Bozzio Levin Stevens - Black Light Syndrome (1997)

Začal byl úplně jinak…
Jak už jsem napsal na jiném místě – King Crimson jsem obdivoval a stále obdivuji v letech 1969-1975. Velmi mě zaskočilo, že počátkem osmdesátých let pojmenoval Fripp tehdejší zformovanou kapelu stejným názvem. Album Discipline mě velmi překvapilo. Nový zvuk, nový styl nové uchopení hudební formy a rytmů…. Ale v dalších letech jsem nabyl subjektivního dojmu, že frippovský samožerský akademismus vede jeho hudbu do chladné, odměřené podivné formy prozkoumávání elektronického jádra s proměnlivými sestavami kapely ve které vládl téměř diktátorským způsobem.
Jejich první koncert v Paláci kultury v Praze mě ale ohromil. Na pódiu bylo v hudební akci šest lidí a předváděli neskutečné a neslyšené věci. Také to bylo tím, že jsem se na tuhle kapelu moc těšil a považoval jsem návštěvu jejich koncertu za jakési splnění mého snu. No, ohromen jsem opravdu byl! Za pár let později v Divadle Archa jsem byl z přestavěné kapely a Frippova povýšenectví téměř otráven a odnesl jsem si na King Crimson víceméně negativní názor. Postupem let jsem zjistil, že jejich alba z osmdesátých let moc neposlouchám a tak jsem je prodal (O to víc jsem se upnul na jejich sedmdesátá léta…) Třebaže jsem byl kamarády přesvědčován, že Thrak a The Cons(truck)t Of Light jsou výtečné projekty, jejich pocity jsem nesdílel… Přesto jsem ale nějakým zvláštním vnitřním způsobem hledal nějaký blíže nespecifikovatelný derivát jejich hudby…
Najednou jsem čistě náhodou narazil na album Black Light Syndrome, na kterém byl podepsán výtečný Tony Levin a tak jsem si řekl, že se zkusím vypravit tímto směrem, i když jsem tušil, že tohle trio bude instrumentální a rozhodně nenabídne nějaký "písničkový set". Když jsem pak album doma doposlouchal, tak jsem učinil závěr, že tohle je cesta, která má jasnější kontury a nebudeme po ní tápat, anebo padat do škarpy nějakých samoúčelných experimentů, ale hudby podle mého gusta v progresivních obrazech...
Terry Bozzio byl pro mě jako bubeník skutečný velmistr bubenického řádu. Jeho muzikantské cítění mi vždy připadalo vynalézavé, podnětné a kreativní, takže bych mohl hovořit o „drumming-soundu“. Ovšem jméno kytaristy Steve Stevense jsem víceméně blíže neznal, ale i jeho kytarová manifestace mě opravdu přesvědčila...

THE SUN ROAD - úvodem zaznívají cinkavé zvonečky a pak jakoby ve vlnách se přibližují potemnělé basy a zvonivé kytarové tóny. Náladotvorné obrazy, které se objevují na sluncem zalité cestě. Možná nějak takhle si trio přálo, abychom už podle názvu kompozici vnímali. Stevensova elektrická kytara má dlouhý syrový tón, který prokresluje prostor. V rychlých pasážích mi mírně připomene McLaughlina, ale on sám má vrostlé rockové kořeny, ze který se dá jen těžko vytrhnout... Bozziovy bicí nástroje působí spíše jako prozkoumávání možností rytmických obrazů a Levinovy basy se vzájemně prolínají. Stevens popřeje prostor ke zvukovým kouzlům, které zvolna nabírají emotivní charakter

DARK CORNERS - jasnější elektrický riff deformovaného kytarového tónu, který získává téměř horrorový sound si pohrává se základním nápadem. Bozzio rozehrává svoji baterii s napojenými basovými figurami, které ždímá Levin z baskytary, ale zároveň je zde playbackem přitočen stick, který moduluje zvláštní tóny. Rytmika evidentně popouští prostor Stevensovi, který ho ovládne s mocným kytarovým soundem. Neděje se zde nic technicky výjimečného, ale práce se zvukem a vytvářením nálad má velmi emocionální vyznění... Bozzio vstoupí do zklidněné atmosféry svými percussion a Stevens třímá v rukou akustickou kytaru (nahranou v playbacích), na kterou hraje opakující se schematický hudební obraz, nad kterým se vznáší elektrický opar bzučivé kytary. Stevens krotí divokého ďábla a Bozzio spustí svou famózní kulometnou hru na baterii bicích nástrojů ve výtečných breacích. Ani Levin nezahálí a jeho ponuré basy kráčejí v podzemních vodách jako tajemné zlo. Zdůrazňované akcenty pak skladbu v neurotickém rytmu přivedou k závěru...

DUENDE - akustický úvod na kytaru a baskytarové intro. Stevens nabídne rychlý kytarový výpad za pomocí španělského flamenka a dělá to moc dobře. A je tady klasický španělský motiv jako ve stylu Ravelova Bolera. Opakující se schematický motiv se vám zařízne do mysli a temperamentního posluchače možná i zvedne z křesla k euforickému tanečnímu výkonu. Stevensovy tóny jsou jasné rychlé a zvoní. Levinovy basy mají svou průraznost a Bozziovy bicí kombinované s percussion dovytvářejí jedinečnou atmosféru. Bozzio stačí obsluhovat činely Avedis Zildjian, ale vedle toho vkládat do polyrytmických obrazců zvuky percussion jako z world music…Výtečná skladba na první i padesátý poslech. Jeden z nejsugestivnějších příspěvků na albu.

BLACK LIGHT SYNDROME – kontemplativní úvod se stupňováním harmonie nás zavádí do volnějšího hudebního tvaru. Stevens nabídne kytarové téma s dlouhými přeznívajícími tóny ve vrstvených harmoniích, které vytvářejí zvukové stěny. To už je Levin v obraze se svými zajímavě modulovanými basy a Bozzio čeří činely a jemnými bubenickými příklepy atmosféru. Tajemná zvukomalba s náladotvornými obrazy. Žádné agresivní výpady, ale procítěné sdělování hudebních alternativ

FALLING IN CIRCLES – přichází větší oživení a také barevné odstínění. Stevensovy kytarové ornamenty vytvářejí ony virtuální kruhy, které jakoby se vznášely a klesaly od země k zemi. Přesné kytarové výšivky a Bozzio a Stevens dovytvářejí celkový obraz, kam z pozadí přicházejí nějaké nezřetelné, těžko dešifrovatelné hlasy. Stevensovo téma už se nám ztratilo z dohledu a preparovaná elektrická kytara bzučí nad polyrytmickými provazci a znovu se přihlásí ornamenty z počátku skladby a do činelových úderů a basových modulací vstupuje pořádně zaostřené kytarové předivo, které popohání neurotické rytmy a nutí Stevense zrychlovat hru. Barevný kaleidoskopicky proměnlivý hudební materiál progresivního rocku ve velkém a přesto nepompézním stylu.

BOOK OF HOURS – akustická kytara se nádherně prolíná se stickem a s bezpražcovou baskytarou. Velmi kreativní úvod s čarodějnými prvky nepopsatelného tajemna, do kterého vstupují bicí nástroje a percussion. Stevens má velmi specifický smysl pro hru na akustickou kytaru. Jeho tóny jsou křišťálově čisté a kresebně pastelově proměnlivé. Skladba pro vnitřní koncentraci a hledání vnitřního světa a jeho žhavého jádra. Jemná práce s detaily a úžasná atmosféra vzájemného muzikantského prolínání a souznění, které má smysl pro zklidnění, i energeticky vypjatá místa. Bozzio svými polyrytmickými obrazci vytváří impresivní svět pocitů, do kterých Stevens citlivě prokládá akustické kytarové výšivky a Levin jedinečnými modulacemi basů dává skladbě konkrétní kontury. V závěru skladba graduje až do závěrečného odeznění…Velmi silná záležitost!

CHAOS/CONTROL – příkladný název pro poslední skladbu na tomto projektu. Elektricky vypjatý sound s výrazně zkreslenými kytarovými party a neuroticky znějícími bubenickými breaky a basovými figurami. Další fáze skladby přináší do skladby téměř jazzové názvuky, což navíc potvrzuje odlišné uchopení kytarového pojetí, než na jaké jsme si u Stevense na albu zvykli. Jeho kytarové běhy zprůzrační a pilovitě zaostřený tón je střídán jasnými barvami. Popřeje nám možnost zaposlouchat se do jeho rychlých vyprecizovaných běhů…. Levin na stick vytváří zvláštní rytmické struktury a Bozziovy percussion s důraznými údery do činelů dodávají vzrušení a napětí. Ale Stevens opět sešlápne svoje krabičky a máme zde zase onen syrový a ostrý sound a po několika rytmických proměnách je náš výlet u konce...

Je to jiný projekt než například The First Day od Sylviana a Frippa, anebo třeba Time Crunch od Niacin, ale přesto jako bych někde v nějakých méně zřetelných konturách cítil jistou spřízněnost, anebo spíš atmosféru. V devadesátých letech se dala hudba posunovat vpřed se zajímavými aranžérskými nápady a zvukomalebnými obrazy v docela kreativních variantách. Tady to cítím dost citelně. Výrazný muzikantský potenciál a kreativní hudební obrazy vytvářené ve vzájemné shodě říkají, že plný počet hvězdiček je namístě….

P.S. Musím opravit svůj úvodník o tomto triu. Rozešli se každý jiným směrem po albu Black Light Syndrome, ale o tři roky později natočili ještě jedno album.... nějak jsem na to v té první chvíli pozapomněl. Díky za pochopení!



reagovat

Jarouš @ 09.08.2015 12:55:08
Velmi dobře napsáno.
Fajná muzika.

stargazer @ 20.03.2021 14:20:05
Tohle trio jsem objevil na Progboardu náhodou, když jsem hledal profil Kate Bush. Je to skvělá, technicky nadupaná deska. Netušil jsem, že kytarista od Billyho Idola umí takle hrát. Časem se chystám i na druhý projekt Situation Dangerous.

jirka 7200 @ 20.03.2021 20:00:21
Mě tuto desku kdysi velmi dávno vnutil kamarád. Tehdy jsem ji kdoví proč odložil. Nedávno jsem se k ní vrátil obloukem při přehrávání starých desek Liquid Tension Experiment. Nabízí zajímavé srovnání, jak různorodě může znít experimentální fusion rocková muzika a že to jde i bez heavy metalových berliček.