Di Meola, Al - Diabolic Inventions and Seduction for Solo Guitar, Volume I, Music of Astor Piazzolla (2006)

Když jsem si tohle cd kupoval pro doplněmí diskografie, ještě dřív než jsem to dal do přehrávače, už podle obalu jsem si byl jistý, že to budou peníze vyhozené do luftu. A taky že ano. Po prvním poslechu jsem se snažil přesvědčit sám sebe o tom, že album chce čas. Poslechů bylo víc než dost a ani jednou jsem se nechyt. Tato hudba není pro mě. A o co vlastně jde? Album Diabolic...... je akustická pocta argentiskému hráčí na bandoneon Astoru Piazzollovi. Je to vlastně hra pouze na akustickou kytaru a lehké nekovové perkuse, dobarvují rytmiku. Všech osm skladeb o celkové délce necelých 40 minut je autorsky od Astora Piazzolly. Nechci tvrdit, že skldby tohoto mistra jsou nějak nepovedené, ale v tomto případě o nějaké melodii v písnich nemůže být řeč. Oproti materialu, nahraného a přearanžovaného na albech Di Meolova projektu World Sinfonia, kde se pro Astorovy songy /ale jiné, než tady/ věnovalo poměrné dost prostoru, tak tyto skladby z WS si mě po určité době podmanily. 

Diabolic Inventions and Seduction je pro mě téméř neposlouchatelné album. Po technické stránce hry na kytaru samozdřejmě bez chyby, ale ta deska je hrozná nuda. Al se pustil do podobné akce v roce 2013 /album All Your Life/ , kde coveroval skladby The Beatles a i když jsem neskákal nadšením nad tímto dílem, tak prohlašuji, že předělávky Brouků se oproti Diabolic sakra povedly. Na druhou stranu - bítlsácké písně a argentinské tango lze jen těžko srovnávat. Hodnocení pro tento titul : *z***** pouze pro kompletisty a za mě ještě k tomu nepoživatelné. Album už neposlouchám a to jsem Alův velký obdivovatel.
reagovat

Judith @ 02.07.2023 00:30:22
Před časem jsem poslouchala Piazzolovy skladby v různých provedeních a nejlíp vyznívají v jeho vlastním podání. Je tam cítit energie a atmosféra starobylého města, sálavé teplo ulic po setmění, rukama vyhlazené dřevěné stolky a židle... Al hraje až sterilně, sklo a kov, všechno naleštěné. Kupodivu mě album chytlo, ladí s měsíční nocí a evokuje procházku v zahradě, rozechvělé očekávání, ale spíš ve snu a fantazii, neurčitý pocit něčeho hezkého, co jednou přijde. Hodně za to asi může prostě jen zvuk kytary, docela jsem si na Alovu akustiku zvykla. Líbí se mi obecně právě čistota jeho hry, kdy nejsou slyšet jednotlivé struny - jako by nástroj úplně zmizel a existovala jen hudba. Album běží podruhé a vůbec nemám chuť ho zastavit. Culím se tady jak ten měsíc venku, tři bych mu klidně dala.

stargazer @ 02.07.2023 06:47:57
Jsem rád, že tě album oslovilo. Já ho mám od data vydání a do dnešních dnů jsem si k němu cestu nenašel. Tisíc lidí - tisíc chutí.