Uriah Heep - Head First (1983)

První album Uriah Heep od dob debutu Very Eavy..., které znatelně ustupuje z vydobytých pozic. Tak například u funky desky Conquest mi ústupky nevadí, ale zde už nehodlám přimhouřit ani jedno oko a svým oblíbencům toho musím hodně vytknout.

Především je cítit výrazný skladatelský propad oproti předchozí, pouze rok staré desce Abominog. Zvuk jde ještě víc po trendech a písně jakbysmet. Goalby je stále dominantní a famózní zpěvák, který do osmé dekády skvěle zapadl, ale ani on neutáhne všechno. Na desce se nacházejí tři předělávky, z nichž prázdná a popová Stay on top patří k nejhorším skladbám kapely vůbec a Adamsova Lonely Nights (jen) neublíží. Zbytek je ucházející průměr, jednou lepší, jako Red Lights (ta měla ležet na začátku alba), nápady a kytarovou erudicí nadupaná šleha, jednou horší, jako slaboučká úvodní píseň.

Slabý průměr a pád U. H. do popové stoky, ale stále jde o poslouchatelnou muziku - s předsudky opatrně, jen očekávání koloritu sedmdesátých roků musí při poslechu rázně stranou. Jde spíš o sběratelský artikl, než nějakou povinnost.
reagovat

steve @ 22.03.2017 07:37:22
Head First jsem si pořídil jako doplnění diskografie U.H.a dodnes to nepovažuju za šťastný krok. Poslouchám ji jen sporadicky. Goalby je dobrý zpěvák, asi lepší variantu pro takovou hudbu by těžko našli a líbí se mě i Sinclairovi klávesy, to je asi všechno.**

Voytus @ 22.03.2017 08:48:30
Funky deska Conquest? To asi ne. Vybavuju si jen dva songy z diskografie UH, kde bych na funk narazil (funky ne, funky je czenglish, jako když se skloňuje blues a hráči nacházejí inspiraci v bluesu ..... strašný) a sice We got we z Wonderworld a začátek Roller na Innocent Victim. Funk je James Brown, Funkadelic, Parliament, The Meters, Sam & Dave, raní Earth, Wind & Fire, Jamiroquai i J.A.R. nebo Red Hot Chili Peppers, ale určitě ne Conquest od UH. Navíc, z počátku se mu stejně říkalo soul, raní funkeři (či funkatýři)Funkem jsou inspirované Come Taste the Band, Presence nebo The Mirror od Spooky Tooth, ale určitě ne UH. Mají sice solidní rytmiku, ale určitě ne do funku.

exte @ 22.03.2017 15:31:21
Tahle deska neni vubec spatna, UH v ty dobe (80 leta) na tuhle desku nahraly prakticky stejne kvalitni rockovy songy jako v ty samy dobe treba UFO, Gillan, Rainbow, Foreigner atd. Staci si tuhle desku treba jen na Youtube poslechnout - neomraci, ale rozhode ani neurazi! Napadu je tam dost..

Michálek @ 22.03.2017 15:45:10
Adjective[edit]

funky (comparative funkier or more funky, superlative funkiest or most funky)
1.(US, slang) Offbeat, unconventional or eccentric.
2.(US, slang) Not quite right; of questionable quality; not appropriate to the context.
3.(slang, Britain, US) Cool; great; excellent.  [quotations ▼]
4.Having or relating to the smell of funk.
5.(music) Relating to or reminiscent of various genres of African American music, especially funk.
6.(Britain, slang, dated) Relating to, or characterized by, great fear, or funking.

Voytus @ 22.03.2017 16:21:13
Michálek: Jasně, nemyslel jsem to tak, že takový výraz neexistuje, samozřejmě, že jo. Ale ten zmiňovaný hudební styl se jmenuje "funk", jen u nás se ujala varianta "funky".

Zostava z predchádzajúceho albumu sa nezmenila a rok po Abominogu hodila do sveta Head first. Z Abominogu som nebol sklamaný, len tak nejak mi z neho moc v hlave neostalo. Ale pri Head first to bolo našťastie inak a mne už po prvom vypočutí niektoré skladby ostali v hlave. A ja osobne toto album považujem za najvydarenejšie so spevákom Peterom Goalbym. Tak a teraz ktoré to boli skladby, ktoré mi ostali v hlave? Úvodná rocková vydupávačka The other side of midnight, hutná Stay on top, melodický cover Lonely nights, vynikajúca inštrumentálka plná napätia Roll-overture, rocková vypaľovačka Red lights a štadiónová Rollin´ the rock. Čiže väčšina skladieb ma zaujala už na prvé počutie. A znova bonusy: vydarená rocková Playing for time z béčkovej strany singla (nahratá však ešte v roku 1981) a jednoduchá, ale vynikajúca inštrumentálka Searching. A pre doplnenie uvádzam ešte jednu skladbu z roku 1983 na kompletizáciu - Split image, zaujímavá skladba vraj z nejakej televízie alebo filmu, ktorú možno nájsť na výberovom boxe Time of revelation. Takže Head first je pre mňa najlepší album s Goalbym, avšak viac ako tri mu nedám.
reagovat

b.wolf @ 30.07.2011 15:50:27
No vida, to pro mě je zase Abominog parádní jízda, kterou dodnes rád poslouchám. Head First už mě tak neoslovilo. Recenze je ale výstižná, tzn. že je to dobré (za tři) album.

pito63 @ 30.07.2011 16:45:30
Druhý štúdiový zárez Goalbyho je pre mňa opak "Abominog"; zo začiatku ma príliš neoslovil, teraz sa k nemu rád vraciam. Veľmi sa mi páči inštrumentálka "Roll - Overture"...
nowhere_man, vďaka za "Head First"!

Podstatně lepší a ucelenější album, než-li Abominog. Sice převzatých hitů je zde méně, než na A (celkem 3), ale jsou to zdařilé pecky, ale o ty mi ani tak nejde, sice si bez nich album nedokážu představit. Jediná deska, kde znesu Petera Goalbyho, kterého moc nemusím. Ale i tak se nejedná o nejlepší počin v Goalbyho éře. Takový průměr.
reagovat

Album je nahratý rovnakou zostavou ako Abominog. Tak som bol zvedavý, či aj rovnako dobrý.
Na rozprúdenie krvi, The other side of midnight ako koncertná roztlieskávačka celkom ujde. Stay on top vzápätí kazí dojem zo sľubného úvodu. Náprava sa koná s Lonely nights, cover piesne Briana Adamsa, hoci menej (sladkosti) by bolo viac. Sweet talk, hmmm ...nájde sa tu ešte ďalšia kompozičná bezradnosť ? Príšerné. Love is blind je povýšená nad priemer chytľavým refrénom.
Kratučká Roll-overture, ktorá je úvodom k druhej polovici albumu, ma nabudila očakávať prog-suitu. Tá sa síce nekoná, ale ďalší obsah je viac než uspokojivý. Red Lights je rezká vypaľovačka s obdivuhodou prácou gitár. Rollin' the rock je prvým, excelentným vrcholom albumu. Straight through the heart je schopná melodická hitovka, ktorá však trpí nadmerným užívaním syntezátorov, čo mi po opakovaných posluchoch prestalo vadiť. Weekend warriors je druhým vrcholom a veľmi dôstojným záverom albumu. Z piatich bonusov by som vyzdvihol demo nahrávku, ištrumentálku Searching, ktorá má jedinú chybu: aby bola dokonalá, treba ju z takmer 5 minút uťať v 3. minúte. Tri live záznamy majú pre zlú technickú kvalitu dokumnetárny charakter.

Uriah Heep sa svojou tvorbou a interpretáciou nenápadne, čoraz viac a povážlivo blížia ku komercii v rockovej muzike 80. rokov. Pri sústredenom posluchu dokázali udržať môj záujem silnými melódiami, rytmickými zvratmi v kompozíciách, inštrumentálnou zručnosťou, výborným aranžovaním sólo spevu a zborov.
Som presvedčený, že Head First si 3 hviezdy zaslúži. Po prvom posluchu som to odhadoval na 1,5.

reagovat

martin69 @ 29.03.2011 18:45:26
Bál jsem se jak v tvých uších dopadne tohle album.Obavy se nevyplnili.Dopadlo dobře.A to jsem rád.
Head First je první album,které jsem od Uriah Heep slyšel.Nemám k němu vztah,jaký u prvních desek někdy bývá.A jsou někdy hodnoceny jako nejlepší.Není,ale dobré je.V tom se shodnem.
Příjemný melodický rock na této desce mě sedí.

PaloM @ 02.04.2011 16:45:33
Súhlasim Martin, album nevyniká extra originalitou, ale v danom žánri je celkom dobrý.

Po předchozí desce Abominog, která znamenala zrození již všemi pohřbených UH natáčí v roce 1983 skupina další desku nazvanou Head First. Obsazení ve skupině zůstalo stejné jako u předešlého počinu - základ kapely tvoří pevné jádro skupiny Mick Box (g) a Lee Kerslake (ds) - jediní to pamětníci UH ze 70. let (Box je vlastně již jediným členem, který ve skupině byl od prvopočátku). Doplňují je zkušený basový kytarista Bob Daisley (ex Rainbow, Moore, Osbourne), na klávesy hraje John Sinclair a zpěvácký post obsazuje Peter Goalby.

Inu, co říci k této desce. Z ?uriášovského? zvuku, bohužel, nezbylo téměř nic. Sem tam na člověka, pravda, duch UH vykoukne, ale velmi nesměle a je třeba dávat velký pozor. Dle mého se do starých časů můžete vrátit pouze, když slyšíte kytaru zkušeného Micka Boxe (a to ještě jen občas) - jeho styl hry je přece jen nepřehlédnutelný. A dál - dál už nic. Pár vteřin vokálů na začátku skladby Rollin? The Rock nebo mírně známý melodický postup v Love is Blind připomenou, že se jedná o jednu z nejslavnějších skupin minulého desetiletí.

Za zmínku stojí skladby The Other Side of Midnight, špatné není snad ani Weekend Warriors nebo cajdák Lonely Nights. A ani ty ne bez výhrad. Samotná deska vlastně je průměrný hrad rock z osmdesátých let. Přiznám se, že mne nejvíc irituje zvuk kláves, který snad měly všechny hard rockové skupiny v těch letech stejný. Ve skladbách je daleko víc slyšet snahu o využití syntetických efektů (právě klávesových), včetně např. syntetické basové linky na některých místech. Nemohu si prostě pomoci - nevědět, že jsou to UH, snadno se spletu, na některých místech i zpěv a postupy ve studiu silně připomínají v té době známé Foreigner (nic proti nim) a jiné, více či méně známé, skupiny melodického hard rocku. Poslouchat se to dá, ale na skupinu takového jména je to proklatě málo.

Mám jediné dilema. Co s hodnocením. Doporučit se tato deska nedá. Nikdy si ji nekupujte, pokud chcete vědět něco o Uriah Heep. Tady se to nedozvíte a zbytečně byste na vynikající skupinu zanevřeli. Jedině skalní fandové UH, kteří mají většinu repertoáru skupiny již doma na CD a tato deska jim ještě chybí, by si ji asi měli koupit. Já dávám dvě hvězdičky a to jen proto, že to bylo po Salisbury druhé LP, které jsem měl skutečně ve svém vlastnictví (i když vlastně náhodou). Řekl bych - body z nostalgie.
reagovat

ellery @ 20.01.2005 00:00:00
No nedavno jsem si tuhle desku (asi po neskutecnych 18! letech) z nostalgie sehnal a znovu pustil, a zase tak spatna neni, a nepripadala mi az zas tak moc spatna ani v ty dobe.. i kdyz ve svy dobe byly povazovany za shit vsechny tyhle novejsi desky UH.. to je podle me treba Wonderworld horsi. Samozrejme ze se neda vubec! srovnavat s Byronovou erou, ale precejen tam nejaky napady jsou, i kdyz jde o takovej komercnejsi melodickej rock. Nejaky skladby tam vubec nejsou spatny a i zvukove je to dost zajimavy- hlavne ty klavesy.. Podle me UH nahrali daleko horsi desky.. 4* je asi moc, nejradsi bych dal 3 a 1/2.. Davam 3*.