Zappa, Frank - The Mothers - Bongo Fury (1975)

Bongo Fury je album, ktorému som sa dlho vyhýbal. Nie preto, že je koncertný (zväčša), ale preto, lebo na ňom pôsobil Captain Beefheart, a teda narušil príjemnú líniu Zappovej muziky na albumoch The Grand Wazoo až One Siza Fits All, čo je moje najobľúbenejšie obdobie v Zappovej diskografii. Ale časom som si ho zaradil do zbierky, nuž si o ňom čosi povedzme.

Veľkohubý Beefheart sa v tom čase dostal do zmluvných i finančných problémov, nuž zabudol na svoje okiadzanie Zappu, že mu kradne nápady, a s prosíkom sa k nemu vrátil, reku, zachráň ma. Zappa prikývol, a tak ho nechal tajne čosi nahrať na album One Size Fits All a šli spolu aj na krátke turné. Výsledkom ich spolupráce je prevažne koncertný album Bongo Fury z októbra 1975. Beefheart mal v The Mothers veľmi obmedzenú rolu, nuž väčšinu času sedel na boku na pódiu a maľoval. Keby ste chceli vidieť dobovú fotku, prípadne si o albume z hudobnej stránky prečítať viac, môžete sa pozrieť do článku BONGO FURY: WORKING WITH DON VAN VLIET.

Album obsahuje dve štúdiové skladby (200 Years Old, Cucamonga) a sedem bolo nahraných v dňoch 20. a 21. mája 1975 v Austine (Texas) v Armadillo World Headquarters. V poslednej skladbe Muffin Man Zappa tiež použil štúdiovú nahrávku intra. Sam With The Showing Scalp Flat Top a Man With The Woman Head sú Beefheartove prednesy prózy. Na všetkých koncertných kúskoch bubnuje nový bubeník Terry Bozzio, na dvoch štúdiovkách je ešte Chester Thompson. Inak, Bozzio je veličina, hral na mnohých albumoch ako Zappu, tak iných interpretov. Zaujímavé meno je Omar & The Howlers (albumy Big Delta a Boogie Man), tam by som ho nečakal, hoci hral i s Duran Duran...

Tým, že dve tretiny materiálu spieva Beefheart, je tento album síce uletený, ale aj dosť bluesový. A to je fajn. Zároveň je nadmieru psychedelický, čo je odklon od minulých (a v podstate aj budúcich albumov). Akoby sa vracal do obdobia Mothers Of Invention, a teda skôr stagnoval. Možno je to odvážne tvrdenie, ale nazdávam sa, že Beefheart bol pre Zappu ako kotva, ktorá ho paradoxne tiahla ku dnu. Nečudujem sa, že táto spolupráca nevydržala dlhšiu dobu.

Za najlepšie skladby na albume považujem „tradičné“ bluesovky 200 Years Old, Cucamonga a Advance Romance. Najmä tá posledná koncertná skladba je kus! A Muffin Man? Gitarové sólo je právom slávne, mne sa však páči aj riff.

Celkovo je to dobrý album, v Zappovej tvorbe však mám iných favoritov. Bongo Fury nepočúvam často, nikdy sa však pri ňom nenudím.

Mirek Kostlivý @ 24.01.2024 12:57:40
Ten článek je velice zajímavý a dovysvětluje ty zmatky, které okolo dalších alb Zappy (Zoot Allures) a Beefhearta (Bat Chain Puller) později vznikly v důsledku rozchodu s producentem Herbem Cohenem. To od Zappy patří mezi mé nejoblíbnější. A vlastně je dobře, že to nevydané u něj zůstalo v šuplíku, protože kapela pozdější skladby sehrála na Shiny Beast lépe než na Bat Chain Puller. Na tuhle výbornou desku nedám dopustit a to nejenom proto, že mi LP Bongo Fury v roce 2006 podepsal před koncertem Zappův syn Dweezil.
Každopádně děkuji za připomenutí téhle zajímavé desky!

hejkal @ 13.01.2024 15:39:27
Okolo nich sa vtedy furt niečo dialo.

zdenek2512 @ 13.01.2024 18:42:34
V sedmdesátých letech většina desek Franka Zappy vznikala kombinací studiových a koncertních záznamů. Bongo Fury je zajímavá přítomností Dona Van Vlieta, díky tomu je více bluesová, což mi vyhovuje. Muffin Man je docela slušnej vodvaz. Od Franka Zappy mám nejradši starý Mothers Of Invention, ale i tyhle desky ze sedmdesátek jsou skvělý.

hejkal @ 13.01.2024 20:12:44
On bol unikát aj v tom, že vyrábal koláže skladieb. Zlepil rôzne pasáže z rôznych vystúpení do jedného celku, aby poslucháč dostal najlepšiu možnú verziu skladby. :)

zdenek2512 @ 14.01.2024 02:35:33
Frank Zappa si všechny koncerty nahrával, měl v pracovně tisíce pásků a s těmi pracoval, vznikaly hodně zajímavé nahrávky. 

Osobně se domnívám, že druhá strana (tedy co se původního vinylu týče) je výrazně lepší. A to z toho důvodu, že Mothers poněkud upouštějí od pokusů napodobit nenapodobitelné - totiž hru-nehru Magic Bandu kapitána Beefhearta...jinak mě tedy skutečnost, že toto album patří mezi nejoblíbenější našeho milého Dr. Zaia (rozuměj: Václava Havla) nijak neoslnila a myslím, že patří v díle FZ k těm stále ještě dobrým, avšak nikoliv nejlepším...
reagovat

Toto album, které obsahuje většinou živé skladby, je záznamem koncertů v Texasu v městě Austin v r. 1975. Jedná se o legendami opředenou šňůru koncertů s Frankovým kamarádem, věčným nespokojencem a jedinečným muzikantem Donie Van Vlietem, tedy Captainem Beefheartem. Oblíbené album našeho rovněž již legendárního prezidenta Václava Havla obsahuje 9 skladeb se stopáží asi 41 min. Vynikající je skladba Carolina Hard-Core Ecstasy, opět Frankův bizarní humor, který si rád hraje a zároveň provokuje. Klasikou na druhou je skladba Muffin Man, tedy prodavač pečiva s dětsky nesmyslným textem a neuvěřitelným kytarovým sólem a vůbec parádním provedením. Skladba 200 Years old si hraje po svém s hurá vlastenectvím. Cucamonga je zase vzpomínka na doby, kdy maliny byly ještě nezralé, vše tak nové, člověk moc mladý. Advance Romance obsahuje kvalitní sóla členů kapely. Toto album nemohlo dlouho oficiálně vyjít v Anglii, protože Captain Beefhart jaksi podepsal několik smluv najednou a firmy se nemohly dohodnout.





reagovat