Petřina, Ota - Super-robot [Super-robot] (1978)

Tohle album mě dostalo na první poslech a fascinace trvá i po několika týdnech. S ní se dostavuje fenomén, který člověku brání krom celkového pocitu a jednotlivých detailů vnímat souvisleji zákruty a hnutí hudebního toku. Jelikož mám sama jako čtenář podobná vyznání a "nerecenze" ráda, jedné se tu dopustím. Jméno Oty Petřiny mi bylo známé jen vzdáleně, dnes bych řekla, že jeho rukopis rozeznávám nejspíš tak ve spolupráci s Lubošem Pospíšilem. O sólové dráze jsem každopádně donedávna neměla zdání.

Jako člověk narozený na podzim 1977 si dobové souvislosti rozhodně nevybavím. Super-robot mě ovšem dokonale teleportoval v čase i prostoru do něčeho, co jsem nikdy nezažila ani během svého dospívání: přenesl mě na bytový mejdan. Hudba je mi až nepochopitelně blízká, zní důvěrně a útulně domácky. Nemá světové parametry, je zkrátka naše. Na druhou stranu mi zřetelné náznaky různých slavných jmen (která na rozdíl od české scény naposlouchaná mám) zážitek z alba rozhodně nekazí, nezní to jako plagiát. Spíš vnímám silně určitou atmosféru, která je společná danému období a dýchá i z jiných desek.

Je to atmosféra velkých snů, rozletu mládí, dalekých obzorů v představách prožívaných z objetí domácího hnízda, natěšenosti i úzkosti z osamocení, neporozumění... Právě obavy z něj v mém pohledu propojují osobní vztahovou linku první půle s tematikou odlidštěných strojů bez citů. Víc než hlas přitom na albu promlouvá a zpívá kytara, artově náladová, rockově rázná i teskně bluesová.

Vidím mladého muže zabořeného do křesla na druhé straně rodičovského obýváku, jak si pohrává se strunami a jeho oči žhnou víc než odložené nedopalky. (Hlavou mi mihne kdesi viděná poznámka, že toto "nápadně nenápadné" dráždění kytarou má snad svůj vlastní název.) Postupně atmosféra v místnosti těžkne a houstne, mejkap se roztéká, sklenice zůstávají opuštěné na stolku... Přichází šedivé svítání, do snů se vkrádá realita a pocit odcizení. Ve dveřích uvíznul cípek dospívání, které sní a touží. Přes něj se dá do toho útulného a zakouřeného obýváku při poslechu desky vrátit, i když jen na chvíli.

zdenek2512 @ 16.01.2024 11:51:12
Co skladba to pojem. Tuhle desku na vinylu mám už od vydání v roce 1978. Moje nejoblíbenější skladby Nebýt Tebe, Tak zazpívají jí blues.

Judith @ 16.01.2024 12:44:36
zdenku, ano - je pozoruhodné, z jak silných skladeb je album vystavěno, přitom působí velice celistvě. Osobně mám asi nejradši první dvě a pak závěr.

chimp.charlie @ 16.01.2024 19:52:56
Judith, nebýt Tebe, a Tvých snů... Děkuju za nahlédnutí do duše a zprostředkování zajímavého pocitu z alba. Ota je mojí srdčení záležitostí.

Judith @ 16.01.2024 23:11:00
chimp.charlie, též nebudu zapírat - z Oty se mi srolovaly podkolenky. To dělá ta kytara.

Mirek Kostlivý @ 24.01.2024 12:57:40
Petřina byl "Pan skladatel". On vlastně nesložil vyloženě popovou skladbu, ať už psal pro Neckáře (výborné LP Planetárium), Petru Janů nebo C & K Vocal,  všude bylo cítit jaký je skvělý producent a kytarista. Velká škoda, že jsme ho nemohli vidět v 70. a 80. letech na koncertech s Neckářovou skupinou Bacily. V době, kdy šel v Čs. televizi klip "Máš-li dlouhý vlas, nechoť mezi nás", nemohl se Petřina na podiu vůbec objevit, neboť jeho mohutná hříva dráždila zřizovatele jak červený hadr na býka. Dokonce i titulní strana časopisu Melodie, když se o tomto albu psalo, zachycovalo pouze jeho obličej.
Pro nás "máničky" byl jeho zásadový postoj "Než se nechat ostříhat, tak raději nebudu na veřejnosti hrát" velice inspirativní.

Sedmdesátá léta se ve druhé polovině své dekády zapsala jako období, ve kterých vznikala poslechová alba širšího formátu, která deklarovala osobitý hudební názor postavený na závažnějších platformách sdělení, čímž se lišila od plytké diskotékové komerční produkce, jimiž zaplavila popová scéna gramofonové prodejny singly a slaboduchými alby s jepičím životem…
V pražském prostředí pracoval skladatel, hudební aranžér a kytarista Ota Petřina, který se v polovině sedmdesátých let stáhl do ústraní z tehdejšího show-businessu, po jeho „ostudě s dlouhými vlasy“. Kapelnickou taktovku ve skupině Bacily Václava Neckáře předal Janu Neckářovi a věnoval se skladatelské a aranžérské práci a pohyboval se především v nahrávacím studiu… Z uměleckého přetlaku, kdy jako autor zůstal podepsán na mnoha skladbách v českém hudebním prostředí, se rozhodl sestavit vlastní sólové album. V červenci r. 1977 bylo natočeno v pražském Mozarteu a na počátku r. 1978 se objevilo na supraphonské etiketě na pultech prodejen s hudebními nosiči…
Dostalo název Super-robot a stejným názvem pojmenoval i studiovou skupinu, která mu pomohla natočit sedm skladeb, z nichž dvě svou stopáží překračovaly desetiminutový formát. Škoda, že studiová skupina Super-robot neměla možnost s natočeným materiálem koncertovat. Petřina k živému hraní v té době netíhnul, ale popravdě řečeno převést album ze studiové verze k živému ztvárnění by znamenalo doplnit obsazení skupiny dalším a možná ještě dalším kytaristou, aby se věrohodně dal elektro-akustický repertoár prezentovat. Album se i po dvaatřiceti letech jeví jako typický hudebně vrstvený studiový počin, určený pro domácí koncentrovaný poslech a to je jeho devíza…
Přísní hudební kritikové a znalci zahraniční scény mohou tu a tam namítnout, že se ve skladbách objevují inspirace od Pink Floyd, Genesis, Fleetwood Mac, Yes, Black Sabbath… Natočit album ovšem s takovým přesvědčivým výrazem a s pečlivě proaranžovanými nástrojovými vrstvami se podařilo, a přesvědčilo o Petřinově mimořádném aranžérském talentu a citlivém používání kytar a smyčců, které vytvářely hudební obrazy, na které jiné skupiny nebyly schopny dosáhnout…
Pochvalu zaslouží i grafický design obalu Petra Foltery – nabroušený diamant (nebo kus skla či ledu), působí velmi sugestivně i k hudebnímu tématu, se zmenšeným globusem uvnitř… Škoda, že se neprosadilo otištění textů v příloze…
Bubeník Kohout byl známou rockovou personou, který rytmicky zdatně podepřel řadu skupin domácí scény, on a Padrůněk (Etc…) představovali skvělý tandem a podle pravidla nehrát složitě a komplikovaně, nevytvářejí žádné jazzrockové liché rytmy, ani exhibiční dravost. Potvrdilo se, že i v přímočaré nekomplikovanosti, ale přitom rockové zemitosti je životodárná síla..
Důležitým spolustrůjcem výsledného produktu byl textař Zdeněk Rytíř, přinášející trochu záhadná, trochu závažná sdělení, která vložil Petřinovi do úst… Tady se dostáváme na mírně vratkou půdu. Při vší úctě k Petřinovi, hudebníkovi-skladateli-aranžérovi nemůžeme o něm hovořit jako o zpěvákovi. Petřina album podle své verze nemohl najít vhodného zpěváka a proto si písně zazpíval sám. Na jedné straně to byla škoda, ale rozhodně ne chyba. Zpívající autor zůstává při všech úskalích tohoto rozhodnutí niterně nejvěrohodnější, i když pěvecky ne úplně suverénní…

JÁ NEJSEM JÁ – představuje téměř mysteriózní uchopení tématu, kdy posluchač musí sledovat nejen zpívané sdělení, ale i nástrojová a zvuková kouzlení, kterým bylo bohatě popřáno. Rocková varianta přichází ve druhé skladbě. Její přímočarost a střední tempo s nostalgickým projevem zpívajícího Petřiny, zasáhne všechny melancholiky. Tepající padrůňkovsko-kohoutovská rytmika dokresluje náladotvorné kytarové ornamenty, které Petřina střídá s úsečnými ostrými akcenty a protahovanými playbacky klouzajících tónů.

ČAS NEODESLANÝCH DOPISU – Petřina v melancholických náladách odhaluje své nitro a dává nám nahlédnout tam, kam nikoho běžně nepouští. Vznikla tak zhutnělá nostalgická zpověď samotáře, kterému citlivý posluchač dokáže naslouchat, dnes, jako kdysi…

NEBÝT TEBE – třetí skladba má ryze bluesový charakter. Dunivá baskytara a tepající bicí nástroje vytvářejí zemitý základ pro petřinovská sdělení. Ve zpěvu se mohl opřít o velmi kvalitní Rytířův text a v následujících fázích přitvrdit nejen v kytarovém tématu, ale i v emocionalitě svého pěveckého projevu, při kterém mnozí zavřou oči a svraští tvář, jiným ovšem naskočí po těle mráz. Velmi otevřená skladba, v níž lze cítit životodárnou mízu v samotných kořenech…

TAK ZAZPÍVEJ JÍ BLUES – v bluesovém pocitu zůstaneme. Rozlamované akordy a kombinace elektrických a akustických kytar navozuje podobnou atmosféru. Náladotvorná skladba setrvává v základním tématu, ale prokreslování tónových variací má svůj emocionální dopad, stejně jako složité téma úskalí mezilidských vztahů. Tančit nemůžete, ale poslouchat a otevřít se Petřinovu sdělení ano…

PODIVÍN – náladotvorná úvodní kytarová studie připomene Pink Floyd na konci šedesátých let. Střídání šestistrunné a dvanáctistrunné kytary je velmi sugestivní, včetně smyčcového minitématu v závěru. Než se člověk nadechne, skladba odplyne do nenávratna…

COMPUTER III GENERACE – úvodní riff trochu připomene Black Sabbath, ale v dalších fázích skladby Petřina opět zdůrazňuje rockovou přímočarost v nekomplikovaných harmoniích. Zato bohatě prokreslil jednotlivé zvukové vrstvy, které nanášel na studiový pás s citlivostí impresionisty. Náladotvorná proměnlivost je podmanivá, stejně jako gradování celkového tématu…

SUPER-ROBOT – hutné akustické kytary otevírají poslední skladbu na albu, která získá posléze opět zemitý rockový charakter. Neckářův Moog synthesizer prokreslí atmosféru, ale jinak zůstává Petřinova kompozice na nekompromisní rockové platformě. Neváhá zastavit příliv decibelů a dodá akustické kytary s flétnou, aby se v hymnické velkoleposti vrátil do rockového hájemství…

Po poslechu alba zůstane zvláštní pocit. Nemáme do činění s ničím revolučním, nebo superprogresivním, nicméně na československé hudební scéně té doby zanechalo album nesmazatelný otisk. Žádný jiný hudebník podobným způsobem u nás nepracoval a celková imprese potvrdila Petřinovu mimořádnost. Najít protipól vůči abbovským derivátům a diskotékové produkci těch časů bylo namístě a svědčilo o tom, že česká scéna má svoje osobité talenty.

V r. 2009 vyšlo album už podruhé v CD formátu, tentokrát rozšířené na dvojité album. Naše pozornost se upřela na první z alb, které bylo doplněno dvěma singlovými písněmi Karin a Vnitřní svět tvých jantarových očí, které byly natočeny na počátku r. 1976. Remastering projektu určitě po zvukové stránce prospěl. Petřinova sólová produkce se tak vrátila na hudební scénu…

Myslím, že čtyři hvězdičky jsou zasloužené.


reagovat

redrocker @ 13.05.2011 20:35:11
Petřinu znám především ze spolupráce s Bacily a také z jeho sólové produkce. Je zde někdo, kdo zná také jeho spolupráci s Petrou Janů? Může mi někdo doporučit LP z této spolupráce.

Mirek Kostlivý @ 13.05.2011 20:54:44
Já bych dal na první místo LP "Exploduj". Ale ani další LP "Já-My" není špatná deska. Některé skladby jsou opravdu kvalitní, kapela (mám dojem, že tam ani nebylo uvedeno obsazení) šlape tvrdě rockově ...

redrocker @ 13.05.2011 22:17:25
Děkuji, zítra vyzkouším.

led.zep @ 03.11.2012 18:33:37
Petrovy recenze jsou vždy brilantní a tato není výjimkou. Ale když už tam zmiňoval ty vlivy - připadá ještě někomu dalšímu kromě mě :-) , že NEBÝT TEBE je inspirovaná SINCE I´VE BEEN LOVING YOU od Zeppelinů? Myslím, že stavba písně je hodně podobná, od "tichého" začátku, přes expresivní (a podobně vystavěné) sólo uprostřed, až po vypjatý závěr...
Pokud jde o spolupráci OP s Petrou Janů, souhlasím s výše napsaným, ale myslím, že na všech deskách z této spolupráce vzešlých jsou mimořádné písničky, přinejmenším v kontextu tehdejší produkce.

Myslím,že ohledně Super-robota a Pečeti již bylo všechno řečeno,pokud bych chtěl tyto díla nějak hodnotit,musel bych spíše vymýšlet jiné varianty již řečeného,resp.napsaného,ty desky na mě tehdy jako na adolescenta působily jako zjevení. Předtím ani potom jsme neměli možnost na naší hudební scéně slyšet nic,co by se jim jen přiblížilo. Chtěl bych spíše využít této možnosti a dotázat se znalých,zda někdy vyšly na CD; ale asi ne,že ano. Pokud ano,snažně prosím každého,kdo by mi k nim mohl zprostředkovat přístup, o pomoc. Platím zlatem.
reagovat

peters @ 07.10.2007 16:00:02
Zkus napsat na bily.korzar@tiscali.cz, třeba se Ti pomoc najde...

zdenek3 @ 07.10.2007 20:25:28
Pokud to nebude přepáleno z LP,stačí ti 192 MP3
stáhnout s netu?

merhaut @ 08.10.2007 18:54:54
Na CD vyšel Super-robot i Planetárium, dá se to i běžně koupit.

Grtek @ 09.10.2007 17:09:34
Super - robot: Bonton 491467 2

Jiří Dufek @ 09.10.2007 19:18:15
Vážení přátelé,díky moc za povzbudivá slova,pokud to vyšlo na CD,budu to zkoušet dál,půjdu přímo do Bontonu. Planetárium mám,ale na Super-robota jsem ještě nikdy nikde nenarazil.

b.wolf @ 06.05.2009 10:57:27
zlatem nemusíš - mrkni na musicrecords.cz a za dva dny máš obě placky doma...

Jako dítě jsem ji slyšíval poslouchat mého otce.. v sedmnácti jsem ji nalezl mezi deskami a přehrál, od té doby ji přehrávám jednou týdně. dnes již neslyšená basová kytara, nádherné proplétání kytar a navíc famózní text o mém životě. poklad české hudební scény internacionálních hodnot:)
reagovat

Mám pouze původní LP (teď čerstvě přepáleno na CD) a nedám na ně dopustit. Tohle bylo v době vydání prostě zjevení a zůstalo jím dodnes.
Od prvního tónu foukačky až po mořský příboj s "já-já-já" je to prostě paráda. Kupodivu je výborně namixován zvuk (Padrůňkova basa je jak řemen - u většiny jiných LP/CD mám pocit, že bych měl přidat basy - tak tady ne!) a až na Petřinovo kvílení/trápení na konci Nebýt tebe (co si napsal, to horko-těžko vytahuje) jsem nenašel kaz. Kdyby byly půlky, dal bych 4 a půl - takhle musím 5 jelikož 4 jsou zpropadeně málo...
reagovat

Superrobot - přidávám se k ódám na toto LP. Nevím kolik mi bylo, když vyšlo - odečtěte si - dnes mi je mi 46. Podobně jako ostatní si pamatuji texty, bylo a je to pro mě velmi osobní záležitost. Karin mám na singlu, taky nádhera.Proč tyhle pecky nevyšely na CD ,nechápu.
reagovat

Antony @ 28.06.2007 00:00:00
S plným bodovým hodnocením souhlasím, po mě je Super-robot také špičková deska. Akorát se mýlíte s tím nevydáním na CD. Toto album bylo na CD vydáno i se zmíněným singlem jako bonusem. Ostatně je to napsané i tady v úvodu popisu alba. Chce to číst dřív než se vyrukuje s výhradami. Ale už se to CD hůře shání, náklad je dávno rozebraný.
To dvojka, Pečeť, na CD dosud nevyšla, musel jsem si sehnat LP a nechat ve studiu předělat na CD.

Tohle LP nemá chybu. Poprvé jsem ho slyšel v roce 1978 ,vlastně hned jak vyšlo a napoprvé se mi zdála ta muzika "žádný zázrak" ale jak chodili kamarádi a každý ho chtěl poslechnout tak jsem v tom začal objevovat stále něco nového. Dnes je pro mě super-robot srdeční záležitost i když LP již delší dobu nevlastním,což brzo napravím.Ale i po letech si docela přesně pamatuji většinu textů,na rozdíl od mnohem důležitějších, dá se říci životně potřebnějších věcí. Jarda 45 let
reagovat

NATTFAR@seznam.cz @ 24.02.2007 00:00:00
Absolutně s Tebou souhlasím.Jen bych rád věděl,jestli už sis to LPíčko pořídil a případně kde.Taky bych si rád opatřil pár \"starejch dobrejch\" pecek.Nevim ale jak a kde.Vašek 47 let.

Tak tohle LP je pro mé chápáni hudby naprosto zlomové. Znal jsem muziku pana Petřiny od Neckáře nebo Petry Janů a proto jsem si koupil i tuhle desku. Byl jsem z ní naprosto zděšený a vůbec se mi nelíbila. Po několika dnech jsem jí "vzal na milost" a za několik týdnů byla (k velké "radosti" okolí) nejhranější deskou. Na vojně jsem si ji pobrukoval a v mezidobí konec gamofonu-sehnání kopie na CD mi velice chyběla. Většinu ostatních hitů smazal čas, ale tahle deska vydržela. Od té doby jsem opatrný na kritiku muziky, která se mi na první poslech nelíbí a většinou dodávám: "Musel bych si na ni zvyknout." :)

Je to krásná hudba, nadčasové texty, ty dvě bonusové písničky jsou také hodně vydařené a spolu s CD Pečeť (které mám přepálené z LP) a Veterány studené války je rádi posloucháme s další generací mých dětí. Pane Petřino, děkuji...
reagovat

*15* @ 20.01.2006 00:00:00
Od Oty mám pouze desku Super-robot.Avšak jsem jí naprosto okouzlena.V mém věku se nesetkávám s lidmi,kteří by měli oblibu v této hudbě. Bohužel...

@ 22.01.2006 00:00:00
Naprostý souhlas!! Jenže já neměl takové štěstí, že jsem ji vlastnil a teď marně sháním. Nevěděl by někdo, kde by se dala sehnat nebo stačilo by jenom nahrát na mg kazetu.

@ 22.01.2006 00:00:00
to zbynekvisek:
V listopadu v jednom pražském antikvariátu v Opletalově ulici (vedle knihkupectví Maťa)jsem koupil obě LP desky Oty Petřiny.
Pak vám "už" můžu poskytnout tento kontakt: >> odkaz

Jan @ 22.01.2006 00:00:00
Dá se sehnat v antikvariátech v Praze v Opletalově nebo třeba v Zelené ulici v Dejvicích, v Binderphon na ul. Milady Horákové.

Exodus @ 23.01.2006 00:00:00
kde to mam krucinal sehnat? Moc rad bych si poslechl neco z ceskyho progrocku, jeste kdyz tady Otu Perinu tak kladne hodnotite :-)
Uz me z tech anglickych textu leze hlava kolem

*15* @ 10.02.2006 00:00:00
Nevím co je na tom pravdy, ale slyšela jsem,že má ještě nějakou novou desku.Spíš bych ale typovala,že se jedná o něc,na čem se podídlí. tak teda nevím

@ 19.07.2006 00:00:00
Pro ty, co ještě nemají:
Včera jsem zahlédl v Antikvariátu Zelená v pražských Dejvicích LP Oty Petřiny -Pečeť- za 80,-...tak utíkejte!

Bylo mi 17 let když jsem tuto hudbu poprvé slyšel a hned jsem si koupil LP. Do dnešního dne ji poslouchám a mám ji na kazatě i Cd přehrávači v autě a téměř jednou týdně si poslechnu některou oblíbenou pasáž.
I mé dcery znají tuto nádhernou nadčasovou hudbu a slova.
Díky moc že je.
Jirka Nesvadba
reagovat

Pavel Češka @ 02.04.2007 00:00:00
Ahoj Jirko,
nemáš prosím tě Nebýt tebe jako mp3? Chtěli bychom to s naší kapelou oživit. Můj mail je mercos@seznam.cz
Dík Pavel.

Nevím, jestli je to mistrovské dílo, ale ZÁSADNÍ album to, alespoň pro mě, určitě je. Vyšlo, když mi bylo 13 nebo 14 let, teď ho poslouchám po více, než 20 letech a minimálně na České komunistické poměry je to určitě zcela vyjímečné dílo. Muzika, připomínající Yes a Pink Floyd, přesto originální, texty, které si i po 20 letech pamatuji a oslovují mě a skvělé výkony všch muzikantů, Oty Petřiny, Tolji Kohouta a (pro mě osobně) zejména Vládi Padrůňka.
reagovat

Premysl @ 19.10.2005 00:00:00
Tu desku dobre znam - z nostalgie bych ji moc chtel, no neni absolutne k sehnani. Moc bych ji chtel :)
prosim prosim - dobre zaplatim i za kopii.
Dekuji 724375540, nebo 212121@tiscali.cz

Tolya Kohout @ 04.09.2007 19:54:13
Dík za zmínku o mé maličkosti :) Mimo Katapultu pracuju i na projektu >> odkaz tak se mrkněte. Jsou tam slušné mp3.

merhaut @ 04.09.2007 21:03:40
Moc zdravím přímého aktéra Tolju Kohouta. Mohl bych poprosit o pár autentických vzpomínek na okolnosti vzniku Super-robota?

Byla to pro nás rockery dost zásadní deska, a singl Karin jsem během druhého roku vojny (1977) slyšel určitě setkrát :-)

Zdeněk @ 10.10.2007 14:02:10
Zdrovna jsem se na Seznamu cz dočetl,že zemřel
Tolja Kohout,muzikant,který se podílel na mnoha
skvělých albech čs.rocku.Čest jeho památce.

Johan @ 08.05.2008 16:39:18
Je!Určite je, neviem či zásadné,ale majstrovské
dielo je to istotne.
Púšťam si ho aspoň raz za týžden,ale obvykle je
to častejšie.

Výborná deska. Pokud se někomu líběj např. Progres2, tak by si to měl určitě sehnat. Před pár lety to u nás vyšlo na CD. Pak ještě kdysi vydal LP "Pečeť", taky dobrá deska..
reagovat

Pavel @ 22.08.2006 00:00:00
Jezdím na koncerty skupiny Bacily a musím říct, že když Otík zahraje někdy svou novou "pecku" je to nálož světového formátu, jsem moc rád, že máme takového muzikanta. Díky Otíku.