Ulrychovi & spol. - Odyssea (1969)
Odysseovo ztroskotání (Ulrych)
Píseň stébel trav na malém hřbitůvku v městečku "K" (Ulrych)
Leží nade mnou kámen (Ulrych)
Ticho (Ulrych)
Píseň poutníka (Ulrych)
On na mě zapomíná (Ulrych)
Láska (Ulrych)
Žalm (Ulrych)
Za vodou, za horou (Ulrych)
bonusy:
Křížová cesta (Ulrych/Poštulka)
Nechoď do kláštera (Ulrych/Poštulka)
Vůně (Ulrych/Poštulka)
Strange Brew (Clapton/Collins/Pappalardi)
You Don´t Love Me Anymore (Ulrych/Trejtnar)
Don´t You Break It Again (Ulrych/Trejtnar)
Obsazení:
HANA ULRYCHOVÁ: sólový zpěv, sbor
PETR ULRYCH: sólový zpěv, sbor, akustická kytara
STANISLAV REGAL: elektrická kytara
JAROSLAV VRAŠTIL: varhany, klavír
IVO KŘIŽAN: baskytara, sbor, akustická kytara, elektrická kytara
VLADIMÍR GRUNT: bicí nástroje
Orchestr Gustava Broma a jeho sólisté
Možná si mladší progboardisté řeknou, že se Gratias zbláznil a na Progboard umístil recenzi sourozenců Ulrychových, kteří jsou už desítky let známí svou orientací k moravské lidové písni a z progresivním rockem a artrockem nemají zhola nic společného….
Je ovšem třeba zajít až do šedesátých let a pak zjistíme, že Ulrychovi po působnosti ve Vulkánu se spojili se bigbítovou skupinou Atlantis, která patřila mezi nejlepší brněnské kapely své doby. V té první fázi Atlantisu byla sestava – Stanislav Regal: sólová kytara, varhany, klavír, Oldřich Fiala: doprovodná kytara, Jiří „Danny“ Svoboda“: baskytara a Zdeněk Kluka: bicí nástroje. Na podzim 1968 dochází k personálním změnám, které pak kapelu provázely až do konce její existence. Zdeněk Kluka odešel s Pavlem Váněm zakládat Progress Organization, Jiří Svoboda emigroval do Austrálie, Oldřich Fiala se přestal hudbě věnovat a zvolil občanské povolání a Ulrych a Regal se obklopili novými hudebníky. Talentovaný kytarista Ivo Křižan (Stop The Gods) přijal Ulrychovu nabídku do Atlantisu jako baskytarista (aniž by na baskytaru uměl hrát) a ve velmi krátké době se stal výtečným hráčem, která nezapřel skvělou techniku, z olomouckých Bluesmen přišel výborný varhaník Jaroslav Vraštil a důrazný bubeník Vladimír Grunt. Na jaře 1969 na pokyn producenta Michaela Prostějovského získali možnost natočit první album. Dostalo název Odyssea. Nástup normalizace tvrdě udeřil na svobodomyslné projekty a cenzura vstupovala do citlivých textů a nakonec vydání alba zakázala. Absurdní bylo, že Atlantis hráli z alba některé skladby na koncertech, aniž by je někdo zakázal. Proti Ulrychovi začala skrytá kampaň a zvolna se nad ním zatahovaly mraky. Postupně nesměl do televize a jeho skladby se později přestávaly hrát v rádiu. Bylo to kvůli jeho angažovanosti 21. srpna 1968, kdy natočil skladbu Zachovejte klid. Nebylo ale tak snadné známého skladatele a zpěváka nadobro umlčet a tak v r. 1971 po odchodu Ulrychových a Atlantisu do Prahy zde vydávají neutrální album 13 HP (za spolupráce kytaristy Oty Petřiny a bubeníka Petra Hejduka) a v r. 1972 album Hej dámy, děti a páni, kde už zaznívají moravské folklorní aspirace. Na tomto albu s Atlantis spolupracuje opět Big-band Gustava Broma a v r. 1973 pod tlakem Ulrych Atlantis rozpouští a cíleně odchází z bigbítu na úplně jinou hudební platformu, stojící mimo rámec Progboardu. Poslední Atlantis tvořili v r. 1973 hudebníci – Ladislav Klein (ex-Olympic): kytara, Jan Hauser (ex-Olympic): baskytara, Rudolf Hájek: klavír, varhany, flétna, saxofon a Jaromír Helešic: bicí nástroje…
ODYSSEOVO ZTROSKOTÁNÍ – vokální téma sboru, jako vystřižené z filmu Františka Vláčila (Ďáblova past, Marketa Lazarová, Údolí včel). Rázné nástupy žesťů a Ulrychův recitativ. Zaranžované dechy Bromova big-bandu otevírají velké téma. Skladba má velký záběr a už slyšíme práci tepajících bicích nástrojů a bublání varhan. Ulrych zvolil recitativ pro sdělení svých myšlenkových představ, takže máme pocit vtažení do divadelního děje. O textech na albu se dá jen těžko hovořit. Texty jsou příliš citlivá tematická záležitost a pouštět se do nějakých rozborů, zvlášť v tomto případě, mi připadá nepatřičné. Mají svůj vlastní život a vlastní ideu, která souvisí s tématem a je součástí celého konceptu, proto se jakýmkoliv zamýšlením na toto téma záměrně vyhýbám…Z pozadí zaznívá scénická hudba Bromových jazzmanů a emocionálních erupcí ve studiu. Konečně se hudba rozbíhá a spojuje rockovou údernost a jazzovým doprovodem. Ulrychův hlas je podmanivý, má dramatický podtón a hlavně jasnou výslovnost zpívaného textu a mluveného slova. Slyšíme i jeho sestru Hanu, která se ale prozatím drží v méně nápadné poloze, ale v dalších fázích se přidávají exprese a skladba nabývá na objemnějším vyznění v dynamických odstínech
PÍSEŇ STÉBEL TRAV NA MALÉM HŘBITUVKU V MĚSTEČKU „K“ – smyčcové vlny přinášejí pochmurně melancholickou atmosféru, korespondující už se samým názvem skladby. Ulrychův hlas doprovází dobře šlapající Atlantis za doprovodu Bromova orchestru. Dynamika zde hraje významnou roli a prokreslují jednotlivá sdělení. V některých částech můžeme cítit vliv Blood Sweat And Tears, třebaže Bromův big-band si udržoval vysokou interpretační úroveň a žánrovou dokonalost, reagoval na dobové trendy vlastním způsobem. Znovu si uvědomuji, jaká byla škoda, že v té době se takové záznamy nenatáčely jako celek v obrazovém záznamu. Bylo by zajímavé jak by za poměrů DVD byl záznam vnímatelný dnes, samozřejmě za scénické výpravy….
LEŽÍ NADE MNOU KÁMEN – další skladba je příležitostí pro hlas Hany Ulrychové, která se postaví po bok zpívajícího bratra a Atlantis přidávají na dynamice a třebaže o jejich bigbítové orientaci není pochyb, aranžmá je přece jen přikrývá dechovou sekcí a celkovým pojetím. Slyšíme akustickou kytaru a Vraštilovy varhany. Rovněž zajímavé basové party hraje Křižan ve spojení s Gruntovou rytmikou.
TICHO – vokální téma ve spojení se smyčci udělají prostor Haně Ulrychové, která se velmi zdařila vyrovnává se zpívanou poezií. Elektrická kytara hraje doprovody a je škoda, že jí nebylo popřáno vystavěné kytarové sólo, ústrojně by se sem hodilo. Dramatický náboj přejímají smyčce a rytmika za vokálních erupcí. Změna rytmu skladbu více pročistí a Ulrychová se má možnost pořádně položit do tématu, ve kterém vedle dechů Vraštil kouzlí na varhany a Regal svou kytarou nabídne zkreslené kytarové téma, které je ovšem přebíjeno mocným soundem Bromova big-bandu, který rozestře svoje nástrojové instrumentace.
PÍSEŇ POUTNÍKA – klavírní vstup následuje za harfou a důrazné akcenty v rytmech doprovázejí zpívajícího Ulrycha a pak prostor ovládne klasický zvuk Atlantisu za dalšího přínosu Ulrychové. Ulrychova skladatelská potence nabízí jasné a přehledné melodie s jasným moravským tvarem. Regal vystaví kytarové sólo. Nezní vůbec špatně, ale chybí mu možná větší a plnější tón, aby se z dané instrumentace více vyzdvihla a získala větší nezávislost, to možná ale nebylo v aranžérském plánu….
ON NA MĚ ZAPOMÍNÁ – lyrický úvod s bloudivou flétnou v pozadí a s Ulrychovým recitativem. A už slyšíme Křižanovu velmi dobře pojednanou akustickou kytaru, která se svižně vkliňuje do další písně. Je to jeden z nejzásadnějších přínosů na album. Sólový prostor dostane Hana Ulrychová, která dá rozsvítit svému přírodnímu pevnému hlasovém fondu, který z ní dělal jednu z nejlepších zpěvaček své doby. Křižanova kytara je podporována šlapajícím Atlantisem a kreativní flétnou. V mezihře si znovu uvědomuji, jaká byla chyba, že pro nahrání alba nebyl Křižan povolán jako jednoznačný sólista na kytarový post. Jeho party jsou svižné, technické bezchybné, na které Regal i při své profesionalitě nemohl dosáhnout. Výtečná skladba!
LÁSKA – Ulrychův recitativ přináší zneklidňující slova vyznání, kterým sekundují z pozadí žestě a doprovázejí je tajemné studiové zvuky strašidelné povahy, na svou dobu dost nezvyklé. Zcela nečekaně se Ulrych chápe foukací harmoniky a za doprovodu akustické kytary nabídne přirozeně čistou melodickou písničku, v níž cítíme objem jeho lyrického založení v níž byl vždycky nejvěrohodnější, ať už přicházely inspirace od Dylana nebo Donovana… K jeho doprovodu se připojuje tremolo Vraštilových varhan, které se zvolna dere do ulrychovského prostoru.
ŽALM – dlouhé pochmurné tóny žesťů a ortelné zvuky tympánů z pozadí. Závažné téma pro scénický divadelní útvar. Klavírní akordy a tikající bicí nástroje zvolna doprovázejí Ulrychův pěvecký projev. Zajímavý baskytarový motiv a úsečné akordy elektrické kytary podmiňují obsah textu, kde se Ulrych dramaticky vyrovnává se svou minulostí a se svou matkou. Velmi osobní zpověď, kterou dramaticky kolorují sbory z pozadí a gradující dechy a smyčce a křižanovské basové tóny mrštně stoupají a klesají. Náladotvorné hudební obrazy chtějí soustředěný poslech a koncentrovaný vhled do celého konceptu tématu, který je určen především pro náročnějšího posluchače. Nepracuje se zde s žádnými nahodilostmi, ale s přísně stanovenou hudební a dramatickou formou…
ZA VODOU, ZA HOROU – tremolo varhan otvírá další krásnou melodickou skladbu, v níž se nám opět představí Hana Ulrychová a nabídne nám svůj silný, pevný a nosný hlas. Dobře šlapající Atlantis opět doprovází bromovské dechy, ale tentokrát skladbu nepřebíjejí. Ve vygradované atmosféře se ovšem přece jenom proderou do popředí. I zde si dokážu představit dobře vystavěné kytarové sólo, ale zůstává jenom u představ. Těžko říci, co bylo všechno ve hře a jaké byly podmínky a s odstupem času chápu, že producent Prostějovský nemohl v Supraphonu asi prosadit individuální představy instrumentalistů…
Bonusy:
KŘÍŽOVÁ CESTA – výrazné basové figury, šustící bicí nástroje a melancholické kytarové tóny přivádějí nejen hlas Ulrychové, ale i klavírní téma a dlouhé tóny varhan. Ty takto dostanou příležitost k sólové prezentaci. Dobře vystavěná skladba s podmanivým aranžmá, která Ulrychové velmi sluší
NECHOĎ DO KLÁŠTERA – velký hit své doby. Vykazuje výraznější bigbítovou formuli. Vraštil nahrál výtečné varhanní party, ale i klavírní doprovody a Křižanovy basy hrají zajímavou melodickou linku ve spojení s Gruntovými bicími. Vraštil navíc nahrál pod pod Ulrychův recitativ i cembalo. Regal se ale utopil v kytarových doprovodech a nijak nevyčnívá, zatímco u Křižana cítíme, jak chce svou baskytarou navíc kytaru snad i suplovat. Varhanní motiv s cembalem v unisonu pak skladbu ukončují….
VUNĚ – další příjemný ulrychovský majstrštyk, který napsal pro svou sestru. Můžeme si vychutnat její živočišný zpěv, do kterého se jako zpěvák nakonec připojí i on. Melodika skladby má výrazné rysy jeho autorského rukopisu. Je to „jenom“ písnička, ale udělaná s vkusem a figurou za doprovodu bromovských dechů. Závěrečný hlas za doprovodu varhan a řízných dechů skladbu ukončuje…
STRANGE BREW – coververze od slavného hitu legendárních Cream předvádí, jak se Atlantis vyrovnali s originálem. Regalova bzučivá kytara s boosterem má rozostřený tón, ale necítíme zde nějaký claptonovský nátisk, třebaže se snaží vyrovnat s okolností, že s Claptonem bude srovnáván. Zajímavěji na mě působí Vraštilovy varhany, které vkládají do skladby rhythm and blues a Ulrychová zpívá s velkým zanícením a nasazením za rytmického doprovodu kapely.
YOU DON´T LOVE ME ANYMORE – začátek skladby přináší kytarové kouzlení, ale další fáze této anglicky zpívané skladby nám nabídnou moravskou variantu rhythm and blues. Zdařile se zde projevuje Vraštil na varhany a Křižan na baskytaru za důrazných bicích Grunta. Také sbory ve skladbě (slyším zde Křižanův vysoký hlas) jakoby chtěly přivolat psychedelický opar. Zajímavá skladba, která představuje Atlantis v osobitém pojetí.
DON´T YOU BREAK IT AGAIN – úderná a rychlá skladba, kterou zpívá Ulrychová balancuje někde mezi soulem a rhythm and blues. Nemůžeme nepostřehnout, že Ulrychová má plná ústa a vedle hrdelního projevu a skvělého frázování cítíme vliv Julie Driscollové a Arethy Franklinové. Ten soulový opar sem vkládají bromovské dechy a dobře zahrané party na varhany Vraštilem. Grunt s Křižanem předvádějí výtečnou rytmickou souhru. Je to skladba na plný plyn, která v koncertně podobě mohla získat na ještě větší průraznosti, než jak nám to zachycuje studiová podoba.
Pro úplnost dodejme, že Jaroslav Vraštil odešel do Prahy a stal se vyhledávaným hudebníkem – působil mj. v Bacilech Václava Neckáře, Golemu Jana Václavíka, nebo ve skupině Lenky Filipové a vystudoval hudební vědu… Ivo Křižan emigroval z Rakouska do NSR a později do USA (jak bylo popsáno jinde u jeho jména), Vladimír Grunt hrál ve skupině Akvarel Karla Černocha a dlouhá léta ve skupině Golem. Stanislav Regal se z bigbítu rovněž vymanil. Spolupracoval s indonéským „showmanem“ Rony Martonem a šansoniérkou Lenkou Filipovou a nyní žije v Berlíně…..
Propojení Ulrychovců a Atlantisu s Orchestrem Gustava Broma bylo ve své době neobvyklým hudebním počinem, kde se spojovaly prvky folku, bigbítu a jazzu v nezvyklý organický útvar, který nadčasově předběhl svou dobu. Jen o několik měsíců předtím v Londýně měla premiéru rocková opera Tommy slavných Who. Škoda, že normalizační poměry zadusily vydání alba. Pikantní bylo, že když producent Michael Prostějovský otráven vývojem v totalitním státě se rozhodl pro emigraci, tajně Ulrychovi předal jedinou kopii nahraného záznamu projektu Odyssea a tím byl celý hudební koncept zachráněn. Cenzura totiž nařídila záznam vymazat ze studiového pásu a tak díky této okolnosti mohlo album až v r. 1990 v narovnaných poměrech vyjít. Pamětníci na něj nezapomněli, ale v lavině událostí a v otevřených stavidlech pro nové hudební projekty album prošlo víceméně bez většího povšimnutí. Když se náklad rozprodal, reedice už na malém českém trhu nebyla realizována (a asi už ani nebude). Přesto je důležité si album připomenout, třebaže nemá ryze rockové pojetí (míněno podle standardních principů současnosti), ale jako jistý unikát na Progboard – domnívám se – patří. Díky té nadčasovosti mu dávám čtyři hvězdičky!
reagovat
PaloM @ 22.06.2011 14:25:07
Jasné Petr, Atlantis a Odyssea tu patria. Mal som šťastie, CD som ešte stihol kúpiť.
Ulrychovcov a Javory mám tiež rád, majú krásne a kvalitné pesničky, vokály súrodencov sú nezameniteľné.
Petr Gratias @ 22.06.2011 15:20:52
Zdravím PalaM...
jsem rád, že ses na tému Ulrychovců ozval. Tenhle projekt zná opravdu velmi málo lidí a vlastnit záznam na CD znamená mít doma opravdový nesehnatelný unikát....
Atlantis byla skvělá kapela, i když také nedosáhli na samostatné album, tak jako v šedesátých letech žádná brněnská bigbítová kapela, třebaže v Brnbě bylo studio. Nebyla ale vůle ze strany Supraphonu a nestačily lisovací kapacity. Kvůli prodejům měl prim Gott, Matuška, Neckář, Vondráčková....
Jak jsem před časem ve spojení s Progress Organization vyzdvihl význam jejich psychdelické skladby Klíč k poznání (1970), rád bych Tě upozornil na skladbu, kterou nahráli Atlantis (samozřejmě s Ulrychem) - Jen o to mi nejde. Tahle skladba zní na r. 1968 na naše poměry dost progresívně a nazval bych ji rovněž psychedelickým počinem. Zní hodně zvláštně....
V r. 1999 vyšlo album Ulrychových (CD) Seď a tiše poslouchej. Hraje tam Vulkán a Atlantis a tam tahle skladba je. Jsou tam i další velmi slušné písně: Wine Or Love, Zamávej nebo Nikdy nebudu tvá... a pak lyrické kousky typické pro šedesátá léta: Sen, Píseň skleněné báně nebo už zmíněná Seď a tiše poslouchej......
Tolik pro Tvou informaci. Zdravím a přeji hodně štěstí při hledání!
Mohyla @ 22.06.2011 15:36:22
Na Petrom spomínaných doskách sa nájde skutočne zopár skvelých vecí. Pre informovanosť mladších som pridal pár odkazov, ten tretí je ukážka z Odyssey.
>> odkaz
>> odkaz
>> odkaz
PaloM @ 22.06.2011 18:20:58
Seď tiše a poslouchej by som mohol mať v archíve v digitálnom formáte, tak pohľadá. Obal tu nahodeného albumu mi je známy. Vďaka za komentár a odporúčanie.
- hodnoceno 1x
- hodnoceno 3x
- hodnoceno 0x