Uriah Heep - Abominog (1982)

Jak se asi musel cítit Mick Box ve dvaaosmdesátém, když měl před sebou nahrávací sekvence k novému albu a hlavní principál souboru Hensley byl v tahu? Veškerá tíha najednou ležela na něm a než by na desku naflákal bezduché rozpracované písně, raděj si pro ty kvalitní zaskočil k sousedům. Další část alba vyplnil vlastní produkcí, u které mu asistoval zbytek ansámblu, a vstříc novým zkušenostem se pokusil s nastalou situací porvat po svém.

Pokud desku měříme Kenovým okem zpoza Démonů, Narozenin a Sladkých svobod, obstát nemůže. Avšak pokud na ni pohlédneme měřítkem poprockové produkce, rodící se v této době, nalezneme zcela opačné parametry. A to parametry kvalitních songů, které nepostrádají výborné melodie, zapamatovatelné refrény, spousty nosných kytarových i klávesových linek, tepající rytmiku a živelný zpěv. Goalby zapadl na dobovou míru.

Tyhle desky jsou o zábavě, ne o akademickém muzicírování, ale to je přece dané dobou, ve které vycházely a težko jim to může někdo mít za zlé. Jejich sílu to v žádném případě neumenšuje, spíš naopak. Songy z Abominog zní šmrncovně, vyzývavě, nabubřele, ale i šťavnatě a dají se pamatovat. Melodický rock pro dospělé. Přátelé, to není až tak marginální.
reagovat

dan @ 15.03.2017 10:16:17
Nekritický přístup kolegy oře je v případě Uriah Heep víc než opovážlivý. Hodnotit stejně Salisbury a Abominog je podivné. Co takhle srovnání, nebo odstup? Nic vám to neříká?

oř @ 15.03.2017 11:44:36
Absolutně nehodlám srovnávat dvě naprosto rozdílná alba/etapy U.H. Salisbury i Abominog nahráli vesměs rozdílní hráči a tak se na to i dívám. Proto Abominog oceňím nezávazně, což si myslím že je správné. Odstup rozhodně nepostrádám, řada recenzí je víc jak 10 let stará (proto u D.a.W. píši o pětatřiceti letech a ne pětačtyřiceti) a některá alba posouchám z doby pomalu první republiky. V rámci produkce Conquest a Head First doby jde o prvotřídní záležitost.

Pořád objevuju zprávy, že tato deska v době svého vzniku, potažmo jejím objevením se na pultech obdodů, znamenala pro kapelu velký úspěch. Nechce se mě tomu nějak věřit, že by se jenom mě nezdála nijak vyjmečná, ale ani zdejší průměrné hodnocení z ní zlatý hřeb diskografie uriášů rozhodně nedělá. V čem je teda chyba a čím je podle hudebníků samotných tak skvělá? Čtyři z deseti písní jsou coververze, to mě na jednu desku přijde sakra moc, že by nemohoucnost složit dostatek kvalitního materiálu?. Prý úlitba heavy metalu, dobře, vezmeme li v potaz minulou slaboučkou a hlavně dost odlišnou Conquest, tak oproti ní novým materiálem značně přitvrzuje, ale pořád je to jen v pásmu hudby té doby, copak by tenkrát šel někdo proti, leda sebevrah:)
Ale ať to nevypadá že desku totálně odepíšu, skladby jsou tu i pěkné, třeba druhá Chasing Shadows, Ballardův cover On The Rebound, mající ale s původní tvorbou U.H pramálo vztyčných bodů. Další dvojice "cizích" písní, našlápnutá That's The Way That It Is a perfektní překrásná pomaloučká Prisoner, mající v sobě drama, patos i refrénový vrchol. A aby to nebyly samé předěly, tak nakonec Think It Over vyloupne slušnou píseň. Zbytek...no... ehm. Uráše mám moc ráda, tady spíš z nostalgie 3.
reagovat

luk63 @ 09.10.2016 10:45:44
Obal je hnusnej!!

Voytus @ 09.10.2016 12:08:35
Čím dál víc si vystačím s prvními alby, sem tam ještě první dvě s Lawtonem. Svého času jsem tohle album poslechl, ale spíše s povinnosti, zpětně si z něj nepamatuji ani notu. A ten obal je fakt hnusnej.

horyna @ 09.10.2016 13:25:33
Obaly jsem řešil ve dvaceti, dnes se nad to dokážu naštěstí povznést, i když né vždy:-), ale třeba tento mi nevadí ani v nejmenším, i když krásou neoplývá. Kapela asi chtěla vyjádřit vztek, drnost a ďábelského ducha nahrávky:-) :-) , nebo prostě jen šokovat.
Hudba na prvním místě a u mne si kdysi vedla nadmíru přesvědčivě, ale dnes už to taková sláva není, je to přesně to album, co mi sedne jen za určité nálady a ta na tuhle muziku není vždycky. Ano cover verzí je tam nějak moc, ale tady jsou snad všechny velmi slušné, možná víc jak skladby dvorní :-)

john l @ 10.10.2016 14:21:35
Ale jooo, Abominog si dovolím zařadit k té lepší polovině uriášských alb a co se týče počtu cover verzí na desce: Hensley byl out a Box se zřejmě bál dohodit jen autorský skladby a věřil že se posluchač chytne na osvědčený pecky v rock/metalovým hávu. A tenkrát tento tah vyšel. Kapela byla zpátky v sedle.

b.wolf @ 10.10.2016 15:50:21
Body jsou vždycky styčné,to jen pro úplnost. Když jsme tuhle desku poprvé uvideli a přehráli, byl to nářez. Osobně všelijaké ty covery nemusím, ale tahle fošna vrátila Uriah Heep zpět do hry. A ten rudá obal s rozsklebenou tváří monstra, paráda. Je to poslední album, které od Uriah Heep poslouchám, od příchodu Shawa už mě nijak neberou...

kamila @ 11.10.2016 11:01:25
děkuju za názory a reakce, pro a proti jsou na miskách vah zhruba někde uprostřed, jak už to u uriášů bývá.

Abominog rozbieha novú éru kapely. Niekto ju nemôže ani počuť, iný zas áno. Ja som sa dostal do skupiny poslucháčov kapely Uriah Heep, ktorý počúvajú jej tvorbu aj po odchode Kena Hensleyho. Napríklad Peter Goalby sa mi páčil v Uriah Heep, viac ako Sloaman. A kapela sa opäť vydala iným smerom, ale zaujala ma. Abominog je zvláštny aj tým, koľko veľa vecí je tam prevzatých. Celé album mi príde také jednoliate, nepočujem tam nejaké výkyvy v štýle skladieb. Pre niekoho to môže byť dobré, pre iného nie. Moje najobľúbenejšie skladby z albumu sú melodická Chasing shadows, jasná hitovka On the rebound, rocková vypaľovačka Running all night, kompozične zaujímavá Sell your soul a nanovo nahratá skvelá vec od minulej zostavy Think it over, v tomto šate ešte lepšia. A máme tu aj bonusy: Tin soldier a Son of a bitch, obidve skladby z EP. Štýlovo zapadajú do albumu. A kto si chce rozšíriť ešte viac obzory, existujú oficiálne vydané ešte dve skladby zo sessions kapely z roku 1981: zaujímavá Valley of kings je na CD boxe Time of revelation a energická I´m alive again zas na výbere Still eavy still proud. Takže Abominog je príjemné album, ktoré si rád vypočujem.
reagovat

pito63 @ 30.07.2011 14:31:07
V čase, keď som sa dostal k tejto nahrávke, bol som nadšený, album mi perfektne sadol. Dnes to nadšenie trošku vyprchalo, ale stále je to pre mňa dobrý album!
nowhere_man, díky za "Abominog"!

slabota, slabota a zase slabota. Tohle album mě ohromně znechutilo. 10 songů, z kterejch je sice cítit vlna NWBHM, kterou skupina šla, aby se více přiblížila mladým fanouškům, ale na mě dojem nezanechala. Ale z dvou třetin jsou to skladby převzané, sice musím říct, že slušně zahrané, ale to je tak všechno. Vyzdvihnul bych jenom úvodní song, který je dle mě nejlepší z alba. Goalbyho jako zpěváka vůbec nemusím, to už mnohem lepší byl John Sloman. (i verze Think it over se mě více líbí se Slomanem). Pro mě 1,5 hvězdičky, ale pro mou slabost UH zaokrouhlím nahoru.
reagovat

palg @ 19.04.2011 11:48:12
V tomto období by se dala skupina označit jako Tribute Band.

Po predošlom štúdiovom albume sa zdali nádeje pochované, ale skupina nahrala nový album v novej zostave a radikálne zmeny sa vyplatili. Okrem odchodu Kena. Zaujali ma (mne) neznámy spevák Peter Goalby a veľmi známy Bob Daisley.
Päť z desiatich skladieb na pôvodnej LP platni sú cover verzie a to je nezvyklé pre Uriah Heep.
Snáď to bolo správne rozhodnutie: radšej cudzie a dobré než vlastné a slabé.
Je to veľmi príjemné počúvanie melodického hard rocku. Zo zaradeného materiálu si neviem lepší úvod predstaviť ako Too Scared To Run. Energický prejav skupiny a speváka, názvuky štýlu zo zlatej éry, bravúrne a virtuózne. Chasing Shadows je na vysokej úrovni AOR - melódia, refrén, zbory. Nevadí mi, že znie ako iné špičkové kapely v tej dobe. Cover verzia On The Rebound je veľký hit, ktorý som poznal z mojej starej „noname“ výberovky. Mám rád túto skladbu. Hot Night In A Cold Town je nádherný queenovský song. Running All Night uzatvára prvú polovicu skladieb. Ďalšie dve cover skladby, That's The Way It Is a Prisoner, pokračujú v rovnakom štýle melodického rocku. Spevák je skvelý, podporovaný bohatými zbormi, husto aranžované klávesy, veľmi vkusne dopĺňané a striedané gitarou. Hot Persuason, kolektívne dielo všetkých vtedajších členov Uriah Heep, vyniká tvrdým gitarovým riffom. Škoda, že celú skladbu nepoňali pekne natvrdo, od polovice ju prearanžovali zbormi á la Queen. Ďalšia skladba v autorstve skupiny, Sell Your Soul, je riadny hard rockový nárez. Je to jedna z najlepších vecí z Abominog. Záverečná Think It Over autorov Sloman – Bolder je vylepšená verzia a teda cover predošlej zostavy skupiny. Veľmi dôstojný záver. Ďalšie skladby (bonusy) na remastrovaných CD správne dopĺňajú a vylepšujú základný tracklist.

Z úcty k najlepším albumom zlatej éry nedám viac ako štyri hviezdy, hoci môj dojem je aspoň na 4,5. Ak beriem do úvahy, že polovica skladieb je prevzatých (ale výborne zaranžovaných a zahratých), takto to bude spravodlivé.


reagovat

martin69 @ 28.03.2011 18:49:07
Palo,mám Abominog rád.Tvoje hodnocení co se týče hvězdiček,je vyšší něž bych dal já.
Rozhodně je to ale velmi dobré album.S tvým rozborem skladeb se celkem shodnu.
Díky, za tvé pohledy na pro mnohé už kontroverzní tvorbu této kapely.

PaloM @ 28.03.2011 19:05:42
Ďakujem Martin za priaznivý ohlas.

Tak tohle je dle mého soudu vůbec netvrdší placka za celou historii Uriášů. Když jsem ji slyšel prvně, měl jsem dojem, že to je nějaká kopie smeček NWOBHM. Dodnes ji rád poslouchám, přestože ze skupiny zůstal jen Mick a Lee. Přišli ale rovněž skvělí muzikanti J. Sinclair a R. Daisley a frontman Peter Goalby dal trackům zvláštní, osobitý feeling. Je to super jízda od úvodního tracku přes můj nejoblíbenější On The Rebound až po závěrečnou Hot Persuasion.
reagovat

Martin_B @ 24.10.2006 00:00:00
Souhlas, poslouchám ještě z LP a i přes špatné dobové recenze mám toto LP rád. Myslím, že ta špatná teprve měla přijít...