbe cítiť poriadny kus nadšenia príznačného najmä pre neoprogresívne skupiny začiatkov rokov osemdesiatych.Mám na mysli najmä obdobie skupiny Marillion so spevákom Fishom.Podobné pocity mám aj pri počúvaní Serpents in Camouflage.A dovolím si povedať,že táto hudba má dušu,aj keď inštrumentálne výkony a virtuozita pánov z Citizen Cain nedosahuje kvalitu,akú predvádzali napríklad páni z Genesis.Celú tvorbu skupiny poznám veľmi dôverne,ale práve tento debut mi najviac prirástol k srdcu a aj po čase sa znovu a znovu k nemu vraciam.

Moje hodnotenie je čisto subjektívne.Priznávam,že mám slabosť na tento hudobný žáner a už roky si pri jeho počúvaní hoviem ako prasiatko pri plnom válove.Táto hudba mi robí dobre a necítim potrebu hladať niečo nové a za každú cenu dychvyrážajúce.Možno som v tomto obmedzený,ale to je už môj problém.Takže,mojím hodnotením sa neriaďte,ale album si vypočujte a názor si urobte sami.Na svoje si prídu najmä fanúšikovia skupín Genesis a Marillion.
reagovat

martin69 @ 08.01.2012 17:43:25
Brano,dobře napsané.Vyzkouším!

Brano @ 08.01.2012 23:55:59
Martin,ďakujem.Vyskúšaj,možno Ti táto muzika "sadne".

PaloM @ 09.01.2012 07:58:05
Braňo, veď ťa už poznáme a vieme, čo rád počúvaš. Nemusíš nikomu vysvetľovať a zdôvodňovať, proste ťa takáto muzika baví a to je najdôležitejšie. Čo si kto myslí je vedľajšie. Ja ti na rovinu vravím, že keby si tu nevložil vetu "Cyrus spieva na nerozoznanie od Gabriela", aj by som to skúsil. Na druhej strane, je to poctivé varovanie :-)
Dávaš výborné tipy, no toto ťažko prehryznem, dlhbo som nepočúval ani sólovky orginálneho Gabriela :-)

Brano @ 09.01.2012 16:44:53
Palo,keď niekto spieva ako P.Gabriel,tak to je u mňa najlepšie odporúčanie. :-)

Libor @ 12.01.2012 16:12:59
Branova poznámka o příbuznosti Citizen Cain s Genesis a Marillion mě přinutila si tuto kapelu poslechnout. Je mi záhadou, jak mi mohla v 90.letech uniknout, ač jsem právě takovou hudbu tehdy vyhledával. První poslech mi vykouzlil na tváři pobavený úsměv, neboť podobnost s Gabrielem (zpěvěm) a Marillion (hudebně) je neodiskutovatelná.
Zatím jsem se dostal k prvním dvěma albům (asi nejlepším, neboť mi připadá, že na dalších lehce hudebně ukročili stranou) a stále více mi připadá, že neslyším Genesis s Gabrielem, Marillion s Fishem, ale Citizen Cain s Cyrusem. A myslím, že je to tak dobře (pro mě určitě). Spíš mě napadá jiná, ne tolik známá, prog kapela Twelfth Night a jejich album Fact And Fiction, které mi Citizen Cain náladou připomínají. Není to hudba jednoduchá, plno změn rytmů a nálad, ale zpěvem velmi melodická a díky zajímavým klávesám i hodně zvukomalebná. Občasné použití flétny (snad proto někteří vzpomínají i Jethro Tull, které já tam ale neslyším)
je jenom ku prospěchu. Velmi zajímavá parta a pro mě určitě i zajímavý objev (i když notně opožděný).
Branovi díky za připomenutí.

PaloM @ 11.05.2012 19:49:18
Tak už to nie je pravda, čo som napísal v januári. Prehrýzavam sa dosť ľahko. Prvý raz to počúvam, veľmi príjemná muzika. Asi preto, že som nič extra nečakal a tak ma v dobrom prekvapili

Po zmene - redukcii pôvodných "starých" Genesis s Peterom Gabrielom, na Genesis v čele s Philom Collinsom je to album, ktoré ako jedno z prvých evokuje v 90.rokoch atmosféru Genesis zo 70.rokov...
Spev Cyrusa je spevom Gabrielovho dvojníka - hlasový rozsah, frázovanie, zmysel pre dramatično, často výpravné texty ...
Iste, po inštrumentálnej stránke zvyšok kapely nedosahuje kvality svojich velkých vzorov /vlastne v histórii kapely Citizen Cain sú podstatní len spevák Cyrus a klávesák Stewart Bell/, ale atmosféra nahrávky je stejne veľkou nostalgiou za najslávnejším obdobím Genesis, pritom hudobné nápady a spôsob skladania kopmozícií je nepochybne iný - originálny a svojský.
Úvodná "Stab In The Back" má po viacerých počutiach takmer hitovú ambíciu /na záver albumu je aj bonus - jej demo verzia/ a väčšina skladieb /štyri zo šiestich/ majú vyše 10 minút a sú nabité spústou nápadov a motívov. Klasické album graduje asi najlepšou, titulnou kompozíciou " Serpents In Camouflage".
Album nepochybne zaujímavé, priamo povinné pre genesisovských staromilcov...


reagovat