Pospíšil, Luboš - Tenhle vítr jsem měl rád (1982)

Pospíšilův debut je pro mě současně jeho nejlepším albem. Řadím ho k tomu nejzajímavějšímu, co v tuzemsku kdy vzniklo. Zásadní měrou se o to zasloužil muž v pozadí: Ota Petřina. Na albu je jeho nejsilnější věc, titulní skladba Tenhle vítr jsem měl rád a taky jeho originální aranžérská stopa. Petřina byl vždy důkazem toho, že podstatou dobré hudby je instrumentace. Jeho schopnost psát partitury byla mimořádná. Nesmíme ale ještě zapomenout na to, že posledním důležitým prvkem silného kompletu byly Kantorovy texty, které tady možná dosáhly svého vrcholu.

Tenhle vítr jsem měl rád je zásadní píseň celé Pospíšilovy kariéry, hrál ji vždy, když jsem byl na jeho koncertě. A viděl jsem ho fakt mockrát. Je skoro neoposlouchatelná a díky textové rovině i zcela nadčasová. Je to výborný kus. Pokud jste Pospíšilův koncert viděli někdy poslední dobou, nemohlo vám uniknout, že se do jeho setlistu vrátila další podstatná věc jeho kariéry, skladba Kniha míjení. Spojení příjemně nestabilní hudby a mnohovýznamového Kantorova textu tady nabízí jeden z vrcholů už tak našlápnuté nahrávky. Moc jsme si album užívali v době vzniku a u vytržení jsem z něho i dnes. A není mnoho alb, která takto vnímám. Poprvé se tu taky objevuje Pavel Šrut, básník a textař, který je v následujících letech s Pospíšilem úzce spojen. Jediný jeho příspěvek – píseň Ten zcela tvůj způsob chůze (přebásněný Robert Graves) – důmyslně doplňuje reliéf tohoto alba. Svérázné a mnohokrát vychýlené blues vlastně představuje typický Pospíšilův rukopis, kdy mu nic není svaté. Nepravidelnost půdorysu jeho skladeb je pro něho vlastně příznačná.

Osobitý Petřinův hudební svět, postavený na důležitých detailech, tady symbolizuje Věčně hraný předfilm v bio Láska. Ladislav Kantor pro něj napsal jeden ze svých nejpovedenějších textů a spojení obou složek tu má mrazivý účinek. Nónový akordický rozklad v kytaře, který je tu ústředním bodem aranžmá, následně vzhledem k jeho expresivitě napodobovala řada muzikantů. V této písni zní ale autenticky a tudíž přesvědčivě. Rockovější polohu kolekce nabízí Sběratel, harmonicky (opět) zajímavě vychýlená skladba, jejíž melodická těkavost je její hlavní předností. Hudbu bez předsudků na závěr první strany vinylu přináší zarputilé blues Léta jsem měl rád velký holky. Nezní v něm nic nepotřebné, aranžmá je osekané jen na to, co je skutečně podstatné a text, vtipné a současně i krutě pravdivé zjednodušení partnerských vazeb, nemůže být příhodnější.

Druhou stranu vinylu, která je poněkud odlišná - potemněle lyričtější, otevírá nádherná balada Moře. A tady si uvědomíte, jak podstatný podíl má pro vyznění alba další důležitá formace tuzemské hudby, vokální uskupení C&K Vocal. Kontrastní položkou je tady zvláštně rotující Matějská, jejíž instrumentální doprovod se v průběhu skladby lehce proměňuje a je stále naléhavější. Krása se tu nabízí jako cudný benefit. Je to až neuvěřitelné, jak přirozeně hudba plyne všemi těmi podivnými soutěskami, ve kterých se pohybuje. Poslechněte si třeba Mlčení stromů, vánků, řek a zjistíte, jaká síla je v muzice ukrytá a jak důležitý je přínos všech zúčastněných tvůrců. Pospíšilova hudba získává všechny své odstíny díky Petřinovým aranžím, a Kantorův text opět přesahuje běžný standard. Nikdy mě to nepřestane bavit.

Finále obstarávají dvě neobyčejné skladby. Krásně imaginativní Pověst o zrození kosa, složená z několika oddělených bloků, a jedna z nejlepších Pospíšilových věcí vůbec: Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku r. 1966. Modulující harmonie, nestabilní a opět vykloubená bluesová základna tu s dalším neobyčejným Kantorovým textem vytvářejí nápadité vyvrcholení příběhu alba. Tenhle vítr jsem měl rád je mimořádná záležitost.
reagovat

Progjar @ 29.12.2020 09:17:36
Jedno z najlepších LP v našich lánoch a loukách. Dík za krásnu recenziu a pripomenutie.

Danny @ 29.12.2020 10:09:29
S tím, jak album vidíš, naprosto souhlasím. Těší mě, že má tato hudba stále své příznivce. Díky za reakci.

minirock @ 29.12.2020 14:36:24
Luboš je můj oblíbený zpěvák, jeho koncert je vždy velký zážitek. Tohle album mám též na vinylu a mám je z jeho nahrávek nejradši, je skvělé. Díky za recenzi.

PaloM @ 29.12.2020 19:18:43
Luboš Pospíšil v najlepšej spoločnosti. Petřina a C&K Vocal. Veľmi dlho som to nepočúval, tak vítam túto recenziu.
Najdokonalejšie spojenie vyššie menovaných považujem album Generace. Výborným pokračovaním spolupráce, i keď trochu iným, je Lubošov debut.

chimp.charlie @ 29.12.2020 19:44:41
Jako dítě jsem měl rád Neckáře, protože pořád poskakoval. Díky Neckářovi jsem ale ve svých důležitých letech poznal Petřinu a díky Petřinovi spoustu další vynikající muziky, mimo jiné tuto Pospíšilovu desku. Danny, díky moc za tuhle recenzi - vypínám počítač a odcházím ke gramofonu. Tenhle vítr jsem měl - a pořád mám - opravdu rád.

Danny @ 29.12.2020 20:08:01
minirock:
I já mám toto album z Pospíšilových sólovek nejradši. Některá mladší alba přitom vůbec nejsou špatná, Tenhle vítr jsem měl rád je ale pravděpodobně nepřekročitelným milníkem. Díky za reakci.

PaloM:
Na album Generace určitě nesmíme zapomenout, je dobře, že na něj upozorňuješ. Souhlasím, jde o alba s odlišnou hudbou, v obou případech nadčasovou a dotaženou do posledního tónu. Palo, díky za podstatné doplňující informace.

chimp.charlie
Hezká posloupnost a dokonce přemýšlím, jestli jsem to neměl stejné jako ty. Faktem je, že mnoho spojnic vedlo k Petřinovi. Vzpomínám si na koncert Vaška Neckáře někdy na konci 70. let a v hledišti seděli spíš starší lidé. Ti pravděpodobně čekali na jinou hudbu, než na tu, kterou Bacily servírovali. Otvírákem koncertu byly Křižovatky a byl to fakt neskutečný nářez. Paní, co seděla vedle mě, byla bez přehánění vyděšená a zacpávala si uši. Nebo koncert Petry Janů k albu Exploduj, opět Petřina, a bylo to dost podobné. Díky za krásný komentář.

KlepetoX @ 30.12.2020 14:47:07
Danny díky za další vynikající recenzi na jednu z mých nejoblíbenějších desek z čs. historie. Desku jsem tenkrát opravdu prožil, donekonečna poslouchal a nenechal si ujít jediný tón. Tehdy byl můj idol Ota Petřina a tady se spojili hned dva géniové.

Z té doby mám vzpomínku, kdy moje matka z generace odchované dechovkou, si pobrukovala melodii z písničky Moře, samozřejmě pletla text, ale písnička se jí líbila. Bylo to kouzelné. Ještě dnes, když si desku pouštím se mi vybaví atmosféra tehdejší doby a mého mládí.

Samozřejmě, že Pospíšil už tuto desku nikdy nepřekonal, to nebylo možné. Ale ještě jeho další ...A nestřílejte na milence měla svoji kvalitu a kouzlo.

Těším se na tvoje další recenze čs. hudby.

Jarda P @ 30.12.2020 15:45:38
Škoda, že To nevyšlo na samostatném CD, jen v rámci 7CD Route 66. Musel jsem se spokojit s vinylem.

luk63 @ 30.12.2020 16:22:13
Vyšlo to na CD v r. 1994 u Supraphonu s názvem "Vzpomínka na jednu venkovskou tancovačku" (1977-1983) a kromě celého alba "Tenhle vítr jsem měl rád" tam je šest bonusů - předcházející singly A a B strany, a Lásko lásko od C+K Vocalu, celkový čas 78.58. Až na jiný obal dobrá věc. lubospospisil.cz/vse-o-kapele/diskografie/vzpominka-na-jednu-venkovskou-tancovacku/

Jarda P @ 30.12.2020 16:50:48
Díky, to jsem nevěděl. Ale asi nebude nikde k mání.

chimp.charlie @ 30.12.2020 19:35:46
Jarda P: Alespoň v digitální formě zde >> odkaz

Danny @ 31.12.2020 00:21:35
KlepetoX:
Taky mám vinylové LP dost ohrané, byla doba, kdy jsem ho poslouchal i několikrát týdně. Ale tak jsme to vlastně měli se všemi alby, vždyť to víš sám. Souhlasím taky s tím, že spojení Petřina - Pospíšil je tady hodně silné. Kdo ví, jak by to vypadalo, kdyby spolu natočili ještě něco dalšího...

Jedna věc je ovšem až neuvěřitelná. Moje maminka je z jižní Moravy, dětství a mládí prožila nedaleko od Znojma a pak se vdala a s tátou žili v Čechách. Bigbít nikdy moc neposlouchala, nebyl jí blízký, dodnes má ráda moravské lidovky a melodické písně. A my s bratrem jsme si doma samozřejmě pouštěli gramodesky s tím, co se líbilo nám. Mamka nikdy neprotestovala, občas se dokonce zaposlouchala. Pospíšila si ale oblíbila a můžeš hádat, jakou skladbu měla nejraději. Je to stejné, jako u tvojí maminky: Moře. To úplně milovala. A pak měla ráda Marsyas. Někdy nás prostě překvapila.

Moc děkuju za podněty i za vzpomínku. Vážím si toho.

Petr_70 @ 31.12.2020 15:37:50
Tohle geniální (a nejlepší) Pospíšilovo album s poněkud upozaděným géniem Otou Petřnou mám moc rád.

Vzhledem tomu, kdy album vyšlo jsem se k němu dostal až v dospělosti, prostřednctvím .mp3 v "zašuměné" bídné kvalitě, vyrobené z praskajícího vinylu.
Přesto mě ty náhrávky neskutečně chytly za srdce.. beznadějně jsem se pídil po CD, o kterém jsem myslel, že nikdy nevyšlo.
Vlatním tak alespoň vinyl zakoupený na inzerát.

Danny @ 02.01.2021 22:05:32
Petře, díky za reakci. Taky vnímám toto album jako nejlepší, přestože některá mladší alba nejsou vůbec špatná. Mám doma pár alb na vinylu, i toto, a oba boxy se všemi alby do roku 2014. V prvním boxu je i Tenhle vítr jsem měl rád a řada dalších výborných nahrávek:
>> odkaz

jiří schwarz @ 04.01.2021 01:58:37
Já jsem vždycky miloval C & K Vocal. Jak integrálně ten Pospíšilův sám o sobě krásný témbr do mužské části vokální kapely skvěle zapadal, jak zasametil místo mezi drsným a energickým C (Cerhou) a ne moc výrazným, ale dobře ladícím K (Kantorem). Ano, miloval jsem jeho sólo Lásko, lásko, se skvělou Petřinovou aranží. Ale samostatné počiny jsem vždy bral nějak odtažitě. Krásné momenty, jistě, osobitá poetika. Ale navzdory tomu mi vždycky něco vadilo (vlastním asi 2 minimálně hraná LP). Ta jakoby školenost, nerockovost toho vokálu (víc jsem to cítil u písničkách s bluesovým základem). Jistá chladnost některých Petřinových aranží, a ani mně úplně neseděla Kantorova poetika, zvlášť ve spojení s tím "školeným" hlasem mi to připadalo už tehdy lehce "mimo", trochu anachronické a vyumělkované. A ještě ke Kantorovi: myslím, že se účastnil kdysi (netuším kdy, ani zda skutečně) sessionu o Šrámkovi a jeho poesii v Malostranské besedě. No, a mně pak Kantor přišel trochu jak Fráňa Šrámek 70tek. Zde např.: "přilétl inzerát". Dále asi Kantorem nevědomá textová parafráze toho, co dělali s C & K Vocalem, a sice Z Grechutova Korowódu "kdo první měl hrozně rád..." v titulní písni. Ve vesnické tancovačce "a já tam stál jak kníže....", takový pocit neznám, nijak ve mě nerezonují (u Cohena rozumím skoro každému z vyjádřených pocitů), byť na vesnické tancovačky jsme chodili. Ten odkaz na Stones (které miluju) byl přesně o tom rozdílu mezi zlobivým, sexy Jaggerem, jejich Satisfaction či Lady Jane, a uhlazeným, a trochu nebigbítovým, a lehce těžkopádným Pospíšilem.

Chtěl jsem si Luboše po desetiletích pustit elektronicky do sluchátek, a na Spotify (a pak YouTubu) narazil na album Tenhle vítr jsem měl rád (To nejlepší 1977-2010), vyd. 2011. Šok. S orig. albem máloco společného (krom písní, které se do výběru vešly). Vydavatelský chaos z dob komančů byl dán dobou, ale že takovéto vydavatelské počiny jsou u nás možné dodnes, je skandální.

Ale dost výtek. Zaplaťpámbu, že někdo tak výjimečný, jako Pospíšil, mohl cosi za komančů nahrát a koncertovat, a že je to suma sumárum relativně velmi kvalitní muzika, i když to není na 100% můj šálek čaje. Věci ve sluchátkách jsou přece jen moji staří dobří známí.

Danny @ 04.01.2021 12:44:21
Jirko, rozumím. Zkusím nabídnout svůj pohled. Tvé poznámky a výtky ale chápu.

Pospíšil mě vždycky bavil právě tou svérázností projevu, nezpíval podle manuálu rockera, byl odlišný a osobitý. Spíš než pravověrného rockového zpěváka, kterým ani není, v něm vidím svébytného vokalistu v obecnějším významu; někdy je víc písničkář, jindy téměř na hraně šansonu atd.

Ota Petřina byl originál, tvůrce, který nabízel netradiční hudební vazby. Když se nějaká instrumentace doslova nabízela, nepoužil ji a přišel s jinou. Tvorba podle modelů a standardů ho nezajímala, vždy je obcházel. Na rozdíl od jiných tvůrců, on opravdu vytvářel partitury. Někdy byly překvapivé, neotřelé a fungovaly výborně, jindy spíš technické. Což je daň tohoto tvůrčího přístupu. A právě tím je mi jeho hudba blízká. Žádná hra na jistotu. Zmiňoval jsi Lásko, lásko - kdyby ji aranžoval řemeslník a mechanicky by vytvořil to, co obvykle funguje: kytara by hrála akordy, možná v rozkladu, basa by podporovala harmonii v kytaře, rovně, bez rytmických přesahů, aby se to nevychýlilo, možná by tu a tam břinkl klavír a bicí by do toho rovně klepaly. Vznikla by tuctovka. Lásko, lásko, tak jak ji máme rádi, mohl v této podobě napsat jen Petřina. Nebo tvůrce jeho typu.

Co se týká textařů, jedni vytvářejí až prozaické příběhy, nabízejí každodennost a v ději si posluchač najde známé reálie, které může prožít a ztotožnit se s nimi. Takový byl třeba Zdeněk Rytíř. A pak jsou "básníci", kteří nabízejí vlastní krajiny a vlastní vidění světa, mnohdy jen v nejasných náznacích nebo zastřených vazbách, jejich příběh je spíš fantaskní sérií obrazů. To byli třeba Pavel Vrba nebo Ladislav Kantor. Mám rád oba přístupy. U jednoho spíš prožíváš, u druhého se poddáváš snění.

Rozumím ale velmi dobře, že každému sedí a lahodí něco jiného. Jirko, děkuju za zajímavý komentář. A máš pravdu, ještě že tu tito lidé v té divné době byli.

jiří schwarz @ 05.01.2021 00:31:50
Danny, moc moc moc si tý Tvý myšlenkově obohacující odpovědi vážím. A navíc, se vším v ní se může ztotožnit. Krásné a chytré formulace toho, co jsem možná jen cítil.