Rush - Exit... Stage Left (1981)

Kým sa traja výnimočne nadaní muzikanti rozhodli, že zahodia všetko, čo dovtedy dokázali, len aby zarobili na dobových milostivých podtlakových synťákových signáloch, vydali v roku 1981 Exit... Stage Left, druhý koncertný dvojalbum. Stojí za to?

Stojí! V podstate mapuje albumy z rokov 1977-1981. Od A Farewell To Kings (Xanadu, Closer To The Heart), cez Hemispehes (The Trees, La Villa Strangiato), Permanent Waves (The Spirit Of Radio, Jacob’s Ladder, Freewill), až po Moving Pictures (Red Barchetta, Tom Sawyer, YYZ). Akurát A Passage To Bangkok sa sem zatúlala z 2112 a Beneath, Between & Behind pripomenula druhý album Fly By Night. Plus tu máme jedno raritné intro, Broon’s Bane, ktoré na inom albume nenájdete.

Aj keď sa určite ladilo i v štúdiu, tento album ukazuje, kde sú hranice klasického rockového tria v oblasti hrania naživo. Geddy Lee zvláda basu, klávesy i spev tak, že človek má pocit, že počúva nie trio, ale aspoň raz toľko hudobníkov. Plus je to muzika komponovaná tak zložito, ako to len v hardrockovom art rocku ide. Ide o kompilát z rôznych vystúpení, ale nemám pocit, že by som to nejako osobitne vnímal.

Čím viac klávesov, tým menej zaujímavý Rush, to je nepriama úmera, ktorá v mojom vnímaní zohráva rozhodujúcu rolu. Geddy už za mikrofónom netlačí na pílu tak ako v 70. rokoch, čo ma síce mrzí, ale tak to chodí. Aspoň neznie utrápene. Vrcholné kúsky vnímam viaceré. V prvom rade je to inštrumentálka YYZ s pridaným bubeníckym sólom. Peart ma ako hráč baví a inšpiruje, nuž som za to rád. Obe skladby z prvých albumov sú rovnako skvelé, nemôžem si pomôcť, aj tak mám Rush najradšej v jeho hardrockovej ére. Samozrejme, Closer To The Heart sa nedá pokaziť a aj publikum to vie!

V druhej polovici začnú prevládať dlhé košaté kompozície, počúvajú sa jedna báseň. Jacob’s Ladder, Xanadu a La Villa Strangiato zahrať naživo s toľkou erudíciou, energiou a chuťou, to sa často nepočuje.

Pre mňa je tento album bez poškvrny.

Tato deska vyšla poněkud nečekaně v témže roce co jeden z vrcholů ne-li samotný vrchol tvorby tohoto kanadského tria - Moving Pictures, pravděpodobně jako rychlá reakce na úspěch a zájem o Rush na obou březích Atlantiku.
Již obal tohoto živého alba napovídá co najdeme uvnitř. Je totiž vytvořen pomocí jednotlivých motivů z obalů předešlých čtyř desek a v drtivé většině případů z nich i čerpá nebo spíš vyzobuje perličky, čímž vytváří takové Best of 1977 až 1981 s výjimkou dvou kraťoučkých skladbiček. Nejedná se tedy o typicky koncertní album ale spíš o maskovaný výběr toho nejlepšího z úvodu klávesového období Rush. Výběr skladeb je poměrně dobře proveden hlavně od 6 po 12 skladbu.
Tajemná dívka z Permanent Waves poodhrnuje oponu plným právem. Právě z posleních dvou desek obsahuje tento živák jakoby náhodou vždy tři úvodní skladby.
Dlužno poznamenat, že hráči si na pódiu vystačí sami ve třech bez pomocí doprovodných hudebníků a to díky své mistrovské hře nejenom na své nástroje, ale i na basové a syntetizérové pedály.
Nebudu zde hodnotit podrobně jednotlivé skladby, k tomu jsou určeny recenze jednotlivých LP, jen několik poznámek k některým.

Spirit of Radio svižná a vhodně volená úvodní skladba
XYZ je prodloužena vloženým tříminutovým sólem na bicí čímž potěší všechny příznivce Neil Pearta.
Closer To The Heart - koncertní povinnost
Jakubův žebřík si i na koncertě drží to úžasné napětí a snění v oblacích.
Xanadu - symfonie krásy. Vrchol této desky
Tom Sawyer - úžasná přesnost a pompéznost hry
La Villa Strangiato - střídání rytmů, žánrů , hudebních poloh a jakoby nečekaný konec koncertu

Technicky brilantní živé album, možná až moc. Je zde příliš cítit i slyšet dokončovací mixáž hlavně v oblasti práce se zvukem a reakcí publika. Albu také neprospívá to, že bylo nahráno na více koncertech v Kanadě a v Anglii. Nepodařilo se zde přenést na plno tu úžasnou atmosféru tehdejších koncertů.
Škoda jen, že tato deska nemá tu nádherně živou atmosféru a souznění s publikem tak jako na nezapomenutelném živém dvojalbu All the Worlds a Stage.
Přesto že jednotlivé skladby si zaslouží pět hvězdiček, album jako celek hodnotím jako velmi dobré.

reagovat