Di Meola, Al - Pursuit of Radical Rhapsody (2011)

PoRR z roku 2011 je zatím poslední studiová práce Alova projektu World Sinfonia. Uběhlo hodně času od prvního vydání WS z roku 1990, kde začínali jako kvartet. Jak se tento projekt vyvíjel a měnil souběžně s Di Meolovými sólovými deskami, dospěl do stavu, kdy ho máme právě v této hudební podobě. Nutno dodat, že Pursuit of Radical Rhapsody je čtvrtá studiovka World Sinfonie, ale to, co Al u tohoto projektu nedohnal ve studiu, dohnal na koncertních prknech. World Sinfonia má rovněž čtyři oficiální koncertní záznamy. 

Album má dlouhou stopáž. Má přes 70 minut a to je sakra porce hudby, která má složitou strukturu, takže první poslech byl pro mě spíš seznámení se zvukem a aranžemi, než nějaké pochopení melodie. Oproti prvním třem deskám WS je tohle album v určitém smyslu nové. Neuslyšíte tu "jedinou notu" od argentinského bandoneonisty Astora Piazzollly, kterému se Al na předchozích počinech WS tak houževnatě věnoval. Téměř vše je made of ADM. Avšak ani Al si neodpustil pár coverů a ku závěru desky si dopřávám bítlsácké Strawberry Fields a jako finále nesmrtelnou skladbu Over the Rainbow.
Deska PoRR je celkově vystavěna na bohaté produkci. Jako World Sinfonia se zde prezentují v šesti muzikantech oproti původním čtyřem. Skupina začínala před lety v podobě dvě akustické kytary, bandoneon a perkuse. Na tomto projektu se vše rozšířilo o mnoho dalších hudebních struktůr. Akustické a elektrické kytary, akordeón, klávesy a piáno, bicí, akustická basa a pro tři skladby si Al pozval smyčcový kvartet. Celkem slušná dramaturgie. 

Tuhle desku mám rád. Po každém poslechu se v ní objeví něco nového, co mi bylo předtím utajeno nebo mi něco uniklo. Tohle je výborné album a zaslouží ****z***** Chce to jen více naposlouchat. 

stargazer @ 12.10.2024 14:42:28
Di Meoluv skladatelský potenciál a aranžerství je něco, s čím jsem se ještě nesetkal. Tento kytarista má neuvěřitelný vlastní rukopis a jeho alba jsou hudební labyrynty, do kterých není možné na první poslech proniknout. 
Tohle album jsem kdysi poslouchal na etapy, neboť délka přesahující hranici sedmdesáti minut mi před lety nedovolila si tento opus poslechnout v celé své kráse. Dnes je to už jinak, ale podotýkám, že na alba od ADM musím mít náladu a pohodové prostředí. 
V roce 2011 album dosáhlo na 4. pozici v žebříčku Billboard Nejlepší jazzová alba.