Echolyn - Suffocating the Bloom (1992)

Občas mě myšlenkové pochody které vedou nás posluchače k desce jež si hodláme v nejbližším termínu poslechnout nepřestávají fascinovat. Někdy je to přesně naplánovaný poslechový itinerář, v případě dalším to může být pouhá myšlenka, která člověku uvízne v mozku při nějaké hudební představě či souvislosti, a někdy je to úplně haluzoidní vjem, co nás dokáže nasměrovat na cestu k určitému hudebnímu produktu.

Zvláštní hříčka náhod mě včera svedla právě s tímto, druhým albem zaoceánských Echolyn. Tím impulzem vložit do přehrávače zrovna zmiňované cd, byla nedávná Mirkova recenze stylově spřízněných Metaphor a následná bilance nad "nejlepší" americkou progresivní pětkou současnosti. V ten moment jsem dostal obrovskou chuť na jednu z kapel z této líhně a volba padla právě na Echolyn. Nechtěl jsem slyšet desku pro mne jasně identifikovatelnou, ani jsem nevybíral z jejich nejlepších. Naopak. Někdy mám tendence poslouchat právě tu věc, o které si myslím že patří v portfóliu kapely k nejslabším a opakovanými poslechy ji dávat nové a nové impulzy na postup mezi elitu. No a když si odmyslím ještě ne úplně vyprofilovaný debut, tak za "nejslabší" Echolyn považuji právě nahrávku Suffocating the Bloom.

Dobře si vybavuji dobu prvních společných krůčků se Suffocating... Tehdy se mi deska nelíbila prakticky vůbec. A vlastně stále si o ní mylsím, že patří k nejnáročnějším progresivním dílům současnoti (i když je její výrobní číslo 92. rok, jsou pro mne Echolyn kapelou současnou). Její neprodyšná písňová struktura - 21. tracků, obrovské množství různých obměn, zvratů, tempových obratů, přechodů elektrika kontra akustika, experimentálně nervních pasáží, členitých rychlých úseků, klasikou ověnčené vložky s účasti smyčcového kvarteta, a vůbec celková progresivní nabuzenost, se kterou do nás tato pětice pere "tisíce" složitě naskládaných not v jednom šiku, dává posluchači pořádně zabrat.

Kapela nepřestává identifikovat diváka se svými neuvěřitelně vyzrálými intrumentálními schopnostmi, až si někdy říkám, jestli by méně neznamenalo více. Občas jsou podobné euforické tahy hnané do maxima na úkor melodiky samotné a posluchači se z toho kolotoče může pořádně roztočit hlava. Brettu Kullovi a spol není cizí ani fusion, které je v tom progresivním řetězci naroubováno skutečně ladně a s patřičným entusiasmem. Hlavní zpěvák Ray Weston dokáže do skladeb přecedit i dost ematií a vystavět tak několik skutečně působivých emotivních míst, které s atmosférickými pasážemi v nichž jede kapela unplugged, šroubují diváka do stavu blaženosti.

Interesantní je jak první půlhodinka složená z jednotlivých skladeb, tak stejně i závěrečná, skoro třicet minut dlouhá suita A Suite for the Everyman, rozdělená do jedenácti podčástí.

Na albu Suffocating the Bloom se toho děje neuvěřitelně mnoho a není v silách obyčejného smrtelníka, aby dílo podobných rozměrů pobral v předem určené časové periodě. V tomto případě je nesmírně důležitým faktorem čas, který budete takové nahrávce věnovat.


reagovat

EasyRocker @ 31.05.2019 06:17:44
To je problém řady zámořských progových uskupení - technicky dobroušeno do nejmenších detailů, ale instrumetalita převyšuje skladatelský um. Z toho důvodu mi nesedli Discipline, ale i celá řada dalších kapel, zajímavé je třeba Echolyn mi nakonec sedli, byť i u nich to chtělo čas a hodně práce, Tohle se mi třeba u evropské, hlavně švédské scény, nikdy nestane, ta je pro mě jistotou, podobně jako třeba britská.

john l @ 31.05.2019 09:27:51
Je to tak. Někdy ty zámořské spolky až zbytečně staví techniku nad kompozici. A pár seveřanů taky. Melodie maj nejlepší Angličané.

PaloM @ 31.05.2019 09:58:40
Retro prog rock Škandinávcov je prevažne sílno melodický.

Mayak @ 31.05.2019 12:47:41
Obyčajne sa nezvyknem vyjadrovať dva-krát k recenzii na jeden album, aj keď ho okomentujú dvaja rozliční hodnotitelia. Teraz akože musím ...
Marku, rešpektujem, že v Tvojom ponímaní je tento album iný (slabší), ako ďalšia produkcia ECHOLYN. Najprv (pred prečítaním) ma skoro vystrelo, ako je to možné, že dávaš tomuto DIELU "iba" 4 stars, keď inokedy a (veľmi) často doslova "trestuhodne" plýtvaš puntíkami. Ale O.K. :-)
Opäť tu raz teda napíšem, že "Suffocating the Bloom" a "As the World" sú spoločne (subjektívne) jasne najlepšie, najsilnejšie (a možno aj najkrajšie) albumy tejto excelentnej kapely.
Viac/menej sa zhodujem s majoritou hodnotiteľov na tých veľkých, či "zásadných" progrockových svetových serveroch, aj keď mi to je vlastne úplne jedno (nikdy a v ničom nepotrebujem byť súčasťou väčšiny).
"Suffocating the Bloom" je album, ktorý by som si (v balíku TOP 50) zobral na pustý ostrov ...
... ale aj tak Ti úprimne ďakujem za túto recenziu ...

horyna @ 31.05.2019 16:17:21
Děkuji všem zúčastněným za jejich komentáře k Echolyn a ke složitosti západní progresivní hudby. Rozhodně nebylo mým úmyslem tuto desku nějakým způsobem dehonestovat.
Mé 4* jsem tentokrát zcela podřídil osobnímu vnímání kompletní discografie kapely. Jelikož mám bezmezně všechny desky mezi As the World - I Heard Y. L. za čistých pět, ba dokonce Cowboy, 2012 a I Heard dokonce za 6:-), recenzovaná věc mě oslovuje jasně nejméně intenzivně a pár pasáží zkrátka nemusím. Samozřejmě chápu, že v jakémsi globální vnímání současné prog muziky, je deska silně nadstandardním dílem.

PaloM @ 31.05.2019 18:01:49
Marek:
- osobné, čiže subjektívne hodnotenie v rámci celej diskografie skupiny je predsa úplne normálne,
- 4 body je vysoké hodnotenie a preto niet dôvodu na obhajobu, takže je všetko úplne OK :-)

Echolyn mám v merku, kúpil som si CD As the word a hlbšie skúmanie určito priebežne realizujem.
Dík za inšpiráciu.

Mayak @ 01.06.2019 10:50:09
btw. - na FB stránke klávesáka Christophera Buzby-ho je možné sledovať, že členovia kapely (teda hlavne produktívne skladateľské trio Brett Kull, Ray Weston, Chris Buzby) sa u neho doma celkom často stretávajú na (asi) pravidelných "band sessions", teda materiál na úplne nový album je vo fáze "výroby" a je predpoklad, že ďalšia štúdiová placka ECHOLYN bude na svete niekedy na prelome tohto a budúceho roku ...

Tomáš Rojt @ 01.06.2019 14:14:42
Echolyn mám rád a obecně souhlasím s názorem, že britský progrock sází spíše na skladatelský vklad , což je pro posluchače asi atraktivnější , neboť většina z nás jde po melodii, harmonických postupech atd., oproti tomu u kapel zámořských je spíše o akademicky “ chladném “ přístupu , demonstrujícím hráčskou zdatnost. Pokud to mám shrnout, bližší je mi britský přístup , nicméně v mé sbírce je několik amerických kapel, které mám rád a čele zřejmě s Spock´s Beard.
Jinak pod první dva odstavce mého “ pokrevniho progrockového bratra “ Horyny se mohu podepsat. Mé myšlenkové pochody, jak se dostávám k určitým titulům a proč , jsou prakticky totožné . :-)

Brano @ 01.06.2019 15:05:37
Málokto vie,že Christopher Buzby a mnohí ďalší ľudia,ktorí sa pohybujú okolo kapely ECHOLYN,sú aktívni tiež v jazz-rockovej skupine LAND OF CHOCOLATE >> odkaz

Mayak @ 01.06.2019 16:27:31
Musím Braňa poopraviť.
Christopher Buzby mal jazzrock/fusion projekt, s ktorým vydal dva albumy a volal sa Finneus Gauge, Oba tieto CDs som mal, kým som disky zbieral ...
Land Of Chocolate bola kapela jeho brata Johna, ktorý na oboch albumoch tejto kapely obdobne, ako jeho brat Chris - spieval a hral na klávesy ...
Inak za všetko, čo má v hudbe a produkcii kapely ECHOLYN čo len nádych jazzrock/fusion atmosféry, je zodpovedný práve Chris Buzby, Brett Kull je skôr autor rockových a "pesničkovejších" melodických kompozícií a pasáží v ich hudbe a vokálne aranžmány najviac ovplyvňuje najčastejšie a vlastne aj najlepšie spievajúci člen ECHOLYN, Ray Weston ...

steve @ 01.06.2019 19:50:35
Spock´s Beard se od těch ultra technicky zdatných kapel na čele s IZZ hodně liší. Jejich způsob je daleko barevnější a všestrannější. V jejich melodiích cítíte Beatles, takže ostrovany, to mluví za všechno.

Mayak @ 02.06.2019 10:11:37
steve: Celkom rešpektujem Tvoj príspevok, akurát to vnímam tak (a iste nie som sám), že práve IZZ nie je "ultra technická" kapela na US scéne, s výnimkou fenomenálnej placky "I Move". Ostatné ich albumy sú silne melodické, aj vďaka dvom ženským vokalistkám v kapele (Laura Meade a Anmarie Byrnes).
Ak už termín nadštandardne technické, tak sú to predovšetkým THE UNDERGROUND RAILROAD, alebo DISCIPLINE ...

Druhý štúdiový zápis Suffocating The Bloom vychádza po debutovom albume pomerne dosť skoro, ale hneď je počuť že kapela vykročila smerom vpred. Echolyn našiel definitívne svoj zvuk a svoju vlastnú tvár. Keďže títo muzikanti vyrastali a dospievali v 70-tých rokoch tak logicky nadväzujú na toto obdobie. Majú však svojskú predstavu o hudbe a s tým je spojená aj chuť experimentovať a hľadať nové hudobné podnety. To je aj zhruba náplň tejto štúdiovky, ktorá v 90-tých rokoch signalizovala nástup na scénu jednej z najvýraznejších prog-rockových skupín z Ameriky. Inštrumentácia je famózna, no Echolyn neprodukuje nejakú prvoplánovú melodiku. Je tu veľa náročnejších plôch, ktoré siahajú do žánrov ako jazz/fusion, folk alebo klasika. Hudobný obsah je veľmi kvalitný, precízny a miestami až strhujúci a euforický. Dielo obsahuje takmer polhodinovú suitu, ale svojim spracovaním nevybočuje od ostatných skladieb, ako celok znie Suffocating The Bloom veľmi súdržne.

Hravé tóny v skladbe 21 rozvíria dynamické motívy, v ktorých svieti jasná a čistá gitara. Spev má ten správny teatrálny prednes, ktorý je už dávno súčasťou progresívneho rocku. Winterthru je niečo ako vianočná pieseň s prepracovanými akusticko-elektrickými pasážami a znie to veľmi zaujímavo. Precítená melódia tvorí úvod v osemminútovej Memoirs From Between. Postupne prichádzajú na rad systematicky premyslené inštrumentálno-vokálne orgie. Klasicky vážne sa tváriacu Reaping The Harvest nahradí In Every Garden. Opäť tu má hlavné slovo vokálna harmónia s melodickými gitarami ako od Stevea Howea. A Little Nonsense je gentle-giantovsky kúsok s vrstvenými viachlasmi a nekonvenčnou, no pritom energicky pulzujúcou muzikou. Krátka The Sentimental Chain zachádza niekam až do teritória renesančnej hudby s akustickou gitarou, flautou a sláčikmi. Na to nadväzuje One Voice s krásnou citlivou melódiou. Celkom pútavo sa tu striedajú lyrické a prog-rockové momenty. Myšlienku Gentle Giant v sebe nezaprie ani Here I Am vďaka štruktúrovaným plochám, v ktorých sa prelievajú náročnejšie motívy s vokálnymi linkami. Cactapus je nádhera, v ktorej sa ukáže Christopher Buzby s krásnymi klávesovými zvukmi.

Suita s názvom A Suite For The Everyman začína klasickou predohrou, po ktorej nasledujú harmonické melódie. Mr. Oxy Moron je veľmi variabilná a aj na malej ploche sa tam vyskytuje viacero pozoruhodných nápadov. Najdlhšia skladba Those That Want To Buy je nápadito vybrúsená s často meniacimi sa rytmami. Hlavne druhá polovica je mimoriadne podmanivá. Posledná Suffocating The Bloom je akustickým číslom s orchestrálnymi vsuvkami, krásnou basou a uvoľneným spevom. Krátke prelúdiá sú hlavne spojovacími článkami medzi riadnymi skladbami a dokopy tvoria fungujúci kompaktný celok.

Ak by som to chcel nejako presnejšie štýlovo priblížiť, tak je to niekde v strede medzi Gentle Giant a Yes. Echolyn sú však dostatočne osobití a invenční a určite by nemali byť nazývanými kópiami vyššie uvedených legiend. Tento album si polepšil aj zvukovo a medzi fanúšikmi Echolyn patrí spoločne s As The World medzi najobľúbenejšie nahrávky. Skvelé hráčske výkony majú blízko k perfekcionizmu. Inštrumentálne a vokálne usporiadanie je až neobyčajne detailne vypilované. Za zmienku stojí určite basák Tom Hyatt, ktorý rozdáva plnými hrsťami svoj vycibrený talent. Suffocating The Bloom nie je až tak úplne dokonalý album, ale kvalitatívne je na veľmi vysokej úrovni takže to zaokrúhlim smerom hore.
reagovat

Mayak @ 24.06.2013 20:36:45
...práveže tento album, ktorý má už vyše 20 rokov a ja ho poznám iba vyše 10 rokov ... je už DOKONALÝ.
Mne je jedno, kto ako glorifikuje albumy zo 70. rokov, lebo som to robil dlho aj ja (a istým spôsobom to stále robievam), ale "Suffocating the Bloom" je album mimoriadne zásadný a významný v globálnej histórii progresívneho rocku (myslím art rocku, rovnako, ako neoprogu). Isteže hovorím /píšem za seba...ale tento názor je vo svete, či vesmíre Progworldu všeobecne rešpektovaný a takmer univerzálne prijímaný :-)))))

alienshore @ 25.06.2013 10:11:06
som rád že si napísal svoj názor na tento album :-} ...

b.wolf @ 04.07.2013 18:28:05
Konečně jsem se dostal k této skupině, když mě alienshore navnadil recenzí :) v podstatě není co dodat. Vynikající album a jsem rád, že mám zase co poslouchat. Ještě zkusím sehnat As The World, na ten jsem zatím nenarazil. Díky za super tip.

PaloM @ 04.07.2013 18:57:23
b.wolf - pokiaľ ti postačí mp3 320kbs, môžem Ti cez netovú úschovňu či úložnu poslať ten album, čo hľadáš.
Ak neplatí mailová adresa na "seznam.cz", čo si zadal pri registrácii, pošli mi aktuálnu. Som vo vlákne "Kontakty"

alienshore @ 04.07.2013 19:42:43
b.wolf, celá diskografia Echolyn sa ti odmení kvalitnou hudbou a som rád, že pribudol ďalší fanúšik tejto skvelej kapely :-) ... čo sa týka As The World tak tam sa máš na čo tešiť, takže sa Palovi určite ozvi :-)