Wishbone Ash - No Smoke Without Fire (1978)

Posledný album kapely Wishbone Ash zo 70. rokov sa volá No Smoke Without Fire a dnes si o ňom čosi povieme.

Produkcie sa ujal David Lawrence, ktorý s kapelou naposledy spolupracoval na fenomenálnom diele Argus. Myslím si, že to bol dobrý krok smerom k lepšiemu po Front Page News. Album No Smoke Without Fire sa síce dostal iba na 43. pozíciu britského rebríčka, čo bol ďalší prepad a ústup z pozícií, ale pre mňa je dôležitejšia kvalita hudby ako predaje, a tak som rád.

Úvodná hitovka You See Red sa ešte vezie na vlne minulého komerčného albumu. Každopádne je gitarový motív aspoň zaujímavý. A gitarové sólo je jedným slovom delikátne. Keď sa povie obyčajný rock, definícia v slovníku by mohla obsahovať názov skladby Baby The Angels Are Here. Týmto smerom sa kapela bude uberať v budúcnosti často. Tu je však ešte stále cítiť, že sme v 70. rokoch, a teda to znie viac ako dobre. Záblesk geniality sa vtelil do krátkej balady Ship In The Sky, v tejto disciplíne nemala kapela konkurenciu. Prvú stranu platne uzavrela dlhočizná rocková emisárka Stand And Deliver. Ponúka nielen melodickú spevnú náladu, ale aj tonu gitarových sól z kategórie de luxe.

Bluesovo nadýchaná rádiovka Anger In Harmony neurazí, baladická Like A Child je však podstatne lepšia. Vrcholom albumu je nepochybne dvojdielna skladba The Way Of The World. Deväť minút extázy, od balady ku hardrockovému parnému valcu, od trilkovania ku gitarovému infernu. Dnes už sa takéto skladby nezjavujú a ak aj áno, tak zlyhávajú v tom najpodstatnejšom, prirodzenom prejave a cítení. A ešte ukazuje, že spev Martina Turnera bol pre kapelu nenahraditeľný.

Bonusy predstavujú dve nepoužité štúdiové skladby a tri koncertné kúsky, Lorelei (Glasgow Apollo, 19.11.1976) a Come In From The Rain (Sheffield City Hall, 18.10.1977) vyšli ako singel sprevádzajúci album, no a Bad Weather Blues (Sheffield City Hall, 18.10.1977) zasa ako béčko singla You See Red.

Podľa mňa je No Smoke Without Fire výborný album melodického rocku so zachovaným rukopisom kapely Wishbone Ash a to znamená kvalitu. A hoci je mäkší ako skoršia tvorba do roka 1976, môžem ho odporučiť každému priaznivcovi melodickej gitarovej hudby.
reagovat

balu @ 19.03.2023 10:44:31
U mne také oblíbené album.
Desku Front page news poslouchám častěji, protože má nádherně melancholickou náladu.
Nálepku komerční beru jako nepatřičnou !!!

hejkal @ 19.03.2023 10:48:52
Kapela cielila na širokú poslucháčsku verejnosť a nič nepatričné na tom nevidela. :)

Každopádne odchodom do USA produkciu podmienila úspechu, nevzrušoval by som sa preto. Mne to nie je blízke, ale nemám nič proti tým, ktorým je to blízke.

Jarda P @ 19.03.2023 16:59:07
Já bych dal klidně pět, vynikající album. Zažít naživo You See Red a Way Of The World je nezapomenutelné.

hejkal @ 19.03.2023 18:19:39
Zažil som, ale viac ma nadchli staršie kúsky. Na tých som vyrástol, pre mňa nemajú konkurenciu.

Ke kapele Wishbone Ash jsem měl léta letoucí jen málo jak průměrný vztah. Ne že by se mi jejich raná alba nelíbila, to tvrdit nemohu, ale u žádného krom Argus nepřišlo to omamné wow, které vás posadí na zadek a vaše srdce si spolu se sluchovody notuje ve stejně sehraném rytmu.

Dnes už klasickou první šestici nahrávek W. A. ukončuje krajně nepovedená záležitost Locked in. Na konci roku 1976 je kapela na svém druhém startu. Návrat zpět do famózní formy představuje hned první deska této etapy, výborná New England. Poté následuje každý rok lepší a lepší věc. Kvalita u mne kulminuje s příchodem prvotřídní No Smoke Without Fire. Malý odklon, avšak podobné proporce nabízí Just Testing a vrchol blaha mě servíruje značně odlišná, dobová "osmdesátka" Number the Brave, kde pěvecké party převezme Andy Powell a basu tvrdí vele zkušený John Wetton.

Deska recenzovaná nepřináší prakticky nic nového, co bychom už nemohli najít na jejich předchůdkyních. Kapela opět sype své výsostně melodické nápady z rukávu jako by nebylo nic lehčího a vzájemná napojená témata, kompoziční spojky, přechody a aranžmá zvládá levou zadní. Melodické cítění kytarového dua Andy Powell - Laurie Wisefield je nadčasové. Posluchače „pronásleduje“ na každičkém kroku, nejhmatatelněji snad v čarokrásné a zároveň tajemné Like a Child, tempově maximálně sehrané Baby The Angels Are Here, prvotřídní baladě Ships in the Sky, stejně jako v závěrečném dvou zápřahu Way of the World.

Wishbone Ash projeli celými sedmdesátkami až na jedno malé klopítnutí se vztyčenou hlavou. Zanechali po sobě mnoho nahrávek s vysokým kreditem, ve kterých se dá přehrabovat téměř donekonečna. I No Smoke patří k těm, jež se dají vřele jen a jen doporučit.

reagovat

Martin H @ 18.01.2021 21:23:54
Od Wishbone Ash vlastním pouze dvě alba, Pilgrimage a samozřejmě vynikající nahrávku Argus. Něco dál jsem si samozřejmě poslechl, ale už to nebylo ono. Ale obdivuji, Marku, tvůj zápal a hudební přehled. Dík za Řecku.

Martin H @ 18.01.2021 21:25:06
Oprava: dík za recku.

pinkman @ 19.01.2021 04:31:18
Horyno tvá odvaha nebát se naplno podpořit i alba druhého sledu je příkladná. My, stáří pardalové, jsme si hleděli jen desek 1-4. Ty další už pro nás neměli takový lesk. Jejich dopad je však z dlouhodobého hlediska velmi podobný. WA na NSWF pět zasloužených.

Kritik Vláďa @ 19.01.2021 11:49:09
Recenzovanou desku neznám, nicméně mám otázku na fanoušky této kapely. Máte taky ten pocit, že debut Wishbone Ash z roku 1970 je zvukově takové jemnější In Rock ? Hlavně zvuk bicích se mi zdá téměř totožný.

hejkal @ 19.01.2021 13:08:18
Kritik Vláďa - nie. Nezdá. Okrem toho, že tam hrajú dvaja skvelí bubeníci, to áno. :)

Inak, čítal som, že Blackmore bol veľkým fanúšikom Wishbone Ash.

steve @ 19.01.2021 18:29:16
Debut W.Ash a In Rock? To sou dva úplně jiný světy. Wishbone je slabotka, vedle skály totální převařenina.

Jarda P @ 20.01.2021 13:49:47
Nemůžeš srovnávat hrušky s jablka. Debut WA je jedním z nejlepších debutů, žádná převařenina.

Opomíjené a přitom vynikající album. Dle mě nemá slabé místo. Řadím ho mezi 5 nej od WA. Jakoby hudebně navazovalo na první trojici alb, a přitom je zase trochu jiné a nevykrádá je. Bohužel po následujícím, ještě docela dobrém Just Testing, nastává v tvorbě radikální zlom.
reagovat

Toto album jsem měl pevně vryto v mysli z pásku, po letech shánění jsem jej spolu s Just Testing získal až před dvěma lety (údajné neshody s vydavatelem).
Skvělá věc, nápadité skladby, zdvojené kytary jako řemen, nejlepší věci z alba jsou You See Red, Stand and Deliver a hlavně Way of the World, důstojné finále alba (pominu-li bonusy). Doporučuji.
reagovat