Arena - Songs From the Lion Cage (1995)

Vláďa, ve své deset let staré recenzi píše, "Špičkový debut jak vystřižený z Fishmariliionovské éry. Vynikající výkony všech muzikantů a především perfektní materiál." Tak se mě zdá, že jsme slyšeli každý jiné album. Nesluší se potlačovat něčí nadšení, ale nemůžu ho ani sdílet. Pro jednoho může mít tento debut až legendární nádech, ale já z něj cítím těžkopádnost, slyším divně zastřený a nevýrazný zvuk, řadu toporných, upachtěných výkonů.

Arena svým pozdním nástupem na scénu v polovině devadesátých let, spadá do kategorie třetí vlny britského neoprogu. Tenhle nedotažený debut, se těžko poměří s výzrálými kolekcemi, které nastoupili cestu obrody podobně koncipované muziky z kraje osmdesátých let. Učebnicovým deskám Script for a Jester's Tear, nebo The Sentinel nekonkuruje ani náhodou.

Jde o upachtěnou práci tří zajíčků z pěti, kde ani zkušenostmi nabitý Nolan nepřesvědčí v každé pozici. Jeho klávesy místy nudí a vydávají pateticky otravné pazvuky. První zpěvák John Carson sice není špatný, ale nemá vlastní ksicht, výrazově spíš pokulhává a postrádá odlišnější barvu. Myslím si, že i vůdcovská role tahouna mužstva mu chybí. Kytarista Keith More sice předvede několik slibných kreací, ale ani on nedává kapele žádnou hlubší mimiku.

Propojit skladby krátkými mezihrami vypadá jako dobrý nápad, ovšem polovina z nich je nudná a otravná. Vycpávky, to je to spávné slovo. Až Crying číslo tři s donekonečna zvonícím telefonem a pěkná čtyřka, vyjdou vcelku dobře.

Z klasických skladeb jsou písně Jericho a Midas Vision koncipovány jako koncertní tutovky, mají náboj, nosnou melodii, ale všechno kazí nevýrazný zvukový záznam.

Pak je to trojice komplexních suit Out Of The Wilderness, Valley Of The Kings a Solomon. Ta poslední vyznívá částečně do prázdna, klávesový spodek postrádá nápaditost. Představte si roztavenou homoli cukru, jak pomalu stéká po stěně. První dvojička je mnohem povedenější, tvoří pevnou část nahrávky.

Jde zatraceně slyšet, že Arena se pomaličku rozkoukává a o svém hudebním směřování a budoucnu, ještě nemá jasnou představu.
reagovat

horyna @ 05.06.2017 14:58:08
Kapelu Arena obdivuji s každým jejich výtvorem. Určitě ne slepě a nekriticky. Na některých albech cítím slabší příval invence, ale pořád jsou pro mě vysoký nadstandard. Debut sice není zvlášť vyzrálý, ohromující, ani příliš stylotvorný. To ale neznamená, že jej neposlouchám rád. Právě naopak. Významově legendární není též, souhlasím, ale sestřelit ho (pouhou) trojkou si nezaslouží.
Například skladba Jericho je naprosto špičková. Baladický začátek vyvěrá z romanticko-akustických ploch, ve kterých podává John Carson výborný, citem prostoupený vokální přednes. Keith More servíruje sóla, ne nepodobná příštím parádičkám Johna Mitchella. Ve třetí třetině, jsou ke slyšení symfoničtější prvky a skladba absorbuje přerod do aranžérsky skvěle zmáknuté, koncertní tutovky.
I Crying For Help IV stojí určitě za podrobnější průzkum a v Šalamounovi jedou chvílemi klávesy, jako v dobách sedmdesátkových Genesis.

EasyRocker @ 05.06.2017 17:25:16
Pro mě možná za 4/5, mám určitě raději následující skvostné Pride a The Visitor, ale Arena neomrzí.

john l @ 06.06.2017 07:50:17
Zrovna způsob Nolanovi hry v písni Solomon (ač podobný na Genesis) mě vůbec nesedí. John Carson určitě není vyloženě slabej pěvec, ale když slyším jeho nástupce, jsem rád, že odešel. Je to hold debut a ten má vždycky nějakou tu mouchu.

horyna @ 05.05.2020 12:10:15
Víc jak deset let jsem si myslel o této desce, že je poslabší. Pak se to nějak zlomilo a konečně jsem ji docenil. Dnes bych jí dal nějakých 9 z 10-ti. Dokonce skladby od Jericho po Salmon beru jako jedny z nej celých Arena. Raději si pustím debut, než poslední dvě desky. John Carson zpívá hodně dobře a i když je pro mne ze všech čtyřech zpěváků na posledním místě, neznamená to, že mi vadí. Keith More odvádí rovněž dobrou práci. Jen ten zvuk je krapet archaičtější. Když to porovnám s Marillion, ti tak zněli pře deseti lety, možná v dobách Clutching. V devadesátkách byli za vizionáře, kdežto první dvě Arena se hodně dívají do minulosti. Crying for Help III a IV. znějí atmosféricky úchvatně. Když už ty Arena teď tak jedu, musím je dokompletovat:-)

Špičkový debut jak vystřižený z Fishmariliionovské éry. Vynikající výkony všech muzikantů a především perfektní materiál. Počátky suity Crying for help, která pokračuje na dalším titulu PRIDE a vrcholí mírně přepracovaná na EP CRY.Absolutním vrcholem je opus Solomon, ale CD nemá jediné slabší místečko. Velmi doporučuji.
reagovat

Mohyla @ 30.05.2014 13:28:31
Borci nasadili týmto albumom pre seba latku "prekliato vysoko". Nie je celkom bežné, že nasledujúce albumy po takomto vstupe dosahujú rovnakú úroveň! Aréne sa darí, úroveň ich albumov sa pohybuje v tých najvyšších progrockových poschodiach! 5*!