Clepsydra - Alone (2002)

13.11.2019 EasyRocker | #

Narozdíl od elektroniky, hard´n´heavy či sofistikovaného metalu jest k nemalé kulturní újmě artrock země Helvétského kříže nepočetný a pozapomenutý. Jaký nečekaný úder mi uštědřil tenhle démant, svedly jen klasiky žánru - Not of this World, Space Revolver, The Wake, Clutching at Straws nebo Evening Games.

Třináctiminutový epos Tuesday Night ukazuje, že se Švýcaři nelekají rozepjatých konstrukcí a závažných témat. Pendragonovské bouřlivé přílivové klávesové vlny střídají skvostná akustická intermezza. Marco Cerulli je duší souboru a zde je první důkaz. Bujná sprška Hubertových kláves přináší druhý opus magnum Travel of Dream. Otevřít nebeská vrata - k tomu zve čistá, soustředěná a pokorná hudba. Jasná inspirace duem Barrett/Nolan či Stevem Rotherym. Závěrečný duet klavíru a akustiky, fantaskní nálety tónů... Pietro Duca s paličkami dává konečné Rozhřešení. Jako za fishovské éry Marillion plynule vstoupí trojka The Return. Další dávky prosluněné idyly, očistné koupele v akusticko-klávesovém moři. Kytarová smyčka z jiných světů se mnou jen bezmocně lomcuje a pohupuje. Tak silný duet skladeb nepamatuju už léta, i provařeným kolegům Clepsydra ukazuje záda. V klávesové moci je The Father, pod nimiž mocně duní de Vitova basa a hned poté Cerulliho rotheryovské krupobití. Symbolický návrat z nebes k tíživé rockové hmotě. Naléhavý zpěv Aluisia Magginiho a rytmické bouře napoví, že Alone je asi nejrockovějším zářezem desky. Cerulli se ale o sólový krasopis obrat nenechal. Potemnělé představení The Nest diktují naléhavý zpěv, klávesy a Cerulliho a de Vitovy eskapády. Kdo si rochní v hogarthovských Marillion jako mistr Horyna, nebude zklamán ani finálovým menu. God or Beggar - klávesy střídá opět akustická clona, jako šerosvit na Rembrandtových plátnech. S End of Tuesday opět propojený dvojblok. Konečný výstup vzhůru ze Země. Magginiho výkřiky volají spásu, která přijde s rozžhavenou, pomalu mizející jízdou celé rockové jednotky. Na bonusovce je sympaticky riffová smutnohra Old Dream a klávesově i vokálně pestrá předělaná věc Eagles (původně 1993). Dokupy 75 minut zaplněných do poslední noty.


Z průsvitného sněhu alpských obrů prýštící hudba. Jste-li naladěni na pozitivistické vibrace Pendragon, Jadis, Marillion nebo gilmourovky, dolehnou k vám odpovídající, nejen hudební ozvěny. Jediná, marginální výtka jsou občas afektované "meineovské" výšky Magginiho. Má-li mít pětka hmatatelné měřítko, pak tohle album.

reagovat

Mayak @ 13.11.2019 15:36:31
Easy : ... s hrdosťou môžem napísať, že po prečítaní Tvojej recenzie na album "Alone" som dojatý - krásna výpoveď a mám veľmi príjemný pocit, že čaro tohoto albumu objavilo už celkom dosť Progboarďákov. Veľká vďaka ...

EasyRocker @ 13.11.2019 16:10:02
Mayak: až teď si uvědomuju, že mi z textu vypadlo poděkování Vám s Branem - byly to vaše letité recky, které mě donutily koupit první album od nich, Fears :-) Taky fantastický, ale tohle je ještě lepší. Jak jsem slyšel druhou věc, jen jsem se vlnil nebyl jsem schopen slova. Nádhera a ještě jednou díky za propagaci a inspiraci!

jirka 7200 @ 13.11.2019 16:20:39
V tvých vzletných slovech cítím vznešenou oslavu velkolepého díla souboru Clepsydra ! Viva! Jsem rád, že kvality tohoto souboru oceňujeme stejnou měrou !

EasyRocker @ 13.11.2019 16:28:52
Tak vidět, že je i někdo další naladěn na podobnou vlnu, vždycky zahřeje u srdíčka!

Mayak @ 13.11.2019 17:13:24
... tak si zase nostalgicky pripomeniem - Z Galérie Progboardu ...

CLEPSYDRA, 31.máj 2014, Centrum Kultury i Sztuki - Oskard, Konin, Poľsko ... po koncerte ...

>> odkaz

>> odkaz

>> odkaz

EasyRocker @ 13.11.2019 17:20:58
Já se teď chystám na tohle:

>> odkaz

PaloM @ 13.11.2019 19:46:25
Dávam prednosť tomuto oficiálnemu dvd >> odkaz
Nemám pocit, že by spevák občas uletel do afektu. Je proste perfektný.
A ešte nerozumiem, prečo je vyzdvihovaný práve album Alone. Po niekoľkých vypočutiach mám pocit, že ide o silnú a vyváženú štvoricu - spolu s predošlými.

horyna @ 14.11.2019 06:06:01
Mám samozřejmě velmi rád toto album, ale tak nějak k tělu mí víc pasuje předešlá dvojice nahrávek. Fears proto, že byla první a More... má v sobě zvláštní náladu, která přitahuje jako magnet:-)

jirka 7200 @ 14.11.2019 07:50:11
jak to slyším já :

Každé album Clepsydry je trochu jiné, jak obsahově a zvukově. Já pozoruji postupný vývoj v kvalitě, od alba Hologram, které je pro mne nepoživatelné pro své osmdesátkové pojetí zvuku, přes postupné narůstání kvality, pilováním aranží a vymaňování se ze sevření svých vzorů. Pro mě až na albu Alone rozkvetla Clepsydra do plné krásy do svébytného a osobitého spolku.

Mayak @ 14.11.2019 08:32:47
... vnímam to rovnako, ako Jirko, všetky albumy sú fajn, ale kvalita evidentne narastá časovou postupnosťou a "Alone" je proste vrchol, už asi definitívne ...

PaloM @ 14.11.2019 08:55:53
Ďakujem za odozvy. Možno keď budem dlhší čas počúvať Clepsydru, prídem k podobnému názoru.
Musím sa pochváliť ako zberateľ :-) Podarilo sa mi postupne (z 3 e-shopov) skompletovať štvoricu CD štúdioviek, tak sa teším. Akurát novinku zatiaľ neviem zohnať v obchode.

Brano @ 14.11.2019 11:24:31
Dovolím si malé vyznanie:

Clepsydra je moja láska
sestra srdca môjho belostná
spievam jej len o sedmikráskach
pod vankúš jej dávam hviezd plný snár... :-)

a autorovi recenzie ďakujem!

Brano @ 14.11.2019 11:29:35
...a PaloM,nová Clepsydra sa dá kúpiť na Just for kicks music shop za 17 euro+poštovné 4,50.Je to veľa za 1CD,teda aspoň pre mňa,takže počkám nejaký čas na prijateľnejšiu cenu.

PaloM @ 14.11.2019 11:36:18
Braňo, ďakujem za e-shop.

EasyRocker @ 14.11.2019 12:08:10
I já obratem zkompletuju sbírku řadovek, zkrátka musím:-) Ještě jednou díky za plodnou diskusi a tipy!

horyna @ 14.11.2019 12:56:56
Vlastně ten vývoj kapely vnímám stejně, jen ne vždy to nejlepší musí být vašemu srdci také nejbližší.

horyna @ 14.11.2019 13:02:48
Ale víte co je na tom všem nejlepší. Že naše společné recenze na novinku Clepsydra strhly pořádnou lavinu zájmu o tuto partu. Konečně se chytili i Palo, Easy, projevil je Jarda, Zdeněk a třeba i ostatní nekomunikující.

Stran koupě nové desky. Prodejce jež doporučuje John musím naplno podpořit. Od Poláka Toma jsem nekupoval už několikrát, naposledy právě Anubis a vždy bylo jednání maximálně kladné. Přesně jak píše, obchoduje s novinkami, jež jsou zabalenci a za pár dnů máte tovar doma. Ceny má velmi solidní. A proto neváhejte a věřte Discogs, lepší portál s muzikou (a hlavně nesehnatelnou, sběratelsky raritní muzikou) neexistuje :-) :-)

29.10.2019 jirka 7200 | #

Když se Clepsydra zakousne, tak jen tak nepustí. To tvrdí mnozí fanoušci této kapely z různých koutů světa, rovněž tak někteří členové fóra Progboardu. I já po recenzi na jejich žhavou novinku The Gap neodolal a vrátil jsem se k předchozím deskám tohoto souboru. Z nich mne nejvíce upoutalo CD Alone, které bylo vydáno před dlouhými a dlouhými lety – až v roce 2001.

V kapele před nahráváním tohoto alba došlo jen ke kosmetické úpravě v sestavě - dlouholetý baskytarista Andy Thommen přenechal svůj post Nicole De Vitovi. V roce 2000 byl připraven repertoár, který byl následujícího roku v letních měsících natočen.

Toto album mě zaujalo z několika důvodů. Clepsydra zde dopilovala svůj pohled na muziku, ve které čerpá z osvědčeného zdroje Marillion, IQ a špetky nálad Rush, ovšem s přimícháním vlastních postupů. Skupina ve většině případů vytvořila kostru písně s několika přechody, Philip Hubert přidal majestátní a hutné klávesové party. Kytarista Marc Cerulli, který má neobyčejný cit pro tvorbu melodických sól ve vhodný okamžik mezi sloky vložil překrásná a vyšperkovaná sóla, někdy jen ornament, jindy popustil svou fantazii a vtělil ji do krásně zahraných tónů. Štafetu s otextováním převzal od Andyho tentokrát zpěvák Aluisio Maggini, které své vize vtělil do dlouhých a mnohovýznamných souvětí a zapracoval jednotlivé příběhy do koncepční podoby o smyslu lidského bytí. Až na několik několik pokusů v refrénech se na nějaké verše moc nehrálo, šlo spíše o poezii. Aluisoio texty dokázal podat neotřelým způsobem, kde pracoval s různou dynamikou napsaných slov, opepřenou svým melodickým italským přízvukem, že nebýt bookletu, často se mi v mysli zjevovaly úplně jiná slova :-). Se svým hlasem v nahrávkách hodně čaroval – často ztišil hlas až do šepotu, někdy jen tak melodicky vyprávěl, jindy nechal své hlasivky rozeznít naplno. Díky svobodné práce s textem se rozvolnila i struktura skladeb, které se staly v konečné podobě komplikovanější a právě tu je klíč k jedinečnosti tohoto alba.

A abych také já trochu rozčeřil vody ohledně přirovnávání zpěváka k nějakým známějším umělcům, tak mě v kombinaci s klávesy a akustickou kytarou náznakem(!) připomněl Gedyho Lee z Rush.

Tento výše popsaný způsob skládání je aplikován na všechny písně, takže je celkem jasné, že výsledek je velmi soudržný a jakoby sevřený útvar. Hudba na albu v podstatě bez mezer plyne, takže jsem se častokrát vzpamatoval, až oněch 62 minut uběhlo, což se mi stalo nesčetněkrát. To je důkazem kvality. Ani jedna skladba nevyčnívá, není tu také žádná instrumentálka do počtu, jako tomu je na posledním albu.

Shrnuto : ač všeobecně méně známá kapela ze Švýcar, bez vydávající firmy a jen vlastním nákladem v roce 2001 dokázala v tomto období natočit a vydat jednu ze stěžejních nahrávek melodické neo progresivní scény. Porovnejte schválně s v tomto roku vydanými alby. Staří pardálové Yes a Marillion nepředložili žádný zázrak, Pallas, Shadow Gallery, Seven Reizh, Jadis – za mě je Clepsydra jasným vítězem!

Deska Alone je rovněž po zvukové stránce jejich nejlepším albem (pominu li částečně umělé samply bicích, hlavně činelů). Novinka The Gap ani starší alba této kvality nedosahují. Rovněž kytarista Marc Cerulli byl pro kapelu zásadním kytaristou a podobně talentovaného a invenčního hráče podobného typu skupina nenalezla. Za mě plný počet bodů.



reagovat

Mayak @ 29.10.2019 11:04:10
Vynikajúca recenzia, Jirko, doslova mi aj po rokoch od vydania albumu čítaš z hlavy a ja súhlasím s každou Tvojou vetou ...
Je to najlepší a najkomplexnejší album kapely Clepsydra a som rád, že aj Ty vnímaš význam Marca Cerulli-ho pre celkový sound amsámblu, ako nepostradateľný a na novinke "The Gap" proste chýbajúci ...

Jarda P @ 29.10.2019 12:23:00
Vidím, že se budu muset blíže seznámit s touto pro mě dosud neznámou kapelou. Po vyposlechnutí jejich poslední desky jsem to neměl v úmyslu, ale dlouhé zimní večery přicházejí, tak začnu pěkně od počátku.

PaloM @ 30.10.2019 11:43:09
CD Alone mi cestuje spolu s (CD) Hiromi z USA, tak sa teším a budem si to počúvať zo svojho :-)
Vďaka Jirka.
Momentálne neviem porovnaním rozlíšiť albumy Clepsydra, ktorý je najlepší a tak nemôžem hodnotiť.

EasyRocker @ 30.10.2019 16:24:58
Deska objednána!! Od téhle kapely mám jen Fears, tak jsem zvědav, ale myslím, že nezklamou :-)

EasyRocker @ 11.11.2019 17:27:03
Nádherná, dokonalá hudba. Koukám s otevřenou pusou. Od Švýcarů jsem čekal nejvyšší kvalitu a dostal jsem možná ještě o chlup víc. Mayak to napsal trefně - geniální prolnutí Marillion a Pendragon.

06.11.2004 Mayak | #

Aj v krajine tých najkvalitnejších svetových syrov, hodiniek a bankových inštitúcií občas vznikne a funguje (aspoň určitú dobu)progresívne rocková kapela, ktorá naozaj stojí za to!
V 80.rokoch to boli skutočne vynikajúci(žiaľ, pramálo známi) DEYSS, v súčasnosti je to najmä skupina, pohybujúca sa v teritóriu štýlu a hudobného výrazu kdesi uprostred prog rockových hviezd, ako sú Marillion a Pendragon...
CLEPSYDRA je skutočne partia muzikantov, ktorých tvorbu (zatiaľ štyri radové albumy) sa oplatí poznať!
A pre tých, čo majú hodne radi koncepčné, dramatické albá (typu "Brave" od Marillion, čiastočne "Not Of This World" od Pendragon), bude posledné CD skupiny s názvom "Alone" skutočnou chuťovkou a skvostom v privátnej zbierke.
Album je pozoruhodné už tým, že jeho predná strana obalu (booklet) má tri rôzne, alternatívne verzie, vždy na bledomodrom podklade (1. Ryba - treska 2. Chobotnica 3. Kurča vo forme polotovaru, pripravené snáď na grilovanie/pečenie :-) )
Dramatický, do výšok postavený vokál Aluisio Magginiho nebezpečne pripomína farbou hlasu a frázovaním Klausa Meineho (z nemeckých pop rockových "Scorpions"). Inštrumentálne je základom zvuku kapely CLEPSYDRA intenzívne využívanie klávesových nástrojov (Philip Hubert) a často až plačlivej gitary (na tomto albume i predošlom ?Fears? na nej hraje Marco Cerulli). Album má však ako celok nesmierne krásnu atmosféru a udrží Vás v koncentrácii na hudbu do poslednej sekundy jeho trvania.
Zatiaľ, čo predošlé album "Fears" bolo silne Hogarthovsky marillionovské, toto, ešte lepšie evokuje najviac Pendragon Nicka Barretta v tej úplne najlepšej forme. Vlastne "Alone" najviac priláka najmä skutočne skalných fanúšikov tak H Marillion, ako aj Pendragon. CLEPSYDRA si však zachováva jednoznačne vlastnú tvár, množstvo momentov a kompozičných nápadov v ich hudbe je špecifických len pre nich.
Nie je to iste vec každodenná, ale aj švajčiarsky progresívny rock môže mať svojho päťhviezdičkového generála, v tomto prípade úplne zaslúžene...

reagovat